OSKI 16 C 181/2019-268

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ Advokátní kancelář příjmení & právnická osoba ⟪LB:lb_006⟫ proti; ⟪LB:lb_007⟫ žalované:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ Advokátní kancelář příjmení, právnická osoba ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částky 268 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 268 324 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. od 1. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 205 129,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2019 domáhal se žalobce na žalované zaplacení částky 268 324 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že od června 2009 ze strany žalované žalobci pravidelně každý měsíc vystavovány faktury, kterými byly žalobci fakturovány služby serverhostingu (Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, Dodatečná IP adresa a Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux) Na fakturách pak blíže uvádí, že faktura byla vystavena na základě smlouvy číslo 2009 uzavřené dne 1. 9. 2005, resp. na základě smlouvy: dokladu: SML 2005 číslo. Zřejmě se pak v posledně zmiňovaném případě jedná o smlouvu, kterou dne 1. 9. 2005 žalobce uzavřel se společností právnická osoba, IČO. Jejím předmětem bylo poskytování služeb serverhostingu, konkrétně měla společnost zajistit pro žalobce provoz serverhostingu na síti internet a provoz domény. Tyto služby fakturovala společnost žalobci do dubna 2009. Pokud má být žalovaná právním nástupcem společnosti právnická osoba, na což lze usuzovat z ukončení fakturace výše označených služeb společností právnická osoba ke konci dubna 2009 a se zahájením fakturace služeb žalovanou od května 2009, a taktéž z předání serveru uvedeného ve smlouvě v květnu 2011 žalovanou žalobci, žalovaná k dnešnímu dni nedoložila žalobci žádný právní titul, který by uvedené právní nástupnictví jakkoliv dokládal. Žalovaná, přestože nebyla se žalobcem v žádném smluvním vztahu, mu každý měsíc pravidelně od června 2009 fakturovala poskytování služeb, které ve fakturách specifikovala jako a) Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, b) Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux, c) Dodatečná IP adresa. Měsíčně pak fakturovala částku 9 583 Kč (za službu ad a) 2 178 Kč, za službu ad b) 7 260 Kč a za službu ad c) 145,20 Kč včetně DPH). Žalovaná takto fakturovala až do ledna 2019. Žalobce omylem tyto faktury hradil, přičemž naposledy uhradil fakturu z 31. 7. 2019. V květnu 2011 došlo k fyzickému předání serveru specifikovaného ve smlouvě ze strany žalované zpět žalobci. Žalovaná tak nemohla od května 2011 a dále žalobci poskytovat fakturami deklarované služby, když server byl žalobci předán zpět a v současné době je umístěn mezi vyraženými servery v jeho vlastním skladu. Mezi žalobce a žalovanou tedy neexistuje žádný smluvní vztah, ani žádný právní nástupnický titul ve vztahu ke společnosti právnická osoba, který by žalovanou opravňoval k fakturaci smluvních služeb. I pokud by tento smluvní vztah a právní nástupnický titul přesto existoval, žalovaná fakturovala žalobci neexistující službu, kterou objektivně poskytovat nemohla. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a musí toto obohacení vydat, tedy vrátit vše, co mu fakturovala a co jí žalobce dle těchto faktur uhradil. S ohledem na tříletou promlčecí dobu specifikuje žalobce tuto částku jako částku ve výši 268 324 Kč, tedy jako plnění za období od 2. 5. 2016 do 11. 8. 2018 (28 měsíců za duben 2016 až červenec 2018 po 9 583 Kč. Jelikož žalovaná odmítla plnění vrátit, domáhá se jej žalobce soudní cestou.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce uplatněný žalobou ze dne 9. 5. 2019 neuznává a činí jej zcela sporným. Žalovaná se nemůže ztotožnit s názorem žalobce, že by se vůči němu jakkoli bezdůvodně obohatila. Ze strany žalované byly žalobci poskytovány služby tak, jak je uvedeno v rámci jednotlivých faktur. Žalovaná tedy žalobci poskytovala služby: ⟪LB:lb_001⟫ - Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, ⟪LB:lb_002⟫ - Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux, ⟪LB:lb_003⟫ - Dodatečná IP adresa.

