OSKO 19 C 12/2022

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená titul. jméno jméno příjmení, advokátkou, sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen doplatit státu soudní poplatek ve výši částka na účet Okresního soudu v Kolíně č.ú. číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že žalované na základě smlouvy o zápůjčce přenechal dne datum částku ve výši částka, avšak žalovaná předmět zápůjčky žalobci nevrátila, přestože žalobce smlouvu o zápůjčce vypověděl a vyzval žalovanou k jeho vrácení. Žalobce, který žil se žalovanou od druhé poloviny roku 2020 do jara 2021 v družském poměru, dále odevzdal žalované postupně částka a částka, celkem tedy částka, a to za účelem krytí nákladů na společnou dovolenou, která se však neuskutečnila. I tuto zápůjčku žalobce vypověděl a vyzval žalovanou k vrácení předmětu zápůjčky, avšak bezvýsledně. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobce za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že částku ve výši částka žalobce žalované daroval, aby ji použila na vypořádání majetku se svým předchozím druhem. Žalobce totiž od počátku družského poměru účastníků řízení vystupoval před žalovanou jako úspěšný a bohatý a zahrnoval ji i dalšími dary. Přitom obtížně nesl, že žalovaná má se svým bývalým druhem ještě jednat o majetkovém vypořádání, a poskytnutím daru sledoval, aby tato jednání mohla rychle skončit. Přijetí částky v celkové výši částka žalovaná popřela. Žalovaná od žalobce neobdržela částku ve výši částka, nýbrž od sousedky žalobce částku ve výši částka jako vrácenou zálohu na jinou, rovněž neuskutečněnou společnou dovolenou. Ani další dovolená, kterou účastníci řízení připravovali, se neuskutečnila, ale žalobce za tímto účelem odevzdal žalované 500 amerických dolarů jako kapesné, o kterých jí po jejich rozchodu sdělil, že si je má ponechat. příjmení částku od něj neobdržela. Vymáhá-li ji žalobce přesto, jde o pomstu za to, že se s ním žalovaná rozešla.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná skutková tvrzení účastníků řízení, že žili v družském poměru a že žalobce odevzdal žalované částka.

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou soud zjistil, že žalovaná dne datum poukázala jméno příjmení částku ve výši částka a že jméno příjmení dne datum tutéž částku žalované vrátila.

5. Z výpovědi svědka ing. jméno celé jméno žalobce soud zjistil, že svědek je žalobcovým bratrem. Svědek zapůjčil žalobci v hotovosti asi před rokem částku ve výši částka za účelem krytí nákladů na dovolenou žalobce, kterou mu žalobce dosud nevrátil. Svědkovi nebylo známo, jak žalobce s touto částkou naložil.

6. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že se účastníci řízení seznámili na konci srpna 2020.

O částce ve výši částka začali mluvit asi tři týdny po jejich seznámení. Chtěl žalované vypomoci s vypořádáním s jejím bývalým druhem a s vypořádáním hypotéčního úvěru a očekával, že se její dům poté prodá a žalovaná mu tyto peněžní prostředky vrátí.

7. Z krátkých textových zpráv, které žalobce odeslal žalované dne datum, soud zjistil, že žalobce sdělil žalované, aby utratila valuty, které od něj obdržela.

8. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalobce odeslal žalované dne datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k vrácení částka.

9. Z dopisu zástupce žalobce žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobce vypověděl smlouvy o zápůjčce, které měli účastníci řízení uzavřít a jejich předmětem mělo být částka a částka, a vyzval žalovanou k jejich vrácení. Tuto výzvu zástupce žalobce doručil žalované dne datum, jak soud zjistil z doručenky.

10. Žalobce tedy za trvání družského poměru účastníků řízení odevzdal žalované částka. Žalobci se však nepodařilo prokázat jeho skutkové tvrzení, že tuto částku přenechal žalované smlouvou o zápůjčce. Takové skutkové zjištění především nevyplývá z provedených listinných důkazních prostředků. V krátkých textových zprávách, které si účastníci řízení vyměnili, slibuje žalobce pomoc žalované s majetkovým vypořádáním mezi žalovanou a jejím předchozím druhem, avšak taková výpomoc by se stejně dobře mohla stát darem, jak skutkově tvrdila žalovaná, jako zápůjčkou, jak skutkově tvrdil žalobce.

