OSKM 6 C 112/2026-50

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 451 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 9,7 % z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení 12 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru Anonymizováno Anonymizováno č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“), na základě které žalovaná čerpala úvěr částka, který se zavázala splácet ve 120měsíčních splátkách po částka s úrokem 9,7 %. Dostala se však do prodlení, čímž porušila smluvní podmínky a původní věřitelka úvěr zesplatnila k datum; žalovanou informovala dopisem a vyzvala ji k okamžité úhradě dluhu na jistině částka spolu s poplatky částka a smluvním úrokem kapitalizovaným i běžícím. Z žádosti žalované a ověřením příjmu u zaměstnavatele zjistila původní věřitelka, že žalovaná bude schopna úvěr splácet (čistý měsíční příjem částka, od čehož odečetla náklady životního minima a normativní náklad na bydlení celkem hodnota, dále věděla o interním závazku žalované částka měsíčně, externí závazky z dostupných registrů nezjistila). Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno; žalovaná byla také vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne datum.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalované soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne datum Smlouvu o úvěru – Anonymizováno Anonymizováno, podle které žalovaná čerpala téhož dne bezúčelově částka, které se zavázala vrátit se sjednaným příslušenstvím ve 120měsíčních splátkách po částka (formulář pro standardní informace č.l. 36v37, smlouva o úvěru č.l. 12-14, výpis z účtu č.l. 41-42). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované o úvěr částka, v níž ke svým poměrům uvedla měsíční příjem ze zaměstnání částka a celkový příjem domácnosti částka, dvě vyživovací povinnosti, bydlení u rodičů s měsíčním nákladem částka (žádost o úvěr č.l. 43); při vyhodnocování její úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 38-40, vysvětlení některých pojmů č.l. 36) a výplatních pásek, kterými ověřila příjem žalované, vyplácený na bankovní účet u jiné společnosti (č.l. 44-47). Z výpisu běžného účtu za květen 2024 (tj. měsíc čerpání úvěru) soud nic podstatného nezjistil (č.l. 41-42). Žalovaná uhradila původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou částka, zčásti byla v prodlení hned s první splátkou (platební historie č.l. 15). Sjednaný závazek tak neplnila řádně a včas (upomínky ze dne datum, datum, datum, datum a datum č.l. 21v, 17-18), pro což původní věřitelka využila smluvního práva a úvěr k datum zesplatnila, což žalované oznámila dopisem ze dne datum (č.l. 1920). Smlouvou ze dne datum, účinnou datum (čl. 22-23), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což jí oznámila dopisem ze dne datum (čl. 24), odeslaným spolu s předžalobní upomínkou žalobkyně dne datum (čl. 2425).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

6. Podle soudu však z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitelka nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. řádně. Z žalobních tvrzení i předložených důkazů vyplývá ověřený příjem žalované necelých částka, odesílaný na účet u jiné bankovní instituce. Z předložených tvrzení a důkazů tak nevyplynulo, že by původní věřitelka měla s žalovanou historický vztah a mohla se spolehnout na dosavadní způsob jejího hospodaření. Věděla tedy pouze výši jejího příjmu, výdaje určila normativním odhadem na částka, aniž by tušila reálné náklady žalované a aniž by zohlednila dvě udávané vyživovací povinnosti. Podle soudu bylo u úvěru sjednané výše namístě věnovat finanční gramotnosti žalované (tehdy poměrně nízkého věku 23 let) větší pozornost. Závazek téměř částka měsíčně není nízká částka a má-li tvořit třetinu příjmu dlužníka, je třeba pečlivě prověřit, zda jej bude schopen a ochoten dostát (např. zajištěním výpisu z účtu u společnosti, kam je vyplácen příjem). Což v projednávané věci původní věřitelka neučinila. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatnou.

7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná získala od původní věřitelky částka, na které vrátila pouze částka. Nadále se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohacuje přiznanou částkou, kterou je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované mu není nic známo.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 50 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek částka, odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby; doplnění žaloby k výzvě soudu není účelně vynaloženým úkonem, neboť žalobkyně je profesionálkou v oboru, v jejíchž silách bylo přednést soudu kompletní tvrzení a důkazní návrhy v jediném podání) po částka podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po částka podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši částka.

10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.