OSKO 15 C 71/2021-33

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku číslo vymezenou v budově adresa stojící na parcele st. číslo, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, a vyklizený byt předat žalobci ve lhůtě 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 10. 2021 domáhal vyklizení bytové jednotky číslo vymezené v budově adresa stojící na parcele st. číslo, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín (dále také jen„ byt“), žalovanou s odůvodněním, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu.

Žalovaná je bývalou manželkou žalobce a byt byl původně bytem služebním přiděleným žalobci, poté nájemním, aby jej zprivatizoval do svého výlučného vlastnictví žalobce a později byt daroval synovi účastníků jméno celé jméno žalobce. jméno celé jméno žalobce v srpnu 2020 byt daroval zpět žalobci. Důvodem byly nemalé dluhy jméno celé jméno žalobce, mimo jiné vzniklé i užíváním bytu, které žalobce za něj uhradil. jméno celé jméno žalobce v bytě bydlí, a to na základě souhlasu žalobce, žalovaná souhlas s užíváním bytu od žalobce nemá. Žalobce jméno celé jméno žalobce uvědomil a ten si je vědom toho, že žalobce plánuje byt prodat a zakoupit menší, v němž umožní bydlení synovi, aby z výtěžku uhradil dluhy syna. Přes výzvu žalovaná byt dosud nevyklidila, na smírné návrhy nepřistoupila.

2. Žalovaná se prostřednictvím svého zástupce vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, skutkové okolnosti nesporuje, ale má za to, že byt neužívá bez právního důvodu. Žalovaná byt užívá se souhlasem svého syna, kterému svědčí plné užívací právo a svědčí jí tak odvozené užívací právo.

3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci předložili a výslechem svědka jméno celé jméno žalobce, syna účastníků, s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. V řízení byl prokázán následující skutkový stav.

4. Předně účastníci učinili nesporným, že v bytě žije žalovaná a společný syn účastníků, nesporné bylo rovněž, že syn účastníků v bytě bydlí na základě souhlasu žalobce jako vlastníka. Účastníci učinili nesporným i historii vlastnických vztahů k bytu, tj. že byt původně nabyl do svého výlučného vlastnictví žalobce (prokázáno dohodou o skončení práva společného nájmu), daroval jej synovi a ten poté zpět žalobci (prokazuje darovací smlouva ze dne 6. 8. 2020 a aktuální výpis z katastru nemovitostí). Z darovací smlouvy ze dne 6. 8. 2020 uzavřené mezi žalobcem jako obdarovaným a jeho synem jméno celé jméno žalobce jako dárcem, jehož předmětem je byt, bylo dále zjištěno, že jméno celé jméno žalobce výslovně ve smlouvě prohlásil, že na bytě neváznou žádná věcná břemena ani práva třetích osob, a že se zavázal předat předmět daru obdarovanému bez zbytečného odkladu po povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch obdarovaného. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, list vlastnictví pro k.ú. a obec Kolín bylo zjištěno, že k zápisu vlastnického práva k bytu ve prospěch žalobce došlo s právními účinky vkladu ke dni 10. 8. 2020. Žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu nejpozději do 14. 9. 2021 (prokázáno výzvou ze dne 31. 8. 2021). Byl-li použito ve výzvě spojení odvolání souhlasu, pak jde o jednoznačné vyjádření vůle k vydání věci, nikoli potvrzení existence dřívějšího souhlasu s užíváním, neboť, jak bylo v řízení prokázáno – a potvrdila to i žalovaná – nikdy žádný souhlas ani jiná dohoda mezi ní a žalobcem neexistovala.

5. příjmení jméno celé jméno žalobce, společného syna účastníků, byly potvrzeny skutečnosti ohledně vlastnických vztahů k bytu, jakož i motiv darování bytu žalobci, tj. vysoké dluhy jméno celé jméno žalobce, které za něj žalobce uhradil z obavy, že by byt mohl být exekučně postižen, že platby spojené s bytem včetně záloh na energie jsou prováděny přímo žalobcem, který syna zaměstnává a„ strhává“ mu je z výplaty. Výslechem tak byla potvrzena existence dohody o souhlasu s užívání bytu synem žalobce, jakož i o způsobu hrazení nákladů za bydlení. Výslechem bylo potvrzeno, že žádná dohoda mezi žalobcem a žalovanou na užívání bytu neexistuje, žalovaná bydlí v bytě na základě souhlasu jméno celé jméno žalobce, který výslovně ve své výpovědi potvrdil, že se o tom bavil s žalobcem a ten s tím nesouhlasí. Žalovaná za užívání bytu nic nehradí. Výslechem bylo dále potvrzeno, že si je svědek vědom toho, že žalobce byt prodá, plánuje zakoupit menší, aby se tak z rozdílu zaplatily jeho dluhy.