Ze strany žalobce pak bylo poskytování těchto služeb akceptováno, když téměř 8 let hradil odměnu za jejich poskytování žalované, a to bez jakýchkoli výhrad či připomínek. Již samotná úhrada předmětných faktur má za následek uznání dluhu ze strany žalobce. Jak vyplývá z ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:„ Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“ Nutno zdůraznit, že žalobce zde neplnil svůj dluh pouze částečně, ale v plné výši, řádně, včas a bez jakýchkoli výhrad. Takto pak žalobce činil po řadu let. Během těchto let vystavila žalovaná na základě poskytovaných služeb žalobci téměř 100 faktur, když žádná z nich nebyla žalobcem sporována. Žalovaná odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, který uvádí:„ S ohledem na uvedené výkladové pravidlo, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 O.Z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“ Opět nutno zdůraznit, že žalobce řadu let hradil vystavené faktury žalované bez jakýchkoli námitek. Žalovaná tedy nadále poskytovala služby uvedené v rámci jednotlivých faktur s tím, že žalobce akceptuje poskytování služeb. Pokud by žalobce cokoli namítnul, žalovaná by celou věc posoudila. O tom svědčí i skutečnost, že po obdržení výzvy ze strany žalobce žalovaná byla ochotna k jednání. Pokud však žalobce tvrdí, že 8 let hradil faktury žalované omylem, aniž by žalovaná služby poskytovala, jedná se o ryze účelové tvrzení, které je pro žalovanou naprosto nepochopitelné. Pokud by i žalovaná připustila, že žalobce neměl zájem využívat služby, které žalovaná poskytovala, a faktury skutečně hradil omylem, měl by se obrátit s nárokem na náhradu škody na své zaměstnance, který platby prováděl. Žalovaná chápe postup žalobce, když požadovat vydání bezdůvodného obohacení po žalované, je pro žalobce příznivější, s ohledem na limity stanovené pracovněprávními předpisy, než požadovat náhradu škody po zaměstnanci, nicméně tento postup nelze akceptovat. Jak uvádí i výše citované rozhodnutí, s ohledem na pravidelné úhrady žalovaná důvodně očekávala a předpokládala, že žalobce svůj závazek uznává a dále poskytovala předmětné služby. Pokud pak žalobce namítá, že v květnu roku 2011 došlo k fyzickému předání serveru ze strany žalované zpět žalobci, tedy žalovaná nemohla od měsíce května 2011 a dále žalobci poskytovat fakturami deklarované služby, žalovaná uvádí, že žádná z předmětných služeb, které poskytovala, není vázána na přítomnost serveru. Žalovaná pronajímá prostor k umístění serveru řadě subjektů, není povinností žalované, aby zjišťovala, zda daný subjekt má server umístěn, či nikoli. Toto není ani v silách žalované. Opět se tedy dostáváme k výše uvedenému. Pokud žalobce měl za to, že jsou mu poskytovány a fakturovány služby, které nevyužívá a nechce využívat, měl toto neprodleně namítnout. Žalobce však léta hradil poskytované služby a nyní přichází s naprosto absurdním tvrzením, že tyto služby mu poskytovány nebyly a faktury hradil omylem. Služba poskytovaná žalobce serverhosting AbcHosting o velikosti 1U je v podstatě možnost umístit vlastní server klienta žalované do prostor žalované. Řada subjektů si tuto možnost hradí, byť zároveň tuto možnost nevyužívají a mají své servery umístěny jinde. Dané místo si pak„ pronajímají“ toliko jako zálohu pro případ, kdy by musely své servery přemístit ze stálého umístění do jiného, např. z důvodu závady. Poskytované služby podpora provozu a správa aplikací a OS Linus a dodatečná IP adresa pak s tímto přímo souvisejí, kdy tyto služby podporují řádný chod a údržbu serverů. Jak je výše uvedeno, fakturované služby nejsou Vázány na přítomnost serveru. Žalovaná tyto služby žalobci řádně poskytovala. Žalovaná neeviduje žádnou výpověď poskytovaných služeb ze strany