OSKO 19 C 259/2020

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 7 000 Kč od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne datum s příjmení příjmení p.l.c., sídlem adresa, Level 6, 14 příjmení příjmení, PSČ SLM číslo, Maltská republika, jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou příjmení příjmení p.l.c. přenechala žalovanému 7 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit, a to do datum. Žalovaný však tento dluh ani zčásti nesplnil. příjmení příjmení p.l.c. odpovídající pohledávku za žalovaným postoupila žalobci. Ani přes výzvu žalobce ze dne datum ji však žalovaný nesplnil. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že příjmení příjmení p.l.c. dne datum poukázala žalovanému částku ve výši 7 000 Kč. Žalobce však nenavrhl žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že příjmení příjmení p.l.c. a žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě by na žádost žalovaného příjmení příjmení p.l.c. tuto částku žalovanému poskytla a žalovaný by se zavázal ji do datum vrátit.

Se zřetelem k tomu, že se jednání konaného dne datum žalobce neúčastnil, nemohlo se mu potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

5. jméno okolnost, že právní předchůdkyně žalobce poukázala žalovanému částku ve výši 7 000 Kč na základě záznamu, který obsahuje některé údaje o žalovaném, jako je číslo účtu, adresa pro elektronickou poštu, telefonní číslo a adresa bydliště žalovaného, nedostačuje k závěru, že příjmení příjmení p.l.c. a žalovaný vskutku uzavřeli smlouvu o úvěru, nadto právě o tom obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, které se měla příjmení příjmení p.l.c. zavázat žalovanému na jeho žádost poskytnout, a čas plnění jeho povinnosti je vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že právní předchůdkyně žalobce žalovanému poskytla částku ve výši 7 000 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak příjmení příjmení p.l.c. pohledávky, které měla založit smlouva o úvěru, postoupila žalobci.

6. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah.

7. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě čl. 10 odst. 1 nařízení Řím II a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se podle čl. 10 odst. 2 nařízení Řím II právo této země.

8. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím podle čl. 10 odst. 3 nařízení Řím II právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo.

9. Pro úsudek, zda se žalovaný na úkor příjmení příjmení p.l.c. bezdůvodně obohatil, je tedy rozhodné právo České republiky.

10. Nedošlo-li mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka ve výši 7 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobce poukázala dne datum žalovanému, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat (§ číslo odst. 1 a § 2991 odst. 2 o.z.). Věřitelem této pohledávky se na základě jejího postoupení podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum stal žalobce (§ 1879 o.z.). Žalovaný ji nesplnil, a žalobce má proto za žalovaným pohledávku ve výši 7 000 Kč na jistině.

11. Příslušenstvím této pohledávky žalobce za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Počátek prodlení žalovaného se pojí s výzvou zástupkyně žalobce žalovanému ze dne datum, ve které mu žalobce určil lhůtu ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, do sedmi dnů od doručení této výzvy žalovanému, tj. do datum (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce se však po žalovaném domáhal úroku z prodlení jen ve výši 8, 05 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

12. Soud žalobu naopak zamítl, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 7 000 Kč od datum do datum, protože pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, dospěla až dne datum, a žalovaný se tak před datum ocitnout v prodlení s jejím splněním.

13. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

14. Se zřetelem k tomu, že žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 71 % a žalovaný v rozsahu 29 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení za dobu od datum, jehož výše činila ke dni vyhlášení tohoto rozsudku 326 Kč, zatímco žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 7 000 Kč od datum do datum, tj. co do 2 939 Kč, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobci tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % Náklady řízení přitom činí 1 368 Kč a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 400 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 968 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč při tarifní hodnotě 7 000 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po 100 Kč při tarifní hodnotě 7 000 Kč, a to výzva k plnění ze dne datum, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem tedy 800 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč). Žalobci pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 42 %, tj. 575 Kč.

15. Výzvu zástupkyně žalobce žalovanému ze dne datum soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť se neobsahuje žádný právní rozbor. Náklad na podání ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

16. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod číslo 2012). Předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč na jistině.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.