OSKO 14 C 224/2025-24

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 115 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 815 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 815 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ SPZ, VIN VIN kód, u kterého neměl od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“) tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 9 815 Kč a dále náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Přes žalobní upomínku žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

2. V poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je ukrajinský státní občan. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu nadepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s., neupravuje mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, přičemž na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) dospěl k závěru, že rozhodným je právo české. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek [§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) a § 115a o.s.ř.]. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o.s.ř. žádné námitky. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání, a to na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k následujícím závěrům: Z Kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla soud zjistil, že žalovaný byl od 9. 8. 2024 vlastník/provozovatel osobního vozidla s registrační značkou SPZ. Z Výzvy ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 9 815 Kč (denní sazba 65 Kč násobená 151 dny) ve lhůtě 60 dnů od doručení, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako provozovatel vozidla s registrační značkou SPZ neměl v období od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 30/2024 Sb. s upozorněním, že dojde-li k úhradě příspěvku v zákonné lhůtě, nebudou požadovány náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku. Z dopisu ze dne 12. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému upomínku k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu žalobkyně, přičemž byly žalovanému vyúčtovány náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2025 vč. podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou před podáním žaloby.

6. Podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel, nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.

7. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

8. Podle § 45 odst. 2, 3 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí právnická osoba příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.

9. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.

10. Podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška č. 69/2024 Sb.“), ve znění účinném do 31. 12. 2025, činí denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3. Dle § 6 této vyhlášky činí výše paušálních nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.

11. Podle § 47 zákona č. 30/2024 Sb. povinnost zaplatit příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a náklady právnická osoba spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zaniká, jestliže Jméno žalobkyně do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek písemně nevyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se právnická osoba dozví, kdo je provozovatelem tuzemského vozidla.

12. Co se týče právního posouzení věci dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný jakožto provozovatel shora specifikovaného osobního automobilu porušil svou zákonnou povinnost sjednat v období od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, která mu vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. Následkem porušení uvedené povinnosti vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku v souladu s § 45 odst. 2, 3 zákona č. 30/2024 Sb., a to ve výši 9 815 Kč jako součinu 151 dní a denní sazby příspěvku ve výši 65 Kč, jakož i nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Povinnost žalovaného přitom nezanikla, neboť v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek v zákonné roční lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku, uložil mu soud i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

13. Na základě doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif”) za každý ze tří úkonů právní služby po 400 Kč realizovaných před podáním návrhu ve věci samé [tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejí návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na příspěvek za porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem, resp. jeho zástupcem, ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. Lhůta k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku je možno odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.