OSKI 16 C 438/2021-87

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 122 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 122 961 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 357 Kč za dobu od 23. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 604 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 25 504 Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 122 961 Kč s úrokovým příslušenstvím. Nárok uplatněný v žalobě odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 25. 6. 2019 nájemní smlouvu, na základě které byl žalovaný povinen hradit mu nájemné ve výši 17 000 Kč, na nájemném za měsíce září 2019 až listopad 2020 nebylo uhrazeno celkem 147 000 Kč. Žalobce s žalovaným se dohodli na výši dluhu a na tom, že žalovaný uhradí dohodnutou částku 98 357 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, což bylo zachyceno v písemném uznání dluhu žalovaným ze dne 19. 12. 2020. Žalobce se s žalovaným dohodnul, že pokud nebude hradit sjednané splátky dluhu, z domu se vystěhuje. Žalovaný poté neuhradil ničeho a na konci měsíce ledna 2021 žalobce zjistil, že žalovaný dům opustil. Žalovaný užíval předmět nájmu do ledna 2021. Žalovaný předmět nájmu opustil, zanechal předmět nájmu neuklizený, žalobce proto na nápravu stavu musel vynaložit částku 5 000 Kč, kterou zaplatil za vyklizení domu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému splnění povinnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V řízení zůstal zcela nečinný. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

Z dále specifikované nájemní smlouvy soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel s žalovaným a jméno příjmení jako nájemci (oba společně označeni jako manželé) uzavřel dne 25. 6. 2019 smlouvu, kterou nájemci přenechává do dočasného užívání dům na adrese adresa žalovaného, na dobu neurčitou od 1. 7. 2019. Nájemce je povinen platit pronajímateli nájemné ve výši 17 000 Kč, které nezahrnuje platby za elektřinu, plyn, vodné a stočné. Nájemné je splatné do 25. kalendářního měsíce. Vodné a stočné bude hradit pronajímatel a nájemce je povinen hradit měsíční zálohy ve výši 1 000 Kč. Zajištění dodávek elektřiny nebo plynu je na nájemci (čl. IV. odst. 4 smlouvy), nájemce bude sám hradit poplatky za odvoz odpadu (čl. IV. odst. 6 smlouvy). Dle čl. VI. odst. 16 je nájemce v případě skončení nájmu na vlastní náklady předmět nájmu vyklidit a vyklizené předat pronajímateli ve stavu v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

4. Dle příjmového pokladního dokladu ze dne 1. 2. 2021 vystaveného jméno příjmení, má soud za prokázané, že žalobce uhradil jméno příjmení dne 1. 2. 2021 částku 5 000 Kč, za vyklizení domu adresa, adresa.

5. Z potvrzení o příchozích platbách na účet žalobce č. bankovní účet má soud za prokázáno, že žalovaný uhradil žalovanému platbou ze dne 13. 12. 2019 konče platbou dne 10. 12. 2020 celkem částku 127 000 Kč, přičemž některé platby jsou označeny účelem, označením konkrétního měsíce, za nějž je nájem hrazen, z toho a z výše plateb některých plateb, 18 000 Kč, což odpovídá souhrnné platbě dle smlouvy, má soud za prokázáno, že veškeré platby byly hrazením závazku z nájemní smlouvy na zaplacení nájmu a zálohy 1 000 Kč na vodné a stočné. Žalobce dále předložil potvrzení o převzetí částky 10 000 Kč od žalovaného dne 30. 11. 2019 v hotovost, označené„ část nájemného“.

6. Obsahem listiny nadepsané„ Výpověď z nájmu bytu“ datované dnem 27. 11. 2020, která je podepsána za pronajímatele, je sdělení žalobce adresované žalovanému a obec celé jméno žalovaného, že žalobce vypovídá nájemní smlouvu ze dne 25. 6. 2019, a žádá, aby předmět nájmu vyklidili a vyčistili. Výpověď není podepsaná za stranu nájemce, výpověď neobsahuje poučení o právu podat proti výpovědi námitky.

7. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že vůči žalovanému jako dlužníkovi je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Insolvenční návrh byl zveřejněn dne 8. 10. 2019. Usnesením zveřejněným dne 17. 10. 2019, č. j. insolvenční spisová značka ze dne 17. 10. 2029 bylo rozhodnuto o řešení úpadku žalovaného povolením oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek byla do 17. 12. 2019.