žalobce. Z toho důvodu tedy byly žalobci po celou dobu poskytovány služby, které žalobce akceptoval, když hradil žalované odměnu. Je zřejmé, že žalobou uplatněný nárok žalobce je nedůvodný. Žalovaná řádně poskytovala fakturované služby a žalobce uznal jejich poskytování nikoli částečným hrazením, ale hrazením v plné výši a bez výhrad. Je na žalobci, aby prokázal, že předmětné služby mu nebyly poskytnuty, když žalobce toto neprokázal a prokázat nemůže, neboť žalovaná po celou dobu plnila svou povinnost a služby poskytovala. V žádném případě tak nelze hovořit o bezdůvodném obohacení ze strany žalované. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, nechť Okresní soud v Karviné žalobu v celém rozsahu zamítne a zaváže žalobce k náhradě nákladů řízení.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin: výpisy z registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES na čl. 9 spisu, výpis z obchodního rejstříku týkající se žalované na čl. 10, faktura číslo z 1. 6. 2009 na čl. 11, faktura číslo z 2. 5. 2016 na čl. 12, smlouva o poskytování služeb serverhostingu move.cz na čl. 13, kniha faktur přijatých čl. 14-15, faktury vystavené žalovanou pro žalobce od 2. 5. 2016 do 31. 12. 2016 od 31. 1. 2017 do 31. 12. 2017, od 31. 1. 2018 do 31. 7. 2018 na čl. 16-43, faktura číslo z 15. 1. 2019 na čl. 44, e-mailová komunikace ze dne 29. 4. 2011, 2. 5. 2011, 3. 5. 2011, 4. 5. 2011, 5. 5. 2017 na čl. 45-47, fotodokumentace serveru na čl. 48-50, výpis z účtu žalobce z 12. 5. 2016 na čl. 51, výzva k plnění - předžalobní upomínka z 18. 12. 2018 na čl. 52-53 včetně příloh na čl. 54-56, dopis žalované z 21. 12. 2018 na čl. 57, dopis zástupce právního zástupce žalobce z 11. 1. 2019 na čl. 58-59, dopis zástupce právního žalované z 30. 1. 2019 na čl. 60-61 včetně příloh na čl. 62, přehled vystavených faktur a úhrad žalobcem na čl. 72, výpis z veřejného rejstříku podle fyzických osob angažmá na čl. 77-78, úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo na čl. 80-85, úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka číslo na čl. 86-96, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku týkající se žalobce na čl. 97-101, e-mail z 5. 9. 2018 a 14. 9. 2018 na čl. 104, čestné prohlášení na čl. 113, smlouva o poskytování služeb serverhostingu webová adresa na čl. 114, která se shoduje s kopií smlouvy na čl. 13, smluvní podmínek pro poskytování hostingových služeb na čl. 114v.-116, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku týkající se žalované na čl. 124-131, Smlouva o převodu práv a kupní smlouva z 27. 1. 2009 čl. 138-139, Smlouva o provozu dispečinku COPROSYS 1. 7. 2017 čl. 142, Cenová specifikace B. za převod dle článku 2.1 čl. 143, Specifikace služby Novera housing č. 144-146, Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 4. 3. 2019 čl. 147 a Smlouva o nákupu a poskytování odborných servisních služeb v oblasti informačních technologií č. S 13/035 z 1. 7. 2013 čl. 148-150 včetně příloha číslo na čl. 151. Dále soud provedl dokazování výslechy jednatele žalované titul. jméno příjmení, svědka jméno příjmení, účastníka titul. jméno příjmení a svědka jméno příjmení.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že došlo k uzavření písemné smlouvy ze dne 1. 9. 2005 o poskytování služeb serverhostingu webová adresa mezi společností právnická osoba, jako poskytovatelem a žalobcem jako zákazníkem včetně smluvních podmínek pro poskytování hostingových služeb platných od 1. 1. 2004. Žalobce zaplatil žalované na základě jí vystavených faktur žalobou vymáhanou částku 268 324 Kč (období 28 měsíců – duben 2016 až červenec 2018, cena 9 583 Kč měsíčně). V květnu 2011 došlo k fyzickému předání serveru specifikovaného v žalobě a označeného ve smlouvě o poskytování služeb serverhostingu webová adresa ze dne 1. 