OSKM 8 C 157/2024-50

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 111 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 19. 7. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 8 361 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 288,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 368,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 569,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 319,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 17 111 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 9 319,21 Kč od 16. 7. 2013 do 27. 9. 2023 kapitalizovaným částkou 7 764,53 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 9 319,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem 19,98 % ročně z částky 9 319,21 Kč od 19. 7. 2014 do 27. 9. 2023 kapitalizovaným částkou 17 368,12 Kč, a s úrokem 19,98 % ročně z částky 9 319,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 24. 5. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Poslední splátka byla splatná 18. 7. 2014. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto se žalobkyně obrátila s žalobou k soudu. Žalovaná dosud uhradila 1 250 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně s žalovanou podepsaly dne 24. 5. 2013 smlouvu o půjčce (č. l. 18-19), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se za to zavázala vrátit 18 361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč s tím, že poslední splátka činila 248 Kč. První splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období s tím, že poslední splátka byla splatná do konce dalšího následujícího týdenního období. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně pouze 1 250 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (č. l. 20-22) postoupila právní předchůdkyně pohledávku na žalobkyni (viz příloha č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek č. l. 25-27), což žalované oznámila přípisem ze dne 29. 9. 2023 (viz oznámení s podacím lístkem č. l. 23-24). Dne 31. 7. 2024 odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 28-30).

5. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (1. 1. 2014).

6. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 39 odst. 1 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Strany uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 občanského zákoníku, na základě které přenechala původní věřitelka žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce půjčku 10 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 8 361 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce při ročním skládání úroků činila 72 % ročně. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. spisová značka, [n]epřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, že obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy (květen 2013) činila 14,51 % ročně (viz export z ARAD). Ve světle výše citované judikatury se jeví dohoda o úroku ve výši 72 % ročně jako rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

11. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy od počátku absolutně neplatné. Pokud tedy žalovaná uhradila původní věřitelce částku 1 250 Kč, uhradila tím část jistiny půjčky, a důvodný je tudíž nárok žalobkyně na úhradu zbývající jistiny půjčky ve výši 8 750 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu 8 361 Kč soud žalobu zamítl. Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku.

12. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení nejpozději dnem 19. 7. 2014, když neuhradila půjčku ve lhůtě do 60 týdnů. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by v době, kdy se žalovaná dostala do prodlení se splátkami, úvěr ve smyslu čl. 11 smluvních podmínek smlouvy o půjčce (čl. 19 p.v.) prohlásila za splatný v celé zbývající části jistiny. Soud jí proto nepřiznal úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 16. 7. 2013 (7 dní po poslední uskutečněné splátce), jak požadovala v návrhu, nýbrž až ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. ode dne 19. 7. 2014, jelikož teprve od tohoto data byla splatná celá zbývající jistina dluhu. K tomuto datu činila výše úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8,05 % ročně. Žalobkyni proto náleží úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny půjčky ve výši 8 750 Kč do zaplacení. Při kapitalizaci úroku z prodlení za období od 19. 7. 2014 do 27. 9. 2023 činí zákonný úrok z prodlení 6 476,39 Kč, v části požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 288,14 Kč proto soud žalobu zamítl. Dále byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 750 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, vše vyjádřeno ve výroku I jako zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 750 Kč běžící od 19. 7. 2014 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Při zohlednění příslušenství byla ve věci úspěšnější žalovaná, které však vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, který činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku ve výši 1 000 Kč. Dosud žalobkyně uhradila na poplatku 800 Kč, je tedy její povinností doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.

Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba je podat ve dvojím vyhotovení.

Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.