8. Z listiny„ uznání dluhu a dohoda o splátkách“ podepsané žalobcem a žalovaným (podpis je opatřen legalizační doložkou) soud zjistil, že žalovaný se zavazuje uhradit částku 98 357 Kč jako dluh ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 6. 2019, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných do 22. dne toho kterého měsíce, počínaje měsícem lednem roku 2021, v případě prodlení dlužníka s kteroukoli splátkou, stává se dluh splatným najednou ke dni, kdy prodlení nastalo. V listině je uvedeno, že žalovaný svůj dluh ve výši 98 357 Kč uznává co do důvodu a výše. Z textu nelze určit, z jakých jednotlivých nároků se celková částka skládá, když je jednak uvedeno, že má jít o dluh za nájemné a vodné, a jednak že dluh vznikl z důvodů neuhrazených plateb za nájemné a zahrnuje také úrok z prodlení vzniklý v letech 2019 a 2020.

9. Z výpovědi žalobce, o jejíž pravdivosti stejně jako o věrohodnosti neměl soud pochybnosti, s ohledem na průběh výpovědi žalobce, a na to, že jím uváděné skutečnosti jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy, zejména s dohodou ze dne 19. 12. 2020 a příjmovým dokladem ze dne 1. 2. 2021, soud zjistil, že se žalobce se s žalovaným dohodl, že dlužné nájemné uhradí ve splátkách 5 000 Kč měsíčně, jinak, že se bude muset vystěhovat. Žalovaný s tím souhlasil, potvrdil, že splátky bude hradit, jinak se vystěhuje. Žalovaný neuhradil ani jedinou splátku. Žalobce zjistil, že je dům opuštěný na konci měsíce ledna 2021, tak, že přišel k domu, ten byl odemčený, klíče byly hozené uvnitř domu na schodech. V domě zůstal starý nábytek žalovaného, nic hodnotného v domě nezůstalo, žalovaný si odstěhoval elektroniku, která předtím v domě byla. Vyklizení starého nábytku prováděl pan příjmení, kterému za to bylo zaplaceno.

10. Žalovaný dopisem ze dne 22. 10. 2021, který byl žalovanému odeslán téhož dne, vyzval žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby (zjištěno z výzvy samé a z poštovního podacího lístku).

11. Listinný důkaz –„ oznámení o doplacení nájmu kauce a vodného ze dne 28. 5. 2020“ soud nehodnotil, neboť skutkový stav byl v potřebném rozsahu zjištěn a prokázán z výše uvedených důkazů.

12. Soud nejdříve posuzoval, zda insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. insolvenční spisová značka je překážkou vedení řízení o žalobě. Podle ust. § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení, dále jen„ insolvenční zákon“, se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Podle ust. § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pohledávkami, které lze uplatnit přihláškou, jsou pohledávky za dlužníkem, které vznikly před zahájením insolvenčního řízení. Soud by tak nemohl projednat žalobu o nárocích vzniklých do zahájení insolvenčního řízení, žalobce výslovně uvedl, že předmětem řízení jsou pohledávky vzniklé až po uplynutí lhůty pro podání přihlášek, tedy od 18. 12. 2019. Předmětem žaloby tak nejsou pohledávky, na které dopadá zákaz zahájení řízení dle § 109 odst. 1 písm. a) a dle § 140c insolvenčního zákona.

13. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce společně s manželkou jméno příjmení uzavřeli platnou smlouvu o nájmu domu k zajištění bytových potřeb nájemce, podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit nájemné. Podle ust. § 2270 o. z. jsou žalovaný a příjmení příjmení společnými nájemci, jsou tedy povinni plnit povinnosti ze smlouvy společně a nerozdílně (ust. § 746 o. z.), žalobce tak v souladu s ust. § 1872 o. z. mohl požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část výlučně po žalovaném. Ve smlouvě si strany sjednaly výši nájemného a jeho splatnost. Žalobce tvrdil a prokázal, že splatné nájemné za jednotlivé měsíce prosinec 2019, duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020, září 2020, říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020 nebylo uhrazeno ve sjednané výši, celkový dluh na nájemném za uvedené měsíce činí 106 000 Kč, když žalovaný celkem uhradil žalovanému částku 127 000 Kč, celkový závazek za předmětné období dle smlouvy byl 234 000 Kč (13 měsíců x 18 000 Kč). Žalobce dále požadoval plnění za užívání domu žalovaným za měsíc leden 2021. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda o skončení nájmu, kterou si strany dohodly ve smyslu § 548 rozvazovací podmínku, že dojde ke skončení nájmu, pokud žalovaný nebude hradit splátky dle dohody ze dne 19. 12. 2020. Splatnost první splátky byla sjednána ve lhůtě do 22. 1. 2021. Splátka uhrazena nebyla, došlo tak ke skončení nájmu. Opuštěním domu žalovaným nastala domněnka odevzdání domu žalobci podle § 2292 o. z. Žalovaný užíval dům do konce měsíce ledna 2021 je tedy povinen uhradit za užívání domu za měsíc leden částku 17 000 Kč jako sjednanou výši nájemného i za dobu po skončení nájmu do odevzdání předmětu nájmu, v souladu s ust. § 2295, dle kterého má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt odevzdá. Jelikož žalovaný žalobci neoznámil, že dům opouští, ani jej nijak nekontaktoval za účelem odevzdání domu, má žalobce nárok na náhradu ve smyslu § 2295 o. z. do doby, kdy opuštění domu skutečně zjistil, když se tak současně stalo v přiměřené době a nelze tak jeho chování shledávat nedbalým. V této souvislosti soud podotýká, že žalobce předložil výpověď z nájmu datovanou dnem 27. 11. 2020, na základě této výpovědi však nedošlo ke skončení nájmu, jednak žalobce ani netvrdil, že by výpověď doručil nájemcům jednak výpověď by i v případě doručení nájemcům byla neplatná dle ust. § 2286 odst. 2 o. z., neboť neobsahovala poučení pro nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky. Žalovaný na dlužném nájemném za dobu do 31. 12. 2020 požadoval částku 98 357 Kč, celkem za období do 31. 1. 2021 částku 117 961 Kč (122 961 Kč – 5 000 Kč), což činí méně než je nominální výše dluhu za toto období (106 000 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do 31. 12. 2020 + 17 000 Kč za měsíc leden 2021), proto soud tento nárok posoudil jako důvodný. Žalobce se dále domáhal úhrady částky 5 000 Kč, kterou musel vynaložit na vyklizení domu poté, co došlo k opuštění domu žalovaným a všemi členy jeho domácnosti. Ve smlouvě bylo, v souladu s ust. § 2293 o. z., sjednáno že předmět nájmu (dům) po skončení nájmu nájemce odevzdá vyklizený, ve stavu v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Žalovaný tuto svou povinnost porušil, a dle ust. § 2913 o. z. je tak povinen žalobci nahradit škodu, která mu vznikla porušením této povinnosti. Podle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není – li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Žalobce prokázal, že na odstranění závadného stavu, stavu vzniklého porušením smluvní povinnosti žalovaného vyklidit předmět nájmu, vynaložil částku 5 000 Kč, kterou zaplatil jméno příjmení. Soud proto posoudil tento nárok jako důvodný.

14. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a současně přiznal žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost částky 98 357 Kč, a tedy počátek prodlení, určil dle dohody ze dne 19. 12. 2020, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti sjednané splátky, ve zbytku pak soud došel k závěru, že dluh se stal splatným výzvou k plnění ve smyslu § 1958 o. z., kterou byla předžalobní upomínka ze dne 22. 10. 2021. Soud toliko přeformuloval požadovaný nárok na úrok z prodlení, avšak rozhodl ve stejném rozsahu, jak byl uplatněn žalobou, tak že nároku na úrok z prodlení v celém rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 504 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 149 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 961 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 11. 7. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrady v celkové výši 196 Kč, a to v souvislosti s cestou k jednání dne 11. 7. 2023 za 24 km (cesta obec – obec a zpět), vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, při průměrné spotřebě benzínu 7,1 l /100 km a ceně paliva a amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 461/2022 Sb., a podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času 100 Kč za každé 2 započaté půlhodiny v celkové částce 200 Kč podle § 14 a. t. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 16. 1. 2023, ze dne 10. 3. 2023 a ze dne 30. 6. 2023, když těmito podání žalobce prostřednictvím svého zástupce reagoval na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., na náhradu kterých má procesně úspěšný účastník právo. Ze stejných důvodů soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za právní službu spočívající v dostavení se k jednání dne 1. 3. 2023, neboť k odročení jednání došlo z důvodu poskytnutí lhůty k odstranění vad žaloby.

16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

17. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.