OSKI 28 C 231/2023-60

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 87 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do 37 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 87 500 Kč za dobu od 15. 9. 2022 do 6. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 37 500 Kč za dobu od 7. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 810 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 17. 5. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 87 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 500 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 7. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný zaregistroval na stránkách www.nazivnost.cz, zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, úvěr měl být splacen v celé výši dne 14. 9. 2022. Dle smlouvy byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek za poskytnutí úvěru za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, ve výši 35 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 50 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč. Žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze sdělení právnická osoba ze dne 6. 10. 2023 soud zjistil, že účet č. bankovní účet byl veden na jméno žalovaného a z výpisu z tohoto účtu zjistil, že dne 7. 7. 2022 byla účet připsána platba ve výši 50 000 Kč, odesilatele označeného anonymizováno, S.R.O., identifikována AV: ID číslo, DI:ID číslo. Z potvrzení ze dne 7. 7. 2022 soud zjistil, že v je uvedeno, že z účtu společnosti právnická osoba prostřednictvím platební brány ThePay byla na účet č. bankovní účet odeslána částka 50 000 Kč, pod ID transakce: číslo.

6. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný měl živnostenské oprávnění, které vzniklo dne 24. 2. 2021 a zaniklo dne 7. 11. 2022.

7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru soud zjistil, že smluvními stranami jsou žalobkyně a žalovaný, smlouva je datována dnem 7. 7. 2022, za žalobkyni je připojen podpis, na místě podpisu žalobce je uvedeno: Kód sms verifikace: číslo. V článku II. smlouvy je uvedeno, že žalobkyně je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy a dále že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Sjednaná výše úvěru činí 50 000 Kč, doba trvání úvěru je 70 dní ode dne čerpání úvěru, žalovaný se zavazuje zaplatit poplatek ve výši 1% denně z částky úvěru, bez ohledu na již uhrazenou částku úvěru, tj. 500 Kč na denně do dne konečné splatnosti úvěru. Úvěr měl být uhrazen v 5 splátkách. V článku VIII. smlouvy je sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V článku X. je sjednáno, že smlouva je vyhotovena v elektronické podobě a je smluvními stranami podepsána elektronicky a žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že je srozuměn s tím, že smlouvu podepisuje připojením jednorázového sms kódu odeslaného žalobkyní na telefonní číslo uvedené v záhlaví smlouvy.

8. Dle potvrzení ze dne 29. 3. 2021 byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného č. bankovní účet částka 1 Kč.

9. Advokát žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k uhrazení dluhu ze dne 27. 9. 2022, a to na adresu adresa. Tato adresa není uvedena ve smlouvě o úvěru, ani není adresou na které by měl žalovaný někdy evidován trvalý pobyt či sídlo podnikající fyzické osoby.

10. Žalobkyně dále navrhla provést k důkazu obchodní podmínky, které soudu předložila, a dle kterých dle tvrzení žalobkyně došlo dle jejich § odst. 5 k ověření identity žalovaného. Soud konstatuje, že tyto jsou nadepsány názvem„ Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru u právnická osoba, v předmětném odstavci obsahují ujednání o způsobu přímého ověření klienta prostřednictvím aplikace anonymizováno. Dále v § 13 obsahují povinné údaje, které je klient povinen poskytnout k posouzení jeho úvěruschopnosti.

11. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z uvedených zjištění soud došel ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 7. 2023 částku 50 000 Kč, přičemž důvodem byl její závazek obsažený ve smlouvě o podnikatelském úvěru číslo. Jednalo se adhezní smlouvu, žalovaný neměl žádnou možnost do textu smlouvy jakkoli zasáhnout.

12. Smlouvu o podnikatelském úvěru číslo uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Funkci úroku tedy úplaty za poskytnutí peněz, ve v dané věci plní poplatek za poskytnutí úvěru. V případě, že by smlouvu žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), pak by na smlouvu dopadala regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“) a soud by byl povinen zkoumat platnost smlouvy z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Soud vyšel z toho, že i fyzická osoba podnikatel, může vystupovat ve smluvních vztazích jako spotřebitel, pro určení, zda fyzická osoba je v daném právním vztahu v pozici spotřebitele, je rozhodující zejména účel jeho jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015), taktéž již dříve Ústavní soud zdůraznil v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 140/99, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly, dále aktuálně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3497/2021 ze dne 15. 2. 2023:„ Spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba-podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se nepřihlíží i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti.“

