OSKM 8 C 130/2025-195

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_003⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o vzájemné žalobě na zaplacení 7 001 Kč s příslušenstvím

I. Rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, se ve výrokové části pod bodem IV. opravuje tak, že se chybně uvedená částka ve znění: „15 115,39 Kč“ nahrazuje takto: „16 115,39 Kč“.

II. Rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, se v bodu 30. odůvodnění opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění: „…, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 115,39 Kč (výrok IV).“ nahrazuje takto: „…, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 115,39 Kč (výrok IV).“

III. Vzájemná žaloba žalované se částečně zamítá pro požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 001 Kč od datum do datum.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení o žalobě i o vzájemné žalobě ve výši 15 115,39 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí se soud dopustil chyby v počtech, která je patrná i z bodu 30. opravovaného rozhodnutí a obsahu spisu. Soud opomněl k nákladům zastoupení, které činily 15 115,39 Kč, připočítat soudní poplatek za vzájemnou žalobu 1 000 Kč. Správná celková výše nákladů řízení, které je žalobkyně povinna žalované nahradit, činí 16 115,39 Kč.

Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedené zjevné nesprávnosti tímto usnesením opravil.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že poskytla žalované úvěr 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem splácet v měsíčních splátkách po 3 500 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, přestože byla opakovaně upomínána. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení a náklady na upomínání 1 000 Kč (za upomínky č. hodnota a 2). Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS. Předžalobní výzva byla žalované odeslána datum.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu žalobkyně zamítl. Žalovaná potvrdila, že smlouvu s žalobkyní uzavřela a že jí žalobkyně poskytla úvěr 14 000 Kč. Namítala však, že smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně před jejím uzavřením řádně neověřila její úvěruschopnost a protože sjednané úroky 3 300 % ročně jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále tvrdila, že žalobkyni již vrátila celkem 21 000 Kč, a žalobkyně tak nemá ani právo na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se vzájemnou žalobou po žalobkyni domáhala zaplacení částky 7 001 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Jedná se o částku, kterou žalobkyni zaplatila nad rámec poskytnuté jistiny, včetně ověřovací platby 1 Kč. Žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum.

4. Žalobkyně navrhla, aby soud vzájemnou žalobu zamítl a setrvala na svém tvrzení, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně.

5. Žalobkyně se k jednání nedostavila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednáno v její nepřítomnosti.

6. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně a žalovaná si dne datum prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok 25 % měsíčně do 12 měsíců. Úroky byly splatné v měsíčních splátkách po 3 500 Kč a jistina byla splatná spolu s poslední splátkou úroku. RPSN činilo 1 356 % (smlouva o úvěru). V červenci až říjnu 2024 byl počáteční i konečný zůstatek na účtu žalované záporný, přestože měsíční obrat byl cca 100 – 200 tis. Kč (výpisy z účtu), žalovaná měla za červenec příjem 29 644 Kč, datum čerpala úvěr 5 000 Kč od právnická osoba (výpis z účtu ze dne datum), dne datum čerpala úvěr 3 000 Kč od právnická osoba (výpis z účtu ze dne datum). Žalovaná dne datum odeslala žalobkyni 1 Kč ze svého bankovního účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru (detail pohybu – okamžitá příchozí platba, smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalované 14 000 Kč dne datum (shodné tvrzení účastníků, detail pohybu – bezhotovostní platba). Žalovaná dosud na smlouvu uhradila 21 000 Kč (výpis transakcí z účtu). Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky (upomínka č. hodnota, upomínka č. hodnota). Žalované byla dne datum zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva ze dne datum vč. podacího lístku). Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení 7 001 Kč do 7 dnů od zaslání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba, dopisem odeslaným dne datum a doručeným dne datum (předžalobní výzva z datum vč. doručenky datové zprávy).

8. Z výstupu z CEE a přílohy č. hodnota Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud nezjistil žádné skutečnosti, neboť se jedná o interní záznamy žalobkyně, které neprokazují, že žalobkyně před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v příslušných registrech ani že zjistila a ověřila konkrétní údaje o jejích příjmech, výdajích, zadluženosti a platební morálce.

