OSKI 20 C 97/2026-61

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 53 824,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 14 003 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 653,34 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, a kapitalizovaným úrokem ve výši 7 650,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 321,02 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 722 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 824,02 Kč se zákonnými a smluvními úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 16. 4. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového rámce 54 000 Kč, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč. Žalovaný čerpal celkem 54 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 321,02 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 1. 6. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že posoudila žalovaným předložené dokumenty a využila služeb externích společností na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 35 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 3 500 Kč a finanční závazky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tato sdělení ověřila a z výpisu z bankovního účtu zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 32 278 Kč, náklady na bydlení ve výši 11 200 Kč, náklady domácnosti ve výši 19 894 Kč a finanční závazky ve výši 6 284 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalovaného 32 278 Kč, nákladů na bydlení 8 720 Kč, nákladů domácnosti 13 336 Kč a finančních závazků 7 000 Kč. Dále odečetla 500 Kč jako extra zůstatek na cokoliv. Žalovanému tak zbýval disponibilní zůstatek 2 722 Kč a byl schopen splátku ve výši 2 700 Kč hradit. Žalovaný uhradil 5 splátek po 2 700 Kč.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 7. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, která byla mezi účastníky uzavřena dne 16. 4. 2025, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 54 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný byl povinen vrátit celkovou výši úvěru do 72 měsíců od okamžiku posledního čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně. Přílohou jsou dokumenty k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterých vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 35 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 3 500 Kč a finanční závazky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tato sdělení ověřila a z výpisu z bankovního účtu zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 32 278 Kč, náklady na bydlení ve výši 11 200 Kč, náklady domácnosti ve výši 19 894 Kč a finanční závazky ve výši 6 284 Kč.

6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne 23. 6. 2025 se podává, že žalobkyně dne 16. 4. 2025 poukázala částku 54 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

7. Z bankovní historie za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025 se podává množství debetních položek. Je zde patrný pravidelný příjem žalovaného ve výši 34 101 Kč, 32 562 Kč a 30 170 Kč. Jsou zde patrné výplaty ze sázek, čerpání úvěrů a splátky úvěrů. Jsou zde viditelně označeny splátky po splatnosti. Dále je zde patrná řada přesunů na revolut účet. Z výpisu nevyplývají žádné pravidelné výdaje žalovaného.

8. Z datového výstupu z Credit Info CEE se podává, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, byl bez negativního záznamu v registru SOLUS a nebyly u něj evidovány exekuce.

9. Z upomínky ze dne 20. 10. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 200 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

10. Z upomínky ze dne 5. 11. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 700 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

11. Ze sdělení Raiffeisenbank, a. s., ze dne 15. 4. 2026 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu je žalovaný a že dne 16. 4. 2025 byla na účet připsána částka 54 000 Kč pod VS var. symbol. Z účtu byly pod VS var. symbol ve prospěch účtu žalobkyně činěny platby v celkové výši 14 500 Kč (5 x 2 700 Kč a 2 x 500 Kč).

12. Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2026, zaslanou žalovanému téhož dne, vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 70 239,34 Kč do 4. 2. 2026.

13. Další důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny k důkazu.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 54 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet ve výši 54 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 14 500 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze bankovní historii žalovaného, ze kterého ovšem vyplývá pouze pravidelný příjem žalovaného, a datový výstup z Credit Info CEE. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Dle názoru soudu měly být také náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z bankovní historie, ze které je zřejmé je zřejmé, že v předmětném období točil žalovaný velké množství finančních prostředků na účtu revolut a na sázkových serverech a dále čerpal úvěry, které ne vždy hradit včas.Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně o tom, že by žalovaný při sjednané výši měsíční splátky úvěru byl schopen svého závazku z úvěrové smlouvy dostát. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 54 000 Kč již uhradil 14 500 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 39 500 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 1. 2026 s termínem splnění do 4. 2. 2026, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 5. 2. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 26,6 % (žalobkyně byla úspěšná co do 63,3 % a neúspěšná co do 36,7 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 13 992 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 742 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 9 900 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 54 824,02 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 300 Kč a 3 režijní paušály po 450 Kč, celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

17. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,6 % z částky 13 992 Kč, tedy ve výši 3 722 Kč.

18. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.