OSKI 17 C 411/2017-63

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ pro doručování adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ státní občan Polské republiky ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného, ulice republika ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částek 4 379 Kč a 117 427,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 4 379 Kč a částku 117 427,22 Kč společně: ⟪LB:lb_001⟫ -) s úrokem z částky 100 000 Kč ve výši 21,90 % ročně za dobu od 20. 6. 2017 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 20. 6. 2017 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 36 680 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 8. 12. 2017, domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 379 Kč a částky 117 427,22 Kč s 21,90% úrokem ročně z částky 100 000 Kč od 20. 6. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 20. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 11. 7. 2017 mezi žalobkyní a právnická osoba a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 7. 2017, uzavřené mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo. Banka uzavřela se žalovaným dne 15. 12. 2014 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky podle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Žalovaný však v rozporu s výše uvedenou smlouvou nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 4 379 Kč, který je tvořen neuhrazenou částkou po splatnosti, a to ve výši 4 379 Kč na poplatcích po splatnosti. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, přistoupila původní věřitelka dne 25. 5. 2017 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení od smlouvy dluh neuhradil. Dále banka uzavřela se žalovaným dne 28. 7. 2016 Smlouvu o půjčce na kliknutí č. 8759//98238801/SU, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 21,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Internetové bankovnictví bylo žalovanému zřízeno na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 15. 12. 2014, kdy byl žalovanému zřízen bankovní účet a současně byly žalovanému předány dokumenty s nastavením služeb, včetně mobilního elektronického klíče a kódů I-PIN a T-PIN. Souhlas se smlouvou žalovaný projevil prostřednictvím internetového bankovnictví tak, že se nejprve do svého internetového bankovnictví přihlásil zadáním svého klientského čísla (rodného čísla žalovaného), poté mu byl na jeho mobilní telefon odeslán autorizační kód, který žalovaný opsal do aplikace a poté potvrdil svým heslem I-PIN. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému dne 28. 7. 2016 poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč na jeho osobní účet č. bankovní účet. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s ustanovením článku 12 písm. b) produktových podmínek dne 23. 5. 2017 k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatným. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 100 000 Kč, z dlužných poplatků ve výši 952 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 15 424,25 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 1 050,97 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě jeho dluhů, avšak žalovaný své dluhy ani po výzvě ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. neuhradil.