11. V důsledku okolnosti, že žalobce nemohl – jak vyplývá z výsledků dosud provedeného dokazování – své skutkové tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce prokázat jinak, soud k návrhu žalobce provedl důkaz jeho výslechem, Avšak ani z výpovědi žalobce skutkové zjištění o uzavření smlouvy o zápůjčce soud nezískal. Je tomu tak proto, že žalobce sám vypověděl, že se žalovanou smlouvu o zápůjčce neuzavřel, patrně ve významu smlouvy uzavřené v písemné formě, avšak z jeho výpovědi nevyplývá, zda a za jakých podmínek tedy účastníci řízení smlouvu o zápůjčce uzavřeli. Jeho výpověď nadto vykazovala vnitřní rozpory. Žalobce tak na jedné straně uvedl, že zamýšlel žalované vypomoci s majetkovým vypořádáním mezi žalovanou a jejím bývalým druhem a s vypořádáním hypotéčního úvěru, jehož výše dosahovala 2, 5 mil. Kč, s tím, že v případě potřeby by si tuto částku mohl půjčit, na druhé straně při konfrontaci s krátkou textovou zprávou, kterou žalované odeslal dne datum, popřel, že by snad byl žalované ochoten vypomoci ve větším rozsahu než částkou částka.

12. Se zřetelem k tomu, že při jednání konaném dne datum žalobce po poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. uvedl, že o svých skutkových tvrzeních o uzavření smluv o zápůjčce a o odevzdání částky v celkové výši částka žalované nemá žádné další důkazní prostředky, soud poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neopakoval ani poté, co se tato skutková tvrzení nepodařilo dosud provedenými důkazními prostředky prokázat.

13. Žalobci se v důsledku toho nepodařilo prokázat uzavření smluv o zápůjčce mezi účastníky řízení ani skutkové tvrzení, že žalované odevzdal částka. Potud je mimoto třeba přisvědčit obraně žalované, pokud poukazovala na rozpory ve vlastních skutkových tvrzeních žalobce o odevzdání této částky žalované. Žalobce tak ještě v dopise, kterým měl vypovědět uzavřené smlouvy o zápůjčce, uvedl, že předání částky ve výši částka žalované byla přítomna další osoba, zatímco při jednání konaném dne datum to popřel. Podobně žalobce skutkově tvrdil, že žalované poskytl částku ve výši částka na předchozí společně plánovanou dovolenou, která se rovněž neuskutečnila, avšak žalované se podařilo prokázat, že šlo ve skutečnosti o částka, které žalovaná sama zaplatila jméno příjmení, která jí je potom vrátila. Kdyby šlo o peněžní prostředky žalobce, sotva by měla důvod přijímat je od žalované a žalované je zase vracet.

14. V řízení ovšem vyšlo najevo, že žalovaná přijala od žalobce částka. Nevyšlo-li v řízení najevo uzavření smlouvy o zápůjčce jako právní důvod jejich přijetí, bylo na žalované, aby důvod jejich přijetí skutkově tvrdila a prokázala.

15. Žalovaná potud skutkově tvrdila, že šlo mezi účastníky řízení o dar, avšak z provedených důkazních prostředků takové skutkové zjištění nevyplývá. V krátkých testových zprávách, které si účastníci řízení vyměnili, žalobce nabízel žalované výpomoc, která může mít význam tvrzený žalobcem stejně dobře jako význam tvrzený žalovanou. I sdělení, že žalobce po skončení družského poměru se žalovanou po žalované nic nežádá, může znamenat potvrzení daru, jak skutkově tvrdí žalovaná, stejně jako výzvu, aby žalovaná žalobci nevracela drobné pozornosti, které jí žalobce za trvání jejich družského poměru daroval, jak skutkově tvrdí žalobce. Na darování pak nelze usoudit ani z pouhé skutkové okolnosti, že v době přijetí plnění, jehož vrácení se nyní žalobce vůči žalované domáhá, žili účastníci řízení v družském poměru, a tento poměr ovšem nedostačuje ani k přijetí závěru, že šlo o předmět zápůjčky, jak skutkově tvrdí žalobce.

16. Při jednání konaném dne datum žalovaná uvedla, že o svých skutkových tvrzeních o uzavření darovací smlouvy žádné jiné důkazní prostředky nemá, a proto soud poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., kterého se žalované dostalo při jednání konaném dne datum, neopakoval ani poté, co se tato skutková tvrzení nepodařilo dosud provedenými důkazními prostředky prokázat.

17. Z výpisu z účtu vedeného pro jméno celé jméno žalobce, z potvrzení o výběru hotovosti ve výši částka, z oznámení o provedení karetní platby ze dne datum, z výpisu z účtu vedeného pro žalobce, ze zpráv elektronické pošty, které si žalovaná vyměnila s pořadatelem zájezdu v období od datum do datum, z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou o pohybech na tomto účtu ve dnech datum a datum, z krátkých testových zpráv, které si účastníci řízení vyměnili za období od datum do datum, dne datum a v období od datum do datum, ze zprávy elektronické pošty, kterou žalovaná odeslala žalobci dne datum, z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v obec ze dne 7. 1. 2022, č.j. 2 ZN 1145/2021 – 21, ani z úředního záznamu o vysvětlení, které dne datum podal policejnímu orgánu jméno jméno, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

18. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výpisem právnická osoba z obchodního rejstříku, fotografií žalované, protokolem o jednání konaném dne datum a smlouvou o zápůjčce ze dne datum a návrh žalované na provedení důkazu zprávou elektronické pošty ze dne datum, dohodou o provedení práce ze dne datum, potvrzením ze dne datum a výslechem otce žalobce, neboť provedení těchto důkazních prostředků nemohlo přispět ke zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci. Soud dále zamítl návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědkyň jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, protože podle návrhu žalované měly vypovídat o tom, co jim sdělila žalovaná, nikoli o tom, co samy viděly nebo slyšely.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2997 odst. 1 o.z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Domáhá-li se žalobce vrácení určité peněžní částky s tvrzením, že ji předal žalované, leží na něm důkazní břemeno o tom, že tuto částku žalované předal. Na žalované pak je, aby prokázala, že jí bylo peněžité plnění poskytnuto na základě právního důvodu, který ji opravňuje peníze si ponechat. Jestliže neunese v tomto směru důkazní břemeno a nebude-li v řízení zjištěn ani jiný právní důvod přijetí plnění, znamená to, že právní titul na její straně chybí, takže plnění bylo přijato bez právního důvodu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod pod č. C 268, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1444/2018). Uvedené právní závěry lze obdobně vztáhnout i na jiné podoby bezdůvodného obohacení a lze z nich vycházet i v poměrech právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené s účinností od datum v § 2991 a násl. o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3279/2019).

24. Mezi účastníky řízení nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalovaná přijala od žalobce částku ve výši částka. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že by se tak stalo v důsledku uzavření smlouvy o zápůjčce. Bylo proto na žalované, aby skutkově tvrdila a prokázala důvod jejího přijetí. Žalovaná sice potud skutkově tvrdila, že účastníci řízení uzavřeli o této částce darovací smlouvu, avšak ani toto skutkové tvrzení se nepodařilo prokázat. Uzavření darovací smlouvy pak v řízení nevyšlo ani jinak najevo. Je proto žalovaná povinna žalobci částku ve výši částka vrátit.

25. Příslušenstvím této pohledávky žalobce za žalovanou je úrok z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Její splatnost se spojí s výzvou zástupce žalobce žalované ze dne datum.

26. Naproti tomu se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalované poskytl částku ve výši částka, a proto soud žalobu v tomto rozsahu společně s požadovaným úrokem z prodlení zamítl.

27. Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět o tom, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil, resp. že se jej mohl při vyvinutí obvyklé obezřetnosti vyvarovat. Pro uplatnění daného liberačního důvodu je třeba postavit najisto, že plnitel neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje, resp. je nutno bezpečně vyvrátit, že bylo plněno v mylném domnění o tom, že mezi stranami vznikla smlouva. Není-li ten, kdo se liberačního důvodů dovolává, s to podat důkaz naznačené skutečnosti, není uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení znemožněno (jméno, J., příjmení, L., příjmení, H. – Bezdůvodné obohacení. obec: Wolters Kluwer, 2016, s. 71).

28. Lze tedy shrnout, že v případě uvedeném v § 2997 odst. 1 větě druhé o.z. musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, tedy musí dojít k přesunu majetkových hodnot mezi těmito subjekty ve prospěch obohaceného, přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod pod č. C číslo).

29. Žalované se nepodařilo bezpečně vyvrátit, že jí žalobce plnil částka v mylném domnění, že jde o zápůjčku. Je tomu tak proto, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce žalované plnil, aniž jakkoli pochyboval o tom, že k plnění není povinen, tj. že šlo o skryté darování (srov. k tomu v poměru k obsahově obdobné právní úpravě obsažené v § číslo o.z.o. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 3. 5. 1921, sp. zn. Rv I 154/21, uveřejněné ve sbírce Vážného pod číslo).

30. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

31. Se zřetelem k tomu, že žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 71 % a žalovaná v rozsahu 29 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši částka s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % Náklady řízení přitom činí částka a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši částka (čtyři úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast při jednáních konaných dne datum a dne datum, dále čtyři paušálních náhrady hotových výdajů po částka, celkem tedy částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka). Žalobci pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 42 %, tj. částka.

32. Náklad na podání žalobce ze dne datum soud nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jím žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, které měla obsahovat již žaloba. Obsahem výzvy zástupce žalobce žalované ze dne datum byla výpověď domněle uzavřených smluv o zápůjčce, a proto nešlo o výzvu k plnění podle

§ 142a odst. 1 o.s.ř.

33. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo).

34. Žalobce zaplatil soudní poplatek za řízení ve výši částka. Soud však v projednávané věci nevydal elektronický platební rozkaz, a proto podle položky 2 bod 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobci doměřil soudní poplatek do výše podle položky bod 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích, tj. do částky částka. Je tedy žalobce povinen doplatit na soudním poplatku za řízení částka (částka – částka).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.