OSKI 28 C 124/2024-37

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro 59 828,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 358,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 19 869,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 070,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 931,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 828,20 Kč za dobu od 24. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 11,70 % ročně z částky 57 728,20 Kč za dobu od 25. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 598 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol 2800012424.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 59 828,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 070,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 931,57 Kč, zákonného úroku z částky 59 828,20 Kč za dobu od 24. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 11,7 % ročně z částky 27728,20 Kč za dobu od 25. 4. 2023 do zaplacení, jako nároků ze Smlouvy o úvěru – Expres půjčka, uzavřenou mezi právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba., IČ: IČO, a žalovaným dne 8. 4. 2021. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru ve výši 11,70 % ročně a sjednané poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dopisem ze dne 24. 4. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 24. 4. 2023. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 60 041,10 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023, dohody o úhradě úplaty ze dne 15. 11. 2023, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 21. 11. 2023, přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), soud zjistil, že právnická osoba., IČ: IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě dohodly o postoupení pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) označením čísla smlouvy. Byla splněna sjednaná podmínka účinnosti postoupení pohledávek, zaplacení úplaty. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 27. 11. 2023, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. číslo, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze „Smlouvy o úvěru Expres půjčka““ soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný jako klient s právnická osoba. jako bankou dne 8. 4. 2021. Ve smlouvě si žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali, že banka poskytne klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 100 000 Kč, který klient uhradí v měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 505,74 Kč spolu s úrokem a sjednaným pojištěním. Úvěr bude poskytnut na účet č. č. účtu, a z tohoto účtu bude úvěr splácen formou zápočtu. Poskytnutí úvěru dne 8. 4. 2021 má soud za prokázané z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 4. 2021.

6. Z „Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty“ soud zjistil, že žalovaný při podání žádosti vyplnil k požadavku právní předchůdkyně žalobkyně následující údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Bydlí v nájmu, dosažené vzdělání střední, je svobodný, je zaměstnán na dobu neurčitou, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce je 30 000 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč.

7. Z „Platební historie“ má soud za prokázané, že žalovaný celkem uhradil částku 60 041,10 Kč.

8. Z „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 22. 5. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (20 000 Kč) byly odečteny interní splátky, externí splátky a životní náklady v částce 10 862 Kč. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Příjem byl ověřen z „potvrzení o příjmu“ vystaveném zaměstnavatelem žalovaného, průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce je uveden ve výši 27 310 Kč.

9. Z „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 26. 4. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr č. číslo na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 24. 4. 2023 a vyzývá jej k úhradě dluhu ve výši 63 170,21 Kč do 10. 5. 2023.

10. Z „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 27. 2. 2024, soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 8. 4. 2021, ve lhůtě do 13. 3. 2024.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládá nároky uplatněné žalobou na smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 8. 4. 2021, na tuto smlouvu dopadá regulace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „ZoSÚ“), smlouva naplňuje znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 tohoto zákona, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Z předložených důkazů vyplývá, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalovaného, nikoli jeho skutečné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, přičemž do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Soud tak na základě provedeného dokazování došel k závěru, že skutečné výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny a současně bylo jejich zjištění v souladu s výkonem odborné péče na místě. Z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných údajů, soud věc vyhodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany souduAnonymizováno

15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 100 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla částka 60 041,10 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 39 358,90 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, a to již dopisem ze dne 26. 4. 2023, a dále ze dne 27. 2. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a žalovanému žádné náklady nevznikly.

17. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 598 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 2 394 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 992 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.