2. V přípise ze dne 15. 2. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení. Zejména uvedla, že na podané žalobě trvá v plném rozsahu. Dále uvedla, že žalovaný i přesto, že byl již několikrát telefonicky kontaktován a na jeho žádost mu bylo e-mailem zasláno bankovní spojení, doposud ničeho neuhradil. Dále žalovaný slíbil, že zašle svou aktuální adresu, doposud tak neučinil. Na začátku výpisu z účtu, kde jsou uvedeny informace od banky, je patrné, že ke sjednání osobního účtu došlo na pobočce banky v obec, ulice a číslo. Výpis z účtu, smlouvu o osobním účtu a také doklad totožnosti žalobkyně přikládá k tomuto vyjádření. Z důvodu procesní opatrnosti se žalobkyně dovoluje vyjádřit k otázce pravomoci, kdy má za to, že se v tomto sporu rozhoduje podle českého práva a výše nadepsaný soud je k projednání žaloby a rozhodnutí ve věci příslušný, a to na základě těchto skutečností: podle názoru žalobkyně se mezinárodní příslušnost soudu při projednání věci s mezinárodním prvkem (žalovaný je cizím státním příslušníkem) řídí Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle článku 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení jsou k projednání žaloby o nároku ze smlouvy příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být závazek ze smlouvy splněn, resp. kde byly služby poskytnuty. Poskytnutí úvěru je poskytnutím služeb ve smyslu uvedeného ustanovení. Proto lze zásadně založit pravomoc soudů České republiky u všech sporů vyplývajících z poskytnutých úvěrů nebo půjček. Výlučná pravomoc soudu místa bydliště spotřebitele se zde neuplatní, neboť spotřebitel je pro účely aplikace uvedeného nařízení definován přímo v tomto nařízení, konkrétně v jeho článku 17 bod 1 písm. a) a b), z něhož vyplývá, že spotřebitelskými smlouvami ve smyslu tohoto nařízení jsou pouze smlouvy a úvěry účelově vázané nebo určené ke koupi movitých věcí na splátky. Jelikož byl v daném případě spotřebiteli poskytnut bezúčelový úvěr, nikoli úvěr k nákupu movitých věcí, ustanovení článku 17 až 19 Nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat dle článku 7 Nařízení. Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení příslušnosti není bydliště žalovaného samo o sobě rozhodující a nezjištění bydliště tak nemůže vést k závěru o nedostatku pravomoci a následnému zastavení řízení z důvodu nedostatku podmínek řízení. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na shodnou argumentaci např. v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016 č. j. 39 Co 397/2016-47 a shodně v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2016 č. j. 47 Co 419/2016-94, která dále odkazují na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu k otázce posouzení pravomoci, např. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 1826/2011, 33 Cdo 1715/2014. Žalobkyně dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 33 Cdo 123/2012 a rozhodnutí ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2823/2015. Nadto žalobkyně uvádí, že dle jejího názoru je výše nadepsaný soud příslušný k projednání žaloby a rozhodnutí ve věci i při aplikaci ustanovení článku 18 odst. 2 Nařízení, tedy výlučné příslušnosti místa bydliště spotřebitele. Toto ustanovení bylo interpretováno judikaturou Evropského soudního dvora, zejména v rozhodnutí ze dne 17. 11. 2011 ve věci C -327/10, právnická osoba proti jméno příjmení příjmení, a také Nejvyšším soudem ČR např. v rozhodnutí ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 32 Cdo 2405/2011, podle nějž„ opustí-li spotřebitel své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě článku 16 odst. 2 nařízení příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie“ Tyto závěry judikatury reflektují skutečnost, že v případě, kdy žalovaný opustil svou poslední známou adresu, ačkoliv si byl vědom, že má vůči právnímu předchůdci žalobkyně nesplacené závazky a svou novou adresu věřiteli nesdělil, ani se jí nepodařilo v řízení před soudem zjistit, hrozí žalobkyni odepření spravedlnosti a stavu, že by žádný soud nebyl ve věci příslušný. Pokud by byla žalobkyně nucena, z důvodu ochrany práv žalovaného, žalovat výhradně v místě bydliště žalovaného, které však není schopen zjistit, jelikož jako soukromá osoba nedisponuje možnostmi nahlédnout do úředních evidencí, případně požádat místní či zahraniční orgány o součinnost ke zjištění místa pobytu žalovaného, neměla by žalobkyně vůbec možnost obrátit se se svým nárokem na soud. Přitom nelze přehlédnout, že tuto situaci způsobil svým chováním žalovaný, který by tak měl nést negativní dopady svého jednání porušujícího smluvní ujednání a kterému zůstává možnost bránit se v procesu uznání vydaného rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření podle § 114a o. s. ř. i s výzvou ke sdělení stanoviska k postupu soudu podle § 115a o. s. ř. byla žalovanému doručena na adresu v zahraničí uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí do vlastních rukou oproti vlastnoručnímu podpisu dne 18. 2. 2021.

4. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 10. 12. 2019 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě neposlal své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupkyně žalobkyně a žalovaného.

5. Na základě obsahu smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 15. 12. 2014 mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo v řízení prokázáno, že banka se zavázala zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky podle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy.

6. Podle obsahu smlouvy označené jako smlouva o půjčce na kliknutí ze dne 28. 7. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku poskytnutou na jeho účet u právnická osoba, č. ú. bankovní účet, úročenou pevnou sazbou 21,90 % ročně, bance vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 145,18 Kč (první splátka byla dohodnuta ve výši 1 077,12 Kč); splátky úvěru měly být hrazeny společně s dohodnutými poplatky za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně.

7. Podle obsahu protokolů o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN ze dne 15. 12. 2014 a ze dne 27. 7. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný v každém z uvedených dnů obdržel bankou vygenerované dva kódy I-PIN a T-PIN pro použití při Mobilním elektronickém klíči SMS.

8. Dále bylo prokázáno na základě obsahu dopisu o odstoupení od smlouvy ze dne 25. 5. 2017, že společnost právnická osoba informovala žalovaného o tom, že odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 15. 12. 2014, na jejímž základě vedla pro žalovaného účet. č. bankovní účet, a to z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na uvedeném účtu. Účinnost smlouvy skončí ke dni 9. 6. 2017. Současně uvedená banka vyzvala žalovaného k vrácení všech platebních prostředků, zejména vydaných platebních karet do 5 dnů od skončení účinnosti smlouvy, a také k úhradě dlužných částek vzniklých za trvání smlouvy.

