OSKH 11 C 233/2022-58

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D. ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 19 786,18 Kč s příslušenstvím, co do částky 13 588 Kč rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 588 Kč od 15.7.2022 do zaplacení ve výši 15% p.a.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 786,18 Kč.

III. Žaloba se co do částky 1 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 412 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15% p.a. zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.

V. Částky specifikované ve výroku I., II. a IV. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč, a to nejprve na dlužnou částku s příslušenstvím uvedenou ve výroku I., následně na částku uvedenou ve výroku II. a nakonec na částku uvedenou ve výroku IV., s tím že poslední splátka bude ve výši dle aktuálního zůstatku. Splátky jsou splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, a to pod sankcí ztráty výhody splátek při prodlení s byť i jen jednou z nich.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 786,18 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Uvedla, že je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ.

2. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Podle čl. 2 smlouvy o úvěru žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 14. 7. 2022 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 4 066,18 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 16. 6. 2022 převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný měl žalobkyni v případě dodržení data splatnosti do data splatnosti zaplatit celkem 19 066,18 Kč. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 15. 7. 2022 do zaplacení.

3. Podle čl. 4.4.3 smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 15. 7. 2022 do 31. 8. 2022 v celkové výši 720 Kč. Žalobkyně tak má nárok na jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 4 066,18 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 od 15. 7. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 720 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15.000,00 Kč od 15. 07. 2022 do zaplacení.

4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. Uvedl, že je pravdou, že se žalobkyní uzavřel dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, nicméně číslo když žalobkyně uvedla mylně číslo. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že předmětem smlouvy byla částka 15 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem ve výši 3 652,45 Kč a úrokem ve výši 414,25 Kč, zavázal vrátit do 14. 7. 2022 RPSN bylo dohodnuto ve výši 2 180,95% p.a. a zápůjční úroková sazba ve výši 36% p.a. Dle žalovaného výše RPSN a výše úrokové sazby je nemravná, kdy poukazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 6. 2018 sp.zn. 32 Cdo 3777/2016. Dle žalovaného žalobkyně rovněž před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěryschopnost žalovaného, kdy žalovaný v době uzavření smlouvy se žalobkyní měl již pět jiných úvěrů a vzhledem k tomu, že smlouvu uzavíral po internetu, tak mu žalobkyně neposkytla dostatečnou zpětnou vazbu na to, jaké dopady může pro něj mít další uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně nedostatečně posoudila ve fázi schvalování úvěru jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splácet. Z tohoto důvodu je dle názoru žalovaného smlouva absolutně neplatná. Žalovaný dále uvedl, že již před podáním žaloby se pokoušel se žalobkyní mimosoudně dohodnout. Na předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný písemně reagoval. Od té doby již neměl o dalším postupu informace až do doby, kdy mu byl doručen elektronický platební rozkaz. Žalovaný navrhoval, aby smlouva byla z výše uvedených důvodů označená za neplatnou a aby byly částky, které uhradil, započteny na původní jistinu. Žalovaný do dnešního dne uhradil na pohledávku žalobkyně částku 1 412 Kč, která měla být započtena na jistinu ve výši 15 000 Kč. Ohledně zbývající jistiny ve výši 13 588 Kč žalovaný požádal o povolení hradit pohledávku žalobkyně formou splátkového kalendáře.

