OSKM 10 C 128/2026-27

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 36 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 000 Kč, a je oprávněna tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 000 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 856,18 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a je oprávněna tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč vždy k 20. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 367 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 36 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 000 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že dne 16. 9. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 27 000 Kč, který měl být splacen do 16. 10. 2025 spolu s úrokem ve výši 9 720 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila, proto jí byla dne 17. 4. 2026 odeslána předžalobní upomínka, ani poté však žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dlužnou částku uznává a má zájem ji uhradit, avšak nachází se v tíživé finanční situaci. Až do prosince 2025, kdy byl její přítel propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, byla samoživitelkou, následně až do dubna 2026 žili pouze z příjmu žalované a z podpory v nezaměstnanosti jejího přítele. Nyní přítel sice pracuje, avšak má řadu závazků z minulosti a je v insolvenčním řízení, na chod domácnosti tedy přispívá pouze v omezené míře. Za současné situace tedy žalovaná není schopna dluh splatit jednorázově a žádá o možnost uhradit jej ve splátkách po 300 Kč měsíčně.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16. 9. 2025 smlouvu označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota (č.l. 9-10), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem 9 720 Kč (1,2 % denně) do 16. 10. 2025. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 4 114 %. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala příjmy a výdaje žalované a její schopnost úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalované dne 16. 9. 2025 peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. č. účtu (potvrzení o provedené platbě č.l. 13). Předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 17. 4. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení částky do tří dnů (výzva s potvrzením o podání zásilky č.l. 14-15).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

7. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.

8. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na výše zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalované poskytla částku 27 000 Kč a žalovaná ji dosud nevrátila. Žalobkyně má proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2991 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě dosud nevrácené jistiny ve výši 27 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Výrokem II. rozsudku soud zamítl žalobu co do úroku, na který žalobkyni nevznikl nárok vzhledem k neplatnosti smlouvy, a co do úroků z prodlení, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené výrokem I. tohoto rozsudku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 856,18 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). Tato částka představuje 39,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69,58 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,42 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 836 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč, tj. 504 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak jsou ve výši 4 740 Kč, z toho 39,16 % je právě výše uvedených 1 856,18 Kč.

11. Soud vyhověl žádosti žalované a s přihlédnutím k její finanční situaci stanovil lhůtu k plnění ve splátkách v souladu s § 160 odst. 1 (část věty za středníkem) o. s. ř., a to jak pro samotný dluh přiznaný výrokem I. (měsíční splátka 300 Kč žalobkyni), tak pro náklady soudního řízení (měsíční splátka 100 Kč na účet právního zástupce žalobkyně). Celkově tedy bude žalovaná splácet 400 Kč měsíčně. Výhoda splátek je žalované poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

12. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 836 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 469 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 367 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.