OSKO 10 C 87/2021-176

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivou Winklerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ pro vydání bezdůvodného obohacení - 204 674 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 204 674 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 162 344,45 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul jméno příjmení, sídlem adresa.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů řízení 15 122,2 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 11. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 204 674 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětu spoluvlastnictví žalovanou nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalobu odůvodnila mj. tím, že žalobkyně a žalovaná měli spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 k pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo, to vše v obci a k. ú. obec, zapsáno na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín. Žalovaná užívala výše uvedené nemovitosti spolu s členy své rodinné domácnosti a odmítla jejich užívání žalobkyní. Žalobkyně již vůči žalované dříve vedla spor o vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto nemovitostí od 1. 5. 2017 do 26. 11. 2018 (sp. zn. spisová značka), které jí bylo přiznáno rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. číslo jednací, nyní proto požadovala bezdůvodné obohacení za další období, kdy žalovaná nemovitosti užívala nad rámec svého podílu, tj. za období od prosince 2018 do března 2021. V průběhu řízení spisová značka byl pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované vypracován titul jméno příjmení znalecký posudek, který určil výši nájemného uvedených nemovitostí jako celku za rok 2018 na částku 13 500 Kč měsíčně. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že výše nájemného by za rok 2019 činila 14 200 Kč měsíčně, za rok 2020 14 900 Kč měsíčně a za rok 2021 15 600 Kč měsíčně. Žalobkyně proto za použití těchto částek v poloviční výši (tj. výši svého spoluvlastnického podílu) dospěla k částce bezdůvodného obohacení za období prosinec 2018 2021 na částku 204 674 Kč, kterou po žalované požadovala spolu s náhradou nákladů řízení. Žalovaná uvedenou částku neuhradila ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že spolu s žalobkyní spoluvlastnila nemovitosti zapsané na listu vlastnictví číslo v k. ú. obec. Nesouhlasila však s tvrzením, že uvedené nemovitosti nadužívala, příp. že je užívaly děti žalované, když právě z důvodu předešlého nároku na bezdůvodné obohacení ze strany žalobkyně došlo k ukončení užívání nemovitostí dětmi žalované. Žalovaná namítala, že spoluvlastnický podíl byl na žalobkyni převeden účelově titul jméno příjmení, titul, dále že žalovaná o užívání nemovitostí nikdy zájem neprojevila a žalovaná jí nikdy v užívání nebránila. Žalovaná dále namítala, že se snažila s žalobkyní věc vyřešit smírně, snažila se o společný prodej, kdy již měla domluveného kupce, avšak žalobkyně o toto zájem neměla a soud tak nařídil prodej nemovitostí v rámci exekučního řízení.

3. K vyjádření žalované žalobkyně podala repliku, v níž uvedla, že převod spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze strany titul příjmení na žalobkyni účelový nebyl, neboť k němu došlo až poté, co byl žalované příjmení příjmení odkup marně nabízen. Žalobkyně též o užívání nemovitostí zájem projevila, nicméně žalovaná jí sdělila, že nemovitosti nejsou vhodné pro více než jednu rodinu a byla připravena jí vyklidit pouze dva malé (dětské) pokoje bez hygienického zařízení a kuchyně. Žalovaná dále nikdy žalobkyni neinformovala o tom, že by se děti žalované z nemovitostí odstěhovaly či že žalovaná již nenadužívá převážnou část nemovitostí, nadto syn žalované jméno příjmení má zde dle živnostenského rejstříku vedeno sídlo svého podnikaní. Co se týče prodeje nemovitostí, žalovaná žalobkyni nikdy nepředstavila konkrétního kupce ani návrh kupní smlouvy.

4. Soud provedl veškeré důkazy, jež považoval po skutkové i právní stránce za potřebné pro své rozhodnutí. Po postupu dle ust. § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) byl prokázán následující skutkový stav:

Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k uhrazení částky 205 650 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované za nadužívání pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo, to vše v obci a k. ú. obec.

Z předžalobní výzvy ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky 205 650 Kč coby bezdůvodného obohacení s tím, že jinak žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání.

