OSKH 4 C 185/2024-34

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 16 166,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 015,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 015,75 Kč od 8. 8. 2023 do zaplacení, částku ve výši 4 750,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 750,54 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 400 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení celkové částky ve výši 16 166,29 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 3.12.2020. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese adresa elektřinu, za což se žalovaná zavázala hradit sjednanou cenu. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, když za období od 12.7.2022 do 11.7.2023 neuhradila za dodanou elektřinu částku 3 015,75 Kč a za období 12.7.2023 do 26.9.2023 neuhradila částku za dodanou elektřinu ve výši 4 450,54 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala hradit také smluvní pokuty za porušení povinností, proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 Kč za prodlení se zaplacením zálohy a dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 400 Kč, jež je požadována za ukončení dodávky elektřiny před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, když výše smluvní pokuty se rovná 400 Kč za každý měsíc po ukončení dodávek až do doby, na kterou byla uzavřena.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně sjednala dne 3.12.2020 s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa a poskytovat s tím související služby. Žalovaná se smlouvou zavázala elektřinu odebrat a řádně a včas uhradit její cenu i cenu za poskytnuté služby. Smlouva o sdružených dodávkách elektřiny byla uzavřena na dobu 30 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoli ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před vypršením smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se vždy doba trvání smlouvy o 24 měsíců. V článku smlouvy „ostatní ujednání“ bylo dále obsaženo ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v uvedených případech, konkrétně smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou vyplývající ze smlouvy přesahující 10 dnů a dále ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé Anonymizováno neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny, pro případ že zákazník učiní bez souhlasu Anonymizováno jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3.12.2020, informace pro zákazníka a ceník pro produktovou řadu). Žalovaná spotřebovala za období od 12.7.2022 do 11.7.2023 v ceně 14 684,75 Kč, přičemž žalovaná zálohově na pohledávku uhradila celkem 11 969 Kč a ostatní položky - smluvní pokuty 3 x 100 Kč, tudíž nedoplatek ve výši 3 015,75 Kč byl vyúčtován se splatností žalované vyúčtován fakturou č. hodnota se splatností 7.8.2023 (prokázáno vyúčtováním č. hodnota ). Žalovaná spotřebovala za období od 12.7.2023 do 26.9.2023 v ceně 4 450,54 Kč a byly jí účtovány ostatní položky - smluvní pokuty 3 x 100 Kč, tudíž nedoplatek ve výši 4 750,54 Kč byl vyúčtován se splatností žalované vyúčtován fakturou č. hodnota se splatností 30.10.2023 (prokázáno vyúčtováním č. hodnota ) Upomínkou byla žalovaná žalobkyní upozorněna na možnost přerušení dodávky a ukončení smlouvy. Z odstoupení od smlouvy ze dne 9.10.2023 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s platbami došlo k odstoupení od smlouvy žalobkyní a následně k přerušení dodávky elektřiny. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy fakturou s variabilním symbolem RČ č. hodnota ze dne 26.9.2023 se splatností 6.10.2023. Smluvní pokutu žalobkyně vyúčtovala za každý měsíc od 26.9.2023 do 24.6.2025, tedy 21 měsíců po 400 Kč. Celkem 8 400 Kč. Dne 28.8.2023 bylo žalované vystaveno oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne 3.1.2024, včetně poštovního podacího archu).

4. Dle § 28 odst. 1 písm. c) zákona 458/2000 Sb., má zákazník právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Dle § 28 odst. 2 písm. j) zákona 458/2000 Sb., je zákazník povinný uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12b, a to od okamžiku zahájení této dodávky.

5. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále jen o. z. ) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

9. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 28 e. z., na základě které žalobkyně dodávala žalované elektřinu a žalovaná se zavázala za odebrané komodity a za služby s jejich poskytováním související zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu i skutečnost, že svému závazku ze smlouvy dostála a žalované na sjednané odběrné místo elektřinu dodala. Cenu žalobkyně řádně vyúčtovala, naopak žalovaná svou povinnost vyplývající z předmětného závazkového vztahu nesplnila, když včas neuhradila cenu za odebranou elektřinu za období 12.7.2022 do 11.7.2023 a 12.7.2023 do 26.9.2023 ve výši 3 015,75 Kč a 4 450,54 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každé ze šesti prodlení s platbou záloh, když ujednání o zaplacení tohoto typu smluvní pokuty bylo shledáno v souladu s ustanovením § 2048 o. z. rozsudku. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované.

10. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 400 Kč, které žalované vyměřila, však soud shledal tento nárok nedůvodným. Jak bylo již konstatováno, mezi účastníky vznikl závazkový vztah, jehož předmětem byla dodávka elektřiny ze strany žalobkyně do domácnosti žalované na základě smlouvy, která byla uzavřena prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány jak na porušení smluvních povinností, tak i na další právní skutečnosti. Soud má za to, že formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty nebylo srozumitelné, jasné a současně naplňovalo znaky nepřiměřeného ujednání dle § 1813 o. z., když vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty se vázalo na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a způsob určení její výše vůbec se neodvíjel od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu. Proto soud k takovému ujednání ve smyslu § 1815 o. z. nepřihlíží.

11. Je třeba vzít v potaz i to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované, což také svědčí o vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Zatímco porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté společně ve dvojici s případným dalším prodlením (opakováním), nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (srov. sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

12. V neposlední řadě je na místě upozornit, že v dané věci nejde ani tak o institut smluvní pokuty, jako spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu. Tato problematika vznikla v minulosti již na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít vybírat poskytovatele služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluv, prostřednictvím kterých se poskytovatelé snažili po nepřiměřenou dobu držet zákazníky mimo hospodářskou soutěž, např. uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením sankcí pro případ předčasného ukončení smlouvy. Tím de facto omezovali svobodnou vůli zákazníka vybrat si na trhu poskytovatele telekomunikačních služeb. V důsledku těchto zneužívajících praktik, které vedly k narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (§ 63 odst. 7 zákona) a zákaz automatického prodlužování smluv bez předchozího kontaktu zákazníka (§ 63 odst. 10 zákona), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (§ 63 odst. 1 písm. p) zákona) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě. V oblasti plynárenství a energetiky je však otázka posílení ochrany spotřebitelů (uzavírání smluv distančním způsobem, obnovování smluv, maximální délka smluv uzavřených na dobu určitou, ukončování závazků ze smluv v případech, kdy spotřebiteli zaniklo vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu apod.) teprve projednávána.

13. K obdobným závěrům dospěl i Krajský soud v Praze rozhodnutím ze dne 4. 1. 2022, č. j. 22 Co 216/2021-74, ve kterém Krajský soud uvedl, „že posuzované ujednání má obsahovou souvislost především s ujednáním o časovém závazku žalované setrvat ve smluvním vztahu, přičemž i k tomuto ujednání má odvolací soud z pohledu ochrany spotřebitele výhrady vzhledem k tomu, že závazek je automaticky prolongován, bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu, na další poměrně dlouhou dobu, a to i opakovaně. To, jak je tento institut automatické prolongace závazku koncipován, nesvědčí o tom, že by jeho smyslem byla ochrana spotřebitele před tím, aby nezůstal bez dodávky plynu, naopak vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele dané komodity a je tak omezován v právu na změnu dodavatele z hlediska nabídek lepších či výhodnějších služeb, což ve svém důsledku vede k paralyzaci účinků hospodářské soutěže. Takovou praxi nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných toliko žalobcem, (nikoli jinými dodavateli) je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou cenově nejvýhodnější. Odvolací soud souhlasí i s tím, že na závěru o nepřiměřenosti daného ujednání v důsledku shora popsaných nedostatků nemůže nic změnit ani případná shodná praxe jiných obchodníků.“

14. Soud doplňuje, že v tomto případě došlo k vyúčtování smluvní pokuty za období čerstvě prolongovaných 24 měsíců a smluvní pokuta byla požadována za 21 měsíců z 24 prolongovaných.

15. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k uplatněné smluvní pokutě ve výši 8 400 Kč nedůvodná, neboť k ujednání o této smluvní pokutě nelze dle § 1815 o. z. přihlédnout. Soud proto žalobu v částečném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěch a neúspěch žalobkyně a žalované ve věci je téměř totožný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.