9. 2005 ze strany žalované žalobci. Ze smluvních podmínek platných od 1.1. 2004, které tvoří nedílnou součást smlouvy, soud zjistil, že dle bodu 6„ Součinnost a vzájemná komunikace“ všechna oznámení mezi stranami, která se vztahují k této smlouvě, nebo která mají být učiněna na základě této smlouvy, musí být učiněna formou elektronické pošty nebo oznámením dostupným v zákaznické sekci. Ze Smlouvy o převodu práv a kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2009 soud zjistil, že společnost právnická osoba, jako převodce a právnická osoba, a.s., IČO, se sídlem adresa, jako nabyvatel uzavřely smlouvu, v němž se dle čl. 1 označeném jako„ Předmět smlouvy“ převádí veškerá práva a oprávnění, která převodci náleží z registrace dále uvedené domény na nabyvatele, zejména je předmětem převodu bezvýhradný a časově neomezený převod práv k doménovému jménu, resp. internetové doméně, názvu služby, Internetových či www a http stránek, aplikací a obchodní značce a názvu anonymizováno webová adresa webová adresa. Dále se převádí právo na převod smluv stávajících zákazníků hostingu webová adresa na nabyvatele. Součástí této smlouvy o převodu je také kupní smlouva a převod vlastnického práva na položky uvedené v příloze 1 této smlouvy. Dle čl. 2„ Cena a platební podmínky“ si strany sjednaly cenu 2 300 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k vrácení částky 268 324 Kč do 31. 12. 2018. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce prokázal, že v období 28 měsíců za měsíce duben 2016 až červenec 2018 uhradil žalované částku v celkové výši 268 324 Kč (28 měsíců po 9 583 Kč měsíčně). Žalovaná tuto skutečnost nijak nerozporovala. Soud proto dále zkoumal, zda se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť jí částka byla vyplacena bez právního důvodu, jak tvrdí žalobce, nebo zda má žalovaná nějaký právní titul, na základě kterého byla oprávněna žalobcem poskytnuté plnění v celkové výši 268 324 Kč přijmout a ponechat si jej. Žalovaná tvrdila, že žalobci fakturované služby poskytovala, že již samotná úhrada předmětných faktur má za následek uznání dluhu ze strany žalobce, a že se stala na základě smlouvy z 27. 1. 2009 nástupcem společnosti právnická osoba, s čímž byl žalobce seznámen, a placením faktur toto akceptoval, případně by se dalo z této praxe dovodit i konkludentní uzavření smlouvy. Soud však má za to, že se žalované žádný z těchto titulů nepodařilo prokázat a nepodařilo se jí ani prokázat, že by si mohla částku ponechat jako bezdůvodné obohacení za jí poskytované služby žalobci.

10. Soud poukazuje na to, že samotné opakované plnění poskytované žalobcem žalované nezakládá vznik smluvního vztahu, ani není současnou judikaturou chápáno jako uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) či dříve dle § 407 obchodního zákoníku. Soud poukazuje mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 987/2019, ze dne 11. 6. 2020, dle nějž plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák., neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud tedy žalovaný platil žalobkyni dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platil, neznamená, že tím uznal dluh, který zde žalobkyně postupně navyšovala. Nejedná se o částečné plnění ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák., z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Obdobné je to u opětujícího se plnění v podobě např. nájemného, či jako v tomto případě opětujícího se tvrzeného poskytování služeb žalovanou. Na základě judikatury tedy nelze dovodit uznání dluhu, neboť zde nejde o částečné, ale opětující se dílčí plnění, které uznání dluhu nezakládá, a tedy z tohoto nelze dovozovat existenci smluvního vztahu mezi účastníky.

