OSKO 11 C 279/2025-91

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Matouškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 336 777,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 202 508,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 3. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 134 268,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 357,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 266,95 Kč, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 328 324,23 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 134 268,69 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 202 508,54 Kč od 18. 12. 2024 do 28. 3. 2025 a úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 202 508,54 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 480,88 Kč, k rukám advokáta tituly před jménem do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 23. 4. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 336 777,23 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba), se sídlem adresa, IČ: IČO, a žalovanou byla dne 3. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně Smlouva o úvěru Anonymizováno Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 500 000 Kč z úvěrového účtu č.č. účtu. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část jí byla poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 4,90% ročně. Dále se žalovaná zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. V rámci smlouvy si žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce poplatek. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byla povinna hradit měsíčně také sjednané poplatky. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a dopisem ze dne 24. 6. 2024 úvěr k tomuto datu zesplatnil. V souladu s ujednáním v čl. IV. smlouvy a dle sazebníku právní předchůdce žalobce dále uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 355 807,24 Kč byla žalovaná povinna neprodleně uhradit. Dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši zaplacena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, a to s účinností ke dni 13. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 1. 2025. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 328 324,23 Kč, poplatků ve výši 8 453 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 18 357,76 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 21 266,95 Kč. Dále žalobce rovněž požadoval zaplacení úroků ve výši 4,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 328 314,23 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně z dlužné částky ve výši 336 777,23 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 328 324,23 Kč a dlužných poplatků ve výši 8 453 Kč, od 18. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 13. 3. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:

5. Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. (dříve právnická osoba a žalovanou byla dne 3. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno V souladu se smlouvou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, kdy částka 90 793,95 Kč byla poskytnuta účelově na plnou úhradu úvěru žalované u Anonymizováno, částka 283 834,24 Kč byla poskytnuta účelově na plnou úhradu úvěru žalované u právnická osoba. a zbývající část byla neúčelově žalované zaslána na běžný účet č. č. účtu. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách po 5 801,87 Kč (5 278,87 Kč – anuitní splátka úvěru, 523 Kč – úhrada pojištění). Dle evidence právního předchůdce žalobce žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností využil právní předchůdce žalobce svého práva a dopisem ze dne 24. 6. 2024 úvěr k tomuto dni zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 3. 1. 2025. Žalovaná byla žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 13. 3. 2025.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 3. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, které nehradila řádně a dostala se do prodlení s úhradou úvěru.

14. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce a označil k nim důkazní prostředky.

15. Žalobce podáním ze dne 29. 12. 2025 uvedl, že jeho právní předchůdce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 3. 5. 2019, když žalovaná žádala banku o konsolidaci úvěrů ve výši 500 000 Kč. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází předchůdce žalobce z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu, nebo příjmu který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr. Z předloženého potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 8. 2017 na dobu neurčitou zaměstnána jako recepční ve společnosti právnická osoba, IČ IČO, výše jejího průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 16 784 Kč měsíčně, výše hrubého příjmu žalované za posledních 12 měsíců činila 216 142 Kč a výše jejího čistého příjmu za toto období činila 196 042. Ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, žalovaná nebyla ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení jejího pracovního poměru. Žalovaná v žádosti o úvěr zároveň uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč a skutečnost, že je svobodná, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované předchůdce žalobce porovnával její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 84 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení předchůdce žalobce žádosti žalované vyhověl a konsolidoval její závazky úvěrem 500 000 Kč, když výše nové splátky činila 5 278,87 Kč. Do výdajů žalované byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků, zjištěné z veřejných databází. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti žalované vyhověno a předmětný úvěr jí byl poskytnut.

Žalobce ke svým tvrzením předložil Žádost Anonymizováno, výpis z úvěrového účtu žalované, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti právního předchůdce žalobce, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o výši příjmu žalované a platební historii.

16. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO IČO s čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců 196 042 Kč a ze mzdy mu nejsou strhávány žádné srážky. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, jak bylo žalovanou na poskytnutý úvěr spláceno, přičemž celkem zaplatila předchůdci žalobce na úvěr částku 297 491,46 Kč.

17. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zjišťoval výši jejích příjmů, údaje zaznamenával do dokumentu Žádost Anonymizováno s tím, že uvedl zdroj zjištění – souhrnné potvrzení o příjmu, které soudu předložil. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalované, když se spokojil s jediným dokladem zaměstnavatele o příjmu, neprověřoval běžný účet žalované a vůbec neověřoval výdaje žalované. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované v poměru k výši poskytnutého úvěru (500 000 Kč). Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

20. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

21. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

22. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

23. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

24. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

25. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

26. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

27. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 500 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná na úvěr uhradila celkem 297 491,46 Kč (prokázáno platební historií o splácení úvěru) a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 202 508,54 Kč. Kromě této částky je žalovaná dále povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 29. 3. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 134 268,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 357,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 266,95 Kč, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 328 324,23 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 134 268,69 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 202 508,54 Kč od 18. 12. 2024 do 28. 3. 2025 a úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 202 508,54 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 202 508,54 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 134 268,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 357,76 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 60 %, neúspěšný byl ve výši 40 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 20 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 4 úkony právní služby po 9 660 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 8 492,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 13 472 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 62 404,40 Kč, z toho 20 % představuje částku 12 480,88 Kč.

Soud nepřiznal žalobci náhradu za písemné podání obsahující tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů, neboť to mělo být obsaženo již v žalobě, nejedná se tedy o účelně vynaložený náklad.

Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.