OSKO 14 C 190/2022-20

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 11. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení, titul ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 3. 2. 2022 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že žalobce jako správce pozemní komunikace zajišťující její údržbu rozhodl o dočasném zákazu stání motorových vozidel na vymezených místních komunikacích z důvodu veřejného zájmu v podobě blokového čištění. Žalovaný však tento zákaz nerespektoval, když dne 26. 10. 2020 měl umístěno své vozidlo zn. Renault Megane, registrační značka, v ulici ulice, obec, čímž vznikla žalobci překážka v realizaci blokového čištění, a tím i oprávnění k odstranění takového vozidla. V souvislosti s odstraněním vznikly žalobci náklady za nucený odtah ve výši 1 600 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně vyzýván žalobcem i právním zástupcem žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k závěru, že dne 26. 10. 2020 bylo v ulici ulice v obec prováděno blokové čištění, jež bylo předem řádně stanoveno opatřením obecné povahy a oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 22. 1. 2020. Za účelem tohoto čištění byl stanoven dočasný zákaz stání motorových vozidel. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu zn. Renault Megane, registrační značka, tento zákaz nerespektoval a v době provádění čištění ponechal v ulici ulice výše zmíněný automobil. Na základě tohoto jednání žalovaného přistoupil žalobce k odtahu vozidla, jenž provedl smluvní partner žalobce, s nímž má žalobce řádně uzavřenou smlouvu. Na základě provedeného odtahu pak smluvní partner žalobce vystavil žalobci v souladu se smluvními podmínkami fakturu za provedený odtah na částku 1 600 Kč, čímž žalobci vznikla škoda, kterou nyní vymáhá po žalovaném. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě nákladů na odtah, ten však nereagoval a neuhradil ničeho. Žalovaný byl řádnou předžalobní upomínkou vyzván k plnění i právním zástupcem žalobce.

5. V posuzovaném případě žalovaný porušil svou zákonnou povinnost řídit se dopravním značením podle § 4 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž přinutil žalobce k využití svého práva odstranit silniční vozidlo podle § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a způsobil mu tak škodu v podobě nákladů na toto odstranění. Podle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je pak škůdce, který porušil svou zákonnou povinnost, povinen k náhradě způsobené škody. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, vozidlo žalovaného bránilo realizaci blokového čištění v úseku ulice ulice, obec, které bylo včas oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena a zároveň byla příslušná značka označující omezení stání nebo zastavení umístěna nejméně sedm dní před prvním dnem dočasného zákazu. Z tohoto důvodu bylo vozidlo žalovaného odtaženo a po provedení blokového čištění vráceno zpět na komunikaci v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4546/2009. Z tohoto důvodu soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas dostal se do prodlení a žalobce má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o.z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: ⟪LB:lb_001⟫ -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek),

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). ⟪LB:lb_001⟫ -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).

Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.