Ze sdělení k vyjádření ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně rozporovala tvrzení žalované o tom, že bezdůvodné obohacení nevzniklo, dále uvedl, že od žalované doposud neobdrželi žádnou výzvu ke společnému prodeji nemovitosti. Dále s ohledem na skutečnost, že žalovaná v mezidobí podala k Okresnímu soudu v Kolíně návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, když v souvislosti s tímto vznikly žalované náklady ve výši 14 770 Kč a žalobkyni náklady ve výši 13 794 Kč, byly náklady žalované započteny oproti nákladům žalobkyně s tím, že zbylá částka 976 Kč byla započtena oproti pohledávce z bezdůvodného obohacení (205 650 Kč) na celkovou částku 204 674 Kč.

Z výpisu z živnostenského rejstříku pro žalovanou a jejího syna jméno příjmení ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná a její syn měli shodně ke dni 24. 2. 2022 vedenou adresu sídla svých živností na adrese adresa žalované. Podle žalované se jedná v podstatě o adresy formální, když ona sama v podstatě nepodniká a její syn v předmětných nemovitostech dlouhodobě nebydlí ani nepodniká.

Z výpisů z CEO žalované a jejího syna jméno příjmení soud zjistil, že žalovaná i její syn měli oba shodně k 28. 6. 2022 vedenou adresu trvalého pobytu na adrese adresa žalované.

Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví číslo soud zjistil, že ke dni 24. 2. 2022 byly žalobkyně a žalovaná spoluvlastnicemi pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo, to vše v obci a k. ú. obec, zapsané na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín. Dále soud zjistil, že na základě usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2021, číslo jednací anonymizováno rok, které nabylo právní moci dnem 30. 6. 2021, byl pro obě uvedené nemovitosti nařízen výkon rozhodnutí prodejen nemovitosti.

Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 10. 2019, č. j. číslo jednací, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. spisová značka vzájemnou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 126 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí – pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo – nad míru svého spoluvlastnického podílu, a to v období od 1. 5. 2017 do 26. 11. 2018. Soud 1. stupně tento požadavek žalobkyně zamítl, dílem proto, že v období do 26. 11. 2017 nebyla žalobkyně vlastníkem těchto nemovitostí, dílem proto, že shledal, že žalobkyně o užívání nemovitostí nestála, a proto jí žádná náhrada nepřísluší. K odvolání žalobkyně odvolací soud změnil rozsudek soudu 1. stupně tak, že žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 80 603,33 Kč za nemožnost užívat tyto nemovitosti v období od 27. 11. 2017 do 26. 11. 2018. V rámci odůvodnění vyšel ze skutkového závěru, že žalovaná bránila žalobkyni v užívání nemovitostí, přičemž zároveň užívala v tomto období celý dům, což dovodil z fotodokumentace připojené ke znaleckému posudku titul příjmení. Svůj právní závěr pak odvolací soud založil na názoru, že pro vznik bezdůvodného obohacení není rozhodné, zda se žalobkyně domáhala možnosti užívat společně vlastněnou věc nebo zda ji neužívala dobrovolně; rozhodující je pouze vznik újmy na straně vyloučeného spoluvlastníka. Odvolací soud dále ani neshledal v jednání účastníků řízení rozpor s dobrými mravy.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 4. 2022, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že dovolání žalované bylo odmítnuto s tím, že jednání účastníků řízení nenaplňuje podmínku mimořádných důvodů, pro něž by bylo zapotřebí jednání žalobkyně a titul jméno příjmení, titul, odepřít ochranu pro rozpor s dobrými mravy. Taktéž přisvědčil závěru odvolacího soudu o tom, že vůle (ne) užívat společnou věc není pro vznik bezdůvodného obohacení rozhodující.

Ze znaleckého posudku číslo znalce příjmení jméno příjmení ze dne 5. 8. 2020 na čl. 351-380 soud zjistil, že nájemné pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo v roce 2017 činilo dle odhadu znalce 12 800 Kč měsíčně a v roce 2018 13 500 Kč měsíčně. Z přiložené fotodokumentace dále soud zjistil, že ke dni 16. 7. 2020 (datum místního šetření znalce) se po celém domě i přilehlém pozemku nacházely věci žalované, zejména nábytek, květiny či elektrospotřebiče, a to v každé místnosti včetně pokojů v podkroví.

