OSKI 16 C 118/2020-33

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 24 424 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 476 Kč, úrok z prodlení z částky 8 476 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do zaplacení ve výši 0,1 % denně, úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021 ve výši 50 573,05 Kč a úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu 14. 1. 2021 do zaplacení ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení v sazbě 0,1 % denně a úrokem z prodlení v sazbě, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 15 948 Kč, úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021 včetně ve výši 13 218,95 Kč a úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 14. 1. 2021 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 11. 10. 2019, ve znění doplňujících podání ze dne 29. 6. 2020 a 29. 9. 2020, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 24 424 Kč a úroku z prodlení z této částky za dobu od 1. 2. 2010 do zaplacení ve výši 0,1 % ročně denně (tj. 36,5 % ročně). Žalobní požadavek odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka) právnická osoba, IČO (dále jen„ právnická osoba“), uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru číslo ze dne 7. 4. 2009 (dále též jen„ Smlouva“), na základě které poskytla žalovanému za účelem koupě televizoru peněžní prostředky ve výši 15 948 Kč (úvěr). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 45 pravidelných měsíčních splátkách po 568 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. S ohledem na dlouhodobé neplnění smluvních podmínek žalovaným, zejména nesplácení úvěrových splátek řádně a včas, přistoupila právnická osoba k ukončení smlouvy, a to ke dni 16. 10. 2009, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 1. 12. 2009, současně požadovala úhradu dluhu v celkové výši 27 082 Kč. Žalovaný na výzvu k plnění nereagoval, proto právnická osoba v souladu s ujednáním obsaženým v obchodních podmínkách (nedílná součást Smlouvy) podala žalobu ke právnická osoba, a ta prostřednictvím svého rozhodce anonymizováno jméno příjmení vydala dne datum rozhodčí nález sp. zn. anonymizováno číslo, který nabyl právní moci 18. 2. 2011. Tímto rozhodčím nálezem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit právnická osoba 24 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24 424 Kč ode dne 1. 2. 2010 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 29 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 329 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 16 300,80 Kč. Jelikož následně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplynulo, že rozhodčí doložka obsažená v obchodních podmínkách Smlouvy byla neplatná a na jejím základě vydaný rozhodčí nález je titulem nezpůsobilým k výkonu rozhodnutí, nezakládá tento rozhodčí nález překážku rozsouzené věci ani překážku zahájeného řízení. Zahájení rozhodčího řízení však mělo účinky přerušení běhu promlčecí doby (lhůty) v souladu s ustanovením § 403 odst. 1 obchodního zákoníku. Dne 22. 3. 2017 pak žalobkyně uzavřela se právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni přešly pohledávky za žalovaným ze Smlouvy, včetně příslušenství, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. Žalobkyně proto požaduje, aby jí žalovaný uhradil částku 24 424 Kč, která se skládá z 4 dlužných splátek do dne zesplatnění úvěru ve výši 2 272 Kč (4× 568 Kč) a zbývajících 39 budoucích splátek úvěru, které měl žalovaný do konce splácení úvěru uhradit ve výši 22 152 Kč (39× 568 Kč), kdy celá žalovaná částka 24 424 Kč je jistinou úvěru. Z této dlužné jistiny je žalovaný povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení v dohodnuté výši 0,1 % denně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 13. 1. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez její osobní účasti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní učinil tato skutková zjištění.

5. Mezi žalovaným jako klientem (nepodnikatelem) a právnická osoba, IČO, byla dne 7. 4. 2009 uzavřena písemná smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva“) jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky číslo anonymizováno ze dne 1. 9. 2008 smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce právnická osoba (dále jen„ Podmínky“) a sazebník poplatků (dále jen„ Sazebník“). Touto Smlouvou se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 948 Kč určený na nákup jím vybraného zboží u shora označeného prodejce, kdy kupní cena tohoto zboží (televizor) činila 15 948 Kč Smluvní strany se dohodly, že právnická osoba poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 948 Kč (úvěr) tak, že je uhradí přímo prodejci zboží. Žalovaný byl povinen splatit úvěr a uhradit úroky z čerpané částky formou 45 pravidelných měsíčních splátek ve výši 568 Kč. První splátka byla splatná 15. 5. 2009, další pak vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce; RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr) činila 30,21 %. V Podmínkách bylo mj. ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, stanou se splatnými veškeré jeho závazky vůči právnická osoba vyplývající z úvěrové smlouvy, Podmínek a Sazebníku, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Podle Sazebníku výše úroku z prodlení činila 0,1 % denně z dlužné částky. (Zjištěno z kopie žádosti/smlouvy o úvěru číslo ze dne 7. 4. 2009 a z kopie Podmínek a Sazebníku)

6. Společnost anonymizováno poukázala dne 20. 4. 2009 ze svého bankovního účtu na účet prodejce zboží dle Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 948 Kč (Zjištěno z kopie výpisu z účtu právnická osoba ze dne 20. 4. 2009)

