OSKI 27 C 432/2025-32

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 59 060,27 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do jistiny 3 707,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 17. 2. 2025 ve výši 4 130,49 Kč a kapitalizovaného úroku do 17. 2. 2025 ve výši 1 161,77 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 254,14 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 47 098,39 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 488,93 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 390,35 Kč, úroky ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 623,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 623,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 5 363,29 Kč jakožto kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 15. 7. 2025, částku 6 846,77 Kč jakožto kapitalizovaný úrok do 15. 7. 2025, úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 21 334,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 21 334,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 59 060,27 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 16. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 23 194 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 7 775,94 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 34 018,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 855,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 390,35 Kč, a úrok a zákonný úrok z prodlení i od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 37 159 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 7. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze 18 969,92 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 30 472,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 888,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 860,30 Kč, a úrok a zákonný úrok z prodlení i od 18. 2. 2025 do zaplacení. Pohledávky byly ke dni 27. 9. 2023 a 17. 2. 2025 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Podáním ze dne 16. 4. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět co do:

Nárok 1 ze smlouvy č. hodnota ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného úroku od 17.04.2023 do 27.09.2023 ve výši 366,11 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - úroků ve výši 6,39 % ročně z částky 17.623,48 Kč od 28.09.2023 do zaplacení.

Nárok 2 ze smlouvy č. hodnota ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného úroku od 13.07.2023 do 17.02.2025 ve výši 2.416,16 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - úroků ve výši 6,69 % ročně z částky 25.042,21 Kč od 18.02.2025 do zaplacení.

Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil další částku v celkové výši 6 000 Kč. Soud proto usnesením ze dne 10. 6. 2025 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

4. V podání doručeném soudu dne 30. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do další části zpět, a to co do jistiny 3 707,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 17. 2. 2025 ve výši 4 130,49 Kč a kapitalizovaného úroku do 17. 2. 2025 ve výši 1 161,77 Kč. Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil další částku v celkové výši 9 000 Kč. Soud proto v I. výroku tohoto rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Zbylou část nároku projednal a meritorně o něm rozhodl.

5. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek, 2x zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, potvrzení o zaplacení úplaty, přehledu plateb.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 10. 2021 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 23 194 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2023. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je nájemník, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný, má příjem 23 500 Kč, další příjmy domácnosti činí 0 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a odhadované jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Při sepsání karty předložil dohodu 2 výplatní pásky 8/2021 a 9/2021. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 7. 2021 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 37 159 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 7. 2023. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je spolubydlíci, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný, má příjem 22 900 Kč, další příjmy domácnosti činí 11 000 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a odhadované jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky 5/2021 a 6/2021. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný uhradil před podáním žaloby na úvěr č. hodnota celkem částku 7 775,94 Kč a na úvěr č. hodnota celkem částku 18 969,92 Kč a po podání žaloby uhradil na dluh celkem částku 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 9. 2023 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částku 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že obě smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice dle záznamů v kartách zákazníka vyžádala výplatní pásky jako jediné doklady o příjmech a výdajích a osobních poměrech žalovaného, avšak ani tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nijak nezkoumala příjmovou a hlavně výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 8 254,14 Kč (rozdíl mezi součtem jistin 20 000 Kč a 30 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenými částkami 7 775,94 Kč, 18 969,92 Kč, 6 000 Kč a 9 000 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 47 098,39 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 488,93 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 390,35 Kč, úroky ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 623,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 623,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 5 363,29 Kč jakožto kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 15. 7. 2025, částku 6 846,77 Kč jakožto kapitalizovaný úrok do 15. 7. 2025, úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 21 334,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 21 334,47 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

10. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávky za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávek a je oprávněna tyto pohledávky vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).