14. Smlouva je sice označena jako smlouva o podnikatelském úvěru, žalovaný je označen identifikačním číslem a místem podnikání, rovněž v textu smlouvy je uvedeno, že úvěr je poskytován na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení podnikatelského účelu úvěru, avšak samotná žalobkyně tvrdila, že předmětem jejího podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů na základě oprávnění uděleného ČNB, taktéž předložila obchodní podmínky, které měly upravovat smluvní vztah založený předmětnou smlouvou, a tyto obchodní podmínky svým označení i obsahem předpokládají, že je poskytován spotřebitelský úvěr ve smyslu ZoSÚ. Žalobkyně je tak povinna v právních vztazích postupovat s odbornou péči (§ 75 ZoSÚ). Za součást odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru soud považuje také to, že poskytovatel úvěru zjišťuje, zda je poskytován úvěr fyzické osobě v postavení spotřebitele či nikoli.

15. Způsob sjednání předmětné smlouvy lze považovat za směřující k obcházení zákona, ve snaze vyhnout se regulaci stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru a následkům nesplnění povinností v něm stanovených.

16. I v tomto případě je nutno mít na zřeteli smyl a účel ZoSÚ, jak byl vyložen v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy negativní následky zadlužování způsobené poskytováním úvěrů osobám, které nejsou schopny své závazky splnit, nemá dopad jen do osobní sféry tohoto kterého dlužníka, ale významně zasahuje veřejné zájmy, celou společnost navazujícími negativními sociálními jevy (blíže rozvinuto v odůvodnění předmětných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu). Nelze ani pominout že v označeném nálezu Ústavní soud uvedl, že povinnost poskytovatele úvěrů přesvědčivě zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit byl mě činit vždy je dána vždy, bez ohledu na to, zda je tato povinnost v nějakém zákoně výslovně zakotvena či nikoli, neboť to,„ zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Je tedy nutno vyjít z toho, že poskytovatelé úvěrů jsou povinni, proto aby spotřebitelé nebyli zbaveni ochrany, kterou jim pro jejich fakticky slabší pozici přiznává zákon, tím, že budou poskytovány úvěry fyzickým osobám podnikajícím podle živnostenského zákona, jako podnikatelům, bez toho, aby bylo postaveno na jisto, že v daném smluvním vztahu nevystupují jako spotřebitelé. Neboť toto by mohlo vést k obcházení zákona a tím k popření jeho účelu.

17. Dle názoru soudu to tak byla žalobkyně, která ve sporu měla povinnost důkazní ve vztahu ke svému tvrzení, že žalovaný jednal v postavení podnikatele, tedy uzavřel smlouvu v souvislosti s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání. Pouhá deklarace této skutečnosti v adhezní smlouvě tuto zásadní skutečnost neprokazuje. Žalobkyně se k jednání nedostavila, a tak jí soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3. o. s. ř. o tom, že pro případný úspěch ve věci je nutno doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy.

18. Jestliže nebylo v řízení prokázáno, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení podnikatele, soud vychází z toho, že žalobkyně byla povinna před poskytnutím úvěru posoudit úvěru schopnost žalovaného ve smyslu § 86 ZoSÚ. Žalobkyně netvrdila, že by jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná.

19. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 50 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 50 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 9. 2022 výzvu k uhrazení dluhu, žalobkyně však neprokázala, že výzva byla žalovanému skutečně doručena, a z důvodu, že výzva byla žalovanému odeslána na adresu, která není adresou uvedenou ve smlouvě, ani nebyla adresou jeho trvalého pobytu, soudu nemá za prokázané, že se zásilka dostala do dispoziční sféry žalovaného. Za výzvu k plnění ve smyslu § 1968 o. z., mající za následek vznik splatnosti dluhu, tak soud považuje až doručení žaloby na adresu trvalého pobytu žalovaného dne 6. 9. 2023. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 7. 9. 2023. Žaloba byla ve zbytku požadovaných nároků, zakládajících se na ujednání neplatné smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu stran ve věci, když žalobkyně byla s žalobou úspěšná co do 53,73 % uplatněného nároku (zohledněno i příslušenství pohledávek ve výši ke dni vydání rozsudku), po odečtení neúspěchu od úspěchu žalovaného (38,67%) vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 15,06 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5250 Kč (k částce úroku 35 000 Kč se jako k příslušenství nepřihlíží) Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 040 Kč ve výši 1 479 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu za úkon právní služby – výzvy ke splnění povinnosti před podáním žaloby, neboť tento úkon nevyhodnotil jako nutný k účelnému bránění práva, když z důvodů odeslání výzvy na nesprávnou adresu, je tento úkon právně irelevantní.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.