9. Z výstupu JSON dat z bankovního účtu žalované nebylo možné zjistit žádné skutečnosti, neboť se jedná o surová a nestrukturovaná data v nečitelném formátu.

10. Jiné důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně nenavrhla. Na jednání se nedostavila, a zbavila se tak práva na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně proto v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovanou nelustrovala v příslušných registrech a že nezjistila a neověřila konkrétní údaje o jejích příjmech, výdajích, zadluženosti a platební morálce.

11. Z ostatních provedených důkazů (předsmluvní informace, souhlas se zpracováním osobních údajů, zásady zpracování osobních údajů, kopie občanského průkazu, rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno, rozhodnutí ČNB a rozhodnutí o rozkladu) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

21. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

23. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení [srov. nynější úpravu v čl. 18 bod 4 alinea 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (dále jen „směrnice 2023“)]. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 preambule směrnice 2023). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data, o nichž není známo, jak k nim poskytovatel dospěl, z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

24. Ze skutečnosti, že žalovaná úvěr dlouhodobě splácela, nelze zpětně dovozovat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ani že žalovaná v době uzavření smlouvy byla schopna úvěr splácet. Takový závěr by byl v rozporu s preventivní funkcí § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-755/22, body 33-36, 40, 46 a 49, a tam citované rozsudky ze dne datum ve věci C-449/13, bod 35, ze dne datum ve věci C-679/18, bod 20, a ze dne datum ve věci C-303/20, bod 28). Soudní dvůr Evropské unie naopak ve svém rozhodnutí ze dne datum ve věci C-755/22 (zejm. viz bod 37) dospěl k závěru, že spotřebitel může v takovém případě mít dokonce i právo na vrácení již zaplacených úroků.

25. Žalobkyně tedy poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru 14 000 Kč. Žalovaná byla povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná již uhradila 21 000 Kč, tedy více než byla povinna, její dluh zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 o. z.

26. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, původní věřitelce nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná se neocitla v prodlení s vrácením jistiny (§ 1968 věta první o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná by tedy byla v prodlení, až kdyby nevrátila jistinu úvěru v přiměřené lhůtě stanovené soudem.

27. Z výše uvedených důvodů soud žalobu žalobkyně zcela zamítl (výrok I.).

28. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala zaplacení 7 001 Kč, tedy částky, kterou žalobkyni zaplatila nad rámec poskytnuté jistiny. Jelikož žalovaná plnila tuto částku žalobkyni na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru (viz výše), má vůči žalobkyni právo na její vrácení jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení této částky do 7 dnů dopisem doručeným dne datum. Pro určení splatnosti je rozhodující lhůta k plnění stanovená ve výzvě k plnění, i když je delší než lhůta bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 o. z. (i nadále jsou použitelné závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Lhůta k plnění stanovená ve výzvě uplynula dnem datum a tímto dnem se pohledávka žalované na vydání bezdůvodného obohacení stala splatnou dle § 1958 odst. 2 o. z. Od následujícího dne se žalobkyně nachází v prodlení dle § 1968 věty první o. z. Za dobu prodlení, tj. od datum do zaplacení, má žalovaná podle § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení, jehož výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 12 % ročně. V této části soud proto vzájemné žalobě vyhověl (výrok II.)

29. V části, ve které se žalovaná domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od datum do datum, soud vzájemnou žalobu zamítl, neboť žalovaná požadovala úrok z prodlení za dobu, ve které žalobkyně ještě nebyla v prodlení (výrok III.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení až na nepatrnou část (výrok III.) zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 115,39 Kč (výrok IV.). Žalovaná zaslala žalobkyni předžalobní výzvu a žalobkyně dluh nesplnila ani po doručení vzájemné žaloby. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 7 001 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 21 001 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 462,06 Kč za 108 ujetých km v částce 862,06 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 492,06 Kč ve výši 2 623,33 Kč.

31. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok V.).

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Po právní moci tohoto opravného usnesení počíná znovu běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti opravovanému výroku IV. rozsudku, přičemž odvolání lze podat ke Krajskému soudu v Brně podáním u Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.

Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.