11. Pokud jde o případnou existenci písemné smlouvy mezi stranami, z písemné smlouvy ze dne 27. 1. 2009 tuto skutečnost nelze dovodit. Žalovaná nebyla smluvní stranou této smlouvy, ani se nestala právní nástupkyní některé ze smluvních stran na základě převodu podniku či zániku splynutím s některou ze smluvních stran. Byť soud nezpochybňuje, že žalovaná a právnická osoba, a.s., IČO jsou majetkově a personálně propojené v holdingu, nejde o shodné právní subjekty, takže v žádném případě nelze učinit závěr, že žalovaná se na základě této smlouvy stala právním nástupcem společnosti právnická osoba a že by tohoto titulu byla oprávněna pokračovat v poskytování služeb a jejich účtování žalobci. Soud se na rozdíl od žalobce domnívá, že souhlas žalobce nebyl k převodu ze společnosti právnická osoba na právnická osoba, a.s. nutný, neboť soud předmětnou smlouvu hodnotí jako nepojmenovanou s prvky podle § 476 a násl. obchodního zákoníku, tedy prvky smlouvy o prodeji podniku, kdy podle § 477 odst. 3 obchodního zákoníku se souhlas věřitele (zde žalobce) nevyžaduje, byť nebylo prokázáno, že by žalovanou či právnická osoba, a.s. byla splněna povinnost dle § 477 odst. 4 obchodního zákoníku (oznámení převzetí závazků kupujícím a oznámení převzetí pohledávek prodávajícím) bez zbytečného odkladu), tato skutečnost však pro spor není podstatná. Není proto ani podstatné, zda a jakým způsobem byl žalobce o tomto převodu informován. Podstatnou je skutečnost, že žalovaná neprokázala, že by se tímto způsobem stala právním nástupcem společnosti právnická osoba Při absenci další písemné smlouvy (ustanovení § 476 odst. 2 obchodního zákoníku vyžaduje povinnou písemnou formu), na základě níž by došlo k převodu práv a povinností z původní smlouvy ze dne 1. 9. 2005 ze společnosti právnická osoba, resp. právnická osoba, a.s. na žalovanou, je nutné učinit závěr, že žalovaná se na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2009 nestala právním nástupcem právnická osoba a nevstoupila do jejích práv a povinností z původní smlouvy ze dne 1. 9. 2005. Jiná písemná smlouva nebyla v řízení žalovanou stranou tvrzena ani prokázána.

12. Soud se proto dále zabýval možností, zda mezi stranami nedošlo k uzavření smlouvy s tvrzeným obsahem konkludentním způsobem, a to vzhledem k dlouhodobosti poskytovaného plnění mezi účastníky. Soud však dospěl k závěru, že zde konkludentní uzavření smlouvy mezi stranami nelze dovodit. Žalobce osvětlil, že k proplácení faktur došlo omylem, kdy je on sám přímo či nepřímo přes jím vlastněné společnosti majitelem dalších 10 společností s ručením omezeným, a soud nemá proto důvodu toto tvrzení o platbě omylem považovat v tomto případě za nelogické a zcela nevěrohodné. Vystavení faktur, byť se jedná o několik desítek faktur vystavených v průběhu cca 10 let, samo o sobě existenci smluvního vztahu nezakládá. Soud souhlasí s tvrzením žalobce, že faktura je jen účetním (daňovým) dokladem vystaveným jednostranně věřitelem, a že se bez dalšího nejedná o právní titul zakládající právo na plnění, resp. zavazovací důvod. Přestože předpokladem vystavení faktury bude zpravidla odpovídající smluvní ujednání, samotná faktura (jako předně účetní doklad) bez dalšího není ztotožnitelná s řádně sjednaným smluvním vztahem opírajícím se o ujednání stran odpovídající zákonným požadavkům (srov. přiměřeně závěry vyslovené např. v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 1995, sp. zn. 15 Co 551/95, uveřejněném pod R 25, sešit. 4/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 276/2005, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4232/2010). Fakturu je možno považovat za výzvu k zaplacení dlužné částky, jež má význam pro posouzení splatnosti dluhu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 688/2008), či za prostředek identifikace pohledávky za závazkového vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1535/2006) a platby, jíž má být tato pohledávka uhrazena, nelze však s její pomocí popřít existenci řádně sjednaného závazku a konstituovat závazkový vztah jiný, odpovídající údajům na faktuře uvedeným. Je tedy třeba se zabývat jakému, řádně vzniklému, závazkovému vztahu odpovídala pohledávka, k jejímuž uspokojení platba směřovala. Faktura v tomto směru může být bezpochyby důležitým důkazním prostředkem, není však na místě přikládat jí význam samostatného zavazovacího důvodu a bez dalšího akceptovat existenci závazkového vtahu odpovídajícího údajům na faktuře zaznačeným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4936/2010). Soud poukazuje, že k proplácení faktur navíc došlo za situace, kdy žalovaná ve fakturách odkazuje na neexistující smlouvu z r. 2005 označovanou jako SML2005 číslo a navozuje v nich tedy dojem existence písemného smluvního vztahu, který však nebyl prokázán. Předmět plnění je pak ve fakturách označen velmi obecně a vágně jako Serverhosting AbcHosting o velikosti 1U, Podpora provozu a správa aplikací a OS Linux a Dodatečná IP adresa, aniž by z faktur či z konkrétně prokázaného chování mezi stranami vyplývalo, v jakém konkrétním rozsahu mají být tyto fakturované služby poskytovány, a konkrétní rozsah služeb nebyl prokázán ani jinak, když konkrétní náplň poskytovaných služeb nevyplývá ani z výpovědí jednatele titul. jméno příjmení, jednatele titul. jméno příjmení, svědka jméno příjmení a svědka jméno příjmení, které navrhovala žalovaná. Za této situace nelže než učinit závěr, že konkludentním způsobem k uzavření smlouvy o žalovanou tvrzeném obsahu nedošlo, neboť plnění poskytované žalovanou stranou zde není dostatečně určitě vymezeno (viz též níže u otázky bezdůvodného obohacení), a smlouva by proto byla pro svou neurčitost neplatná.

