OSKM 7 C 63/2023-240

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ o nahrazení projevu vůle,

I. Soud nahrazuje za žalovaného souhlas žalovaného k uzavření níže uvedené Dohody o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti dle ust. § 10 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi v následujícím znění:

Povinná osoba:

Jméno zainteresované společnosti 1/0, IČO IČO, se sídlem adresa, adresa, zast. statutárním orgánem: tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Anonymizováno Anonymizováno a

Oprávněná osoba:

Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO, se sídlem adresa, zast. statutárním orgánem: Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno Anonymizováno

Uzavírají dle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi

Dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti

Článek I.

Česká republika je vlastníkem níže uvedených nemovitých věcí, se kterými je povinná osoba příslušná hospodařit:

Nemovité věci zapsané na LV č. hodnota, pro k. ú. a obec adresa, u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa (dále nemovité věci označené jako „vydávaný majetek“): ⟪LB:lb_001⟫ - p. č. 2097/6 vodní plocha, ⟪LB:lb_002⟫ - p. č. 2097/8 vodní plocha, ⟪LB:lb_003⟫ - p. č. 2097/9 vodní plocha, ⟪LB:lb_004⟫ - p. č. 2795/1 vodní plocha, ⟪LB:lb_005⟫ - p. č. 2795/2 vodní plocha.

Článek II.

Vydávaný majetek přešel do vlastnictví státu způsobem uvedeným v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

Článek III.

Oprávněná osoba je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., která podala včas a řádně ve lhůtě povinné osobě výzvu k vydání vydávaného majetku.

Článek IV.

Touto dohodou povinná osoba vydává do vlastnictví oprávněné osoby vydávaný majetek specifikovaný v článku I. této dohody a oprávněná osoba vydávaný majetek přijímá do svého vlastnictví.

Článek V.

Tato dohoda se řídí právním řádem České republiky, dále zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem.

Vlastnické právo k vydávanému majetku nabývá oprávněná osoba právní mocí rozhodnutí soudu o nahrazení projevů za žalovaného a vkladem vlastnického práva do katastru nemovitosti.

Souhlas povinné osoby s předmětnou dohodou nahrazuje dle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., pravomocný rozsudek soudu.

V adresa dne

Povinná osoba:

Jméno zainteresované společnosti 1/0 zast. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Anonymizováno Anonymizováno

V Anonymizováno dne datum

Oprávněná osoba:

Anonymizováno Anonymizováno zast. Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno Anonymizováno

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 15 625,94 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč na účet č. č. účtu, VS var. symbol, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne datum ve znění doplnění se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle-souhlasu žalovaného k uzavření dohody mezi žalobcem jako oprávněnou osobou a žalovaným jako povinnou osobou dle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ZMV), k vydání nemovitých věcí a řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka. Řízení se týkalo restitučního nároku žalobce dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „ZMV“). Předmětem řízení o restitučním nároku žalobce byly pozemky v k. ú. adresa, LV č. hodnota a v k. ú. adresa LV č. hodnota, pozemky zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa. U pozemků p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. ú. adresa, byl mezi žalobcem a žalovaným spor, jaký byl charakter těchto pozemků ke dni datum, ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákona o půdě“. Zda je dána pravomoc státního pozemkového úřadu jsou-li charakteru zemědělského, jsou-li pozemky součástí lesního půdního fondu, či pravomoc soudu v případě, že se jedná o jiné, nezemědělské pozemky. Z uvedeného důvodu soud proto řízení o restitučním nároku těchto pozemků vyloučil z řízení spisová značka k samostatnému řízení, neboť bylo v souladu s názorem odvolacího soudu nezbytné rozhodnout o tzv. kompetenčním sporu. Tato otázka pak blokovala rozhodnutí o zbývajících pozemcích, u kterých nebyl mezi účastníky řízení spor ohledně charakteru pozemků. O zbývajících pozemcích, u kterých nebyl sporný charakter pozemků a pravomoc soudu, bylo již rozhodnuto Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum. Věc nyní vedena pod sp. zn. spisová značka.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil tak, že nesouhlasí s žalobou ohledně shora specifikovaných pozemků z důvodu, že Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj dne datum rozhodnutí č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno o nevydání těchto pozemků z důvodu zastavěnosti. Dále žalovaný nesouhlasil s vyhověním žaloby, z důvodu existence veřejného zájmu na nevydání pozemků a existenci výlukového ustanovení § 8 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

3. Podle ust. § 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ZMV), tento zákona upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu, v období od datum do 1. Anonymizováno

Anonymizováno (dále jen rozhodné období) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

4. Podle ust. 3 ZMV, oprávněnou osobou je

a) registrovaná církev a náboženská společnost,

b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a ná boženské společnosti,

c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům,

d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

5. Podle ust. § 4 ZMV, povinnou osobou je

a) právnická osoba,

b) Jméno zainteresované společnosti 1/0,

c) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu,

d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

6. Podle ust. § 5 ZMV, skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou

a) o dnětí v ěci b ez n áhrady p ostupem p odle z ákona č. 1 42/1947 S b., o r evisi p rvní pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě

(trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě),

b) odnětí věci podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon), zákona č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, a zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení,

c) úkony učiněné Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky č. 351/1950 Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem,

d) dražební řízení provedené zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu,

e) darovací smlouva, pokud k darování došlo v tísni,

f) kupní smlouva, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek,

g) odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni,

h) vyvlastnění za náhradu, pokud věc existuje a neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna,

i) znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení náhrady,

j) politická nebo náboženská perzekuce anebo postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo

k) převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu.

7. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; ⟪LB:lb_001⟫ - 1/ za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen „stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále ⟪LB:lb_002⟫ - 2/ část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; ⟪LB:lb_003⟫ - 3/ za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby, než je stát nebo oprávněná osoba, a dále ⟪LB:lb_004⟫ - 4/ část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

8. Skutková zjištění a právní závěry: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj, adresa, vydal dne datum rozhodnutí sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno (č. l. 62 spisu spisová značka a totožné č. l. 609 spisu spisová značka), o nevydání pozemků p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. ú. adresa, když dospěl k závěru, že se jedná o zemědělské pozemky, důvodem nevydání však byla výluka dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Proti citovanému zamítavému rozhodnutí oprávněná osoba nevyužila možnost postupu dle ust. § 9 odst. 10 citovaného zákona, kdy věc mohla být projednána v řízení podle části páté o. s. ř. a k řízení je příslušný krajský soud. Žaloba tak musela být podána do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí státního pozemkového úřadu. Žalobce a příslušný soud požádal Ministerstvo zemědělství ČR o vydání rozhodnutí dle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), v pochybnostech, zda se na shora uvedené předmětné pozemky vztahuje zákon o půdě. Ministerstvo zemědělství ČR vydalo dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno (č. l. 129 spisu spisová značka a přílohový spis na č. l. 145 spisu spisová značka), na základě kterého rozhodlo, že na předmětné pozemky se vztahuje zákon o půdě. Pokud se týká bližšího odůvodnění, rozhodnutí ministerstva zemědělství, soud ve stručnosti odkazuje na jeho odůvodnění. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka (č. l. 82 spisu spisová značka) bylo řízení ohledně předmětných pozemků postoupeno Státnímu pozemkovému úřadu, Krajskému pozemkovému úřadu pro Zlínský kraj s odůvodněním, že charakter předmětných pozemků je zemědělský, proto je dána pravomoc státního pozemkového úřadu. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka (č. l. 77 spisu spisová značka) a ze dne datum, č. j. spisová značka (č. l. 84 spisu spisová značka), bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud vyslovil právní závěr, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, není pro soud prvního stupně závazné. Odvolací soud dále vyslovil závěr, že o charakteru pozemků si má soud prvního stupně učinit sám skutkové zjištění a sám vyvodit právní závěry. V případě, že soud dospěje k závěru, že předmětné pozemky jsou nezemědělské, předloží návrh k rozhodnutí o pozitivním kompetenčním sporu zvláštnímu senátu dle zákona č. 131/2002 Sb. Předmětem posouzení byla tedy skutečnost, zda předmětné pozemky p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. ú. adresa, o kterých je veden spor v řízení pod sp. zn. spisová značka (původně spisová značka) k rozhodnému dni datum naplňovaly znaky plynoucí z ust. § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě. Jsou-li shora uvedené pozemky ve smyslu ust. § 2 písm. b) ZMV zemědělskými pozemky (§ 2 zákona č. 61/1977 Sb, o lesích, ve znění zákona č. 229/1991 Sb.). Zda tedy, jak po formální stránce, tak materiální je dána v případě tohoto restitučního nároku pravomoc soudu dle ust. 10 ZMV, nebo státního pozemkového úřadu dle ust. § 9 ZMV.

9. Zvláštní senát rozhodl dne datum, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno tak, že návrh pro rozhodování některých kompetenčních sporů podaný Okresním soudem v Kroměříži rozhodl tak, že návrh byl odmítnut. V odůvodnění Zvláštní senát uvedl v odstavcích „[29] Kompetenční spor nezakládá bez dalšího ani fakt, že v nyní posuzované věci nastala situace opačná, neboť pozemkový úřad i soud dospěly k závěru o existenci své věcné příslušnosti (a tedy i pravomoci) rozhodnout o uplatněných nárocích věcně; pozemkový úřad má za to, že nárokovaná nemovitost je nemovitostí zemědělskou, zatímco soud dospěl k závěru, že jde o nezemědělskou nemovitost (což se logicky vzájemně vylučuje). Soud sice v probíhajícím soudním řízení vychází z dříve vydaného správního rozhodnutí (§ 135 odst. 2 in fine s. ř. s.), avšak pouze z jeho výroku (což by bylo v dané věci významné u vyhovujícího správního rozhodnutí, neboť to by mělo dopad i na věcnou legitimaci žalobce v soudním řízení), není však vázán (nevychází z nich) důvody, na kterých správní orgán své zamítavé rozhodnutí vystavěl, není-li důsledkem jejich odlišného posouzení denegatio iustitiae. [30] V nyní posuzované věci je proto soud v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby podle části třetí o. s. ř. oprávněn posoudit povahu nárokovaných nemovitostí zcela autonomně. Dospěje-li tedy k závěru, že předmětné nemovitosti jsou nemovitostmi nezemědělskými (tzn., že má pravomoc věcně o žalobě rozhodnout), nedostává se tím do pozitivního kompetenčního sporu s pozemkovým úřadem, respektive jím vydaným (pravomocným) rozhodnutím. Jinak řečeno, v nyní posuzované věci soud nemusí vycházet z toho, že nárokované nemovitosti jsou zemědělskými nemovitostmi (jejichž vydání pouze brání zákonná překážka), je nucen respektovat pouze to, zda ve správním řízení byly nemovitosti vydány či nikoliv. Nejde tak o situaci, kdy by oprávněné osobě reálně hrozilo odepření spravedlnosti (denagatio iustitiae), tedy o situaci, kdy by správní orgán zamítl žádost o vydání nemovitostí s odůvodněním, že jde o pozemky nezemědělské a soud by měl naopak za to, že nemůže žalobě vyhovět pro to, že jde o pozemky zemědělské; pouze v takovém případě by bylo oprávněné osobě upřeno věcné posouzení „vydatelnosti“ nárokovaných nemovitostí, neboť oba závěry jsou ve vzájemném rozporu. [31] Zvláštní senát si je vědom, že ve věci posuzované již výše zmíněným usnesením č. j. Konf 2/2023-20 Okresní soud v Uherském adresa v rozsudku, jímž zčásti zamítl žalobu podanou ve smyslu § 10 odst. 4 ZMV, výslovně uvedl, že daný pozemek je nezemědělskou nemovitostí. Oproti tomu v nynější věci Okresní soud v Kroměříži nejprve rozsudkem ze dne datum žalobu v části týkající se dotčených pozemků zamítl s odkazem na předchozí rozhodnutí pozemkového úřadu a na § 8 odst. 1 písm. a) ZMV a následně usnesením ze dne datum řízení zastavil a postoupil věc pozemkovému úřadu, neboť dospěl k závěru, že dotčené pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi (obě zmíněná rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži byla zrušena Krajským soudem v Brně – pobočkou ve adresa; viz výše odstavec [6] tohoto usnesení). Okresní soud v Kroměříži nicméně nakonec rovněž dospěl k závěru, že nárokované nemovitosti jsou nemovitostmi nezemědělskými, jak je patrné z návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Ani v nyní posuzované věci tudíž oprávněné osobě nehrozí odepření spravedlnosti a zvláštní senát tak neshledal důvod pro odchýlení se od závěrů usnesení čj. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno. [32] Konečně, zvláštní senát dodává, že si je vědom svého usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, v němž v typově obdobné věci shledal existenci pozitivního kompetenčního sporu a věcně se návrhem na rozhodnutí kompetenčního sporu zabýval. Tehdy projednávaná věc byla nicméně značně specifická tím, že byla skutkově jednoduchá a skutečnosti rozhodné pro posouzení charakteru pozemků vyplývaly již ze správního a soudního spisu předložených zvláštnímu senátu. To vedlo zvláštní senát k tomu, že v zájmu rychlého „zprůchodnění“ věci sám uvážil o povaze nárokovaných pozemků, což mu umožnilo určit, ve kterém řízení má být o uplatněném nároku věcně rozhodnuto. Většina případů týkajících se restitucí majetku (včetně nyní posuzované věci) je však komplikovaná, spory se vedou mnoho let i po více „liniích“ a pouze z listin obsažených ve správním či soudním spisu nelze jednoznačně určit, o jaký typ pozemku se jedná. V možnostech zvláštního senátu ovšem není provádět rozsáhlé dokazování za účelem zjištění charakteru pozemků; není to ostatně ani jeho úkolem. Tím by zvláštní senát mimo jiné do značné míry předjímal následné rozhodnutí věcně příslušného orgánu (soudu, respektive pozemkového úřadu). Posouzením, zda se jedná o zemědělský či nezemědělský pozemek, by totiž zodpověděl základní otázku relevantní pro posouzení splnění podmínek pro vydání nárokovaného pozemku v následném správním či soudním řízení; věcně příslušnému orgánu by pak zbylo již jen posoudit, zda není dána některá ze zákonem předvídaných překážek pro jeho vydání. Zvláštnímu senátu nicméně dle zákona č. 131/2002 Sb. náleží pouze autoritativně určit, která strana kompetenčního sporu má věc projednat a rozhodnout. Určí tedy jen procesní rámec, ve kterém bude věc meritorně projednána a žádným způsobem nepředjímá, jak má být rozhodnuto o věcném základu sporu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne datum, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, č. 4205/2021 Sb. NSS). Zmiňovaným usnesením tedy zvláštní senát poněkud vykročil mimo výše popsaný procesní rámec kompetenčního sporu a tento postup by proto neměl být v dalších věcech následován. [33] Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že tvrzený pozitivní kompetenční spor neexistuje. Zvláštnímu senátu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnout [§ 4 zákona č. 131/2002 Sb., a § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“

10. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě (ve znění účinném k rozhodnému dni datum) se zákon o půdě vztahuje na:

„a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond,

b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků,

c) hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20“.

11. Dle ust. § 2 odst. 1, 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění účinném k datum, lesní půdní fond tvoří pozemky, které jsou trvale určení k plnění funkcí lesů (dále jen „lesní pozemky“). Lesními pozemky jsou:

a) pozemky, které je možno nejhospodárněji využít k zalesnění,

b) pozemky, které mají být zalesněny zejména z důvodů vodohospodářských, půdoochranných, zdravotních, rekreačních a estetických,

c) nezalesněné pozemky uvnitř lesů, které slouží nebo mají sloužit k plnění funkcí lesů, zejména při tvorbě a ochraně přírodního prostředí. Dle odst. 3, citovaného zákona, v pochybnostech, zda jde o pozemek náležející do lesního půdního fondu podle odstavce 1, rozhoduje orgán státní správy lesního hospodářství. Dle odst. 4, citovaného zákona, lesními pozemky nejsou ani za ně nemohou být prohlášeny pozemky, pokud jsou součástí zemědělského půdního fondu.

12. Dle ust. § 1 zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích, ve znění účinném k datum, všechny lesy bez ohledu na velikost a správu (vlastnictví, užívání) musí být plánovitě obhospodařovány jako lesní fond tak, aby byla zajištěna co největší produkce jakostní dřevní hmoty, byly zabezpečovány a zlepšovány ostatní funkce lesů při dodržování trvalého působení účinků lesů a byly vytvářeny předpoklady pro racionalizaci lesního hospodářství. K tomu účelu slouží hospodářská úprava lesů, jejímž výsledkem jsou lesní hospodářské plány.

13. Dle ust. § 2 odst. 1, citovaného zákona, lesní hospodářské plány jsou podkladem pro národohospodářské plánování 1) a nástrojem pro cílevědomé hospodaření v lesích sledující zlepšování funkcí lesů. Dle odst. 2, citovaného zákona, lesní hospodářské plány obsahují údaje o zjištěném stavu lesů, přírodních, technických a ekonomických podmínkách hospodaření v nich a určují na základě nejnovějších poznatků vědy a techniky cíle a úkoly hospodaření v lesích, zejména z hlediska pěstování a ochrany lesů, ochrany a tvorby životního prostředí, těžby dříví, ostatních funkcí lesů a výhledu dlouhodobého vývoje lesů.

14. Lesy poskytují trvalý zdroj dřeva pro národní hospodářství, také ovlivňují a zlepšují podnebí, vodní a půdní poměry tak, aby byla zajištěna co největší produkce jakostní dřevní hmoty, aby byly zabezpečovány a zlepšovány ostatní funkce lesa. K tomu účelu slouží hospodářská úprava lesů, jejím výsledkem jsou lesní hospodářské plány, které jsou nástrojem pro cílevědomé hospodaření v lesích sledující zlepšování funkcí lesů. Cílem lesního hospodářství je, aby byla optimálně zajištěna produkční a mimoprodukční funkce lesa. Retenční nádrž slouží k zadržování vody v krajině, vytváří přírodní prostředí pro vodní rostliny a živočichy. Přispívá tak k mimoprodukční funkci lesa. Pro lesní hospodářství však není nezbytně nutná, či nepostradatelná ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 61/1977 Sb. ve znění účinném do datum.

