OSKI 28 C 484/2024-68

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená anonymizováno sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro 78 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 78 600 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 78 600 Kč za dobu od 6. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 18 840 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 78 600 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 78 600 Kč za dobu od 6. 3. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě žádostí otce žalované, pana jméno FO, se kterým v letech 2021 až 2023 byla druhovském poměru, poskytla žalované celkem částku 78 600 Kč, vícero platbami specifikovanými v žalobě, na účet žalované. Jednalo se o prostředky na potřeby žalované a pan jméno FO žalobkyni ujišťoval, že jí žalovaná peníze vrátí. jméno FO v té době neměl z důvodu exekuce svůj vlastní účet, proto se peníze zasílaly z účtu žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení peněz zprávou ze dne 5. 3. 2024. Žalobkyně má za to, že je naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná použila peníze ve svůj prospěch a žalobkyni je nevrátila, tedy nabyla majetkový prospěch na úkor jiné osoby bez právního důvodu. Otec žalované žalobkyni ujišťoval, že mu žalovaná peníze vrátí. Žalobkyně očekávala, že jí peníze budou vráceny.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nepopírala, že by peníze z účtu žalobkyně obdržela, avšak měla za to, že se jednalo o peníze od jejího otce. S prosbou o finanční výpomoc se nikdy neobrátila na žalobkyni, vždy na svého otce. S žalobkyní nikdy žádný smluvní vztah neměla, stejně tak případný nárok na vrácení bezdůvodného obohacení může být mezi žalobkyní a otcem žalované, nikoli mezi žalovanou a žalobkyní. Žalobkyně v době, kdy byla ještě ve vztahu s otcem žalované, s žalovanou o vrácení peněz nikdy nemluvila, o vrácení peněz jí nepožádala. Žalovaná vznesla námitku promlčení co do částek poskytnutých dříve než tři roky před podáním žaloby.

3. Z výpisu z účtu žalobkyně č. č. účtu a potvrzení o platbách z účtu č. č. účtu soud zjistil a má za prokázané, že z uvedených účtů žalobkyně byly poukázány platby dne 30. 8. 2021 částka 8 000 Kč na účet č. účtu, dne 20. 9. 2021 částka 6 000 Kč na účet č. účtu, dne 25. 12. 2021 částka 4 000 Kč na účet č. účtu, dne 24. 2. 2022 částka 2 500,-Kč na účet č. účtu, dne 20. 3. 2022 částka 5 000 Kč na účet č. účtu, dne 29. 7. 2022 částka 10 000 Kč na účet č. účtu, dne 13. 8. 2022 částka 2 000 Kč na účet č. účtu, dne 3. 10. 2022 částka 10 000 Kč na účet č. účtu, dne 4. 10. 2022 částka 500 Kč na účet č. účtu, dne 6. 10. 2022 částka 4 000 Kč na účet č. účtu, dne 1. 11. 2022 částka 1 000 Kč na účet č. účtu, dne 2. 11. 2022 částka 8 000 Kč na účet č. účtu, dne 24. 11. 2022 částka 1 000 Kč na účet č. účtu, dne 29. 11. 2022 částka 500 Kč na účet č. účtu, dne 29. 11. 2022 částka 2 500 Kč na účet č. účtu, dne 18. 3. 2023 částka 500 Kč na účet č. účtu, dne 24. 1. 2023 částka 10 600 Kč na účet č. účtu, dne 8. 5. 2023 částka 2 500 Kč na účet č. účtu. U každé jednotlivé platby z účtu č. č. účtu je uvedena poznámku „od jméno FO“, platba ze dne 24. 1. 2023 ve výši 10 600 Kč z účtu č. č. účtu je označena „oprava VW SPZ SPZ“, platba ze dne 8. 5. 2023 ve výši 2 500 Kč z účtu č. č. účtu není nijak označena. Z uvedeného soud učinil závěr, že žalobkyně prokázala, že těmito platbami zaslala na účty žalované celkem částku 78 600 Kč. Žalovaná nečinila uvedené platby spornými.