13. Žalovanou tvrzené poskytování služeb žalovanou bez prokázané existence smluvního vztahu by bylo možné případně posuzovat jedině jako bezdůvodné obohacení na straně žalobce, ale žalovaná tvrzení o poskytování konkrétních služeb žalobci dostatečně neprokázala, když nepředložila žádné důkazy prokazující skutečné poskytnutí služeb žalobci v tom kterém měsíci za předmětné období duben 2016 až červenec 2018. Žádný předložený důkaz předložený žalovanou, ať již Smlouva o provozu dispečinku COPROSYS 1. 7. 2017, Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 4. 3. 2019, či Smlouva o nákupu a poskytování odborných servisních služeb v oblasti informačních technologií č. S 13/035 z 1. 7. 2013, neprokázaly, že by tyto služby a v jakém konkrétním rozsahu byly žalovanou žalobci poskytnuty. Totéž platí i o dokazování výslechy jednatele žalované titul. jméno příjmení, svědka jméno příjmení, účastníka titul. jméno příjmení a svědka jméno příjmení. Žalovaná byla v rámci koncentrace řízení poučena při jednání konaném dne 1. 3. 2022, aby bez zbytečného odkladu označila důkazy k prokázání tvrzení, že poskytla žalobci služby, za které mu vyúčtovala fakturami v období od 2. 5. 2016 do 11. 8. 2018 (období 28 měsíců) částku 268 324 Kč včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy.

14. Soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná již od r. 2011 fakticky ve své správě server žalobce neměla, neboť v květnu 2011 došlo k fyzickému předání serveru specifikovaného v žalobě a označeného ve smlouvě o poskytování služeb serverhostingu webová adresa ze dne 1. 9. 2005 ze strany žalované žalobci, a tuto skutečnost učinily strany nespornou. Žalovaná navrhla provést výslechy jednatele žalované titul. jméno příjmení, svědka jméno příjmení, účastníka titul. jméno příjmení a svědka jméno příjmení, ale z nich nevyplývají konkrétnější údaje, jaké služby přesně byly v tomto období v každém měsíci poskytnuty. Výpovědi jednatele titul. jméno příjmení a jednatele titul. jméno příjmení a svědka jméno příjmení jsou příliš obecné a tito neuvádějí žádné konkrétní skutečnosti, jaké skutečné služby byly žalobci v období od dubna 2016 do července 2018 v tom kterém měsíci poskytnuty. Jednatel žalované titul jméno příjmení ve své účastnické výpovědi pouze obecně uvedl, že v rozhodném období žalovaná poskytovala žalobci možnost umístit do housingového centra servery a počítače, pak dispečink (servis a údržba) a myslí, že tam byl i pronájem IPC adres. Svědek jméno příjmení rovněž pouze obecně vypověděl, že byly žalobci poskytované všechny nasmlouvané služby a smlouva nebyla žalobcem nikdy vypovězena, přičemž se mělo jednat o smlouvu mezi žalobcem a společností právnická osoba, překoupenou žalovanou. Svědek dále uvedl, že není podstatné, že u žalované neměl hardware, ale že měl u ní vyhrazen prostor pro hardware a byla držena pohotovost pro případné požadavky vlastníka. I jeho výpověď je jen obecná a neprokazuje poskytování konkrétních služeb ten který měsíc předmětného období. Svědek navíc nevěděl, jestli žalobce těchto služeb fakticky vůbec někdy využil. Jednatel žalované titul. příjmení příjmení uvedl, že si není vědom, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nějaká smlouva. Současně a opět pouze velmi obecně uvedl, že je mu známo, že žalobce služeb žalované v letech 2016 až 2018 využíval, jednal s žalobcem a ví o tom, že žalobce služeb využíval, přičemž uvedl, že jde o paralelu například s pronájmem bytu, kde pokud si člověk byt