OSKH 5 C 116/2023-18

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 198,06 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 198,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 198,06 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dříve právnická osoba), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky v konečné výši 20 198,06 Kč, kdy úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného. Úvěruschopnost věřitel ověřil doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, přičemž byl žalovaný dále lustrován ve veřejně dostupných databázích. Nedošlo přitom k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto mu byl úvěr poskytnut. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do datum, což neučinil. Celková výše nároku tak po zohlednění případných dílčích plateb činí právě žalovanou částku. Původní věřitel následně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po zaslané předžalobní výzvě a předchozích upomínkách.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani řádně neomluvil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, přičemž pro případ, že by žalobě nemohlo být v plném rozsahu vyhověno, požádala o vyrozumění ze strany soudu a případné poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů, a to i při nařízeném jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu na dobu neurčitou, dle které umožnil žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit spolu s úrokem formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 % dlužné částky, resp. minimálně ve výši 1 000 Kč. Úrok byl účastníky sjednán ve výši 10,50 % měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum včetně obchodních podmínek, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 19 259 Kč, přičemž dosud měl zaplatit pouze 18 430 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla uzavřena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek s tím, že původní věřitel bude postupně žalobkyni prodávat pohledávky za stanovených podmínek, s tím, že soubor postoupených pohledávek bude obsahovat identifikační údaje a adresy dlužníků či ručitelů, nominální hodnotu pohledávky a dosud neuhrazené náklady, datum poskytnutí úvěru a splatnosti dluhu a veškeré další údaje potřebné k vymožení pohledávek (prokázáno smlouvou o ze dne datum). K žalobě byla přiložena listina o postoupení pohledávek a PDF soubor, ve kterém jsou vypsána jména dlužníků včetně rodných čísel a uvedení částky (prokázáno listinou ze dne datum a tabulkou). Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky listinou, na níž byl uveden název původního věřitele, a toto vyrozumění bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou prostřednictvím zástupce žalobkyně (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je třeba předeslat, že sama skutková tvrzení neodpovídají zjištěním vyplývajícím z provedených listinných důkazů (např. celková výše čerpání peněžních prostředků žalovanou včetně jejich splácení). Žalobkyně uvedla neúplná skutková tvrzení ohledně výše dluhu a jeho splatnosti. Z tvrzení žalobkyně tak nebylo zřejmé, jak dospěla k žalované částce a datu její splatnosti, když smlouva o úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou a z žalobkyní navržených důkazů nebylo zjištěno, že by dluhy z úvěru byly původním věřitelem k žalobkyní tvrzenému datu zesplatněny. Z žalobkyní předloženého přehledu splácení se dále podává, že dlužná částka se měla navýšit i o náklady na vymáhání dluhu, přičemž tyto nebyly tvrzení ani doloženy. Žalobkyně rovněž nepředložila důkazy pro svá tvrzení, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Především ale provedenými důkazy nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že nabyla pohledávku za žalovaným od své právní předchůdkyně, resp. pak neprokázala oznámení o postoupení pohledávky žalovanému. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek a připojeného seznamu pohledávek pouze zjistil, že si strany této smlouvy sjednaly postupné odprodávání pohledávek, které měly být případně později specifikovány. Tento postup není v rozporu s právními předpisy, neboť je připuštěno, aby předmětem postoupení byla i pohledávka, která vznikne teprve v budoucnu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007). Nicméně nebylo zjištěno, že předmětem smlouvy se v budoucnu stala i pohledávka za žalovaným, neboť to z přiloženého PDF souboru žádným způsobem nevyplývá. Nutno podotknout, že v tomto souboru ani pohledávky nejsou specifikovány tak, jak předpokládá smlouva ze dne datum (absence údajů o adrese dlužníků). Soud pak není povinen zkoumat existenci či pravost a platnost smlouvy o postoupení pohledávek, pakliže byla původním či novým věřitelem splněna notifikační povinnost dle § 1882 odst. 1 o.z. Za situace, kdy nebyla prokázána existence smlouvy o postoupení pohledávek (resp. skutečnost, že pohledávka za žalovaným byla předmětem této smlouvy) postačovalo, aby bylo prokázáno, že původní věřitel žalovaného o postoupení pohledávky vyrozuměl. Postoupení pohledávky ovšem nebylo žalovanému původním věřitelem řádně oznámeno. Ačkoliv je na oznámení o postoupení pohledávky uveden původní věřitel, toto oznámení není žádným způsobem signováno a zároveň bylo odesláno zástupcem žalobkyně, nikoliv původním věřitelem. Případné postoupení pohledávky tak žalované ani nebylo oznámeno, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, aniž by se blíže zabýval nedostatky uvedenými v předchozím odstavci.

13. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, jaká je výše dlužné částky a datum její splatnosti, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni a zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se sama připravila o dobrodiní soud ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. Nebylo pak povinností soudu žalobkyni informovat o tom, že dosud tvrzené skutečnosti a označené důkazy jsou nedostatečné, aby mohlo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. Jak je uvedeno výše, takové poučení by se (procesně správně) žalobkyni dostalo při nařízeném jednání.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který ve věci měl plný úspěch, náleží právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.