OSKM 18 C 58/2022-173

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy ⟪LB:lb_001⟫ senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 170.798 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum rozhodnutí ⟪LB:lb_009⟫ č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba na zaplacení částky 170.798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 170.798 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 27.211 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 170.798 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 170.798 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 56.684 Kč (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně zjistil, že žalovaný byl v rozhodném období výlučným vlastníkem jednotky číslo způsob využití jiný nebytový prostor, a spoluvlastnického podílu v domě adresa na ulici ulice v obec

(dále jen„ předmětná jednotka“). Jako vlastník byl žalovaný povinen platit pravidelné platby na plnění a služby spojené s užíváním předmětné jednotky. Dne 12. 5. 2020 při místním šetření zjistil správce domu adresa, že v předmětné jednotce, kde se nacházela prodejna anonymizována dvě slova, uniká voda na dámském WC – protékající splachovadlo záchodu, přičemž závada byla tohoto dne odstraněna. Žalovaný byl o místním šetření vyrozuměn a požádán o úhradu mimořádné zálohové platby na dodávku vody, žalovaný zálohu neuhradil. Následně došlo dne 22. 4. 2021 k provedení vyúčtování zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním objektu žalovanému za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, přičemž žalovanému zde byla sdělena výše nedoplatku v částce 170.798 Kč. Toto vyúčtování bylo žalovanému zasláno e-mailem dne 29. 4. 2021, kdy žalovaný poté dne 21. 5. 2021 rovněž e-mailem reklamoval vyúčtování v části vodné s tím, že neuznává nárok na spotřebu více než číslo m3, přičemž reklamace uznána nebyla. Soud vzal za prokázané, že částka 170.798 Kč vznikla v důsledku úniku vody v předmětné jednotce, konkrétně protékáním toalety v inkriminovaném období první poloviny roku 2020, vycházel přitom z výpovědi svědků, fotografií z místního šetření, jako i z doložených faktur. Na základě uvedeného shledal soud žalobu zcela důvodnou, kdy žalovaný jakožto vlastník předmětné jednotky neplnil svou povinnost uhradit spotřebovanou vodu a vznikl mu tak dluh ve výši 170.798 Kč.

3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítal především to, že soud I. stupně sice dospěl k názoru, že je třeba projednávanou věc posuzovat dle zákona č. 89/2012 Sb. a dále dle zákona č. 67/2013 Sb., přičemž opřel své rozhodnutí o § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které říká, že způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství, přičemž však soud I. stupně žádným takovým podkladem dle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nedisponoval, resp. žalobce žádný takový podklad do soudního spisu nezaložil. Soud tak nemohl při uplatněné žalobě (vyúčtování vodného a stočného) vycházet z § 5 odst. 1 cit. zákona, nýbrž měl na daný smluvní vztah aplikovat § 5 odst. 2 písm. a) cit. zákona, podle něhož nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční spotřeby vody. Soud I. stupně tak pochybil, když se při rozhodování sporu neřídil zákonem, ale rozhodoval na základě vlastní vůle. Soud I. stupně tak měl ve vztahu k předmětné jednotce vyjít ze směrné hodnoty stanovené v čl. VIII, bodu 50 přílohy č. 12 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. Dále žalovaný namítl, že žalobce nikdy v řízení neprokázal, že by jakkoliv zjišťoval případný únik vody v dílčích jednotkách/místnostech, které jsou vybaveny tekoucí vodou bez vodoměru (zejména v jednotkách anonymizováno číslo). Žalobce svá tvrzení vystavěl pouze na skutečnostech vyplývajících z hlavního vodoměru, tvrzeních svědků a jednom navštívení jednotky žalovaného, kde protékal záchod. Skutečnost, že záchod protékal u žalovaného, nikterak neprokazuje fakt, že tento protékal dlouhodobě, není ani vyloučeno, že k úniku vody nedocházelo i v ostatních dílčích jednotkách. Svědkyně jméno příjmení navíc uvedla, že věděla o protékání záchodu několik dnů, nicméně již nepotvrdila, že by záchod protékal několik měsíců. Žalovaný nikterak nezpochybňuje skutečnost, že k částečnému úniku vody v jeho jednotce skutečně došlo, nýbrž je však na žalobci, aby prokázal, že tento únik probíhal po celou jím tvrzenou dobu a zároveň neprobíhal v jiných jednotkách, které jsou vybaveny tekoucí vodou bez vodoměru. Jako zcela lichý se jeví argument žalobce, že ostatní jednotky, které byly vybaveny tekoucí vodou bez vodoměru, byly bez známek jakékoliv činnosti. Skutečnost, že v jednotkách není provoz, ještě neznamená, že se v těchto jednotkách nepohybují osoby, majitelé a nedochází ke spotřebě či únikům vody. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítá.

4. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce tak, že s rozhodnutím soudu I. stupně souhlasí. Soud I. stupně správně vycházel ze zákona číslo. Tvrzení žalovaného, že při vyúčtování mělo být vycházeno ze směrné hodnoty stanovené v čl. VIII. bodu 50 přílohy č. 12 k vyhlášce č. 428/2021 Sb., je zcela irelevantní, neboť skutečnost, že jednotku číslo měl žalovaný pronajatou a byla zde prodejna, nic nemění na tom, že žalovaný byl vlastníkem jednotky a on byl povinen hradit platby spojené s užíváním jednotky bez ohledu na to, zda má jednotku pronajatou a za jakým účelem. Žalobce ve své žalobě požadoval úhradu nedoplatků vyúčtování zálohových plateb za plnění spojená s užíváním jednotky číslo v domě adresa na ulici ulice v obec, kdy výše nedoplatku za rok 2020 činila 170.798 Kč a byla způsobena únikem vody v jednotce číslo. Žalobce jednoznačně prokázal, a to svědeckou výpovědí pana příjmení, Ing. příjmení a prodavačky paní příjmení, jakož i listinnými důkazy, že k úniku vody došlo a že po odstranění závady byl únik vody zastaven. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Na výzvu odvolacího soudu žalobce doplnil, že žádné rozhodnutí společenství vlastníků jednotek o rozúčtování nákladů na služby neexistuje. Veškerá rozúčtování se provádí dle zákona č. 67/2013 Sb., konkrétně dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. V bytových jednotkách vodoměry nainstalovány jsou a jejich spotřeba se tedy vyúčtovala podle skutečné spotřeby. V nebytových jednotkách vodoměry naistalovány nebyly, neboť žalovaný, který sám stavbu prováděl, je tam nechtěl. Žalovaný byl vlastníkem všech nebytových prostor sám a veškerá spotřeba mimo bytové jednotky se tak účtovala jemu. V březnu 2007 žalovaný prodal 2 nebytové jednotky, a to číslo tyto nebytové jednotky jsou uzavřeny, není v nich provozována žádná činnost.

6. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se domáhá vůči žalovanému, který je vlastníkem nebytové jednotky číslo v domě adresa na ulici ulice v obec (dále jen„ předmětná jednotka“), úhrady vyúčtování služeb za rok 2020. Žalobcem bylo v dubnu 2021 provedeno vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním předmětné bytové jednotky, dle kterého byl žalovaný povinen doplatit částku 170.798 Kč. Nedoplatek byl splatný nejpozději 31. 5. 2021. Tím žalobce vymezil skutkový stav, z nějž vyvozuje svůj nárok na zaplacení částky 170.798 Kč. Žalobce zdůraznil, že dlužnou částku nepožaduje z titulu náhrady škody.

8. Lze souhlasit se skutkovými závěry soudu I. stupně o tom, že žalobce je společenství vlastníků jednotek a žalovaný je vlastníkem předmětné jednotky číslo která je nebytovým prostorem. Dle stanov žalobce (č. l. 80 až 87 spisu) je vlastník jednotky jako člen společenství povinen mimo jiné platit stanovené zálohy na úhradu za služby a hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Žalovaný jako vlastník předmětné jednotky a člen žalobce byl povinen hradit žalobci měsíčně částku 2.053 Kč, z toho částka 1.741 Kč byla pevná platba (příspěvek na správu domu a na účetnictví) a částka 312 Kč byla záloha na pojištění.

9. Z listiny nazvané„ Vyúčtování zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu“ vyplývá, že žalobce vyúčtoval za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 žalovanému nedoplatek za služby za jednotku číslo (předmětnou jednotu). Předmětem vyúčtování bylo vodné v množství číslo m3 na uživatele za jednotkovou cenu 81, 3849 Kč, tj. celkem 165.781 Kč. Dále bylo předmětem vyúčtování pojištění ve výši 2.473 Kč a srážková voda v množství 312,25 m2 za jednotkovou cenu 8, 1458 Kč, tj. celkem 2.544 Kč Celkem tak byla vyúčtována částka ve výši 170.798 Kč, od níž nebyly odečteny žádné zálohy, nedoplatek tak činil

170.798 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že vyúčtování ze dne 22. 4. 2021 bylo žalovanému doručeno (e-mailem) a žalovaný podal proti vyúčtování námitky, když nesouhlasil s výší vodného. Reklamaci považoval žalobce za nedůvodnou.

10. Podle § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

11. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění novel, způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.

Podle odst. 2 nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto

a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody,

b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů,

c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek,

d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

12. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

13. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že základní povinností vlastníka jednotky je hradit zálohy na služby související s užíváním bytu. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný jako vlastník předmětné jednotky byl povinen hradit pouze zálohy na pojištění ve výši 312 Kč měsíčně, žádné další zálohy hradit nemusel, když pevná platba ve výši 1.741 Kč byla příspěvkem na správu domu a pozemku a příspěvkem na odměňování správce domu ve smyslu § 1180 o. z. (viz listina na č. l. 16 spisu). Podle § 1181 o. z., jakož i podle stanov žalobce, bylo povinností žalovaného jako vlastníka jednotky uhradit rovněž nedoplatek ceny za služby, které jsou spojeny s užíváním jednotky a které zajišťuje žalobce (poskytovatel služby), tedy mimo jiné i cenu vodného a stočného. Nedoplatek ceny za služby je splatný na základě vyúčtování, které za příslušné zúčtovací období jednoho roku vyhotoví poskytovatel služby, tedy žalobce, ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.

14. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně, tj. v souladu s předpisy jej regulujícími, a příjemce služeb s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018) a není důvod se od nich odchylovat ani při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010,„ vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje“. Pokud tedy vyúčtování není provedeno řádně (v souladu s právními předpisy), nestává se částka ve vyúčtování uvedená (nedoplatek) splatná, a to ani z části.

15. Z ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá, že o způsobu rozúčtování rozhoduje především společenství vlastníků jednotek. Na dotaz odvolacího soudu sdělil žalobce, že žádné rozhodnutí společenství vlastníků jednotek o způsobu rozúčtování ve smyslu § 5 odst. 1 cit. zákona přijato nebylo (jak ostatně tvrdil i žalovaný). Pak je o všem při rozúčtování služeb třeba postupovat dle dispozitivního ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb. a náklady na služby, konkrétně na dodávku vody a odvádění odpadních vod, je třeba rozúčtovat v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech. Není-li však provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, vyplývá z ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb. podpůrné pravidlo, že se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod rozúčtují podle směrných čísel roční potřeby vody. Mezi účastníky není sporu o tom, že podružnými vodoměry byly v rozhodném období osazeny pouze bytové jednotky nacházející se v domě adresa, nikoliv však nebytové jednotky (dvě z nich ve vlastnictví žalobce a dvě ve vlastnictví třetí osoby). Rozúčtování služeb proto nemohlo být provedeno způsobem, jaký zvolil žalobce, tedy že vlastníkům bytových jednotek bylo vodné účtováno dle naměřené spotřeby přidruženými vodoměry, a ve zbývajícím rozsahu bylo vodné účtováno pouze žalovanému jako vlastníkovi jedné ze čtyř nebytových jednotek. Na tom nic nemění ani ta skutečnost, že vyšší spotřeba vody byla zřejmě způsobena protékajícím záchodem v předmětné jednotce. Žalobci jako společenství vlastníků jednotek nic nebránilo umístit podružný vodoměr i do zbývajících jednotek, anebo svým rozhodnutím dispozitivní ustanovení § 5 odst. 2 cit. zákona vyloučit a stanovit si vlastní pravidla pro rozúčtování ceny za služby (např. tak, že vlastníkům jednotek s podružnými vodoměry bude cena za vodné a stočné účtována dle skutečné naměřené spotřeby s tím, že ve zbývající části bude cena vodného a stočného rozúčtována mezi zbývající vlastníky jednotek bez vlastních vodoměrů podle stanovených pravidel). Žalobce však žádné takové rozhodnutí nepřijal, tudíž nevyloučil dispozitivní ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) cit. zákona, dle kterého je proto třeba při rozúčtování ceny za služby vycházet. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce nepostupoval při rozúčtování ceny za služby v souladu se zákonem, rozúčtování služeb tedy nebylo provedeno řádně, a proto se nestalo splatným, a to ani částečně. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozhodnutí soudu I. stupně změnit a žalobu v celém rozsahu zamítnout

(§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

16. S ohledem na přijatý právní názor bylo nadbytečné zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalovaného.

17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně, rozhodl dle § 224 odst. 2 o nákladech řízení před soudy obou stupňů, vycházel přitom z ustanovení

§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Před soudem I. stupně nebyl žalovaný zastoupen advokátem, a proto má právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za každý z následujících úkonů – podání odporu, vyjádření k podání žalobce ze dne 10. 5. 2022, účast u jednání dne 23. 2. 2023, účast u jednání dne 13. 4. 2023, účast u jednání dne 22. 6. 2023 Náklady řízení žalovaného před soudem I. stupně tak činí celkem 1.500 Kč Náklady řízení žalovaného v odvolacím řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8.540 Kč a náklady na právní zastoupení advokátem, a to odměnou za 2 úkony právní služby po 7.940 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen„ AT“), konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení a účast u jednání. Účtovaná odměna za repliku k vyjádření žalobce nebyla přiznána, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad, když v replice jsou v podstatě opakovány argumenty žalobce obsažené již v odvolání. Ke dvěma úkonům právní služby náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. K nákladům na právní zastoupení patří rovněž náhrada za ztrátu času stráveného cestou z obec do obec a zpět k jednání odvolacího soudu za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a cestovné z obec do obec a zpět osobním automobilem

Škoda Octavia, registrační značka, které činí při celkové vzdálenosti 72 km, průměrné spotřebě dle technického průkazu 4,7 l na 100 km, vyhláškové ceně nafty 34,40 Kč za litr a vyhláškové sazbě 5,20 Kč za kilometr částku 491 Kč Celkem náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů činí 27.211 Kč. Žalobci bylo uloženo zaplatit náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.