15. V řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka zjistil soud, že předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí označené p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. ú. adresa, jsou v katastru nemovitostí v současnosti vedeny jako druh pozemku vodní plocha – způsob využití vodní nádrž umělá. U pozemků p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9 je současně zapsáno, že jde o pozemek určený k plnění funkcí lesa (LV č. hodnota na č. l. 8, konkrétně č. l. 11-12 spisu spisová značka). U pozemků p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 je zapsáno, kulturní památka, památkově chráněné území, přírodní rezervace nebo přírodní památka (č. l. 12-13). Jak vyplývá ze sdělení Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště adresa ze dne datum (č. l. 612 spisu spisová značka), který je součástí soudního spisu, a jak také odpovídá náhledu do mapy někdejšího pozemkového katastru, veřejně dostupné na internetové adrese https://cirkevni-restituce.cuzk.cz, tyto pozemky mají původ v částech někdejších parcel pozemkového katastru č. 2085/1, č. hodnota, č. hodnota, jež byly ve vložce č. hodnota moravských deskách zemských zapsány pod označením (německy) „Wald“, tj. les, a č. hodnota, která byla tamtéž zapsána pod označením „Bach“, tj. potok. Stejnou kulturou jsou tyto parcely pozemkového katastru označeny i v Seznamu I pozemkové knihy pro katastrální obec adresa, která na vložku č. hodnota deskách zemských odkazuje. Z náhledu do map pozemkového katastru je současně patrné, že parcela PK č. hodnota, označená jako potok, tvořila úzkou podlouhlou parcelu procházející přibližně středem dnešních pozemků KN p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, zatímco zbytek jejich plochy je tvořen částmi ostatních jmenovaných parcel PK, označených v deskách zemských jako les. Jako les (s procházejícím Rosošným potokem) byly tyto pozemky zakresleny již v císařských otiscích stabilního(tzv. františkovského) katastru, mapovaných v tomto katastrálním území roku 1830. Stávající parcely KN byly odděleny a současně s tím nově do druhu pozemku vodní plocha – způsob využití vodní nádrž umělá převedeny až v letech 2013-2015, a to: parcela p. č. 2097/6 geometrickým plánem č. č. účtu, ověřeným dne datum, z částí pozemků p. č. 2085/1, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 679 m2), a p. č. 2365/29, vedeného jako vodní plocha – způsob využití tok přirozený (část o výměře 106 m2); parcela p. č. 2097/8 geometrickým plánem č. č. účtu, ověřeným dne datum, z částí pozemků p. č. hodnota, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 207 m2), p. č. 2097/5, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 128 m2), a p. č. 2365/27, vedeného jako vodní plocha – způsob využití tok přirozený (část o výměře 122 m2); parcela p. č. 2097/9 geometrickým plánem č. č. účtu, ověřeným dne datum, z částí pozemků p. č. hodnota, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 202 m2), p. č. 2097/5, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 361 m2), a p. č. 2365/29, vedeného jako vodní plocha – způsob využití tok přirozený (část o výměře 113 m2); parcela p. č. 2795/1 geometrickým plánem č. hodnota-5/2013, ověřeným dne datum, z části pozemku p. č. 2097/5, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 697 m2); a parcela p. č. 2795/2 geometrickým plánem č. hodnota-5/2013, ověřeným dne datum, z části pozemku p. č. hodnota, vedeného jako lesní pozemek (část o výměře 970 m2).

16. právnická osoba adresa – odborem životního prostředí jako orgánem státní správy lesů vydáno rozhodnutí č. j. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum č. l. 66 spisu spisová značka (až po datu datum), které nabylo právní moci dne datum, o trvalém odnětí těch částí pozemků p. č. 2097/6, p. č. 2097/8 a p. č. 2097/9, které měly původ v pozemcích vedených jako lesní pozemky, z pozemků určených k plnění funkcí lesa, avšak s tím, že „se jedná o stavby sloužící účelům lesního hospodaření ve smyslu § 17 odst. 2 písm. a) zákona o lesích a ve smyslu vyhlášky č. 433/2001 Sb.“, a že tyto pozemky mají být i nadále vedeny se způsobem ochrany „pozemek určený k plnění funkcí lesa“. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, pozemky jsou tvořeny malými vodními plochami v souvislosti se stavbami retenčních přehrážek, které jsou součástí většího celku plnícího funkce melioračních staveb v lesích, konkrétně hrazení bystřin, přičemž předmětné retenční nádrže lze v souladu s § 2 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 433/2001 Sb. považovat za stavby určené k plnění funkcí lesa a pozemky těchto nádrží tak musí být příslušným způsobem chráněny.

17. Ze stanoviska právnická osoba adresa, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum a č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum, zjištěno a tímto je potvrzeno, že na pozemcích p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 se nachází zátopa vodních děl „HB soustava retenčních objektů na Rosošném potoce“ a „Rosošný potok – retenční přehrážka“. Dále na základě rozhodnutí Okresního úřadu adresa č. j. Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum (č. l. 201 spisu spisová značka), se povoluje užívání stavby „HB soustava Retenčních objektů na Rosošném potoce“ v k. ú. adresa, jež byla povolena rozhodnutím Okresního úřadu adresa ze dne datum. Ze shora uvedených skutečností je prokázané, že v současnosti se na pozemcích p. č. 2097/6, p. č. 2097/8, p. č. 2097/9, p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 nachází zátopa vodních děl – retenčních přehrážek na Rosošném potoce. Souhrn dokumentů ve vztahu k vybudování soustavy tzv. „retenčních přehrážek“ v k. ú. adresa jsou doloženy tyto listinné důkazy: Rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne datum č. l. 198 spisu spisová značka, Potvrzení ze dne datum č. l. 200 spisu spisová značka, Rozhodnutí o povolení k užívání ze dne datum č. l. 201 spisu spisová značka, Kolaudační souhlas ze dne datum č. l. 203 spisu spisová značka, Rozhodnutí o povolení ke zřízení vodohospodářského díla ze dne datum č. l. 206 spisu spisová značka, Rozhodnutí o užívání stavby vodního díla ze dne datum č. l. 206 spisu spisová značka, Protokol o místní šetření ze dne datum č. l. 210 spisu spisová značka, Rozhodnutí ze dne datum č. l. 211 spisu spisová značka.

