OSKT 9 C 104/2025-97

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 91 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 765 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 51 235 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 81 000 Kč ode dne 5. 2. 2025, jakož i částky 10 368 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 914 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 91 368 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní datum dohodu o narovnání, na základě které bylo mezi stranami dohodnuto, že veškerá sporná práva vzniknuvší ze smlouvy o úvěru č. hodnota a ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřením dohody zanikla, a byla nahrazena závazkem novým. Žalovaný se tak zavázal ke splácení částky ve výši 96 000 Kč, a to celkem ve 32 splátkách, splatných vždy nejpozději 25. den v daném kalendářním měsíci. Žalovaný tento svůj dluh neplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení se zaplacením splátky dne 26. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že se žalovaný octl v prodlení, byl rovněž celý dluh dne 26. 11. 2024 zesplatněn. Žalobkyni také vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý kalendářní den trvání prodlení až do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tedy od datum do datum. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 1. 2025 předžalobní výzvu, avšak žalovaný ke dni podání návrhu ničeho neuhradil a byl zcela nekontaktní.

2. V doplnění žaloby ze dne 7. 5. 2025 žalobkyně k výzvě soudu k doplnění dokazování, které se týkalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného, a dále vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku dodatečného dokladu o příjmech, z výpisu z centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného a z registru SOLUS, přičemž seznala, že žalovaný byl úvěruschopný.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Žalobkyně soudu předložila dohodu o narovnání uzavřenou dne datum mezi žalobkyní a žalovaným, jejíž předmětem byly zánik a náhrada sporných práv závazkem novým, touto dohodou. Smluvní strany si rovněž sjednaly, že smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a Anonymizováno byly uzavřeny řádně a jsou platné, spornou se stala otázka výše pravidelné měsíční splátky úvěru č. hodnota. Žalovaný se uzavřením této dohody zavázal, že do té doby samostatné splátky na spotřebitelský úvěr č. hodnota a na spotřebitelský úvěr č. hodnota měl hradit, po dohodě jednotně, a to tak, že tyto splátky budou nahrazeny jednou „novou“ splátkou ve výši 3 000 Kč, splatné vždy k 25. dni v měsíci, a celkem 32 splátkami tak uhradí částku ve výši 96 000 Kč.

6. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota včetně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, uzavřenou dne datum mezi žalobkyní a žalovaným, kdy výše částky spotřebitelského úvěru byla sjednána na 50 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal spotřebitelský úvěr splácet ve 12 měsíčních splátkách, kdy výše jedné měsíční splátky byla 7 500 Kč, úroková sazba byla sjednaná ve výši 15 % měsíčně. Žalovaný se tak zavázal ke splacení celkové služné částky ve výši 140 000 Kč, kdy 90 000 Kč tvoří pouze úrok.

7. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, uzavřenou dne datum mezi žalobkyní a žalovaným, kdy výše částky spotřebitelského úvěru byla 15 000 Kč s tím, že částka 12 000 Kč měla být žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet, částka 3 000 Kč měla být započtena na náklad poskytovatele, přičemž se žalovaný zavázal spotřebitelský úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách, kdy výše jedné měsíční splátky byla 386 Kč. Úroková sazba byla sjednání ve výši 23 % ročně K této smlouvě však žalobkyně nabízela „doplňkovou službu Anonymizováno“, kdy nad rámec splátky spotřebitelského úvěru, bude žalovaný souběžně splácet v měsíčních splátkách celkem částku 18 936 Kč, za poskytnutí této doplňkové služby, a to ve výši 263 Kč měsíčně.

8. Ze záznamu z internetového bankovnictví žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného č. č. účtu byla převedena dne 5. 1. 2022 částka 12 000 Kč a dne 8. 11. 2023 částka 50 000 Kč.

9. Z vyjádření žalobkyně, které obsahovalo mj. tabulku umoření, vyplývá, že žalovaný uhradil ke dni 7. 5. 2025 na úvěru č. hodnota celkem částku 9 735 Kč, a to v 15 splátkách po 649 Kč, na úvěru č. hodnota celkem částku 7 500 Kč, a to v 1 splátce, a následně po uzavření dohody o narovnání celkem částku ve výši 15 000 Kč, a to v 5 splátkách po 3 000 Kč. Celkem tedy žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 32 235 Kč.

10. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc říjen 2021 bylo zjištěno, že žalovanému náležela výplata v celkové výši částka.

11. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc říjen 2023 bylo zjištěno, že žalovanému náležela výplata v celkové výši částka.

12. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc září 2023 bylo zjištěno, že žalovanému náležela výplata v celkové výši částka.

13. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc srpen 2023 bylo zjištěno, že žalovanému náležela výplata v celkové výši částka.

14. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021, jakož i od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023, se podává platební morálka žalovaného, jakož i jeho jednotlivé pohyby na účtu.

15. Z potvrzení o příjmu ze dne 7. 11. 2023 bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného, společnost právnická osoba., potvrdil žalovanému příjem ve výši částka, jakož i zaměstnání na dobu neurčitou od 1. 3. 2022.

16. Z doložených fotografií vyplývá, že žalobkyně disponovala kopiemi občanských průkazů žalovaného.

17. Z výsledků lustrace se podává, že žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v rozličných registrech.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2025 (doplněné podacím lístkem) vyplývá, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně upozorněn, že dluh byl zesplatněn dne 26. 11. 2024 a zároveň byl vyzván k uhrazení částky ve výši 86 184 Kč, přičemž tato částka se skládala z částky 81 000 Kč (zbývající zůstatek dluhu) a 5 184 Kč (smluvní pokuta).

19. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

27. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně, se soud zabýval obsahem dohody o narovnání, i obsahem smluv samotných. Ve smyslu § 555 dost. 1 o. z. soud posoudil dohodu o narovnání ze dne datum podle jejího obsahu nikoliv jako narovnání ve smyslu § 1903 o. z., nýbrž jako novaci, a to konkrétně tzv. novaci privativní ve smyslu § 1902 o. z. Rozdíl mezi těmito instituty popisuje Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2589/2018, kdy je zmíněno, že narovnání slouží k úpravě práv sporných či pochybných, kdy na existenci daného práva existují různé názory stran. Právě onou „dohodou o narovnání“ došlo pouze ke změně celkového splátkového kalendáře. V posuzovaném případě žádná ze stran nesporovala žádné ve smlouvách uvedené právo či konkrétní ujednání. Nemůže se tak jednat o narovnání, ale o novaci.

28. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, uzavřená dne datum je, stejně jako smlouva č. hodnota, uzavřená dne datum, včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby Anonymizováno, přitom neplatná, a to z následujících důvodů.

29. Ve světle § 580 odst. 1 o. z. má soud za to, že smlouva č. hodnota, uzavřená dne datum, kterou byla sjednána výše úroku 15 % měsíčně a žalovaný byl povinen za časový interval 12 měsíců za poskytnutých 50 000 Kč splatit celkem částku 140 000 Kč, jak je již výše zmíněno, sama o sobě způsobuje významný nepoměr v právech a v povinnostech stran, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o úvěr spotřebitelský, tedy o závazkový vztah, ve kterém na jedné straně vystupuje osoba, která není podnikatelem ve smyslu § 419 o. z., uplatňuje se na závazkový vztah i úprava o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následující o. z. Ve smyslu § 1813 odst. 1 se tak jedná o zneužívající ujednání, neboť žalovaný byl povinen zaplatit částku o 180 % vyšší, než jaká mu byla vyplacena, kdy se jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018).

30. Ve světle § 580 odst. 1 má soud rovněž za to, že smlouva o zřízení doplňkové služby Anonymizováno, je neplatná. Samotná smlouva o zřízení doplňkové služby vázne na existenci úvěrové smlouvy samotné, tj. smlouvy č. hodnota. V tomto případě by taková smlouva nebyla uzavřena, pokud by nebyla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, ze dne datum. Spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč tak ve výsledku představuje částku nižší, než kolik se zavázal žalovaný zaplatit za doplňkovou službu. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně se spotřebitelským úvěrem celkem částku ve výši 18 936 Kč, kdy výše jedné měsíční splátky byla 263 Kč. Hodnota faktického příslušenství pohledávky hlavní, tak převyšuje výši úvěru samotného. Ve skutečnosti se však nejednalo o úhradu využití předmětných služeb jako takových, neboť ty by v případě jejich využití žalovaný hradil zvlášť dle „sazebníku“ v čl. 2.4 – 2.9.1 smlouvy o zřízení doplňkové služby Anonymizováno. Jednalo se tak fakticky o zaplacení umožnění zaplatit užití doplňkové služby, čímž žalobkyně nesledovala nic jiného než obohacení se. Ve světle ku příkladu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, č. j. 14 VSOL 335/2022-185, nad rámec výše zmíněného, pak nejasnost plnění, tedy za co konkrétně daná strana konkrétního závazku platí, způsobuje neplatnost. V tomto případě než o poskytnutí doplňkové služby, se jednalo o fakticky skrytý úrok.

