OSKO 19 C 143/2021

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 21 618, částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 25 017, částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 25 017, částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako zapůjčitelka uzavřela dne datum se žalovanou jako vydlužitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou žalované poskytla peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se je zavázala vrátit společně s úrokem ve výši částka a administrativním poplatkem ve výši částka, a to v 59 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná však splnila tento dluh jen zčásti a ocitla se v prodlení s jeho splněním, a proto v souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyně prohlásila dluhy založené smlouvou o zápůjčce za splatné jako celek ke dni datum a vyzvala žalovanou k jejich splnění. Žalobkyně tak má vůči žalované pohledávku na vrácení předmětu zápůjčky ve výši částka společně s úrokem ve výši částka a administrativním poplatkem ve výši částka. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši za období do datum, tj. 608, částka. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut za prodlení se splněním ujednaných splátek do doby, než dluh založený smlouvou o zápůjčce dospěl jako celek, ve výši částka a smluvní pokuty za prodlení se splněním tohoto dluhu jako celku, a to za období od datum do datum, tj. 1 791, částka, jakož i právo za zaplacení poplatku za upomínku ze dne datum ve výši částka. Příslušenstvím těchto pohledávek je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná tyto pohledávky žalobkyně nesplnila ani přes výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne datum uzavřely žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala přenechat žalované částka a žalovaná se je zavázala vrátit společně s ujednaným úrokem ve výši 45 % p.a. a„ administrativním poplatkem“ ve výši částka, a to v 59 splátkách po částka splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje březnem 2019 (čl. 2 smlouvy o úvěru). Tato smlouva dále odkazovala na sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut, obchodní podmínky žalobkyně a splátkový kalendář.

4. Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla být povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0, 5 % z dlužné částky denně, ocitne-li se v prodlení se splněním ujednané splátky. Dále měla být žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně, ocitne-li se v prodlení se splněním dluhu založeného smlouvou o úvěru poté, co dospěl jako celek. Žalobkyně měla mít rovněž právo na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši částka až částka v závislosti na délce trvání prodlení žalované.

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované částka.

6. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění části dluhů založených smlouvou o úvěru, s jejímž splněním byla žalovaná v prodlení, a upozornila ji na možnost, že dluhy založené smlouvou o úvěru dospějí jako celek, bude-li prodlení žalované trvat i po datum. Tuto výzvu odeslala žalované dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

7. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou, že jistina pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků dospěla jako celek dne datum, a vyzvala ji ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru, a to do datum. Tuto výzvu odeslala žalované dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalované dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Žalovaná tedy jako úvěrovaná uzavřela dne datum se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částka a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 45 % p.a. a administrativní poplatek ve výši částka, a to v 59 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním těchto dluhů, a proto ji žalobkyně s účinností ke dni datum vyzvala k jejich splnění jako celku. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k jejich splnění rovněž dopisem ze dne datum.

10. Z nabídky na uzavření smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře ze dne datum, z obchodních podmínek žalobkyně účinných od datum, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne datum ani z kopie občanského průkazu žalované soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

21. Žalobkyně skutkově tvrdila, že prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělila žalovaná, na základě výpisů žalované z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, jakož i na základě vyúčtování mzdy žalované a výpisu z účtu vedeného pro žalovanou.

22. Z vyúčtování mzdy žalované za období října 2018 soud zjistil, že žalovaná dosáhla v pracovním poměru mzdy ve výši částka čistého.

23. Z vyúčtování mzdy žalované za období listopadu 2018 soud zjistil, že žalovaná dosáhla v pracovním poměru mzdy ve výši částka čistého.

24. Z vyúčtování mzdy žalované za období prosince 2018 soud zjistil, že žalovaná dosáhla v pracovním poměru mzdy ve výši částka čistého.

25. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou za období října 2018 soud zjistil, že výše mzdy žalované dosáhla za předchozí kalendářní měsíc částka čistého a že splácela dluh založený jinou smlouvou o úvěru splátkami ve výši částka.

26. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou za období listopadu 2018 soud zjistil, že žalovaná splácela dluh založený jinou smlouvou o úvěru splátkami ve výši částka a přijala další spotřebitelské úvěry ve výši částka dne datum, ve výši částka dne datum a ve výši částka dne datum.

27. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou za období prosince 2018 soud zjistil, že žalovaná splácela dluh založený jinou smlouvou o úvěru splátkami ve výši částka.

28. Z toho vyplývá, že na základě dokladů, které jí žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru předložil, nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného, protože z nich vyplýval jen pravidelný příjem žalované, avšak chyběly podklady o výši pravidelných výdajů žalované. Bez jejich znalosti přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatek volných peněžních prostředků k plnění ujednaných splátek, a to tím spíše, že z výpisu z účtu vedeného pro žalované naopak bylo možné zjistit, že žalovaná již plní ve splátkách jiný dluh spočívající v povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a že jen v listopadu 2018 přijala další spotřebitelské úvěry v celkové výši částka. Žalobkyně přitom při posouzení úvěruschopnosti žalované zřejmě vycházela z nepodepsaného prohlášení o příjmech a výdajích žalované, podle něhož žalovaná neměla mít jiné dluhy, které by plnila ve splátkách, a její pravidelné výdaje měly dosahovat jen částka měsíčně. I tato částka se přitom musela jevit jako nepřiměřeně nízká, a to v i v porovnání s výdaji zachycenými ve výpisu z účtu vedeného pro žalovanou.

29. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle

§ 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

30. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

33. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

34. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

35. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

36. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

37. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

38. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

39. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

40. Smlouva o úvěru, kterou účastnice řízení uzavřely dne datum, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

41. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

42. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

45. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o úvěru, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že žalovaná v období před datum zaplatila žalobkyni celkem částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, zanikl odpovídající dluh žalované splněním.

46. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

47. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. Výše soudního poplatku za řízení činila 4 % z částky 21 618, částka (§ 6 odst. 1 a 7 a položka 2 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), tj. částka. Žalobkyně však zaplatila na soudním poplatku za řízení částka. Soud proto postupem podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši částka žalobkyni (výrok IV. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.