18. Soud ve shodě s Ministerstvem zemědělství vyšel při naplnění, formálního znaku (evidovaného v KN) z označení kultury (druhu) pozemků k rozhodnému dni datum, vyplývající ze sdělení Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště adresa, č. j. Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum č. l. 557 spisu spisová značka, že ve vztahu dnešním pozemkům byla k rozhodnému dni evidována následující kultura: ⟪LB:lb_001⟫ - k p. č. 2097/6 kultura (díl 1) lesní půda, (díl 2) staveniště a (díl 3) dočasné vynětí LPF, a tok přírodní, ⟪LB:lb_002⟫ - k p. č. 2097/8 kultura lesní půda a tok přírodní, k p. č. 2097/9 kultura lesní půda a tok přírodní ⟪LB:lb_003⟫ - k p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 kultura lesní půda. Uvedené odpovídá i výše popsaným skutečnostem plynoucím z geometrických plánů, jimiž byly předmětné pozemky posléze odděleny, podle nichž tyto pozemky vznikly z částí pozemků označených jako lesní pozemky, resp. jako vodní plocha – způsob využití tok přirozený. Určitou výjimku tvoří toliko pozemek p. č. 2097/6, který vznikl také oddělením části z pozemku p. č. 2085/1. K pozemku p. č. 2085/1 bylo doloženo rozhodnutí Okresního národního výboru v Kroměříži, č. j. Anonymizováno.Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum (součástí spisu MZ spisová značka), jímž se povoluje trvalé vynětí části uvedeného pozemku o výměře 0,0260 ha z lesního půdního fondu a dočasné vynětí části téhož pozemku o výměře 0,0040 ha z lesního půdního fondu na dobu 1 roku za účelem rekonstrukce skupinového gravitačního vodovodu „Rosošné“. S tímto také koresponduje již citované sdělení katastrálního pracoviště adresa, podle něhož se k rozhodnému dni k dnešnímu p. č. 2097/6 vztahuje kultura (díl 1) lesní půda, (díl 2) staveniště a (díl 3) dočasné vynětí LPF a tok přírodní. Údaj o druhu pozemku „tok přírodní“ se přitom vztahuje k části s původem v tehdejším pozemku p. č. 2365/29 (popř. s jiným tehdejším podlomením), jenž se odvozuje od původního pozemku pozemkového katastru č. hodnota, jenž byl již v deskách zemských zapsán jako potok, přičemž z něj následně dělením vzniklé pozemky s kmenovým číslem hodnota jsou až dosud vedeny s druhem pozemku vodní plocha – způsob využití koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Zbytek dnešního pozemku p. č. 2097/6 má pak původ v parcele p. č. 2085/1, jejíž určité části, jak výše uvedeno, byly roku 1989 dílem dočasně a dílem trvale vyňaty z lesního půdního fondu. K tomuto rozhodnutí o vynětí z lesního půdního fondu není však přiloženo grafické znázornění (nebylo dohledáno), z něhož by bylo zřejmé, které skutečné části vedené parcely byly vynětím z lesního půdního fondu dotčeny, nelze proto s jistotou určit, zda a popř. v jaké míře se toto vynětí týkalo plochy stávajícího pozemku p. č. 2097/6. Ministerstvo zemědělství ve svém rozhodnutí vyslovilo závěr, že „je možno pouze usuzovat, že ježto trvale + dočasně vyňatá část má v rozhodnutí o vynětí označenou výměru 0,0260 + 0,0040 ha, tj. dohromady 0,03 ha, tj. 300 m2, jde o méně než poloviční výměru, než která (celkem hodnota m2) podle geometrického plánu č. č. účtu, ověřeného dne datum, přešla z parcely p. č. 2085/1 do nově vytvářené parcely p. č. 2097/6. Z tohoto lze přepokládat, že větší část tehdejšího pozemku p. č. 2085/1 musela i po vynětí jejích částí z lesního půdního fondu (které bylo navíc dílem povoleno jen jako dočasné) v roce 1989 zůstat evidována v kultuře lesní půda.“

19. Je nutné vycházet ze stavu, kdy se žádné dokumenty týkající se využití pozemků k rozhodnému dni nepodařilo dohledat, ale právnická osoba v adresa se současně vyjádřil tak, že dle fotografických mapových podkladů z období kolem roku 1950 je patrné, že na uvedených pozemcích se nacházely vzrostlé stromy. Pozemky p. č. 2097/6, p. č. 2097/8 a p. č. 2097/9 byly z pozemků určených k plnění funkcí lesa odňaty až rozhodnutím příslušného orgánu státní správy lesů ze dne datum. Stavba retenčních přehrážek byla povolena až rozhodnutím ze dne datum a zkolaudována rozhodnutím ze dne datum, tj. až po rozhodném dni datum. K rozhodnému dni byly tyto pozemky evidovány v evidenci nemovitostí dílem jako lesní půda, dílem jako tok přírodní, přičemž ovšem tyto pozemky mají jen z menší části své výměry původ v pozemcích vedených jako tok přírodní (resp. vodní plocha – způsob využití tok přirozený), jak je patrné z výše zmíněných geometrických plánů, jimiž byly stávající pozemky odděleny.

20. Podle judikatury NS je rozhodující materiální znak, tedy faktický způsob využití pozemku, a nikoliv formální znak, nebo-li evidence v KN (rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka). Pokud se týká pozemků p. č. 2795/1 a 2795/2 v k. u. adresa ve shodě s Ministerstvem zemědělství dospěl soud ke zjištění, že tyto pozemky byly k datum zapsány jako lesní půda. Byl tedy formální znak splněn. Vodohospodářské zařízení, rozliv na pozemcích p. č. 2795/1 a 2795/2 v k. u. adresa bylo vybudováno již v 19. století a jednalo se o rozliv historické klauzy (splavovací nádrže) na Rosošném potoce u pramene jméno FO. Toto vodní dílo bylo součástí pozemků, které vlastnil žalobce. Vodní dílo v minulosti sloužilo k úpravě vodohospodářských poměrů na Rosošném potoce, aby na něm mohlo být splavováno dříví. K tomuto účelu i podle závěrů vyslovených v rozhodnutí Ministerstva zemědělství sloužilo vodní dílo od 17. stoleté do roku 20. let 20. století. Dále i podle závěrů a zjištění Ministerstva zemědělství, se kterými se soud ztotožňuje, nebylo toto vodní dílo – klauza na Rosošném potoce od 20. let 20. století využíváno, nebylo funkční a bylo opraveno a zprovozněno až v letech 1998 - 2008. Ke dni datum, tedy nesloužilo po potřeby lesního hospodářství, nebylo pro lesní hospodářství nezbytné. Tyto závěry potvrzuje i článek o plavení dříví zveřejněný na internetových stránkách obce adresa (č. l. 158 spisu spisová značka). Protože vodní nádrž na pozemcích p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. u. adresa nebyla ke dni datum využívána k lesnímu hospodářství, je tedy pojmově vyloučeno, aby byly tyto pozemky pro lesní hospodářství nepostradatelné vy smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o lesích.

