OSKO 14 C 72/2025-46

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 400 Kč s přísl.

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částka s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí v katastrálním území adresa, a sice pozemku, stavební parcely 705/8, jejíž součástí je stavba, a pozemku, parcely č. 705/42, kdy každý je vlastníkem ideální poloviny (dále jen jako „nemovitosti“). Žalovaná užívala nemovitosti v období od datum do datum výlučně sama, v důsledku čehož vzniklo žalované bezdůvodné obohacení odpovídající částce obvyklé v daném místě a čase za srovnatelné nemovitosti jako celku ve výši částka měsíčně, čemuž v případě spoluvlastnického podílu žalobce odpovídá částka ve výši částka měsíčně. Žalobce tak požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s příslušenstvím za období čtyř měsíců. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, přestože jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den datum se žádná ze stran nedostavila, ani svou neúčast neomluvila. Předvolání k jednání bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce řádně doručeno dne datum, žalované dne datum. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů, které účastníci předložili k prokázání svých tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:

Z náhledu do katastru nemovitostí bez uvedení data jeho pořízení (č.l. 6) soud zjistil, že účastníci jsou v tomto dokumentu zapsáni jako podíloví spoluvlastníci nemovitých věcí na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a sice pozemku, stavební parcely č. 705/8, jehož součástí je stavba, a dále pozemku, parcely č. 705/42, kdy každý je vlastníkem ideální poloviny. Další rozhodné skutečnosti pro věc, a sice kdy došlo k zápisu vlastnického práva, resp. vlastnických práv ve prospěch účastníků řízení a zda toto právo oběma účastníkům i nadále svědčí, však z důkazu nevyplynulo.

Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem ze dne datum, č.j. spisová značka (č.l. 7) soud zjistil, že soudní exekutor udělil žalobci příklep na vydražené nemovité věci, mimo jiné na spoluvlastnický podíl povinného Jiřího Kadavýho o velikosti ½ na pozemku, stavební parcele 705/8, jehož součástí je stavba bez č.p./če, jiná stavba, a pozemku, parcele 705/42, vše v obci adresa, katastrální území adresa, s tím, že vydražitel se stává vlastníkem vydraženým nemovitých věcí s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovitých věcí s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho vydání. Doložka právní moci není na předmětném usnesení vyznačena. Další rozhodné skutečnosti pro věc, zejména kdy vzniklo vlastnické právo žalobce ke spoluvlastnickému podílu, z důkazu nevyplynulo.

Žalovaná byla vyzývána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky dopisem právního zástupce žalobce ze dne datum (č.l. 4) odeslaným žalované dne datum (podací lístek na č.l.5).

5. Po právní stránce soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť tvrzené bezdůvodné obohacení mělo vzniknout za období od datum do datum, a tento nárok je tak nutno posoudit podle v té době platné úpravy.

Podle § 115 odst. 1 o.z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

Podle § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka

Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

S ohledem na § 1115 odst. 1, § 1117, a citovaný § 1122 o.z. je třeba vyložit tak, že podle ustálené judikatury platí, že podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k věci, tzn. určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci a jaké nesou náklady. Spoluvlastníci mohou společnou věc užívat současně, mohou se ale také dohodnout, kterou část věci bude užívat každý z nich výlučně sám. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu, je posouzením právním, které vychází ze skutkových zjištění. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka, R 19/2001). Jiná situace nastane, pokud spoluvlastník užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (dohody, rozhodnutí soudu). Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura za obohacení získané bez právního důvodu (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka). Lze tedy uzavřít, že samotné spoluvlastnické právo není právním důvodem užívání věci v jakémkoliv rozsahu; je jen důvodem k užívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu, z čehož nevyplývá právo užívat pouze konkrétní část věci, nicméně spoluvlastník je oprávněn užívat věc jen v rámci svého podílu (není-li tu právní důvod pro užívání v jiném rozsahu). Spoluvlastník nemůže bez dalšího užívat věc nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Pokud tak učiní, je povinen vydat to, oč se takovým užívání obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Při stanovení bezdůvodného obohacení je možno vycházet z obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka).

6. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinno označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 120 odst. 2 o.s.ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (tzv. břemeno důkazní). Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Smyslem důkazního břemene je přitom umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána, a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost nebyla pravdivá.

7. Jak již bylo uvedeno výše, soud za řízení provedl všechny navrhované důkazní prostředky. Zhodnocení těchto důkazů však neumožnilo soudu přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalobce, ani o tom, že by nebylo pravdivé, a to z následující důvodů.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda účastníci řízení byli v období od datum do datum podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Z provedeného dokazování tato skutečnost nevyplynula. Nicméně i pokud by účastníci spoluvlastníky byli, žalobní návrh trpí dalšími významnými nedostatky. V posuzované věci učinil žalobce obecná skutková tvrzení, že žalovaná v období od datum do datum nemovitosti „bezvýhradně užívala“, neoznačil k tomu však žádný důkaz, proto soud tuto skutečnost nemohl považovat za prokázanou. Za prokázané soud nemohl považovat ani tvrzení žalobce o výši obvyklé ceny za užívání nemovitostí, když rovněž k tomuto tvrzení nebyl žádný důkaz označen, ani předložen. Žalobce se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání. Soud mu proto nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat, že účastníci byli v rozhodném období spoluvlastníky nemovitostí, že žalovaná užívala v předmětné době nemovitosti nad rámec svého podílu, a že obvyklá výše nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek činila částka měsíčně. V této souvislosti je třeba připomenout ustálenou judikatura Nejvyššího soudu, která k tomu uvádí (srov. rozsudek ze dne datum, sp.zn. spisová značka), že „účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Jde o procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu musí být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch“.

9. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě nevyhověl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila v tvrzené výši, a to ve smyslu shora uvedeného výkladu. Soud proto žalobu výrokem I zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované, která byla procesně úspěšnější však žádné náklady prokazatelně nevznikly, když v řízení byla po celou dobu zcela pasivní. Soud proto výrokem II rozhodl, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.