OSKIHA 106 C 274/2023-109

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro příjem pošty K. H. příjmení číslo, PSČ obec – část obce ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 20 561,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 207,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 207,26 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 353,88 Kč spolu s: ⟪LB:lb_001⟫ -) kapitalizovaným úrokem ve výši 2 975,3 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 739,3 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ -) úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 561,26 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 561,26 Kč od 15. 4. 2023 do 20. 4. 2023, ⟪LB:lb_005⟫ -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 354 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4335 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 12. 5. 2023, se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 561,26 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne

27. 10. 2019 ve lhůtě 7 dnů ode dne odesílání výzvy s poučením o možnosti případného soudního vymáhání pohledávky.

Z Potvrzení o podání vzal soud za prokázáno, že dne 13. 4. 2023 byla žalované právním zástupcem žalobkyně odesílána korespondence na adresu adresa žalované adresu ulice a číslo, obec.

Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karta osobní vzal soud za prokázáno, že žalovaná uvedla v návrhu své osobní údaje, dále adresu trvalého bydliště anonymizováno ulice a číslo, obec část obce. Dále uvedla, že průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců je 0 Kč, ostatní měsíční příjmy prokazatelné 32 600 Kč. Výdaje spojené s bydlením jsou ve výši 2 500 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč, pojištění 500 Kč.

Ze šetření žalobkyně v registrech BRKI/NRKI vzal soud za prokázáno, že u žalované je veden úvěr s poskytnutým limitem 5 000 Kč ze dne 29. 3. 2014, se splatností 31. 7. 2019.

Z Žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 27. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalovaná v žádosti uvádí údaje o žadateli – jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště. Dále prohlašuje pravidelný měsíční příjem – 32 600 Kč, počet vyživovaných dětí do 10 let věku – 1, výdaje spojené s bydlením – 2 500 Kč, pojištění – 500 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč.

Na základě provedeného dokazování činí soud tento závěr o skutkovém stavu: dne 27. 12. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o úvěru o kreditní kartě číslo. Úvěr mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty do výše 20 000 Kč a úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě číslo bankovní účet. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně a souhlasila se zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet ke kreditní kartám s měsíční splátkou za pojištění ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané jistiny. V Žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 27. 12. 2019 žalovaná uvádí svůj pravidelný měsíční čistý příjem – 32 600 Kč, dále uvádí náklady spojené s bydlením ve výši 2 500 Kč, pojištění – 500 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč. Žalobkyně provedla šetření žalované v bankovních a nebankovních registrech. Dopisem ze dne 31. 1. 2023 žalobkyně odstoupila od Smlouvy o osobní kreditní kartě pro porušení platebních povinností. Odstoupení od smlouvy bylo žalované odesíláno dne 1. 2. 2023 na adresu adresa žalované. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 11. 4. 2023 a odesílanou právním zástupcem žalobkyně byla žalovaná vyzývána k plnění dluhu z titulu Smlouvy o kreditní kartě ze dne 27. 12. 2019, ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odesílána dne 13. 4. 2019.

Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 12. 2019 uzavřena ve smyslu ust. 2395 zák. č. 89/2023 Sb. Smlouva o úvěru. Současně soud na věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádným způsobem ověřila schopnost žalované splácet úvěr, když vycházela jednak z informací od žalované, které žalovaná uvedla v Žádosti o osobní kreditní kartě, dále žalobkyně provedla i vlastní šetření v bankovních a nebankovních registrech, vycházela i ze statistických údajů a vycházela z příjmů žalované ve výši 32 600 Kč, dále vycházela z nákladů, které žalované uvedla v Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní kartě, a to nákladů na bydlení – 2 500 Kč, nákladů na pojištění – 500 Kč, ostatní výdajů – 1 500 Kč a současně i z demografických a statistických údajů.

Žalovaná sdělila soudu, že sdělovala žalobkyni ústně informaci ohledně svých výdajů a příjmů. V době, kdy žádala o produkt byla na rodičovském příspěvku a žila s partnerem.

Informace, které získala žalobkyně od žalované dle soudu byly nedostatečné, rovněž důkazy předložené žalobkyní ohledně ověření schopnosti splácet úvěr žalovanou byly nedostatečné. Soud proto u jednání poskytl žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že z dosavadního dokazování nemá za prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrového produktu s poučením o povinnosti žalobkyně označit a doložit důkazy k tomuto tvrzení. Žalobkyně další důkazy nedoložila, neoznačila, ani nepředložila.

Soud má za to, že při posouzení schopnosti splácet úvěr nemohla žalobkyně vycházet pouze z informací od žalované, popř. ze statických údajů, ale bylo v moci žalobkyně opatřit si od žalované konkrétní údaje ohledně jejích majetkových poměrů, tj. např. předložením dokladu o celkových nákladech na bydlení, popř. doložení příjmů žalované, což žalobkyně neučinila.