21. Pokud tedy pozemky p. č. 2795/1 a p. č. 2795/2 v k. u. adresa nebyly užívány k danému účelu, ke kterému byly vybudovány, nesloužily také k některému účelu dle vyjmenovaného v ust. § 2 odst. 1 zákona o lesích, není naplněn požadovaný materiální znak k tomu, aby byly tyto pozemky součástí lesní půdního fondu, a tedy zemědělskými nemovitostmi ve smyslu ust. § 2 písm. b) ZMV. A dle ZMV by tak o restitučním nároku byla založena pravomoc státního pozemkového úřadu. Ve vztahu k pozemkům p. č. 2097/6, p. č. 2097/8 a p. č. 2097/9 v k. u. adresa, mají některé části těchto pozemků původ v pozemku PK č. hodnota, který byl evidován jako potok. Jedná se o nezalesněný pozemek. adresa přitom nesloužil k samotné zemědělské výrobě. I podle závěrů Ministerstva zemědělství, mohla část pozemku p. č. 2097/6 být k rozhodnému datu datum evidována jako staveniště a byla tak zčásti trvale vyňata ze zemědělského, lesního půdního fondu. Za tohoto stavu, kdy část pozemku byla prokazatelně nezemědělského charakteru, je nutné vyjít ze zásady uplatněné v restitučních nárocích v souladu s platnou judikaturou, ze zásady ex favore restitutionis a dospět k závěru, že v daném případě u předmětných pozemků je dána pravomoc soudu k rozhodnutí o restitučním nároku dle ust. § 10 ZMV.

22. Z provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, uvedené pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení tak k rozhodnému dni datum do lesního půdního fondu po formální stránce náležely dle citovaného zákona o půdě ve znění účinném k datum, s výjimkou částí pozemků, které byly odděleny na díly – p. č. 2097/1 a p. č. 2097/2). Po materiální stránce však soud dospěl k odlišnému závěru než ministerstvo zemědělství, tedy že předmětné pozemky nebyly pozemky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona lesích nezbytně nutné k provozování lesního hospodářství, tedy, že „lesní půdní fond tvoří pozemky, které jsou trvale určeny k plnění funkcí lesů (dále jen lesní půdní fond). Lesními pozemky jsou dle ust. b) pozemky bez lesních porostů, které slouží lesnímu hospodářství a jsou pro ně nepostradatelné (rozdělovací průseky, lesní cesty, plochy horních lesních skladů atd.). Předmětné pozemky nejsou ve smyslu ust. § 2 písm. b) ZMV zemědělskými pozemky, u kterých je založena pravomoc státního pozemkového úřadu k rozhodnutí o restitučním nároku ve smyslu ustanovení ZMV dle ust. § 9 citovaného zákona. Drobné vodní plochy související s lesem mezi lesní pozemky, pozemky určené k plnění funkcí lesa, výslovně zařadil do této kategorizace až zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, s účinností od datum. Tedy po tzv. rozhodném období. Až od účinnosti tohoto nového zákona, lze na tyto pozemky nahlížet jako na lesní pozemky.

23. V řízení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předmětné pozemky k rozhodnému dni datum lesnímu hospodářství sloužily a byly nezbytné, nepostradatelné pro lesní hospodářství. Samotná skutečnost, že se jedná o retenční nádrže sama o sobě neprokazuje tuto skutečnost. Nebyla také prokázána skutečnost, že vodní díla na pozemcích p. č. 2795/1 a 2795/2 byla užívána v lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství. Po provedeném dokazování z důkazů provedených v řízení spisová značka a spisová značka, zejména připojeného spisu Ministerstva zemědělství sp. zn. spisová značka, dospěl soud k závěru, že předmětné pozemky ke dni datum, nemají charakter zemědělských nemovitostí, nejsou součástí lesního půdního fondu, byť jsou po formální stránce vedeny jako vodní plocha, vodní nádrž umělá, neboť po materiální stránce, tyto předmětné pozemky nejsou nezbytně nutné k zemědělské činnosti, či k zemědělské výrobě, ani k lesní činnosti, lesní výrobě. Všechny předmětné pozemky nejsou tedy nepostradatelné pro lesní hospodářství ve smysl ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.

24. Mezi žalobcem a žalovaným je nesporné (spis spisová značka) na základě souhlasného prohlášení žalobce a žalovaného, že:

1/ všechny pozemky, které zůstaly aktuálně předmětem žaloby, jsou původním historickým majetkem žalobce a jejich současné označení odpovídá původním pozemkům,

2/ žalobce pozbyl tyto pozemky v rozhodném období ve smyslu ust. § 5 písm. a) zákona o církevních restitucích,

3/ důvodem pozbytí vlastnického práva žalobce byla revise první pozemkové reformy a všechny shora uvedené pozemky byly odejmuty žalobci dle ust. § 5 písm. a) ZMV, a to na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy a zákona č. 46/1948 Sb. v rozhodném období od datum do datum,

4/ dokumenty, na základě kterých bylo vlastnictví žalobce odejmuto, jsou: a/rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno č. l. 424

(totožné č. l. 530 spisu spisová značka), b/ zápis ze dne datum o převzetí lesního majetku a velkostatků Olomouckého arcibiskupství č. l. 426 spisu spisová značka (totožné č. l. 535 – lépe čitelné) a c/ rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno č. l. 4 (totožné č. l. 549 spisu spisová značka). V citovaných rozhodnutích, zápisech je uveden rozsah zabavovaného původního majetku žalobce, který je uveden v přílohách, odkazem na číslo zemských desek, uvedení hospodářského celku. Odejmutí předmětných nemovitých věcí bylo bez náhrady. V průběhu řízení žalovaný tvrzení žalobce, že předmětné pozemky byly odejmuty bez náhrady, nikdy nezpochybnil a ani netvrdil. Také proto nenavrhl důkaz prokazující opak, tedy, že předmětné pozemky byly odejmuty za náhradu a tato náhrada byla vyplacena. U jednání dne datum také účastníci učinili nesporným, že všechny předmětné pozemky přešly na stát postupem dle ust. § 5a) ZMV. Tímto původní tvrzení žalovaného, že pozemky, tvořící vodní toky byly vyvlastněny, pozbylo významu. Pokud by tyto pozemky byly žalobci vyvlastněny, žalovaný by tuto skutečnost prokázal a na této skutečnosti setrval. Z citovaných rozhodnutí také soud zjistil, že skutečně za odejmuté předmětné pozemky nebyla vyplacena žalobci náhrada.

