OSKO 14 C 232/2021-50

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ v České republice jednající prostřednictvím právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1 148 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 1 148 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 148 Kč ve výši 9 % od 13.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 4 868,34 Kč na účet České republiky – Okresního soudu v Kolíně číslo variabilní symbol, do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Opatrovníku žalovaného titul jméno příjmení, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalovaného jako soudem ustanovenému opatrovníkovi ve výši 4 868,34 Kč, kterou vyplatí zdejší soud po právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je požadavek žalobce coby právního nástupce původního věřitele (anonymizována tři slova) na zaplacení na částky 1 148 Kč s příslušenstvím odůvodněný tím, že žalovaný cestoval dne 12.7.2018 vlakem číslo na trase obec část obce – obec hl.n. bez jízdního dokladu; žalovaná částka se skládá z neuhrazeného jízdného (148 Kč) a pokuty 1 000 Kč.

2. Z listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný cestoval uvedeným vlakem, neprokázal se platným přepravním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou. Na místě bylo sepsáno potvrzení o uvedené skutečnosti, žalovaný je na něm identifikován jménem, příjmením a datem narození. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015 a 13.6.2019 měla být pohledávka právnická osoba, postoupena na žalobce, když právnická osoba, a anonymizována čtyři slova uzavřely dne 15.12.2015 rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, kterou ujednaly podmínky postupování pohledávek podle dílčích smluv o jejich postoupení.

3. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit dopravci

148 Kč na jízdném a 1 000 Kč na přirážce k jízdnému (§ 37 odst. 4 písm. d/, odst. 5 písm. b/ a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 7 odst. 6 nařízení vlády č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Žalobce však neprokázal, že na něj byla uvedená pohledávka postoupena (ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Sama rámcová smlouva bez navazující dílčí (prováděcí) smlouvy žádná práva ani povinnosti nezakládá (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2013, č. 6, pod poř. č. 79, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4463/2011, nebo rozsudek Nevyššího soudu ze dne 29.9.2014, sp. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, pod č. 25).

4. Žalobce existenci (prováděcí) smlouvy o postoupení žalované pohledávky netvrdil (tím méně prokázal), k jednání soudu se nedostavil a svou nepřítomností se tak připravil o možnost být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť poučovací povinnost soudu u jednání směřuje z povahy věci toliko vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení rozhodných skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník. Nemohl-li soud poskytnout účastníku potřebné procesní poučení, protože se nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Nejedná se ani o překvapivé rozhodnutí (za situace, kdy byl v řízení nejprve vydán platební rozkaz), neboť k důkazům připojeným k žalobě nebo v žalobě označeným se při vydání platebního rozkazu nepřihlíží, tyto důkazy se před vydáním platebního rozkazu neprovádějí, tím méně se pak při vydání platebního rozkazu může hodnotit, zda žalobce splnil svou povinnost důkazní a unesl důkazní břemeno.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný a byl zastoupen opatrovníkem z řad advokátů, který učinil tři úkony právní služby, jeho odměna činí 3 000 Kč (§ 7 bod 5. advokátní tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

Cestovní náhrady se skládají z částky 57 Kč (sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla při cestě obec - obec a zpět k jednání dle § 13 odst. 4 adv. tarifu a § 157 odst. 4 písm. b/ ve spojení s § 174 zák. práce: 24 km á 4,7 Kč + náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,3 l/100km a ceně 36,10 Kč za 1 litr motorové nafty dle § 13 odst. 4 adv. tarifu, § 158 odst. 3, 4 ve spojení s § 174 zák. práce) a náhrada za promeškaný čas advokáta v délce 2 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 adv. tarifu činí 67 Kč; u obou položek soud vyšel z toho, že opatrovník žalovaného se u zdejšího soudu téhož dne zúčastnil dalších dvou jednání, takže mu byla přiznána toliko 1/3 celkové částky.

Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze všech výše uvedených položek činí 844,92 Kč

Celkem činí náklady zastupování částku 4 868,34 Kč, kterou je podle § 149 odst. 2 o. s. ř. žalobce povinen nahradit českému státu v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Výrokem III. pak bylo určeno, že náklady ustanoveného opatrovníka v řízení platí stát podle § 140 odst. 2 o. s. ř.; k výpočtu přesné výše nákladů spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka viz výše.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Písemné odůvodnění rozsudku obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněná osoba domáhat nuceného splnění povinnosti.