OSKIHA 115 C 124/2026-42

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 27 490,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 954,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 954,71 Kč za dobu od 3. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 535,49 Kč s úrokem ve výši 1 686,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 298,15 Kč za dobu od 14. 9. 2025 do 2. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 343,44 Kč za dobu od 3. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 212 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 27 490,20 Kč s úrokem ve výši 1 686,12 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 298,15 Kč za dobu od 14. 9. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. N fois EC 92131274 uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 25. 2. 2025. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec, žalovaná celkem vyčerpala částku 25 332 Kč a dosud uhradila toliko částku 1 377,29 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované částky před podáním žaloby.

2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě. K jednání soudu dne 22. 7. 2026 se bez omluvy nedostavila, proto soud jednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

a) Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z těchto informací: průměrný měsíční příjem žalované ve výši 22 000 Kč, splátky dalších úvěrů ve výši 2 820 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč.

b) Ze smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 19. 2. 2025 žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaná projevila vůli uzavřít Smlouvu zadáním SMS kódu 2170706273. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do částky 30 000 Kč, žalovaná vyčerpala částku 25 332 Kč a zavázala se ji splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 394 Kč.

c) Z oznámení o odchozí platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 2. 2025 poskytla žalované částku 25 332 Kč.

d) Z dopisu ze dne 25. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky.

e) Z dopisu ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy, tj. do 2. 12. 2025, a upozornila ji na podání žaloby v případě nezaplacení. Z potvrzení podání soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 25. 11. 2025 zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalované.

f) Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

4. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvy úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, žalovaná vyčerpala částku 25 332 Kč. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací získaných od žalované. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně odstoupila od Smlouvy a poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalované tzv. předžalobní výzvu k plnění.

5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná v pozici spotřebitelky, žalobkyně v pozici profesionála poskytujícího spotřebitelské úvěry. Žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jediným důkazem ohledně majetkové situace žalované v rozhodné době je Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, tímto listinným důkazem nebyla prokázaná majetková situace žalované v době uzavření Smlouvy, žalovaná zde vycházela toliko z informací získaných od žalované, které neověřila z dalších zdrojů. Takové zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele soud považuje za nedostačující, žalobkyně nedodržela tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledků chrání obě strany smlouvy o spotřebitelském úvěru: žalovanou – její schopnost splatit úvěr i žalobkyni – dobytnost její pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované z titulu Smlouvy částku 25 332 Kč a žalovaná dosud dle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku 1 377,29 Kč. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni částky 23 954,71 Kč představující dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesla proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byla žalovaná schopna plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byla k tomu žalobkyní vyzvána. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované částky dopisem ze dne 25. 11. 2025, ve kterém jí dala lhůtu k plnění do 2. 12. 2025. Ode dne 3. 12. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení (v rozsahu 81 % předmětu řízení včetně příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 212 Kč (tj. 62 % z celkových nákladů řízení žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 10 020 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 100 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 400 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“): převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby a hotové výdaje zástupce žalobkyně určené paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. 3 x 100 Kč, to vše přiznáno podle § 14b AT, dále odměna za účast u dvou jednání soudu dne 10. 6. 2026 a dne 22. 7. 2026 ve výši právnická osoba 220 Kč přiznaná podle § 7 AT a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně za účast u uvedených dvou soudních jednáních ve výši 2 x 450 Kč přiznaná podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT, náhrada za čas promeškaný jízdou k jednání soudu a zpět dne 22. 7. 2026 ve výši 2 x 150 Kč přiznaná podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, cestovné ve výši 232 Kč za jízdu k jednání soudu dne 22. 7. 2026 na trase adresa a zpět v délce 29 km vozidlem s průměrnou spotřebou motorové nafty 4,7 l/100 km při ceně paliva ve výši 44,50 Kč/1 l a amortizaci vozidla 5,90 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. a částka 1 548 Kč odpovídající 21% DPH přiznaná podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání žalované předžalobní výzvy k plnění a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.