25. Spornou zůstala skutečnost, zda na některé z pozemků se vztahuje ust. § 8 odst. 1 a) ZMV (výlukové ustanovení o zastavěnosti konkrétního pozemku). Zde u vodních děl žalovaný namítal také, že pokud se soud neztotožní s tvrzením žalovaného, že v případě vodních těl existuje podmínka zastavěnosti dle § 8 odst. 1a) ZMV, žalovaný dále tvrdil, že je u těchto pozemků dán veřejný zájem na nevydání těchto pozemků a odkázal na rozhodnutí ústavního soudu.

26. Tato otázka je přiléhavě řešena v rozhodnutí NS ze dne datum, sp. zn. spisová značka, které uvádí a soud cituje: „Překážka vydání věci upravená v § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. se i podle důvodové zprávy k citovanému předpisu inspiruje § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 229/1991 Sb. ). Proto, jak již bylo vícekrát konstatováno, lze při aplikaci citovaného ustanovení zákona č. 428/2012 Sb. přiměřeně zohlednit závěry dovozené dříve v rámci výkladu obdobně konstruované normy obsažené v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení téhož soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Za životný i v kontextu právní úpravy majetkového vyrovnání s církvemi lze přitom pokládat také úsudek, dle něhož překážku ve smyslu obou citovaných ustanovení zakládá toliko zastavění stavbou ve smyslu občanskoprávním, tj. objektem, jenž (by) byl podle předpisů účinných do datum (tedy i ke dni účinnosti zákona č. 428/2012 Sb.) samostatnou věcí. Naproti tomu chápání pojmu stavba v předpisech veřejnoprávních pro účel interpretace výluk z naturální restituce určující není [srov. výklad § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a případně v nálezech Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, a ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno]. Zmíněný fakt nasvědčuje závěru, že zákonodárce nezamýšlel dosavadní pojetí překážky zastavěnosti rozšířit znemožněním vydání všech pozemků, na nichž jsou umístěny stavby ve smyslu veřejnoprávním [viz § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], včetně těch, jež představují toliko určité ztvárnění povrchu pozemku. Není ovšem na druhou stranu ani přiléhavé usuzovat, že by změna koncepce právní povahy staveb, jež se uskutečnila v rámci rekodifikace soukromého práva, měla přivodit zúžení dopadu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. toliko na stavby, které jsou samostatnými věcmi v právním smyslu i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Civilistika ostatně pojem stavby ve smyslu občanskoprávním ani po datum neopustila, nehledě na to, že nikoli každý objekt podřaditelný uvedené kategorii bude napříště věcí (srovnej Tégl, P., Melzer, F. In: Melzer, F., Tégl, P. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. adresa: Leges, 2014. s. 259 266). Konečně lze podotknout, že také komentářová literatura k zákonu č. 428/2012 Sb. podporuje závěr o kontinuitě interpretace předmětné výluky s výkladem dřívějších restitučních předpisů (viz Kříž, právnická osoba: Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2013. s. 200-201, Jäger, P. In: Jäger, P., Chocholáč, A. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. adresa: Wolters Kluwer, 2015. s. 98-99). Pro řešení otázky, zdali vydání sporných pozemků znemožňuje úprava koryta potoka, který se na nich nachází, je tudíž určující, zda realizované stavební prvky měly charakter samostatných staveb v soukromoprávním smyslu či představovaly pouhé zpracování povrchu. Tento problém byl pak determinován mimo jiné faktickou a hospodářskou oddělitelností provedených úprav od pozemku, účelností jejich samostatné existence jako předmětu právních vztahů i možností stanovení, kde končí pozemek a začíná stavba (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, popřípadě jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka) Právní úvahy týkající se soukromoprávní samostatnosti stavby by mohlo být zpochybněno toliko v případě jejich zjevné nepřiměřenosti (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka).“

27. Právní shrnutí: Žalobce je evidován v rejstříku právnických osob vedeném MK ČR, výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob a je proto oprávněnou osobu dle ZMV. Žalovaný je právnickou osobou (zapsanou v OR) mající právo hospodařit s majetkem státu (výpisy LV č. l. 102 až 107 spisu spisová značka). Žalovaný je povinnou osobou dle ZMV. Žalobce výzvou ze dne datum čl. 108-128 (spisová značka) vyzval žalovaného jako povinnou osobu ve smyslu ust. § 10 odst. 1 ZMV k uzavření dohody o vydání nemovitých věcí do vlastnictví žalobce. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval, když příslušnou dohodu o vydání jiné věci, než zemědělské nemovitosti s žalobcem neuzavřel. Výzva byla žalovanému doručena dne datum (č. l. 108 a násl. spisu spisová značka). Dnem datum započala běžet 6 ti měsíční lhůta k uzavření dohody. Žaloba na nahrazení projevu vůle ve smyslu ust. § 10 odst. 4 ZMV byla žalobcem podána u zdejšího soudu dne datum. Předmětná dohoda mezi žalobcem a žalovaným tak měla být uzavřena ve lhůtě do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, tedy ve lhůtě do datum. Dnem datum tak započala běžet 3letá prekluzivní lhůta, která uplynula dne datum. Žaloba na nahrazení projevů vůle tak byla uplatněna v této 3leté prekluzivní lhůtě (žaloba podána u zdejšího soudu dne datum).