4. Žalobkyně písemně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovanou dopisem ze dne 16. 12. 2024 k uhrazení dluhu, který je předmětem žaloby, do 7 dnů od odeslání dopisu. Dopis byl odeslán na adresu adresa dne 16. 12. 2024, jak soud zjistil z dopisu samého a z kopie poštovní zásilky. Jedná se o adresu, která byla žalobkyni známa z výzvy magistrátu města Havířova ze dne 3. 8. 2022, a technického průkazu k vozidlu registrační značky SPZ, jak soud zjistil z předmětných listin, které žalobkyně předložila k důkazu.

5. Ze snímku obrazovky s elektronickou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně napsala žalované dne 27. 2. 2024 zprávu, ve které jí žádá o vrácení částky 78 600 Kč, ve zprávě je uvedeno, že vrácení peněz žalobkyně řešila nejdříve přes otce žalované, žalobkyně ve zprávě píše „sama si říkala, že to je jen půjčka a že vše vrátíš“.

6. Ze snímku obrazovky mobilního telefonu s elektronickou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně napsala žalované dne 5. 3. 2024 zprávu, ve které jí sděluje, že za ni zaplatila celkem 99 089 Kč (z toho pojištění aut 20 489 Kč, a oprava VW 10 600 Kč) a žádá o vrácení částky. Na to žalovaná reaguje zprávou „ahoj, teď peníze nemám já ti to nemůžu dát najednou“ a v reakci na dotaz žalobkyně, zda by nemohla žalovaná posílat splátky 10 000 Kč měsíčně žalovaná odpovídá „já vím, já ti rozumím, 10 je moc já mám v práci 18 500 a ještě platím byt, já to zkusím spočítat“.

7. Z předložené elektronické komunikace mezi žalobkyní a jméno FO (otcem žalované), soud zjistil, že žalobkyně se ve zprávě ze dne 19. 4. 2024 dotazuje otce žalované, zda se ozval jméno FO a jméno FO, aby jí vrátili peníze.

8. Dále z komunikace ze dne 20. 9. 2021, že žalobkyně píše otci žalované, že jméno FO poslala 6 000 Kč, na to reaguje otec žalované „oki, díky“. Z tohoto soud dovozuje, že o zaslání této konkrétní platby požádal žalobkyni otec žalované.

9. Soud provedl výslech svědka - otce žalované, pana jméno FO, který popsal jak vypadalo společné hospodaření s žalobkyní v době, kdy byli v druhovském poměru, vnímal to tak, že mají vše společné. V době kdy žil s žalobkyní neměl příjem, ale vypomáhal tak, že zajišťoval zdarma ve velkém množství potraviny. Ohledně finanční výpomoci dceři v té době, svědek uvedl, že se kupovaly věci vnučce, tedy dceři žalované, jednalo se o dražší věci, které si dcera nemohla dovolit. Několikrát svědek požádal žalobkyni, aby zaplatila pojištění auta pro žalovanou, dcera mu pak ty peníze dala a on řekl žalobkyni, že ty peníze mají zpět. Dcera věděla, že se jedná o peníze na nákup konkrétních věcí pro vnučku.

10. Na základě právní posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 2995 o. z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

14. Podle § 2997 odst. 1 věta druhá právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

15. Žalobkyně tvrdila, že peníze žalované poskytla na základě toho, že jí o zaslání peněz žalované požádal otec žalované, v té době druh žalobkyně, který s ní žil ve společné domácnosti, s tím, že otec žalované měl žalobkyni ujišťovat o tom, že jí žalovaná peníze vrátí. S žalovanou

16. o poskytnutí peněz či jejich vrácení nikdy nemluvila.

17. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by se žalovaná zavázala žalobkyni peníze vrátit, respektive ani to, že by otec žalované jednal při žádosti o poskytnutí peněz v zastoupení žalované.