5. Žalobkyně se vyjádřila tak, že pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, tak toto posouzení má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také jeho splatnost. Rozsah posouzení je tak rozdílné u úvěru v částce několika desítek či set tisíc splaceného v období několika let. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného potvrzením o došlých a odchozích platbách na účet č. bankovní účet vedeného u bankovní ústav za období od 3-5/ 2022. Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu/ů rovněž odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzala žalobkyně v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobkyně úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu. Z pravidelných výdajů pak žalobkyně vzala v úvahu pouze ty, které byl žalovaný povinen splatit do konce splatnosti poskytnutého úvěru. Dále pak žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Žalovaný namítá vysokou výši RPSN 2180,95%. Žalobkyně konstatuje, že i přes vysokou výši roční sazby úroků nelze přehlédnout, že v přezkoumávané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (28 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel (žalobkyně) by měla generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a vrátit měl 19 066,70 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru (administrativní náklady, prověření úvěruschopnosti) a současně přiměřený zisk žalobkyně. Přiměřeností výše sjednaných úroků, resp. poplatku za poskytnutí úvěru, se zabývali vyšší soudy v celé řadě svých rozhodnutí, kdy žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo717/2010 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Žalobkyně dále uvedla, že poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách, většinou do 15 000 Kč s krátkou dobou splatnosti většinou do 1 měsíce, které slouží k překlenutí přechodného nedostatku finančních prostředků (tzv. mikroúvěry). Poplatek za poskytnutí úvěru, jak uvedeno shora, slouží k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru, zejména nákladů na ověření úvěruschopnosti klientů (poplatky za prověření klienta v různých databázích, které dosahují řádově desítek až stovek korun českých apod.). Současně musí poplatek žalobkyni jako podnikatelskému subjektu rovněž zajistit přiměřený zisk.

6. Z uvedeného vyplývá, že přiměřenost poplatku, který je svou povahou úrokem za poskytnutí úvěru nelze posuzovat podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v řádově vyšších částkách v řádech desítek tisíc korun českých. U těchto úvěrů úrok s řádově nižší sazbou a RPSN uvedené náklady poskytovatele a přiměřený zisk zcela jistě pokryje. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry o nutnosti posuzovat přiměřenost úroku podle všech okolností případu žalobce uzavírá, že přiměřenost úroku je třeba posoudit s ohledem na výši úroku vyžadovaného v segmentu tzv. mikropůjček, jako specifického úvěrového produktu. Žalobkyně dále uvedla, že se pozastavuje nad argumentací žalovaného, kdy ten v podstatě uvádí, že při poskytování úvěru žalobkyni zatajil informace podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru. S odkazem na to se nyní žalovaný domáhá právní ochrany. To žalobkyně považuje za zneužití práva. Podle § 8 NOZ zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pokud žalovaný věděl už od začátku, že nebude schopen úvěr splácet, lze na toto jednání nahlížet jako na úvěrový podvod. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaný částku 13 588 Kč uznal a tudíž navrhuje vydání částečného rozsudku pro uznání. K této částce by soud měl rovněž přiznat zákonný úrok z prodlení. Žádnou platbu žalovaného však žalobkyně v systému neeviduje.

7. Žalobkyně souhlasí s úhradou dluhu žalovaného ve splátkách, avšak minimálně po 3 000 Kč.

8. Po prvním jednání ve věci soud obdržel návrh žalobkyně na schválení smíru.

9. Žalovaný nicméně uvedl, že tento návrh neobsahuje zohlednění jeho platby ve výši 1 412 Kč, proto soud nemohl uzavřít, že by účastníci soudu zaslali ke schválení návrh na schválení soudního smíru shodného znění.

10. Na dotaz soudu žalobkyně uvedla, že platbu ve výši 1 412 Kč od žalovaného eviduje, nicméně ji započetla na poplatek na prodloužení splatnosti úvěru před podáním žaloby.

11. Pokud jde o částku 13 588 Kč s příslušenstvím, dle názoru soudu z obsahu podání žalovaného ze dne 19. 9. 2022 vyplývá, že v této výši nárok žalobkyně uznává, proto soud postupoval na návrh žalobkyně tak, že v této části vydal v souladu s ustanovením § 153a o.s.ř. částečný rozsudek pro uznání.

12. Z kopie dokladu totožnosti žalovaného, výpisu z účtu žalovaného, výpisu z EUCB, REPI, informací o půjčce má soud za prokázané, že žalobkyně je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně webová adresa. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobkyni k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách žalobkyně a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru.

13. Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek, výpisu z účtu žalobkyně, sazebníku poplatků má soud za prokázané, že následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Podle čl. 2 smlouvy o úvěru žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 14. 7. 2022 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 4 066,70 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 16. 6. 2022 převodem na účet č. bankovní účet úvěru byla stanovena na 14. 7. 2022.

14. Z návrhu smírného řešení sporu ze dne 25. 7. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný se pokusil před podáním žaloby o smírné řešení sporu se žalobkyní.

15. Z předžalobní výzvy a e-mailu má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě.

16. Z dopisu žalovaného ze dne 17. 8. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný informoval právní zástupkyni žalobkyně o tom, že oslovil žalobkyni s návrhem na smírné řešení sporu, nicméně žalobkyně na tuto výzvu nereagovala, proto se žalovaný obrátil s řešením sporu na Finančního arbitra.

17. Žalovaný dále založil k důkazu úrokové sazby měnových finančních institucí, kdy za období červen 2022 byla úroková sazba pro úvěry domácnostem na spotřebu 8,84%.

18. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalovaný dne 14. 7. 2022 zaslal žalobkyni částku 1 412 Kč.

19. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco dalšího hradil. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal o prodloužení splatnosti svého závazku, kdy s ohledem na to, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto příslušné poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř.

20. Soud shledal, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k platnému uzavření smlouvy dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, tak se soud ztotožňuje se žalobkyní, že toto posouzení má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také jeho splatnost. Rozsah posouzení je tak rozdílný u úvěru v částce několika desítek či set tisíc splaceného v období několika let. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného potvrzením o došlých a odchozích platbách na účet č. bankovní účet vedeného u bankovní ústav za období od 3-5/ 2022. Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu/ů rovněž odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzala žalobkyně v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobkyně úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu. Z pravidelných výdajů pak žalobkyně vzala v úvahu pouze ty, které byl žalovaný povinen splatit do konce splatnosti poskytnutého úvěru. Dále pak žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF. Posouzení úvěryschopnosti s ohledem na výši úvěru a jeho splatnost bylo dle názoru soudu dostatečné.

21. Pokud žalovaný namítal vysokou výši RPSN a úroků, tak je třeba zdůraznit, že úrok byl stanoven pevnou částkou a za konkrétní časové období. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel (žalobkyně) by měla generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a vrátit měl 19 066,70 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Žalovaný tedy čerpal úvěr, který ale řádně neuhradil. Pouze dne 14. 7. 2022 zaslal žalobkyni platbu ve výši 1 412 Kč. Žalobkyně uvedla, že tuto platbu započetla před podáním žaloby na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal o prodloužení splatnosti úvěru a že by následně byla splatnost úvěru prodloužena. Pokud jde tedy o částku 1 412 Kč, soud ji započetl na dlužnou jistinu a do této částky s příslušenstvím žalobu zamítl.

22. S ohledem na shora uvedené, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva byla platně uzavřena, ve zbytku žalobě vyhověl. Je sice pravdou, že žalovaný se před podáním žaloby pokoušel se žalobkyní mimosoudně dohodnout, nicméně žalobkyně žalovanému řádně zaslala předžalobní výzvu a bylo jejím právem podat žalobu s ohledem na prodlení žalovaného s plněním jeho závazku.

23. S ohledem na to, že žalovaný požádal o možnost hradit svůj závazek ve splátkách, žalobkyně s tímto souhlasila, umožnil soud žalovanému hradit jeho závazek ve splátkách po 2 000 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, paušální částku náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu, + 21% DPH. Lhůta k plnění náhrady nákladů byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti rozsudku pro uznání (výrok I.) je možno podat odvolání, a to do 15 ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to písemně ve trojím vyhotovení. Odvolacím důvodem ve smyslu ust. § 205 o.s.ř. mohou být však jen vady, uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že nebyly splněny podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, že rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce, nebo že soud I stupně byl nesprávně obsazen) a dále skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání.

Do výroku II. – V. je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to písemně ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.