OSKI 23 C 81/2026-27

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 41 864,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 17 412,46 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 919,18 Kč za dobu od 7. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 451,71 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 162,70 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 41 864,17 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 24 919,18 Kč za dobu od 7. 8. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 31. 7. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen Smlouva), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25 200 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně úroku ve výši 0,933 % denně a poplatku za vyplacení 1,99 % z čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách, s termínem splatnosti poslední splátky dne 17. 1. 2026. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky účinné od 27. 5. 2024 a Sazebník. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www.Anonymizováno.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, e-mailové adresy, bankovních údajů a prostřednictvím svého uživatelského účtu zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru podepsala žalovaná zasláním unikátního SMS kódu (verifikačního podpisového kódu), který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo tel. číslo. Žalobce poukázal peněžní prostředky žalované bezhotovostně dne 31. 7. 2024 ve výši 17 000 Kč a dne 8. 1. 2025 ve výši 10 187 Kč na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o úvěru. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou dluhu. Žalovaná na dluh uhradila částku 2 735,29 Kč. Žalovaná úvěr ve výši 24 451,71 Kč, úrok ve výši 16 944,99 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 283,41 Kč a poplatek za službu ve výši 184,06 Kč neuhradila. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026, i přes výzvu dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 31. 7. 2024 včetně přílohy – předpisu denní splátek, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z interního výpisu – přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 31. 7. 2024 a ze dne 8. 1. 2025 – čerpání úvěru, ze Všeobecných obchodních podmínek účinných od 27. 5. 2024, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 31. 7. 2024, z interního výpisu – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z interního výpisu – ověření bankovního účtu klienta, z interního výpisu – identifikované příjmy klienta, z upomínky ze dne 6. 8. 2025, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 30. 1. 2026 a ze sdělení právnická osoba. ze dne 1. 6. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. č. účtu za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024, od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025 (č. l. 21 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:

Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou jako dlužníkem s (úvěrovanou) dne 31. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 25 200 Kč. Z interního výpisu přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 31. 7. 2024 byla z bankovního účtu žalobce zaslána částka 17 000 Kč a dne 8. 1. 2025 byla z bankovního účtu žalobce zaslána částka 10 187 Kč, na bankovní účet žalované č. ú. č. účtu. Žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, s termínem splatnosti poslední splátky dne 17. 1. 2026. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplatila ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná úvěr včetně smluvního úroku neuhradila, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 28. 1. 2026. Na bankovní účet žalované č. ú. č. účtu vedený u právnická osoba. byla poukázána dne 31. 7. 2024 částka ve výši 17 000 a dne 8. 1. 2025 částka ve výši 10 187 Kč z bankovního účtu žalobce.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

7. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-Jméno žalobkyně. v. GK., ve věci C-679/18).

10. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

11. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 27 187 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 2 735,29 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 24 451,71 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka).

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 51,96 % a jeho neúspěch 48,04 %. Ve výši rozdílu (3,92 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 162,70 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 246 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 2 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 4 150 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 3,92 % činí částku 162,70 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátce žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).