OSKI 20 C 218/2025-63

Soud:
Okresní soud v Karviné
Spisová značka:
20 C 218/2025-63
Datum rozhodnutí:
2025-09-17
ECLI:
ECLI:CZ:OSKI:2025:20.C.218.2025.1

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 400 698,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 341 559,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 19. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 18 406,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 593,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 406,33 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 16 306,33 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, a v rozsahu částky 40 732,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 581,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 603,34 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 382 292,27 Kč od 22. 2. 2025 do 18. 6. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 732,74 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 341 559,53 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, a úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 378 448,27 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 945,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek 18 406,33 Kč a 382 292,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 7. 2008 smlouvu o bankovních službách, jejíž součástí byla i dispozice ke smlouvě o bankovních službách ze dne 19. 6. 2023, dle které byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou Anonymizováno. Na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke zesplatnění pohledávky ve výši 16 306,33 Kč k 30. 10. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dále dne 19. 6. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč, a to na účet žalovaného č. č. účtu, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 5 330,43 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 57 740,47 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zároveň provedla lustraci stávajících úvěrových závazků žalovaného, a to jak interních, tak externích úvěrových závazků. Pohledávky byly ke dni 19. 2. 2025 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 3. 6. 2025. Žalovaný dlužné částky ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně zaslala soudu dne 16. 9. 2025 žádost o odročení nařízeného jednání, neboť se jí nepodařilo zajistit substituční zastoupení. Soudem byla obratem informována, že jednání odročeno nebude, neboť předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno dne 19. 8. 2025, tedy téměř před měsícem, a žalobkyně měla dostatečný časový prostor, aby si substituci zajistila, a soud nemá možnost o odročení včasně informovat žalovaného, kterému bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno poštou dne 1. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti o odročení nařízeného jednání netvrdila nic o tom, že by se jednání nemohl zúčastnit přímo její zástupce. S ohledem na vše uvedené shledal soud žádost žalobkyně jako nedůvodnou (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007).

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 9. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně (když soud považoval žádost o odročení jednání za omluvu žalobkyně) a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Anonymizováno ze dne 19. 6. 2023 se podává, že žalovaný požádal o povolení debetu ve výši 20 000 Kč. Uvedl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 31 603 Kč, příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč.

6. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 20. 6. 2023 vyplývá, že žalovanému byl k jeho běžnému účtu povolen úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % a RPSN činilo 25,77 %. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru.

7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 20. 8. 2025 vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 5 330,43 Kč a jiným společnostem částku 4 368 Kč. Žil v pronajatém bytě/domě a podílel se na nákladech ve výši 52,67 %.

8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 6. 2023 se podávám že žalovaný měl průměrnou čistou mzdu ve výš 31 603 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 vyplývá, že na tento účet byl převeden nepovolený debet ve výši 16 306,33 Kč a žalovaný za celou dobu na dluh ničeho neuhradil. Totéž vyplývá z dokumentu označeného jako platební historie.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 1. 11. 2024 oznámení o zesplatnění úvěru. O odeslání oznámení nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

11. Z žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2023 se podává, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 700 000 Kč. Uvedl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 31 603 Kč, příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč.

12. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka uzavřené dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi bankou a klientem (žalovaný). Banka se zavázala klientovi poskytnout úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 640 715,48 Kč, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 5 330,43 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,20 % a RPSN činilo 10,81 %. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru.

13. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 20. 8. 2025 vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 5 330,43 Kč a jiným společnostem částku 4 368 Kč. Žil v pronajatém bytě/domě a podílel se na nákladech ve výši 52,67 %.

14. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 6. 2023 se podávám že žalovaný měl průměrnou čistou mzdu ve výš 31 603 Kč.

15. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 vyplývá, že na tento účet byl převeden zesplatněný úvěr ve výši 378 448,27 Kč a žalovaný ode převedení dluhu na speciální účet na dluh ničeho neuhradil.

16. Z dokumentu s názvem platební historie se podává, že žalovaný načerpal celkem 400 000 Kč a uhradil celkem 58 440,47 Kč.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 24. 7. 2024 oznámení o prohlášení úvěru za splatný. O odeslání oznámení nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za pohledávky uhradila kupní cenu.

19. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni.

20. Výzvou k plnění ze dne 3. 6. 2025, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 485 082,85 Kč, a to do 18. 6. 2025.

21. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouva o bankovních produktech a službách, VOP, sazebník, úrokový lístek) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána dispozice ke smlouvě o bankovních službách, dle které byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou FLEXIKREDIT, na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Tato smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dále uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 400 000 Kč. Tyto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma potvrzení o výši příjmu a dokumentu o posouzení úvěruschopnosti, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opětovně poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně byla takto poučena již dříve písemně.

22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl.

23. Co se týče prvního nároku žalobkyně z kontokorentního úvěru. Žalobkyně byla písemně poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena. K poučení soudu pak žalobkyně nedoplnila ničeho. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu čerpal a jakou následně uhradil. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně, ačkoliv byla řádně soudem poučena, tak jak je uvedeno shora, svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnila a v tomto ohledu pak neunesla břemeno tvrzení.

24. S ohledem na uvedené soud žalobu v této části zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.

25. Co se týče druhého nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru. Žalovaný na částku 400 000 Kč již uhradil 58 440,47 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 341 559,53 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 3. 6. 2025 s termínem splnění do 18. 6. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 19. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 19. 6. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 38 % (žalobkyně byla úspěšná co do 69 % a neúspěšná co do 31 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 57 750,70 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 20 035 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 29 820 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 400 698,60 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 AT částku 9 940 Kč, 3 režijní paušál po 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 6 545,70 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

27. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % z částky 57 750,70 Kč, tedy ve výši 21 945,27 Kč.

28. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.