OSKIHA 112 C 63/2026-23

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 19 635,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 635,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 482,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 330,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 828,86 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem 8 % ročně z částky 6 705,42 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2026 ve znění jejího doplnění ze dne 11. 6. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 19 635,86 Kč s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu úrokem v pevné výši 1 268 Kč, dále s částkou 12 250 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru, částkou 3 462 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a s částkou 4 500 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celková částka 46 480 Kč měla být uhrazena v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč nejpozději do 21. 4. 2023. Věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované a také nahlédnutím do veřejných registrů. Bylo zjištěno, že je žalovaná zaměstnána s příjmem 27 260 Kč, její výdaje činí 11 500 Kč, bydlí u rodičů, je vdaná a má 1 vyživovací povinnost. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná uhradila celkem 35 320 Kč. Protože však další splátky neuhradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 4. 2023 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru úročí od 22. 4. 2023 úrokem ve výši 8 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 705,42 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 123,44 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 625 Kč, za administrativní činnost ve výši 741,86 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 964,29 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 8 475,85 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 22. 4. 2022 do 30. 11. 2023), úrok vyčíslený od 22. 4. 2023 do 24. 11. 2025 ve výši 2 330,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 4 482,74 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 6 828,86 Kč (dlužná jistina s úroky) od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že byla sepsána pro účely spotřebitelském úvěru v částce 30 000 Kč, obsahuje osobní údaje žalované, údaj o tom, že je vdaná, má 1 vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnaná v právnická osoba na dobu určitou od 11. 2. 2021 do 31. 3. 2023 a její čistý příjem činí 27 260 Kč, což bylo doloženo výplatním páskem za 1/2022 a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 1. 2022. U běžných měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení a energie činí 4 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 6 500 Kč, měsíční splátky stávajících půjček činí 1 000 Kč, takže celkové výdaje činí 11 500 Kč měsíčně a žalovaná má použitelný měsíční příjem 15 760 Kč. Dluh žalované u věřitele Fair Credit ve výši 20 000 Kč a nesplacené výši 15 000 Kč. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že dům čp. 2013 v katastrálním území adresa (žalovaná do žádosti uvedla místo výběru na adrese adresa) včetně dalších pozemků je ve vlastnictví jméno FO.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že tato byla sjednána mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované při podpisu smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná jej měla vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a současně uhradit úroky a poplatky v celkové výši 21 480 Kč. Celkem měla žalovaná zaplatit 46 480 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí poskytnutého úvěru. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila za dobu od 22. 2. 2022 do 13. 8. 2024 celkovou částku 35 320 Kč v nepravidelných měsíčních částkách od 500 Kč po 3 500 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. hodnota v této smlouvě, přičemž z přílohy č. hodnota vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy.

6. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní nečiní soud s ohledem na závěry níže uvedené žádná podstatná zjištění (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva s podacím lístkem).

7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku 10 000 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 46 480 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách, přičemž uhradila 35 320 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. Z žádosti o úvěr je zřejmé, jaké doklady měl věřitel k dispozici, konkrétně výplatní lístek a pracovní smlouvu, čímž měl řádně prokázány příjmy žalované v částce 27 260 Kč. Ve vztahu k výdajům byly sice zjišťovány náklady na bydlení, další potřeby žalované, jakož i její další závazky, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem byly věřitelem ověřovány, zejména pokud jde o náklady na bydlení, přičemž doklady k těmto výdajům mohla žalovaná předložit bez větších obtíží (např. doklad o platbách SIPO či čestné prohlášení vlastníka nemovitosti, kde žalovaná bydlela). Ohledně bydlení byl doložen pouze list vlastnictví k domu jméno FO, avšak není zřejmé, jakou vazbu má na něj žalovaná, která uvedla, že bydlí u rodičů a je vdaná). Není také zřejmé, zda původní věřitel zjišťoval a vyhodnotil, jak dlouho bude splátkové zatížení z dalšího závazku žalované trvat a kolik činí splátky neuhrazeného zůstatku dluhu. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že výdaje žalované byly ověřeny z výpisů z jejích bankovních účtů a že by původní věřitel nahlížel do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, jak je tvrzeno žalobkyní.

10. Žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit a předložit další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení, avšak žalobkyně žádné další důkazy nepředložila.

11. Proto ji soud ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání poučil o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně žádná skutková tvrzení nedoplnila a nepředložila žádné důkazy. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

12. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 25 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytla. Žalovaná před podáním žaloby uhradila již 35 320 Kč, takže není povinna vracet ničeho. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.

13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Proti rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.