OSKI 26 C 397/2020-27

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 7 255,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 10 119,19 Kč spolu s úrokem z částky 4 511,03 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 28 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 4 511,03 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 255,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,13 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 765,62 Kč a s 28 % úrokem z částky 4 511,03 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 4 511,03 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Tato společnost uzavřela dne 9. 9. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 8 807 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 314 Kč. Žalovaný však neuhradil na jistině zápůjčky částku 4 511,03 Kč a na souhrnném poplatku částku 2 744,41 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 28 % ročně dle smlouvy. Žalobkyně kapitalizovala úrok 28 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 098,13 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 24. 6. 2019, v částce 765,62 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel zápůjčky právnická osoba s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 9. 9. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, zákaznické karty ze dne 9. 9. 2016 a přehledu plateb. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9. 9. 2016 mezi právnická osoba jako vypůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 8 807 Kč, tj. celkem 18 807 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč (poslední splátka 281 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný vůči vypůjčiteli prohlásil, že je svobodný, je vyučen, žije v nájmu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako automechanik s příjmem 17 500 Kč měsíčně, jeho celkové měsíční výdaje činí 8 500 Kč. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu částku 10 774 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 6. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo ve výši 7 255,44 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020.

6. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta jako nedůvodná. Soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, právnická osoba v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně předložila toliko zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o jeho poměrech, nepředložila však žádnou z listin, které měl žalovaný předložit vypůjčiteli. Výdaje žalovaného nebyly v zákaznické kartě nijak specifikovány. Soud tedy dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nebyla řádně zkoumána a že smlouva o zápůjčce je tedy absolutně neplatná. Uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč a dle přehledu plateb uhradil částku 10 774 Kč, tj. částku vyšší než kolik činila poskytnutá zápůjčka.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).