Ze znaleckého posudku titul jméno příjmení ze dne 18. 12. 2021 číslo 2021 (ze spisu zdejšího soudu 20 E 5/2021), resp. z fotodokumentace tvořící přílohu posudku soud zjistil, že k 1. 12. 2021 (datum konání místního šetření znalkyně za účelem vypracování posudku) byly nemovitosti projednávané v tomto řízení užívány žalovanou v takřka nezměněném rozsahu oproti stavu popsaném v posudku titul příjmení. Věci žalované při prozkoumání fotodokumentace zabírají přibližně stejný prostor jako ve fotodokumentaci k posudku titul příjmení, pouze ve dvou pokojích v podkroví jsou nyní umístěny jen postele a noční stolek, avšak včetně matrací, polštářů a stolní lampičky, dále několik blíže neurčených krabic.

Z přílohy žalobkyně – fotodokumentace projednávaných nemovitostí tvořící součást dražebního inzerátu na webu webová adresa z července 2022 (25 listů) soud zjistil, že k danému období tvořily věci žalované stále podstatnou část vybavení domu adresa. Téměř na všech fotografiích je možné vidět nábytek, příp. osobní věci žalované, a to v množství, které zjevně svědčí o užívání v plném rozsahu. Zástupce žalované se k shora uvedeným důkazům vyjadřuje tak, že fotodokumentace ve všech případech neobsahuje fotografie dětských pokojů, které byly vyklizeny, resp. znalecký posudek znalce příjmení obsahuje pouze jednu fotografii dětského pokoje, kde je záběr na postel a noční stolek. Znalecký posudek znalkyně příjmení – dva pokoje, kde je rovněž stejná situace. Žalovaná po prvním jednání Krajského soudu v Praze v roce 2020 předmětné pokoje všechny vyklidila, kdy již v předchozích letech docházelo k odvozu a vyklizení osobních věcí a vybavení. Právě v souvislosti s prohlídkou znalce příjmení a s ohledem na skutečnost, zde krátkodobě umístila postele a noční stolky, aby nemovitosti vypadaly určitým lepším způsobem. Dále vysvětluje, že žalovaná užívala pouze spodní část domu, tzv. přízemí, dále ložnici v podkroví, dále celé 1. nadzemní podlaží.

Ze znaleckého posudku číslo 2022 ze dne 4. 12. 2022 a výslechu znalkyně příjmení jméno příjmení při jednání dne 21. 3. 2023 soud zjistil, že znalkyně stanovila obvyklou výši nájemného za pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemek parcelní číslo za období od prosince 2018 do března 2021 na částku 612 096 Kč. Dále soud zjistil, že ke dni 23. 9. 2022 (datum místního šetření znalkyně) byly předmětné nemovitosti v převážné míře vyklizeny, když v jednotlivých místnostech se nacházelo pouze několik kusů nádobí a ručník, dále pak několik skříněk.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastnicemi pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa, a pozemku parcelní číslo, to vše v obci a k. ú. obec, zapsáno na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín; každá o velikosti vlastnického podílu 1/2. Žalovaná i její syn měli na této adrese počátkem roku 2022 vedenou adresu sídla svých podnikatelských aktivit. Žalovaná uvedené nemovitosti též užívala osobně a výlučně přinejmenším až do prosince 2021, což vyplývá z fotodokumentace přiložené ke znaleckým posudkům vypracovaným v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, v němž se žalobkyně na základě uvedeného stavu úspěšně domohla na žalované bezdůvodného obohacení za období do listopadu 2018. Z fotodokumentace u znaleckých posudků též vyplývá, že k užívání ze strany žalované docházelo nad rámec jejího spoluvlastnického podílu, neboť užívala uvedené nemovitosti nejméně do července 2020 v nezměněném rozsahu od stavu popsaného v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. číslo jednací, poté byly 2 pokoje převážně vyklizeny, nicméně i poté v nich byly skladovány věci žalované; mimo to však zjevně byla užívána chodba i ložnice v podkroví, ač žalovaná tvrdila, že podkroví (resp. horní patro) domu vyklidila. Jelikož nadužívání nemovitostí žalovanou pokračovalo i po listopadu 2018, vyzvala žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k vydání bezdůvodného obohacení i za období od prosince 2018 do března 2021. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2021, č. j. 20 E-5/ 2021, které nabylo právní moci dnem 30. 6. 2021, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem výše uvedených nemovitostí.

