OSKO 15 C 114/2025-55

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Mejstříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 36 175 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do požadavku na zaplacení částky ve výši 20 837 Kč s úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhal zaplacení částky ve výši 36 175 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku ve výši 1 920 Kč. Dále společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkovou částku ve výši 7 742 Kč. Pohledávky na žalobce přešly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na tuto nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ačkoliv mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce vyslovil s uvedeným postupem souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce předal v den podpisu smlouvy žalovanému hotovostní půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 480 Kč k rukám zástupce věřitele, činila 24 960 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce č. hodnota). Žalovaný na půjčku uhradil celkovou částku ve výši 1 920 Kč (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek), která byla ve smyslu článku 5 smluvních podmínek započítána nejprve na souhrnný poplatek (prokázáno Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena žalobci. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky). K úhradě zbývající části dluhu ve výši 23 141 Kč, skládající se z jistiny ve výši 13 906,85 Kč, souhrnného poplatku ve výši 9 234,15 s úrokem z prodlení byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne datum včetně poštovního podacího archu).

6. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce předal v den podpisu smlouvy žalovanému hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč k rukám zástupce věřitele, činila 16 640 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce č. hodnota). Žalovaný na půjčku uhradil celkovou částku ve výši 7 742 Kč (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek), která byla ve smyslu článku 5 smluvních podmínek započítána nejprve na souhrnný poplatek (prokázáno Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena žalobci. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky). K úhradě zbývající části dluhu ve výši 13 034 Kč, skládající se z jistiny ve výši 7 832,93 Kč, souhrnného poplatku ve výši 5 201,07 s úrokem z prodlení byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne datum včetně poštovního podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud tedy aplikoval zejména § 55 a § 56 odst. 1, 2 obč. zák., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Za shora uvedeného soud po postupu dle § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, smlouva o půjčce ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný prokazatelně převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy a dále smlouva o půjčce ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný prokazatelně převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy.

11. Žalovaný se v uzavřené smlouvě o půjčce č. hodnota zavázal, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 15 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč a dále se ve smlouvě o půjčce č. hodnota zavázal, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč. Pojem souhrnný poplatek není ve smlouvě ani podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobce, resp. jeho právního předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.) nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015 a 27Co 219/2015, nejnověji např. 30Co 216/2017, 30Co 217/07, 30Co 218/2017.

12. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku cca ve výši 69% z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013, o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nahrazovat).

13. Úrok byl tedy smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Co 216/2017). S odkazem na závěry Ústavního soudu v rozhodnutí Pl. ÚS 1/10 soud ještě dodává, že pokud spotřebitelská smlouva obsahuje ujednání, jež zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je tak neplatný pro rozpor s ust. § 56 obč. zák.

14. Žalovaný na jistinu ve výši 15 000 Kč zaplatil 1 920 Kč, tj. zbývá doplatit 13 080 Kč. Dále žalovaný na jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatil 7 742 Kč, tj. zbývá doplatit 2 258 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný co do celkové částky 15 338 Kč s příslušenstvím (výrok I). Naproti tomu co do nároku na zaplacení částky 20 837 Kč s úrokem z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Žalovaný se tím, že nezaplatil svůj dluh řádně a včas dostal do prodlení a žalobce má nárok na úroky z prodlení ve výši, kterou požadoval (§ 517 odst. 2 obč. zák.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

15. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převažující úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.