OSKO 20 C 14/2026-57

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně/Anonymizováno, Anonymizováno 00 Anonymizováno-Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 11 546,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 6 546,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 118,67 Kč od datum do datum a z částky 118,70 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. hodnota, podle které žalobkyně žalované dočasně přenechala částku 5 000 Kč. Požaduje dlužnou jistinu ve výši 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší ve výši 99,50 Kč, úrok ve výši 6 374,68 Kč a poplatek za službu informační SMS servis ve výši 19,20 Kč.

2. Žalovaná nepopřela uzavření smlouvy a poskytnutí prostředků, požádala o plnění ve splátkách.

3. Z provedeného dokazování dospěl soud následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 34 000 Kč za úrok ve výši 1,066 % denně (prokázáno smlouvou, předpisem denních splátek, obchodními podmínkami, ověřením bankovní identity, autorizací ověření totožnosti). Žalobkyně ohledně úvěruschopnosti žalované vyšla ze zjištění, že žalovaná dosahuje příjmu 18 575 Kč. K dispozici měla též výpis z jejího účtu za období od datum do datum, kde byl počáteční zůstatek 0 Kč a konečný 12 Kč a kam byl dne datum vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši 4 810 Kč. Žalobkyně počítala s tím, že domácnost žalované čítá dvě ekonomicky aktivní osoby, že žalovaná vydá na bydlení 12 000 Kč měsíčně a má jiné zbytné výdaje ve výši 500 Kč měsíčně a žádné půjčky. Žalovaná uvedla příjem 38 000 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením o ověření příjmu, výpisem z účtu, výpisem posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně vyplatila na účet žalované dne datum na její účet 5 000 Kč (prokázáno sdělením Moneta Money bank, a.s.). Žalobkyně smlouvu kvůli prodlení žalované vypověděla (prokázáno e-mailem ze dne datum). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).

4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18).

8. Ohledně prověření úvěruschopnosti z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně považovala úvěr ve výši dosahující téměř dvojnásobku příjmu žalované, s nímž žalobkyně počítala při ověření úvěruschopnosti, za extrémně rizikový. To je vidět v úrokové sazbě ve výši 389,09 % ročně (sic). Přitom měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalované, z nichž jasně vyplývalo, že žalovaná se svými příjmy stěží vychází, když kladného zůstatku na účtu dosáhla díky spotřebitelskému úvěru, který navíc nebyl zohledněn ve výdajích žalované. Příjem žalované pocházel od Úřadu práce, což mělo žalobkyni samo o sobě varovat stejně jako to, že žalovaná uvedla příjem dvojnásobný oproti tomu, jaký zjistila žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.

9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalovanému bez právního důvodu. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu přesahujícím poskytnuté plnění a odpovídající části úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná sice požádala o plnění ve splátkách, avšak vzhledem k jejímu nejistému příjmu v rámci výkonu trestu odnětí svobody nebylo možné jejímu návrhu vyhovět.

12. Na základě poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) a s ohledem na skutečnost, že žalované dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí dle části šesté o.s.ř. či na exekuci dle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.