6. Soud neprovedl další účastníky navrhované důkazy (zejm. korespondenci mezi účastníky ze dne 17. 5. 2021 a 18. 5. 2021, čestné prohlášení dcery žalované příjmení celé jméno žalované, výslech syna žalované jméno příjmení, výslech titul příjmení), neboť skutkový stav má soud za dostatečně objasněný z již provedených důkazů.

7. Po právní stránce postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) a posoudil věc následovně:

Podle § 1115 odst. 1 o.z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

Podle § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků. Spoluvlastník, který užívá věc nad rámec svého podílu svévolně, se bezdůvodně obohacuje na úkor ostatních spoluvlastníků. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalovaná užívala nemovitosti, které má ve spoluvlastnictví s žalobkyní, nejméně do prosince 2021, tedy po celé období, za které se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná namítala, že od rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. číslo jednací, nastala jiná situace, neboť žalovaná vyklidila 2 pokoje v domě. Při jednání dne 31. 8. 2022 však právní zástupce žalované uvedl, že žalovaná v době vypracovávání posudku titul příjmení a titul příjmení v rámci exekučního řízení (tj. v prosinci 2021) přímo užívala přízemí a 1. nadzemní podlaží domu a dále ložnici v podkroví, do dvou vyklizených pokojů umístila postele a noční stolky, aby„ nemovitosti vypadaly určitým lepším způsobem“. Dále podle Nejvyššího soudu„ brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení.“ (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 28 Cdo 283/2020-272). V posuzovaném případě dotčené nemovitosti tvoří rodinný dům s přilehlou zahradou, přičemž v domě se nachází pouze 1 kuchyně a 1 koupelna, tedy nedostatečné hygienické zázemí pro soužití více rodin, což žalovaná sama v tomto řízení i v řízení sp. zn. spisová značka opakovaně namítala, žalobkyně s tímto názorem souhlasila. Z důvodu funkčního spojení přilehlých pozemků s domem pak zároveň v zásadě není možné ani připustit oddělené užívání pozemku a domu, nadto když ani jedna ze spoluvlastnic s takovou možností nepočítá. Je zjevné, že faktický stav – rodinný dům s jednou bytovou jednotkou a zahradou – spoluvlastněné věci neumožňuje současné užívání oběma spoluvlastnicemi v rozsahu jejich podílů. I kdyby však soud připustil, že ke společnému užívání dům vhodný za takových podmínek je, nelze přehlédnout skutečnost, že žalovaná nikterak žalobkyni na takto změněnou situaci neupozornila; z pohledu žalobkyně tak zůstaly nemovitosti užívané v rozsahu nezměněném od rozhodnutí ve věci 19 C 78/2018 Ani vyrozumění žalovanou by však pro vznik bezdůvodného obohacení samo o sobě nebylo podstatné, neboť Nejvyšší soud též opakovaně dospěl k závěru, že pro vznik bezdůvodného obohacení není nutné, zda druhý spoluvlastník neužíval společnou věc dobrovolně či do jaké míry mu bylo v užívání bráněno; bezdůvodné obohacení je objektivní stav, nezávislý na subjektivních vjemech jednotlivých spoluvlastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 28 Cdo 283/2020-272; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 28 Cdo 4018/2017-243; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 821/2009). Tvrzení žalované, že žalobkyně zájem o užívání neprojevila nebo nemovitosti nenavštívila, jsou tak pro řešený spor bezpředmětná. Podstatné je pouze to, že žalovaná předmětné nemovitosti užívala v rozsahu přesahujícím její podíl, což bylo v řízení nade vši pochyby prokázáno.

9. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud při jeho určení vyšel z výše obvyklého nájemného za dotčené nemovitosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, č. j. 28 Cdo 3105/2020-336). Majetkovým vyjádřením prospěchu plynoucího z bezdůvodného obohacení je přitom peněžitá částka vynakládaná obvykle na užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005). Znalkyně stanovila výši nájemného za celý rodinný dům včetně přilehlých nemovitostí na částku 612 096 Kč. Pokud jde o námitku žalované, že znalkyně v posudku vycházela z nájmu celého domu, tento soud je toho názoru, že v daném případě nebylo možno postupovat jinak. Jak již bylo výše uvedeno, rodinný dům, o nějž převážně jde, není fakticky možno rozdělit na dvě bytové jednotky, nelze tak umožnit jeho užívání více rodinami současně. Za této situace tak lze předpokládat, že ani jedna ze spoluvlastnic by reálně nemohla pronajmout pouze jednu polovinu domu a přilehlých pozemků, neboť by tím fakticky došlo k výraznému omezení užívacích práv všech zúčastněných subjektů. V úvahu naopak připadá pronajmutí obou pozemků včetně domu jakožto funkčního celku, přičemž jak žalobkyně, tak žalovaná by následně obdržely ½ takto získaného nájemného. Jak bylo uvedeno výše, pro posouzení výše náhrady ochuzeného spoluvlastníka je rozhodující újma vznikající ochuzenému spoluvlastníku; na základě znaleckého posudku bylo stanoveno, že nájem celého prostoru by za posuzované období činil 612 096 Kč, žalobkyni tak užíváním výlučným nemovitostí žalovanou vznikla újma v podobě neuhrazeného nájmu ve výši ½ této částky, tedy 306 048 Kč; žalobkyně však v tomto řízení požadovala pouze částku 204 674 Kč a soud, jsa vázán návrhem, jí tak přiznal pouze tuto částku (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

10. Co se týče námitek žalované ohledně nezapočítaných nákladů žalované na údržbu nemovitostí, které žalobkyně vynakládala ze svého, pak soud upozorňuje, že žalované nic nebránilo tyto své náklady uplatnit v rámci námitky započtení poté, co tyto nároky řádně vyčíslí a doloží. Zároveň i po skončení tohoto řízení se může žalovaná domáhat odpovídající náhrady nákladů na údržbu nemovitosti, pokud jí je žalobkyně neproplatila. Žalovaná však v průběhu celého řízení žádné náklady vůči žalobkyni neuplatňovala, proto je soud při rozhodování nebral v úvahu.

11. Námitkami žalované ohledně účelového jednání jejího bývalého manžela příjmení příjmení se soud podrobněji nezabýval, neboť tuto otázku již podrobně vyřešil Krajský soud v Praze a Nejvyšší soud v rámci řízení sp. zn. spisová značka.

12. Žalovanou namítané účelové jednání žalobkyně, která chtěla protahovat podílové spoluvlastnictví, a tím si vytvořit podmínky pro nárok na další bezdůvodné obohacení, považuje soud za nepodstatné, neboť vzniku bezdůvodného obohacení i při dalším trvání spoluvlastnictví mohla žalovaná snadno předejít tím, že, byť i jen dočasně do zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, přestane sama zcela tyto nemovitosti užívat; nemovitosti pak mohly být pronajaty, své případné nároky mohla žalovaná požadovat po žalobkyni žalobou.