9. Na základě obsahu prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 23. 5. 2017 bylo prokázáno, že právnická osoba opakovaně informovala žalovaného o porušování smlouvy o úvěru, přesto nedošlo k nápravě a nadále dochází k prodlení s úhradou splatných závazků. Dluh činí ke dni vyhotovení dopisu 117 427,22 Kč, tímto banka vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

10. Z předložených kopií občanského průkazu občana Polské republiky vyplývá, že banka ověřovala totožnost osoby, se kterou distančně uzavírala smlouvu.

11. právnická osoba v přípise ze dne 27. 1. 2022 potvrdila, že žalovaný byl v době od 15. 12. 2014 do 26. 7. 2017 majitelem a jediným disponentem účtu č. bankovní účet, dne 28. 7. 2016 byla na účet připsána částka 100 000 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 28. 7. 2016 byla na tento účet převedena úvěrová částka 100 000 Kč. Ke dni 11. 7. 2017 činil dluh žalovaného z titulu úvěru 100 000 Kč na samotné jistině, smluvní úroky po splatnosti dluhu činily k uvedenému datu 15 424,25 Kč, úroky z prodlení po splatnosti dluhu činily 914,69 Kč + 136,28 Kč a poplatky po splatnosti 952 Kč Celkem ke dni 11. 7. 2017 činil dluh žalovaného s uvedenými úroky a poplatky 117 427,22 Kč.

13. Z výpisu z osobního účtu žalovaného ve vztahu k účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že ke dni 30. 4. 2017 činil dluh žalovaného na poplatcích za správu účtu a za evidování dluhu po splatnosti celkem 4 379 Kč.

14. Dopisy ze dne 14. 7. 2017 a ze dne 17. 8. 2017 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky nejprve ze společnosti právnická osoba na právnická osoba a.s., která poté postoupila pohledávku na žalující společnost právnická osoba Na základě obsahu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 7. 2017 mezi společností právnická osoba a právnická osoba, a.s., na základě obsahu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 7. 2017 mezi právnická osoba, a.s. a žalobkyní a na základě příloh k uvedeným smlouvám, obsahujících přehled konkrétních postoupených pohledávek, pak bylo prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy.

15. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2017 byl žalovaný prostřednictvím advokáta vyzván k úhradě dluhu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř.

16. Žaloba je důvodná.

17. Pravomoc českých soudů k projednání sporu je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

18. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 4. 7. 2017 a ze dne 11. 7. 2017, na základě kterých v řízení uplatněná pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou právnická osoba na právnická osoba, a.s., a poté ze právnická osoba, a.s. na žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud vyhodnotil podle příslušných ustanovení právních norem a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v daném případě nejprve platně uzavřeli dne 15. 12. 2014 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb v souladu s ustanovením § 2662 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného účet pod číslem bankovní účet, žalovaný byly mimo jiné povinen udržovat na účtu kladný zůstatek. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, proto mu žalobkyně vyúčtovala v souladu se smluvními ujednáními poplatky v celkové výši 4 379 Kč. Dále společnost právnická osoba uzavřela dne 28. 7. 2016 se žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, právní předchůdkyně žalobkyně podle obsahu písemné smlouvy skutečně předala žalovanému převodem na jeho bankovní účet dohodnutou částku 100 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku společně se sjednaným smluvním úrokem a administrativními poplatky, to vše v souhrnné výši 157 757,76 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3 145,18 Kč spolu s pojištěním ve výši 119 Kč měsíčně za podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalovaný ve skutečnosti stále dluží žalobkyni částku 117 427,22 Kč. Žalobkyně z důvodu neplacení zesplatnila úvěr ke dni 23. 5. 2017. Žalovaný je nepochybně v prodlení s úhradou celé žalované částky od 24. 5. 2017 a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně za období od požadovaného dne 20. 6. 2017 do zaplacení. Žalovaný je rovněž povinen hradit smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně od 20. 6. 2017 do zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit procesně úspěšné žalobkyni náklady tohoto soudního řízení v plné výši 36 680 Kč. Tato částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 091 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 24 080 Kč, kdy za každý z provedených 4 úkonů (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. sepis předžalobní výzvy a 4. sepis doplnění žaloby ze dne 15. 2. 2021) náleží odměna podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, tj. po 6 020 Kč, 3/ paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč, a to po 300 Kč za každý z výše popsaných úkonů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 5 308,80 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 25 280 Kč (představující součet shora uvedené odměny za právní zastoupení a náhrady hotových výdajů). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu § 150 o. s. ř. procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozsudku, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.