31. Vzhledem k tomu, že všechny výše uvedené smlouvy o úvěru byly uzavřeny se spotřebitelem, je nutno podotknout, že se na ně vztahuje i zvláštní úprava zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 a odst. 2 tohoto zákona, pak vyplývá jistá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost úvěr splácet řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost posoudila ve smyslu § 75 stejného zákona, s odbornou péčí, k čemuž předložila listinné důkazy na výzvu soudu ve svém vyjádření ze dne 7. 5. 2025.

32. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu, z období od října roku 2021 do prosince 2021 je patrné, že konečné zůstatky přinejmenším vzbuzují jisté pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Výše celkové splátky úvěru č. hodnota včetně doplňkové služby Anonymizováno je 639 Kč a konečný zůstatek na účtu žalovaného v jednom ze třech uvedených měsíců je 66,12 Kč (1. 10. - 31. 10. 2021). Žalovaný v jednotlivých měsících dle výpisů pak zasílá více než pravidelně částky na zahraniční účty v Anonymizováno či na Anonymizováno, které byly vedené pro společnosti provozující hazardní hry. Celkem tak v měsíci listopadu roku 2021 zaslal více než 10 000 Kč na tyto účty, dalších téměř 9 500 Kč zaslal na nákup herních kuponů, v měsíci prosinci roku 2021 zaslal na výše zmíněné účty více než 4 000 Kč. Z výpisu z účtu za měsíc říjen roku 2021 bylo patrné, že výdaje žalovaného překročili o 9 966,69 Kč příjmy. Rovněž bylo patrné, že žalovaný splácel více dluhů. Žalovaný má tedy významné sklony ke hraní hazardních her. Jako marnotratné lze rovněž označit chování žalovaného vyplývající z výpisů z účtu, neboť měsíčně utrácí vzhledem k jeho příjmu nezanedbatelné částky (v řádech i vyšších tisíců korun) na herní kupony a jiné doplňky do počítačových her. Žalovaný dle názoru soudu nebyl schopen úvěr řádně a včas splácet, jak je z předložených listinných důkazů patrné, a úvěr, byť se splátkami ve výši stovek korun měsíčně, mu neměl být poskytnut. Žalobkyně tak nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

33. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu, z období od srpna roku 2023 do října roku 2023 je patrné, že konečné zůstatky na tomto účtu nedosahují ani 1/5 výše měsíční splátky úvěru č. hodnota, ba dokonce byl rovněž zůstatek za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 záporný, konkrétně -75,32 Kč. Každý jednotlivý měsíc žalovaný zasílá finanční částky na účty společností provozující hazardní hry. Za doplňky do počítačových her (vzhledy střelných zbraní, nožů aj.) zaplatil v měsíci září roku 2023 částku ve výši 23 187,53 Kč, kdy tato částka se téměř rovná měsíčnímu příjmu ze zaměstnání, což svědčí rovněž o marnotratnosti žalovaného. Žalobkyně tak nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

34. Vzhledem k výše zmíněnému soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru jsou neplatné, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru nepostupoval v souladu s § 86 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. Jedná se o neplatnost, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy o neplatnost absolutní ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zákona.

35. Smlouva o zřízení doplňkové služby Anonymizováno je poté v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy č. hodnota rovněž neplatná, neboť její existence vázne na existenci a platnosti úvěrové smlouvy.

36. Jak již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, výše zmiňovaném, stanovil, novace ve smyslu § 1902 o. z. není možná, když původní závazek je neplatný. Ve světle tohoto rozhodnutí je pak i „dohoda o narovnání“, ze dne datum, neplatná.

37. Ve světle řečeného tudíž bylo třeba nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z.

38. Žalovaný prokazatelně přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 50 000 Kč a 12 000 Kč, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Ze žalobních tvrzení a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný uhradil z titulu (resp. ve prospěch) úvěrových smluv částky ve výši 9 735 Kč, 7 500 Kč, a po uzavření dohody o narovnání, částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný tedy uhradil celkem částku ve výši 32 235 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou (62 000 Kč) a částkou žalovaným zaplacenou (32 235 Kč), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 29 765 Kč.

39. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a z komentářové literatury vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

40. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

41. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatných smluv o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

42. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného (ve výroku II.) převýšil procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.). Žalovaný však žádné náklady neúčtoval, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

44. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, a proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 914 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 3 655 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 4 569 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 914 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.