pronajme, tak se ho nikdo nechodí ptát, jakým způsobem byt používá, a nekontroluje, jestli fakticky využíván je. Z výpovědi jméno příjmení pak k tomu nelze učinit vůbec žádná skutková zjištění k věci. Soud znovu opakuje, že důkazní břemeno zde leželo na žalované straně a tato, pokud si chtěla ponechat plnění alespoň z titulu bezdůvodného obohacení za služby jí konkrétně poskytnuté žalobci, měla prokázat, že žalobci skutečně poskytla nějaké konkrétní služby, ne jen možnost takových služeb využít. Výše uvedené čtyři výpovědi jsou však zcela nedostačující k učinění závěru, že žalobci byly nějaké konkrétní služby poskytnuty a v jakém rozsahu, aby bylo možno učinit závěr, že i žalovanému nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo a v jaké výši.

15. Za této situace dospěl soud k závěru, že zde není prokázána existence smluvního vztahu mezi účastníky, ať již v konkludentní, tím méně písemné podobě, a žalované se nepodařilo ani prokázat, že by v předmětném období od dubna 2016 do července 2018 poskytla žalobci nějaké konkrétní služby a v jakém rozsahu, které by bylo možno považovat za její protiplnění a odůvodňovalo vznik případného bezdůvodného obohacení na straně žalobce. Žalobce naopak prokazatelně bez právního důvodu vyplatil žalované postupně částku v celkové výši 268 324 Kč. Požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou ve výši 268 324 Kč je proto důvodný, a žalovaná je povinna dle § 2993 o.z. toto bezdůvodné obohacení vydat. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož žalovaná měla dle předžalobní výzvy tuto částku žalobci vrátit do 31. 12. 2018 a neučinila tak, dostala se od 1. 1. 2019 do prodlení, a soud proto přiznal žalobci i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 268 324 Kč až do její úplné úhrady.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal neúspěšnou žalovanou k povinnosti nahradit plně úspěšnému žalobci na nákladech řízení částku 205 129,40Kč Náklady řízení zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 13 417 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 14 úkonů právní pomoci po 9 380 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, sepis a podání žaloby, za vyjádření ze dne 16. 10. 2019, 14. 2. 2020, 17. 7. 2020 a 21. 12. 2022, za účast u jednání zdejšího soudu dne 11. 12. 2019, 17. 2. 2020, 1. 3. 2022 a 4. 1. 2023 a za účast u dožádaného Okresního soudu v Chrudimi dne 22. 4. 2022, za účast u dožádaného Okresního soudu v Teplicích dne 9. 5. 2022, za účast u dožádaného Okresního soudu Praha-východ dne 22. 4. 2022 a za účast u dožádaného Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 22. 4. 2022), odměna ve výši jedné poloviny úkonu za jednoduchou předžalobní výzvu, 15 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času za 64 půlhodin po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky k 4 jednáním u zdejšího soudu, náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč za cestu z obec do obec a za 4 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec k dožádaným soudům, náhrada cestovních výdajů ve výši 2 741 Kč, 2 660 Kč, 1 787 Kč a 2 332 Kč za cestu automobilem z obec do obec a zpět k 4 jednáním soudu, náhrada cestovních výdajů ve výši 596 Kč za cestu automobilem z obec do obec a zpět k dožádanému Okresnímu soudu v Chrudimi, náhrada cestovních výdajů ve výši 414 Kč za cestu automobilem z obec do obec a zpět k dožádanému Okresnímu soudu v Teplicích a 21% DPH.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).