7. Společnost anonymizováno vyhotovila pro žalovaného dopis ze dne 1. 12. 2009, jenž obsahuje oznámení o ukončení Smlouvy ke dni 16. 10. 2009, a to v důsledku prodlení žalovaného s úhradou tří měsíčních splátek. Společnost anonymizováno zároveň požadovala, aby jí žalovaný neprodleně zaplatil částku 27 082 Kč, tj. součet dlužných splátek splatných do dne ukončení Smlouvy ve výši 2 272 Kč, nesplacené části jistiny a sankce za porušení Smlouvy ve výši 22 152 Kč a vyúčtovaného příslušenství (úrok z prodlení, smluvní pokuta, poplatky) ve výši 2 658 Kč (Zjištěno z kopie dopisu právnická osoba ze dne 1. 12. 2009)

8. Z kopie rozhodčího nálezu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. anonymizováno číslo, vydaného rozhodcem anonymizováno jméno příjmení, bylo zjištěno, že na základě žaloby právnická osoba doručené rozhodci dne 29. 9. 2010 prostřednictvím právnická osoba, byl žalovaný zavázán k povinnosti uhradit žalující společnosti částku 24 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24 424 Kč ode dne 1. 2. 2010 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 29 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 329 Kč, a to jako nároků ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným dne 7. 4. 2009. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci (18. 2. 2011) a vykonatelnosti (28. 2. 2011).

9. Mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne 28. 3. 2017 uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávek, které jsou specifikovány v příloze číslo smlouvy, v tom i pohledávky za žalovaným ze Smlouvy v celkové výši 28 382,80 Kč, z toho dlužné splátky ve výši 2 272 Kč a dlužná jistina úvěru ve výši 14 627,15 Kč (Zjištěno z kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2017 a z kopie stránky 30 přílohy číslo o postoupení pohledávek.)

10. Právní zástupce žalobkyně, advokát anonymizováno jméno jméno, zaslal žalovanému dne 27. 6. 2017 předžalobní výzvu k úhradě závazků vzniklých ze Smlouvy (Zjištěno z kopie předžalobní výzvy k úhradě ze dne 27. 6. 2017 a z kopie podacího lístku ze dne 27. 6. 2017)

11. Soud po právním zhodnocení skutkového stavu (skutkových zjištění) dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně co do pohledávky ve výši 15 948 Kč a co do úroku z prodlení z této částky za dobu od 1. 2. 2010 do zaplacení v zákonem stanovené výši.

12. Předně soud konstatuje, že rozhodčí nález ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. anonymizováno číslo, vydaný rozhodcem anonymizováno jméno příjmení, nepředstavuje překážku řízení podle § 103 o. s. ř., tj. překážku litispendence podle § 83 o. s. ř. a překážku rei iudicatae podle § 159a o. s. ř., protože rozhodce byl určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a tak rozhodčí nález již z tohoto důvodu není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení.

13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu jsou nároky vzniklé ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně přede dnem 1. 1. 2014, kdy nastala účinnost nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), bylo třeba v souladu s obecným přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 věty první o. z. aplikovat na daný případ dosavadní právní předpisy, které platily do 31. 12. 2013, tedy příslušná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obch. zák.“), jakož i ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“).

14. Podle § 497 obch. zák. (ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. 7. 4. 2009) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

16. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je v tomto případě nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