6. V řízení tak bylo prokázáno a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu, že žalobce je vlastníkem bytu, který na základě jeho svolení bezplatně, resp. za úhradu nákladů, užívá jeho syn a společně s ním i žalovaná, s čímž už vlastník (žalobce) nesouhlasí. Nesouhlas žalobce je žalované i synovi znám, rovněž tak úmysl žalobce byt prodat. Podstata sporu tak spočívá v zodpovězení otázky, zda svědčí žalované odvozené užívací právo k bytu na základě souhlasu syna, jemuž svědčí jen souhlas vlastníka s užíváním věci výlučně jím. Není sporu, že žalované ani synovi právo nájmu nikdy nevzniklo. Vztah mezi žalobcem a synem soud posoudil tak, že uzavřeli ústní smlouvu o výpůjčce. Soud z níže uvedených důvodů dopěl k závěru, že žalované žádné odvozené užívací právo k bytu nesvědčí.

7. Dle ust. 2193 o.z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Dle ust. § 2194 o.z. vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.

8. Předmětem výpůjčky může být i nemovitost (viz např. 28 Cdo 1986/2010 a 22 Cdo 522/2001). Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání jinému. Jinému ji tedy může půjčit nebo jinak přenechat k užívání (např. pronajmout), jen bylo-li to dohodnuto při uzavření smlouvy o výpůjčce, příp. pokud si vypůjčitel opatřil k tomuto souhlas půjčitele dodatečně. Zákon neomezuje předmět výpůjčky na movitosti, a proto lze jeho ustanovení o výpůjčce aplikovat i na bezúplatné přenechání nemovitosti k užívání po dohodnutou dobu. Smlouva, jejímž obsahem je přenechání nemovitosti k dočasnému a bezúplatnému užívání, je smlouvou o výpůjčce podle § 659 a násl. o.z. (shodně nyní § 2194 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 5390/2008 ze dne 30. 7. 2010). Vztah mezi žalobcem a jméno celé jméno žalobce je tak vztahem z uzavřené smlouvy o výpůjčce, jejímž předmětem je nemovitost - byt. Předmětem smlouvy je dohoda o účelu (zajištění bydlení synovi), i o době (do prodeje bytu) a rovněž dohoda o hrazení energií apod. formou strhávání z výplaty. Souhlas s užíváním bytu žalovanou nebyl udělen ani následně. Bylo-li by možno uvažovat o právu žalované užívat byt na základě jiného právního titulu, kterým by byla výprosa, pak toto svolení bylo odvoláno nejpozději výzvou k vyklizení. Na základě skutkových zjištění by však nešlo ani o výprosu, pokud vlastník trpí užívání věci jiným, aniž se opírá o právní důvod. Ustanovení § 2221 o. z. je v případě existence výprosy nepoužitelné, jde o speciální ustanovení vztahující se jen k nájmu, kterému přiznává při změně vlastnického práva specifické postavení mezi závazky s obdobnými účinky jako u věcných práv k cizí věci. Odvozené právo užívání tak do úvahy nepřichází bez ohledu na to, zda předmětem výpůjčky je byt či jiná věc. Vypůjčitel není oprávněn disponovat s předmětem výpůjčky podle libosti, není-li to výslovně dohodnuto, tj. nemůže přenechat předmět výpůjčky třetí osobě ani umožnit jeho spoluužívání jiné osobě. Právě z toho, že vypůjčená věc nemůže být přenechána bez souhlasu půjčitele jiné osobě, dokonce judikatura dovodila, že předčasnou smrtí vypůjčitele zaniká právo vyplývající ze smlouvy o výpůjčce, nepřechází tedy na právní nástupce (Nejvyšší soud sp.zn. 26 Cdo 18/2011). Je třeba respektovat vůli vypůjčitele přenechat věc k užívání jen konkrétnímu vypůjčiteli. Vznik odvozeného práva užívání proti výslovné vůli vypůjčitele právo neumožňuje. Existence jiného práva, popř. práva, které by přešlo na nového vlastníka, nebylo tvrzeno, ani to v řízení nevyšlo najevo.

9. Žalovaná tak je neoprávněným uživatelem věci, jí ani synovi nesvědčí k bytu právo nájmu, nejsou tak aplikovatelná speciální ustanovení pro právo nájmu bytu. Opačný extenzivní výklad by nepřípustně zasahoval do práv vlastníka věci. A je to tak vlastník, který se také může domáhat ochrany svého vlastnického práva vydáním věci vůči žalované, které nikdy žádný titul užívání nesvědčil. Pokud by soud uvažoval s ohledem na užívání věci k účelu bydlení i o použití korektivu dobých mravů, pak nemá výkon práva žalobce za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Je to žalovaná, která byt užívá, žádnou dohodu nikdy neuzavřela, ani se o to nesnažila, nic nehradí, na velkorysé nabídky nereflektuje a ve svém důsledku tak zneužívá žalobce, který stále cítí morální povinnost se postarat o svého, ač dávno dospělého, syna.

10. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žalované žádné právo k bytu nenáleží, užívá-li jej, činí tak bez právního důvodu proti vůli vlastníka, proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost byt vyklidit v obecné 15 denní lhůtě, když s ohledem na dlouhodobost bezplatného užívání bytu žalovanou a její postoj, neshledal důvodu pro určení lhůty delší.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, jiné náklady žalobce nepožadovat.

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.