18. Předložená elektronická komunikace je z doby po rozchodu žalobkyně a otce žalované, a nelze z ní učinit závěr, jaká byla dohoda mezi nimi v době, kdy žili ve společné domácnosti. To, že žalobkyně v komunikaci s žalovanou uvádí, že jí měla žalovaná říct, že peníze vrátí, nelze bez dalšího vztahovat na dobu, kdy byly peníze žalované zaslány, když ostatně sama žalobkyně uváděla, že s žalovanou v době poskytnutí peněz o jejich vrácení nekomunikovala, ale spíše to vypovídá o tom, že po rozchodu se žalobkyně obrátila na žalovanou, a k tomu žalovaná uvedla, že nejdříve chtěla věc řešit, neboť se domnívala že jde o dluh jejího otce, ale ten ji posléze uvedl, že je s žalobkyní vyrovnaný.

19. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy nebyl dán žádný právní vztah. Žalobkyně jako důvod, proč žalované poskytla peníze uvedla, a po celou dobu řízení na tomto tvrzení trvala, že tak učila na žádost otce žalované. Nemůže tedy být dán vztah bezdůvodného obohacení mezi žalobkyní a žalovanou, ale naopak je dán právní vztah zakládající právní titul plnění mezi žalobkyní a otcem žalované. A tedy žalobkyně nemá nárok na vydání toho, oč se obohatila žalovaná přímo vůči žalované.

20. V této věci lze uvažovat o dvojím právním posouzením, ovšem s totožným závěrem o nedůvodnosti žaloby.

21. Žalobkyně buď plnila za otce žalované anebo plnila otci žalované dohodnutým způsobem nikoli přímo otci žalované ale právě na účet žalované. To ovšem nic nemění na závěru, že vydání toho, co jí bylo poskytnuto nelze požadovat po žalované. Soud má za to, že lze na danou věc uplatnit závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 208/2019, ze dne 3. 5. 2019, které jednoznačně stanoví, že v případě plnění za jiného se bezdůvodně obohatí nikoli osoba, jíž bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. Pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného. Případně jde o situaci obdobnou tomu, kdy je ze smlouvy plněno nikoli na účet věřitele, ale na účet třetí osoby, aby tak došlo k zaplacení dluhu věřitele u této třetí osoby, jak je běžné např. u kupních smluv na nemovité věci, kdy je takto část kupní smlouvy zasílá přímo zástavnímu věřiteli, který není účastníkem kupní smlouvy. V případě neplatnosti kupní smlouvy pak kupující nebude zaplacenou kupní cenu vymáhat po zástavním věřiteli, ale po prodávajícím, neboť prodávající je ten komu bylo fakticky plněno, a jenž se plněním z neplatné kupní smlouvy obohatil tím, že byl uhrazen jeho závazek.

22. V případě, že by žalovaná plnila s tím, že peníze zasílá žalované jako dceři svého druha a ničeho dalšího by mezi žalobkyní a otcem žalované nebylo dohodnuto, právě z důvodu předmětného druhovského poměru, pak by na věc dopadalo ustanovení § 2997 o. z. tak, že žalobkyně plnila s vědomím, že k tomu není povinna, a tedy dle toho ustanovení nemá nárok vrácení poskytnutého plnění ani po otci žalované.

23. Jelikož obě jediná možná právní posouzení ústí v závěr o zamítnutí žaloby z důvodu, že žalovaná není povinna k zaplacení žalované částky, soud za nadbytečné považuje zjišťování, zda bylo mezi otcem žalované a žalobkyní dohodnuto, že peníze budou vráceny a zda žalobkyně poskytla peníze jako tzv. plnění nedluhu či jako dar v rámci společného drahovského soužití s otcem žalované. Z uvedeného důvodu soud ani nevyhodnocuje svědeckou výpověď otce žalované.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, tak, že přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 840 Kč. Tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 4 260 Kč za jeden úkon právní služby, stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 78 600 Kč, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odporu, účast u jednání dne 5. 6. 2025, účast u jednání dne 5. 8. 2025), a paušální náhrada hotových výdajů za každý z uvedených úkonů právní služby celkem 1 800 Kč. Podle § 149 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované (platební místo. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.