OSKT 5 C 213/2022-59

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka, co do úroku z prodlení ve výši 9 % z částky anonymizována dvě slova od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, jakož i částky částka. Konstatovala, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši částka, kdy žalovaný se tuto zavázal vrátit v měsíčních splátkách po částka a to v pravidelných 13 rovnoměrných měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky připadla na datum datum. Žalovaný však svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky. Dle článku V. smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen jako dlužník zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl v prodlení. Smluvní pokuta z částky částka za období od datum do datum by činila částka. Žalobkyně však požadovala smluvní pokutu ve výši částka. Dále uvedla, že předmětná pohledávky byla postoupena společností právnická osoba, na společnost právnická osoba, která předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes písemnou upomínku žalobkyně před podáním žaloby.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem datum dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smluv o postoupení pohledávek a jejích příloh, z nichž vzal za prokázané, že původní věřitel, společnost právnická osoba, uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž pohledávku za žalovaným postoupila na společnost právnická osoba Ta následně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne datum, na základě které předmětná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. právnická osoba dopisem ze dne datum informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek – č. l. 22 spisu). Soud pro úplnost dodává, že původní věřitel, společnost právnická osoba, prodala část závodu společnosti právnická osoba, jak zřejmé z notářského zápisu sp. zn. anonymizováno číslo spisová značka ze dne datum rozhodnutí, společnost právnická osoba uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek dne datum.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne datum. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba (dále jen společnost) zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši částka na dobu 13 měsíců. Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 25,85 % ročně, dohodly se, že za správu úvěru zaplatí žalovaný poplatek v celkové výši částka a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši částka, tedy vedle poskytnuté jistiny ve výši částka uhradí dalších částka a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 5 dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V článku V. bod 4 úvěrové smlouvy smluvní strany dohodly, že v případě prodlení dlužníka – žalovaného s úhradou splátek úvěru je dlužník povinen uhradit věřiteli – společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně, jmenovanou společností právnická osoba a žalovaným ze dne datum je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že dle obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že vedle poskytnuté částky ve výši částka měl žalovaný povinnost uhradit též poplatek ve výši částka za správu úvěru a ve výši částka za hotovostní výběr splátek, kdy tyto poplatky v součtu představují 41 % poskytnuté částky, společně se sjednaným úrokem ve výši částka pak představují 69 % poskytnuté částky. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za půjčené peněžní prostředky ve formě úroků víceméně přiměřenou (v daném případě 25,85 % ročně) si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky poskytnuté. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Sjednané vysoké poplatky specifikované shora nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou.

6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky částka, tj. částky žalovanému poskytnuté, avšak dosud neuhrazené, a nepřiznal právo na částku částka představující smluvní pokutu. Soud má za to, že ujednání o smluvní pokutě patří do oddílu 3 utvrzení dluhu občanského zákoníku, konkrétně upraveno v § 2048 a následující o. z., a bylo sjednáno pro případ porušení povinnosti žalovaného včas a řádně hradit sjednaný závazek. Toto ujednání o smluvní pokutě však má akcesorickou povahu a je existenčně závislé na závazku hlavním. Ten však byl soudem shledán neplatným, proto bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě.

7. Vzhledem k tomu, že se jedná, jak bylo výše uvedeno, o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Výzva k úhradě byla obsažena v dopisu datovaném datum, který byl dán k poštovní přepravě dne datum, jak doloženo podacím lístkem. Ve světle § 573 o. z., se tak výzva dostala do dispoziční sféry adresáta – žalovaného dnem datum. Dle obsahu dané výzvy měl žalovaný poskytnout peněžité plnění žalobkyni do tří dnů od doručení, tzn. do datum. Pokud tak neučinil, dnem datum se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. době prodlení výše úroku z prodlení činila 15 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., žalobkyně však požadoval úrok nižší 9 % ročně, soud vázán žalobním petitem v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.

8. Soud sice k důkazu provedl souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis splátek, formulář pro standartní informace, finanční analýzu, credit scoring, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, čestné prohlášení, výpisy z účtu, avšak z nich nedovodil pro věc žádných zjištění.

9. Výrok pod bodem III. daného rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2, za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla úspěch v 55 % předmětu sporu, neúspěch ve 45 % předmětu sporu, má proto právo na 10 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou za zastupování advokátem ve výši částka za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka datovaná datum, dále třemi režijními paušály po částka dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši částka podle § 137 odst. 3 písmeno a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí částka, když 10 % představuje částka. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci je třeba rovněž vycházet z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a to kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni datum, když v tomto směru soud vycházel z nálezu Ústavního soudu I ÚS 2717/08.

10. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby ve výši částka, ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek dle položky 1 bod b) sazebníku poplatků do částky částka. Soud proto uložil žalovanému doplatek ve výši částka zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. jako straně ve sporu převážně neúspěšné. V této souvislosti je nutné uvést, že žalovaný pokud by řádně plnil, k podání žaloby by nedošlo.

11. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, nákladů řízení i doplatku soudního poplatku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).