17. Soud vzal za prokázané, že právnická osoba jako věřitelka uzavřela s žalovaným jako dlužníkem (v právním postavení nepodnikatele) smlouvu o úvěru ze dne 7. 4. 2009, která je platnou úvěrovou smlouvou podle § 497 obch. zák. Smlouva o úvěru se řadila mezi tzv. typové (absolutní) obchody, které se podle § 261 odst. 3 obch. zák. řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Tím není dotčena subsidiární aplikace občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) v otázkách, které obchodní zákoník neupravoval, na základě výslovného zákonného zmocnění obsaženého v ustanovení § 1 odst. 2 obch. Smlouva o úvěru měla nepochybně povahu smlouvy spotřebitelské ve smyslu ustanovení § 52 obč. zák., neboť žalovaný tuto uzavíral nikoli v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, ale jako spotřebitel, na druhé straně pak vystupoval dodavatel, když soudu je z úřední činnosti známo, že právnická osoba v rozhodné době měla živnostenské oprávnění, na jehož základě mohla jako nebankovní subjekt poskytovat úvěry a půjčky z vlastních zdrojů. Soud proto při hodnocení vztahu mezi smluvními stranami posuzoval smluvní ujednání také v perspektivě citovaného ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák., jež má kogentní povahu (§ 263 odst. 1 obch. zák.). Dále soud vyšel z toho, že právnická osoba svůj smluvní (i zákonný) závazek poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 948 Kč splnila, což zpochybněno ani nebylo. Žalovaný oproti tomu nedostál svým smluvním povinnostem, protože poskytnuté peněžní prostředky a sjednaný úrok z úvěru řádně a včas nehradil formou pravidelných měsíčních splátek, kdy celkem byl povinen zaplatit 25 560 Kč (tj. 45 splátek po 568 Kč měsíčně), z toho na jistinu 15 948 Kč a na příslušenství (úroky) 9 612 Kč. V důsledku jeho prodlení s úhradou tří splátek došlo v souladu s dohodou smluvních stran obsaženou v Podmínkách (nedílná součást smlouvy ve smyslu § 263 odst. 1 obch. zák.) k zesplatnění všech jeho závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, a to ke dni 16. 10. 2009. Žalovaný byl vyzván ke splnění dluhu ze Smlouvy dopisem právnická osoba ze dne 1. 12. 2009, a to dlužných splátek do dne 16. 10. 2009 ve výši 2 272 Kč (4× 568 Kč), nesplacené části jistiny a sankcí za porušení Smlouvy ve výši 22 152 Kč, jakož i příslušenství (úrok z prodlení, smluvní pokuta, poplatky) ve výši 2 658 Kč. V řízení však žalovaný netvrdil (natož aby prokázal), že své závazky ze Smlouvy řádně a včas splnil. Poněvadž v souladu s úvěrovou smlouvou jednotlivé splátky ve výši 568 Kč měsíčně zahrnovaly poměrnou část jistiny úvěru a také úroky, přičemž ve Smlouvě ani v Podmínkách nebylo platně ujednáno, že sjednané úroky, které ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák. tvoří příslušenství pohledávky, se stanou součástí jistiny (že k ní podle dohody účastníků budou přičítány coby civilní plody peněz/fructus civiles/), má žalobkyně v posuzovaném případě (v souladu s žalobním požadavkem specifikovaným v podání ze dne 29. 9. 2020) právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, což představuje částku 15 948 Kč, když bylo prokázáno v souladu s ustanovením § 524 a násl. obč. zák., že tuto pohledávku za žalovaným nabyla od právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2017. Žalobkyni jako nové věřitelce žalovaného náleží také příslušenství důvodně uplatněné pohledávky ve výši 15 948 Kč, které je představováno úrokem z prodlení podle kogentního ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. na základě kogentního ustanovení § 262 odst. 4 věty druhé obch. zák. Žalobkyně má právo na úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 až do jejího zaplacení v zákonné sazbě určené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., kdy úrok z prodlení za dobu od 1. 2. 2010 do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 13. 1. 2021, byl soudem vyčíslen a činí 13 218,95 Kč.

18. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že odpovědnost nepodnikatele za prodlení s plněním peněžitého závazku podléhajícímu režimu obchodního zákoníku se vzhledem k ustanovení § 262 odst. 4 věty druhé obch. zák. řídí občanským zákoníkem. V takovém případě nemůže být výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva (viz např. rozsudek ze dne 17. 3. 2005 sp. zn. 33 Odo 1117/2003 a rozsudek ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 32 Odo 873/2006). Ujednání smluvních stran o úroku z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. 36,5 % ročně, je proto absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s kogentními ustanoveními § 262 odst. 4 věty druhé obch. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák.

19. Soud proto rozsudečným výrokem I. zamítl žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 476 Kč (rozdíl mezi žalovaným nárokem ve výši 24 424 Kč a přisouzeným nárokem ve výši 15 948 Kč), úrok z prodlení z částky 8 476 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do zaplacení ve výši 0,1 % denně, úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021 včetně ve výši 50 573,05 Kč (rozdíl mezi žalovaným úrokem z prodlení 0,1 % denně vyčísleným z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021 a úrokem z prodlení v zákonné výši vyčísleným z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021), úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 14. 1. 2021 do zaplacení ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení v sazbě 0,1 % denně a úrokem z prodlení v sazbě, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

20. Výrokem II. rozsudku soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 948 Kč (nesplacená jistina úvěru ze Smlouvy), úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 1. 2. 2010 do 13. 1. 2021 včetně ve výši 13 218,95 Kč a úrok z prodlení z částky 15 948 Kč za dobu od 14. 1. 2021 do zaplacení v zákonné sazbě stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

21. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky reflektuje výsledek sporu a je v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud určil poměr úspěchu obou stran a dovodil, že úspěch žalobkyně ve věci činí 39,40 %, její neúspěch, čili úspěch žalovaného činí 60,6 %. Úspěšnější žalovaný by tak měl právo na náhradu poměrné části svých nákladů, avšak v tomto řízení mu žádné náklady nevznikly.

22. O lhůtě ke splnění povinností dle rozsudečného výroku II. bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.; soud neshledal důvody pro prodloužení zákonné pariční lhůty ani pro poskytnutí žalovanému výhody splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to u Okresního soudu v Karviné, písemně. O odvolání rozhodne Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).