OSKD 234 C 105/2026-56

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 45 016,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45 016,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 624,55 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 45 016,87 Kč s příslušenstvím z důvodů, že žalobkyně uzavřela dne 29. 4. 2025 s žalovanou smlouvu č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 20 500 Kč s možností postupného čerpání až do 2. 4. 2030 a kterou se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,93 % denně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a poplatek ve výši 1,99 % z výše poskytnutých peněžních prostředků, to vše v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, jež byly součástí smlouvy a s nimiž se žalovaná před uzavřením smlouvy seznámila a vyslovila s nimi souhlas. První splátka byla splatná dne 29. 5. 2025. Žalovaná si v rámci smlouvy dále sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 461,21 Kč a volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 825 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek na adrese www.flexifin.cz v rámci klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí peněžních prostředků, odsouhlasila standardní předsmluvní informace a dále odsouhlasila návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě ověření, že žalovaná není vedena v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále na základě žalovanou sdělených údajů o její domácnosti a o jejích výdajích a konečně na základě čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, jenž byl ověřen podle informací o platebním účtu žalované a transakcí na něm. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky převodem na účet č. č. účtu vedený u společnosti právnická osoba., pod variabilním symbolem var. symbol, a to dne 29. 4. 2025 ve výši 15 000 Kč, dne 26. 5. 2025 ve výši 4 500 Kč, dne 10. 8. 2025 ve výši 1 451 Kč, dne 15. 8. 2025 ve výši 4 502 Kč a dne 5. 9. 2025 ve výši 1 005 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením pravidelné denní splátky splatné dne 2. 10. 2025, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním smlouvu dne 2. 1. 2026 vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem z téhož dne. V případě prodlení žalované měla žalobkyně podle smluvního ujednání právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením se žalovaná ocitla v prodlení. Žalovaná na jistinu splatila celkem 6 208,13 Kč, a to dne 27. 5. 2025 dílčí platbou ve výši 379,80 Kč a dne 16. 7. 2025 dílčí platbou ve výši 5 828,33 Kč. Žalovanou splacené částky se podle smlouvy započítávaly v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny, v případě prodlení žalované pak nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z jistiny ve výši 20 251,43 Kč, z dlužného poplatku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 499,27 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 22 585,08 Kč, z dlužného poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 73,20 Kč, z dlužného poplatku za službu „Presto“ ve výši 800,65 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 807,24 Kč. Uvedenou smluvní pokutu žalobkyně požadovala jen za období prvních 90 dnů prodlení žalované od 3. 10. 2025 do 1. 1. 2026, přičemž vypočtena byla sazbou 0,1 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, s jejichž splacením se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém dni z uvedeného 90denního období. Dne 23. 4. 2026 byla žalované odeslána předžalobní výzva. Jako příslušenství žalobkyně po žalované požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 624,55 Kč za období od 3. 1. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal při jednání dne 22. 7. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 54). Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 18. 6. 2026 (č. l. 43 p. v.). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota (č. l. 7–9) soud zjistil jen tolik, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně a žalovaná. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované. Na místě očekávaného podpisu žalované v závěru písemnosti pod datem 29. 4. 2025 bylo uvedeno pouze slovo „Klient“. Vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované nebyla opatřena ani písemnost označená jako informace pro spotřebitele (č. l. 5–6), ani písemnost označená jako souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 10–12), ani písemnost označená jako informace o zprostředkovateli (č. l. 13), ani příloha: předpis denních splátek (č. l. 14 a elektronický soudní spis sp. zn. EPR č. účtu), ani písemnost označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 15–16), ani všeobecné obchodní podmínky (č. l. 17–21), ani výpis o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 26), ani písemnost označená jako identifikované příjmy (č. l. 30). Vzhledem k chybějícímu podpisu žalované soud z uvedených písemností nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.

5. Ze zprávy společnosti právnická osoba., ze dne 1. 7. 2026 (č. l. 46–50), kterou soud vyžádal (č. l. 44) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že v období od 29. 4. 2025 do 2. 1. 2026 byla žalovaná majitelkou účtu číslo č. účtu vedeného společností právnická osoba., V témže období byla disponentkou uvedeného účtu jméno FO. Ve prospěch uvedeného účtu byly připsány platby od žalobkyně dne 29. 4. 2025 ve výši 15 000 Kč, dne 26. 5. 2025 ve výši 4 500 Kč, dne 10. 8. 2025 ve výši 1 451,09 Kč, dne 15. 8. 2025 ve výši 4 502,78 Kč a dne 5. 9. 2025 ve výši 1 005,69 Kč.

6. Dále soud z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zaplacených spotřebitelem (č. l. 31) zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne 27. 5. 2025 částku 4 450 Kč, dne 16. 7. 2025 částku 15 000 Kč, dne 15. 8. 2025 částku 3 000 Kč, dne 5. 9. 2025 částku 2 000 Kč, dne 19. 9. 2025 částku 280 Kč, dne 25. 9. 2025 částku 1 000 Kč a dne 17. 10. 2025 opět částku 1 000 Kč.

7. Z e-mailu ze dne 2. 1. 2026 (č. l. 33) soud zjistil, že uvedeným e-mailem žalobkyně sdělila, že s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce.

8. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 19. 4. 2026 (č. l. 22) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 21. 4. 2026 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovanou k zaplacení částky 46 680,60 Kč do 3 dnů.

9. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti na č. l. 24 soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, neboť nebylo patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro BankID výpis na č. l. 25.

10. Soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženou písemností počínající nadpisem „1. Obecné principy posuzovaní a filozofie Společnost“ na č. l. 27–29, jelikož tato písemnost obsahovala pouze tvrzení samotné žalobkyně, a to jen v obecné rovině bez uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností týkajících se projednávané věci.

11. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, natož že by projevila vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalované a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovanou jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalované na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalované, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovanou mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaná osobně aktivně učinila úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jejího podpisu v podobě slova „Klient“, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaná popsaným způsobem podepsala, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalované, nevypovídá nic o tom, zda sama žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaná hodlala řídit.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla v období od 29. 4. 2025 do 5. 9. 2025 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou byla v té době žalovaná, peněžní prostředky v celkové výši 26 459,56 Kč, přičemž žalovaná jí už vrátila celkem 26 730 Kč.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

14. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná zprvu získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 26 459,56 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni vše, co jí žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Žalovaná však již žalobkyni vrátila celkem 26 730 Kč.

16. Z provedených důkazů přitom nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala nebo jinak projevila vůli být jí vázána. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.

17. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně sama uvedla, že před tvrzeným uzavřením smlouvy ověřovala výdaje žalované jen podle jejího prohlášení. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalované byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Všechny žalobkyní předložené písemnosti, které se měly vztahovat k posuzování schopnosti žalované splácet ujednané splátky, byly vyhotoveny jen samotnou žalobkyní a nebyly podepsány žalovanou. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků, bez všech poplatků a bez smluvní pokuty.

18. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

19. Protože žalovaná již splatila žalobkyni dokonce více, než kolik jí bylo žalobkyní poskytnuto, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl zcela.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, jelikož soud žalobu proti žalované zcela zamítl, a žalovaná by tak měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva, žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je možno do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání u Okresního soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.