Soud má tedy za to, že žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou zákonem. Ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 a ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.).

Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

V dané věci žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že před uzavřením Smlouvy o úvěru řádným způsobem posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Pokud je neplatná smlouva, pak jsou neplatná i veškerá vedlejší ujednání.

V případě neplatné smlouvy o úvěru je daná povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zák. č. 257/2016 Sb.), jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení jistiny ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění své povinnosti žalobkyni poskytla. V daném případě žalobkyně tvrdila, že za celou dobu trvání úvěrové smlouvy vyčerpala žalovaná částku 460 349,64 Kč, uhradila celkem částku 441 788,38 Kč. Soud má ovšem za to, že na úhradu žalované je nutné započíst i úhradu za měsíční poplatek za správu úvěru, který byl uhrazen celkem 6x ve výši 59 Kč, tj. celkem 354 Kč O tuto částku je rovněž nutné ponížit konečnou dlužnou jistinu, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni na částku 18 207,26 Kč. Soud zavázal žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 18 207,26 Kč (výrok I. rozsudku).

Splatnost částky je dána předžalobní výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně, ve které byla stanovena povinnost plnit do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odesílána dne 13. 4. 2023. Povinnost k plnění žalovaná měla do 20. 4. 2023 a od 21. 4. 2023 se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství, zákonného úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

Tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na skutečnost, že zbývající část žalobního požadavku má původ v absolutně neplatné smlouvě.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 a ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšná žalovaná je povinna uhradit procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 4 335 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 823 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb., § 14b odst. 1 bod 3 v sazbě jednoho úkonu ve výši 300 Kč, celkem byly přiznány tři úkony, a to za přípravu, převzetí, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy po 300 Kč, dále za účast u jednání úkon dle § 7 bod 5 ve výši 1 940 Kč, dále 3x režijní paušál po 100 Kč a 1x režijní paušál po 300 Kč. Rovněž bylo přiznáno jízdné z obec do obec a zpět při celkové vzdálenosti 40 km, vozidlem registrační značka, při průměrné spotřebě 4,7 l Nafty na 100 km, celkem za jízdné 273 Kč, 2 půlhodiny ztráty času po 100 Kč 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Žalobkyně osvědčila soudu, že žalovanou ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby vyzvala k plnění, čímž jí vzniklo právo na přiznání náhrady nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná pouze co do částky 18 20, 726 Kč a neúspěšná co do částky 2 353,88 Kč, představuje její úspěch ve věci 89 %, procesní neúspěch ve věci 11 %. Z tohoto důvodu vzniklo žalobkyni právo na přiznání nákladů řízení v rozsahu 78 %, což představuje částku 4 335 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.

14. 4. 2023 činí 24 275,86 Kč a představuje dlužnou jistinu ve výši 18 561,26 Kč, poplatku úvěru ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 2 975,30 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 739,30 Kč. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

Podáním doručeným soudu dne 4. 9. 2023 žalobkyně doplnila, že s odbornou péči posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Vycházela z informací získaných z bankovních a nebankovních registr, ostatních registrů a databází. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v Insolvenčním rejstříku, Živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení, kdy nebylo zahájeno žádné insolvenční řízení. Žalobkyně současně zjistila, že žalovaná je vedena v Živnostenském rejstříku, když živnostenské oprávnění nezaniklo, nebylo zrušeno ani přerušeno. Schopnost žalované splácet úvěr byla vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmů v žádosti o poskytnutí osobní kreditní karty ze dne 27. 12. 2019, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem je ve výši 32 600 Kč. Žalobkyně po souzení příjmů žalované provedla také vyhodnocení statistických dat. Žalobkyně v návaznosti na sdělené informace vycházela z výdajů žalované v celkové výši 22 944 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2000 Kč, výdajů na bydlení a ve výši 13 295 a částky představující životní minimum ve výši 5 050 Kč, výdajů žalované na závazky u žalobkyně ve výši 2 569 Kč. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů a výdajů s tím, že má za to, že je dána schopnost žalované splácet úvěr.

Podáním doručeným soudu dne 4. 9. 2023 žalobkyně dále doplnila, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 27. 12. 2019 žalovaná čerpala celkem za celou dobu trvání smlouvy

460 349,64 Kč, uhradila platby ve výši 441 788,38 Kč, tj. konečná dlužná jistina činí 18.561,26 Kč Smlouva o úvěru zanikla dnem doručení Oznámení o odstoupení od smlouvy, tj. 14. 2. 2023 a po zesplatnění úvěru žalovaná ničeho neuhradila.