28. Veřejný zájem na nevydání: Při realizaci církevních restitucí dle ZMV nadále platí zásada ex favore restitutions, ke které soud uvádí: K aplikaci této zásady či principu není možné přistupovat sice automaticky, generálně, ale je třeba její aplikaci provádět vždy v úzké vazbě na konkrétní situaci. Smyslem a účelem zákona ZMV, bylo zmírnění některých majetkových křivd, které se staly v rozhodném období, a soudní judikatura se přiklání k větší tolerantnosti vůči restituentům než vůči povinným osobám. Samotná zákonná úprava citovaného zákona preferuje jednoznačně naturální restituci. Zákon č. 428/2012 Sb. (ZMV) již v ust. § 1, upravuje zmírnění některých majetkových křivd, a nepředpokládá, že ve všech případech dojde k naturální restituci. Pro tento případ, kdy určitý majetek nemůže být oprávněné osobě vydán, přiznává církvím a náboženským společnostem uvedených v ust. § 15 ZMV finanční náhradu, z níž náhrada pro Církev Římskokatolickou činí podle odstavce 2 písm. g) částku ve výši 47 tel. čísloKč. Tento zákon však již nepočítá s tzv. případem, kdy zabavený majetek nelze vydat, pokud by jeho vydání bylo v rozporu s veřejným zájmem. S touto možností (překážkou) tedy ZMV nepočítá, tak jak je tomu v ust. § 8 ZMV (taxativně vyjmenované překážky pro nevydání), což je dle názoru soudu významnou chybou, která dále musí být nahrazována soudní judikaturou, nálezy ústavního soudu, přitom bylo možné, i s touto variantou, výlukou v ZMV z důvodu veřejného zájmu počítat stejně tak jak je to uvedeno například v případě zastavěnosti pozemků dle ust. § 8 odst. 1a) ZMV, a dalších překážkách uvedených pod písm. b) až h) ZMV. Zde zákon dále specifikuje další překážky vedoucí k nemožnosti vydání tohoto zabaveného majetku, při splnění všech předpokladů, která zákon ZMV stanoví. Pokud se týká vodních toků, vodních děl, koryt vodních toků s těmito zákon nepočítá a dle názoru soudu nelze výklad dalších překážek nad rámec právní úpravy v ZMV rozšiřovat. zákona ZMV pro nápravu historických křiv z doby nesvobody, bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru. Soudy v žádném směru nemohou politickou reprezentací (zákonodárným sborem) zvolené pojetí nápravy majetkových křivd přizpůsobovat, modelovat svými vlastními představami o jakési žádoucí míře kompenzace způsobené v předmětném období (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, sp. zn.spisová značka). Žalovaný ve svém podání také odkázal na nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1499/09, ve kterém ústavní soud zdůrazňuje princip proporcionality mezi restitučním nárokem a veřejným zájmem, kdy veřejný zájem na nevydání koryt vodních toků, pozemků s vodními díly a pozemků s těmito vodními díly související, potřebných k zabezpečení jejich provozu a považuje je za zastavěné.

29. Pokud pozemky, na kterých se nachází vodní díla dle zákona o vodách, nejsou stavbami ve smyslu občanského zákoníku, jedná se o pouhou úpravu samotných břehů, opatření pro usměrňování hospodářských aktivit s cílem zadržování vod a splavenin, zvyšování vsaku, prevence zrychlené eroze, nebo odstraňování povodňových škod, soud dospěl k závěru, nelze tyto okolnosti postavit nad rámec ZMV. Z průběžných písemných podání žalovaného lze jednoznačně dovodit závěr, že se žalovaný za každou cenu snaží docílit nevydání alespoň části zabaveného majetku, a tak po několika letech vedení soudního sporu, přišel s tvrzením o veřejném zájmu, který by měl být postaven nad zásadu ex favore restitutions. Jak je v soudní judikatuře známo, a na konkrétní rozhodnutí poukazuje i sám žalobce, například ve svém podání ze dne datum č. l. 643, koryta vodních toků nepředstavují výjimku z vydání. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že nelze pro uvedený pozemek aplikovat možnost nevydání pozemků právě z důvodu veřejného zájmu.

30. Závěrečné shrnutí právního hodnocení na základě skutkového zjištění lze uzavřít. Žaloba na uplatnění restitučního nároku na předmětné pozemky, byla podána ve lhůtě stanovené v ust. § 10 ZMV. Žalobce je smyslu ust. § 3 písm. b) ZMV oprávněnou osobou. Žalovaný je povinnou osobou ve smyslu ust. § 4 písm. b) ZMV mající právo hospodařit s majetkem státu. Mezi žalobcem a žalovaným nesporné, že všechny převáděné nemovité věci – pozemky přešly na stát postupem dle zákona č. 142/194 o revisi první pozemkové reformy a zákonem č. 46/1948 o nové pozemkové reformě. Mezi žalobcem a žalovaným nesporné. Odejmutí vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům bylo v tzv. rozhodném období, tedy od datum do datum. Odnětí bylo bez náhrady. Všechny shora uvedené pozemky, které zůstaly předmětem řízení měly ke dni datum charakter nezemědělské, proto je dán postup dle ust. § 10 ZMV, tedy je dána pravomoc soudu. V daném případě zde neexistuje výluka dle ust. § 8 ZMV, týkající se zastavěnosti pozemků stavbou. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto návrhu žalobce vyhověl v celém rozsahu. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Náklady žalobce se skládají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 1747/1996 Sb., v platném znění, dále jen „AT“). Tarifní hodnota je v daném případě určena částkou 35 000 Kč (§ 9 odst. 3, písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny je tedy ve výši 2 500 Kč bez DPH, za úkony vyjádření ze dne datum a 2 x účast u jednání dne datum a dne datum; 3 x 2 500 Kč = 7 500 Kč. RP ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Tedy 3 RP x 300 Kč = 900 Kč. Cestovné hromadným dopravním prostředkem dle jízdenek 2 x 500 Kč a 2 x 557 Kč, celkem 2 114 Kč. Za promeškaný čas 24 x 100 Kč = 2 400 Kč, včetně DPH 2 711,94 Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů za řízení před soudem prvního a druhého stupně výši 15 625,94 Kč. Soud neshledal důvody dle ust. § 150 o. s. ř., aby nepřiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

32. Povinnost plnit k rukám právního zástupce žalobce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

34. Žalobce je dle ust. § 18 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., osvobozen od soudních poplatků, proto poplatková povinnost přešla dle ust. 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. na žalovaného. Výše SOP dle Položky 4 činí 2 000 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se její povinnosti domáhat soudním výkonem, či exekucí.

Povinnost žalovaného stanovená ve výroku III. tohoto rozhodnutí (soudní poplatek), zaplatit náklady řízení státu na účet České republiky-Okresního soudu v Kroměříži, je žalovaný ve lhůtě do 30 dnů ode dne vykonatelnosti (splatnosti) výroku III. tohoto rozhodnutí. Nebude-li tato povinnost ve stanovené lhůtě splněna, po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne vykonatelnosti (splatnosti) bude věc předána celnímu úřadu k vymáhání dlužné částky.