13. Soud proto na základě shora popsaného skutkového stavu shledal nárok žalobkyně jako oprávněný a přiznal jí tak celou požadovanou částku ve výši 204 674 Kč Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů včetně náhrady 21 % DPH, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně právo na náhradu za ⟪LB:lb_001⟫ -) zaplacený soudní poplatek ve výši 10 234 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ -) mimosmluvní odměnu za zastupování advokátem za 13 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, výzva k úhradě dne 13. 4. 2021, předžalobní výzva dne 17. 5. 2021, sdělení k vyjádření dne 17. 5. 2021, žaloba, replika dne 2. 3. 2022, jednání dne 28. 6. 2022, doplnění tvrzení a označení důkazů dne 27. 7. 2022, jednání dne 31. 8. 2022, místní šetření dne 23. 9. 2022, porada dne 14. 3. 2023, jednání dne 21. 3. 2023, jednání dne 31. 3. 2023) 13x 9 140 Kč, celkem 118 820 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), ⟪LB:lb_003⟫ -) paušální náhradu hotových výdajů advokáta do podání návrhu 13 x 300 Kč, celkem 3 900 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), ⟪LB:lb_004⟫ -) náhradu za cestovní výdaje na 3x jednání u soudu (dne 28. 6. 2022, dne 31. 8. 2022, dne 23. 9. 2022, dne 21. 3. 2023; trasa obec obec obec o vzdálenosti 52 km na jednu cestu; spotřeba 5,9 l nafty číslo km) ve výši 1 183,4 Kč a 1x cestu na místní šetření (dne 23. 9. 2022; trasa obec obec obec o vzdálenosti 108 km; spotřeba 5,9 l nafty číslo km) ve výši 807,72 Kč, celkem ve výši 1 991,12 Kč (§ 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, §§ 1, 4 vyhl. č. 511/2021 Sb., §§ 1, 4 vyhl. č. 467/2022 Sb.), ⟪LB:lb_005⟫ -) náhradu za promeškaný čas na cestu k jednání u soudu a na místní šetření v rozsahu 10 půlhodin x 100 Kč, celkem ve výši 1 000 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), ⟪LB:lb_006⟫ -) 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů ve výši 26 399,33 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.),

Soud tak žalobkyni přiznal celkem částku 162 344,45 Kč.

Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za 6x provedenou poradu včetně paušálních náhrad hotových výdajů a 21 % DPH z těchto částek (celkem ve výši 68 534,4 Kč). Za provedené právní služby totiž náleží advokátu náhrada účelně vynaložených nákladů, nikoli nákladů všech. V posuzované věci se jádro sporu točilo kolem skutečnosti, v jakém rozsahu žalovaná užívala dotčené nemovitosti, a jak tento stav posoudit z hlediska práva. Aktivita žalobkyně zde zjevně nebyla zapotřebí, neboť břemeno tvrzení i důkazní v jejím zastoupení bez obtíží unesl její právní zástupce. Soudu ostatně ani není zcela jasné, jak by žalobkyně mohla svému právní zástupci pomoci např. při řešení otázky, jak prokázat nadužívání žalované, k čemuž jej soud vyzval při jednání dne 28. 6. 2022. Soud proto přiznal pouze odměnu za poradu dne 14. 3. 2023, tj. po podání znaleckého posudku a před předpokládaných výslechem znalkyně, kdy se s ohledem na znalkyní určenou výši nájemného mohl právní zástupce žalobkyně se svou klientkou radit, zda nenavrhnou rozšíření žaloby. V ostatních případech shledal soud provedené porady jako uskutečněné neúčelně.

Soud dále přezkoumal výši náhrady za cestovní výdaje právního zástupce žalobkyně. Právní zástupce účtoval za cesty provedené v roce 2021 sazbu 7,57 Kč/km, kdy vycházel ze základní sazby 5,2 Kč/km a přepočítané sazby náhrady pohonných hmot ve výši 2,87 Kč/km. Soud však po přepočtu došel k závěru, že sazba náhrady pohonných hmot má správně činit 2,78 Kč/km (5,9 l ÷ 100 km * 47,1 Kč), proto následně přiznal náhradu za cesty v roce 2021 na trase obec obec (388,9 Kč za 1 cestu) a na trase obec obec (807,72 Kč) v odpovídající výši.

15. Výrok III. o nákladech státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť podle výsledku řízení je žalovaná povinna nahradit státu náklady řízení, které stát v průběhu řízení platil (náklady dokazování).

Tyto náklady zahrnují částku 11 233,74 Kč (znalečné za podaný znalecký posudek číslo 2022 znalkyní příjmení jméno příjmení, kterou soud přiznal usnesením ze dne 14. 12. 2022, č. j. 10 C 87/2021-133) a částku 3 888,46 Kč (znalečné za výslech znalkyně příjmení jméno příjmení u jednání dne 21. 3. 2023, kterou soud přiznal usnesením ze dne 23. 3. 2023, č. j. 10 C 87/2021-158).

Celkem je tedy žalovaná povinna státu zaplatit částku 15 122,2 Kč Lhůta k plnění je určena jako třídenní s počátkem běhu od právní moci samostatného usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.