Žalovaná se ve věci vyjádřila písemným podáním, doručeným soudu dne 8. 10. 2023, ve kterém sdělila, že si je vědoma porušení smlouvy ve vztahu ke právnická osoba Úvěr vyřizovala v době, kdy její finanční situace společně s partnerem byla stabilní, následně v rodině nastala finanční nejistota, kvůli které již nebylo možné plnit podmínky úvěrové smlouvy. Nyní je žalovaná na rodičovském příspěvku, její partner je na úřadu práce. K věci dále uvedla, že by se ráda domluvila na vyšetření věci takovým způsobem, který by byl pro ni zvládnutelný a žalobkyně by byla bez finanční újmy.

U jednání, jenž se ve věci konalo dne 10. 10. 2023, žalobkyně setrvala na podané žalobě v plném rozsahu s tím, že má za to, že žalovaná nárok žalobkyně uznává, s tímto souhlasí, když ve svém vyjádření soudu uvádí, že se chce dohodnout tak, aby žalobkyni nebyla způsobena žádná finanční újma.

Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že produkt žalobkyně čerpala, zpočátku něco splácela, následně neměla finanční prostředky. Žalobkyně sdělovala informace ohledně svých příjmů a výdajů, v době, kdy o produkt žádala byla na rodičovském příspěvku, žila s partnerem.

Soud vyjádření žalované nevyhodnotil jako uznání nároku, na základě, kterého by bylo možno ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť vyjádření žalované, že by se ráda domluvila na vyšetření věci takovým způsobem, který by byl pro ni zvládnutelný a žalobkyně by byla bez finanční újmy, nelze dle obsahu rozhodně posoudit jako uznání nároku co do důvodu i výše.

Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že tyto upravují základní pravidla obchodních vztahů mezi bankou a klienty při poskytování bankovních služeb, jsou účinné od 4. 12. 2019.

Z Podmínek osobních kreditních karet vzal soud za prokázáno, že podmínky obsahují bližší úpravu práv a povinností vyplývající z uzavřené Smlouvy o osobní kreditní kartě na základě, které je vydána kreditní platební karta v souladu s pravidly příslušné karetní společnosti. Tyto podmínky jsou účinné od 4. 12. 2019.

Ze Sazebníku a Oznámení žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od

2. 9. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně pro běžné účty stanoví výši úrokových sazeb.

Ze Smlouvy o osobní kreditní kartě číslo uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 27. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o osobní kreditní kartě na základě, které byla žalované poskytnuta kreditní karta – jméno karta s celkovou výši úvěru 20 000 Kč na dobu neurčitou, se zápůjční úrokovou sazbou 21,99 %, kdy karta je vydávána pro držitele – žalovanou. Účastníci si dohodli způsob čerpání a splácení, kdy úvěr lze čerpat jednorázově či postupně, i opakovaně do celkové výše úvěru a pravidelná měsíční splátka se stanovena ve 3 % z vyčerpané jistiny úvěru a se splatnými úroky min. 100 Kč. Datum splatnosti bylo stanoveno k 25. dni v měsíci a splátka bude prováděna z běžného účtu bankovní účet. Žalovaná smlouvu dne 27. 12. 2019 opatřila podpisem. Součástí Smlouvy o osobní kreditní kartě je i výňatek ze sazebníku, předání karty a příjmení. Dále bylo dohodnuto pojištění schopnosti splácet ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky.

Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované informace ke spotřebitelskému úvěru, kdy se jedná o úvěr – kreditní karta – jméno karta s celkovou výši úvěru 20 000 Kč, kdy úvěr lze čerpat do jeho celkové výše jednorázově, či postupně i opakovaně. Účastníci si dohodli splátky, vyčerpané jistiny úvěru, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru, k 25. dni příslušeného kalendářního měsíce. Žalovaná stvrdila svým podpisem, že jí bylo poskytnuto vysvětlení k úvěru.

Z Odstoupení od Smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 31. 1. 2023 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k porušení podmínek o osobní kreditní karty a banka tímto odstupuje od Smlouvy o osobní kreditní kartě, na jejímž základě je veden účet ke kreditní kartě č. bankovní účet.

Z Dodejky vzal soud za prokázáno, že žalobkyně dne 1. 2. 2023 odesílá žalované korespondenci na adresu adresa žalované. Zásilka je vrácena zpět žalobkyni.

Z Výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 14. 2. 2023 vzal soud za prokázáno, že celkem bylo na kreditní kartě vyčerpáno 18 561,26 Kč.

Z Předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 4. 2023 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou na adrese adresa žalované adrese ulice a číslo, obec k úhradě dlužné částky ze Smlouvy o kreditní kartě ze dne

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.