OSKI 28 C 19/2023-96

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 47 281,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba, se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 11 647,48 Kč, částku 9 984 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 656,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 023,63 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 871,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 24,24 % ročně z částky 9 871,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 374,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 996,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 428,98 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 24,5 % ročně z částky 17 428,98 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, zaplacení částky 21 047,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 656,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 023,63 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 871,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 24,24 % ročně z částky 9 871,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a dále částky 26 234 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 374,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 996,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 428,98 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úroku 24,5 % ročně z částky 17 428,98 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne 28. 2. 20220 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též „smlouva 1“) a dne 5. 11. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též „smlouva 2“). Na základě smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se s částkou 12 321 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, a částku za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení, v 78 pravidelných týdenních splátkách po 287 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 27. 8. 2021. Na základě smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 9 984 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, částku za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 250 Kč, splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 5. 11. 2021. Žalovaná v rozporu se smlouvami nehradila splátky řádně a včas. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 28. 1. 2022 se společnost právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postupuje postupníkovi za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy (Anonymizováno a Anonymizováno). V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 30 1. 2022, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 24. 2. 2022, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno a Anonymizováno, na nového věřitele, žalobkyni, a současně jí vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 28. 2. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 12 321 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou 8 059 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 762 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách ve výši 287 Kč, resp. poslední splátky ve výši 222 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná potvrzuje podpisem smlouvy, že převzala sjednanou zápůjčku v hotovosti. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota má soud za prokázáno, že žalovaná celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradila 600 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost žalované, předložila zákaznickou kartu ze dne 28. 2. 2020. V zákaznické kartě podepsané žalovanou a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je formou ručního vyplnění předtištěného formuláře uvedeno ohledně majetkových a osobních poměrů formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaná je vdaná, její dosažené vzdělání je učňovské, druh bydlení – nájemník, počet vyživovaných osob 4, je nezaměstnaná. Čistý příjem žadatele je uveden ve výši 11 738 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, výdaje jsou odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč, externí splátky zápůjček dle žadatele 0 Kč, a interní splátky PF ve výši 1 250 Kč. Uvedené údaje měly být ověřeny z výměru výpisu z bankovního účtu a smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu nemovitých věcí.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 5. 1. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 20 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 9 984 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou 5 498 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 4 486 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 250 Kč, resp. poslední splátky ve výši 1 234 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná potvrzuje podpisem smlouvy, že převzala sjednanou zápůjčku v hotovosti. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota má soud za prokázáno, že žalovaná celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradila 3 750 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost žalované, předložila zákaznickou kartu ze dne 5. 11. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovanou a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je formou ručního vyplnění předtištěného formuláře uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaná je vdaná, její dosažené vzdělání je základní, druh bydlení – nájemník, počet vyživovaných osob 4. Zdrojem jejího příjmu je invalidní důchod, čistý příjem žadatele je uveden ve výši 17 000 Kč, další příjmy domácnosti 12 000 Kč, výdaje jsou odhadované měsíční výdaje žadatele 4 000 Kč, externí splátky zápůjček dle žadatele 0 Kč, a interní splátky PF 0 Kč. Nejsou uvedeny žádné dokumenty, dle kterých měly být údaje ověřeny.

7. Žalobkyně, prostřednictvím advokáta, vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu, jak bylo zjištěno z výzvy samé a připojeného podacího lístku, nejpozději do 7. 6. 2022.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

9. Soud konstatuje, že žalovaná je státním příslušníkem Polské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci, přičemž postupoval podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a vyšel z toho, že poslední bydliště žalované se nacházelo v České republice. Jedná se o místo, které žalovaná sama udala jako svoji adresu, přičemž změnu této adresy druhé straně nenahlásila (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, ve věci c -327/10 Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5208/2009 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo sp. zn. 28 Nd 195/2012). Mezinárodní příslušnost soudu je tak dána, neboť žaloba podána u soudu členského státu, v němž má spotřebitel (žalovaná) bydliště a žalobkyně provozuje podnikatelskou činnosti v tomto státě a předmětná smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 soud na věc aplikoval české právo.

10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Nároky uplatněné žalobou žalobkyně zakládala na smlouvách, které jsou smlouvou o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na smlouvy v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvy v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a obě smlouvy naplňují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy ze dne 28. 2. 2020 a smlouvy ze dne 5. 11. 2019 úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byl ověřován pouze příjem žalobkyně, nikoli další příjmy domácnosti, nikterak nebyly ověřovány a zjišťovány skutečné výdaje žalované, které jsou uvedeny jen souhrnnou částkou, v odhadované výši a k prokázání jejich skutečné výše nebyly předloženy žádné podklady, nadto uváděná částka 3 000 Kč resp. 4 000 Kč je obecně zcela nedostačující k pokrytí nutných nákladů na bydlení, v daném případě na pokrytí živobytí žalované a 4 dětí.. Dále právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala nahlédnutím do příslušných registrů, zda má žalovaná další splátkové povinnosti (další neuhrazené spotřebitelské úvěru) a případně v jaké výši, když s ohledem na velmi nízký příjem žalované se tyto informace pro určení schopnosti žalované jeví jako podstatné a zásadní. Soud tak došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

14. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 25 650 Kč jako součtu neuhrazeného zůstatku na jistinách dle obou smluv, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 2 ZoSÚ, k tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti. Soud proto při určení lhůty pro zaplacení zůstatku na jistině vyšel z analogického užití § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úroky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku (při zohlednění výše příslušenství ke dni vydání rozsudku) a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.