OSKT 9 C 333/2025-41

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 21 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 600 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 1 086,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 600 Kč od 29. 4. 2025 do 6. 6. 2025, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 21 600 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 357,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 600 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO IČO (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit krom jistiny částku ve výši 23 841 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 17 620 Kč, dále částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 721 Kč. Vše zmíněné se žalovaný zavázal zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 881 Kč. Žalovaný měl vše splatit nejpozději dne 7. 12. 2024, avšak svou povinnost řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh zaplatit pouze částku ve výši 6 400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení peněžní částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 8. 12. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 1 086,30 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 51 841 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 881 Kč, kdy krom dlužné jistiny se zavázal zaplatit poplatek ve výši 23 841 Kč představující součet úroku ve výši 17 620 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 721 Kč, a částky ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru. Údaje o žalovaném byly právní předchůdkyní žalobkyně zjištěny ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.

5. Z platební historie žalovaného pak bylo zjištěno, že na svůj dluh žalovaný zaplatil ve 3 splátkách celkem částku ve výši 6 400 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy č. hodnota, jakož i potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně, mimo jiné nabyla pohledávku za žalovaným.

7. Právní předchůdkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne datum postoupení pohledávky žalobkyni, kdy dle předloženého podacího lístku byl tento dopis poskytovateli poštovních služeb předán dne 22. 5. 2025.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., jak doložila výzvou samotnou, tak podacím lístkem ze dne 30. 7. 2025.

9. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

11. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.

12. Žalovaný obdržel peněžitou částku ve výši 28 000 Kč, kdy se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně krom dlužné jistiny také úrok ve výši 68,80 % ročně, a poplatky v celkové výši 6 221 Kč. Soud tak shledává smlouvu neplatnou z důvodu zjevného příčení se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 o. z., kdy k neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu dle § 588 o. z. Nutno podotknout, že se na tuto smlouvu vztahují ustanovení § 1810 a násl. o. z. na ochranu spotřebitele, kdy v tomto případě se, co se úroku týče ve spojení s poplatky, jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Žalovaný tak byl povinen zaplatit 185 % poskytnutého plnění za období 1,5 roku.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, je osobou povinnou podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovat svou činnost s odbornou péčí, a s touto péčí i náležitě spolehlivě a bez důvodných pochybností zjistit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a odst. 2 stejného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy o tom, že by úvěruschopnost žalovaného jakkoliv posuzovala, hodnotila, či vůbec zkoumala, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala důkladně a s odbornou péčí dle § 75 a § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., úvěruschopnost žalovaného, respektive ji vůbec neposuzovala. Právě z tohoto důvodu taktéž shledal soud smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona.

14. Žalobkyně si je zřejmě vědoma rozporů smlouvy s právním řádem, neboť svůj nárok uplatnila jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

15. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o. z., neboť zde nebyl a není platný závazek. V tomto směru soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné a vyplývají ze shora uvedených listinných důkazů. Žalovaný nároky žalobkyně žádným relevantním způsobem nezpochybnil a neprokázal, že by dluh uhradil. Soud proto nároky žalobkyně posoudil jakožto nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, na svůj dluh plnil částkou ve výši 6 400 Kč. Částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni tak představuje rozdíl mezi těmito plněními, tedy částku ve výši 21 600 Kč.

16. Soud se rovněž zabýval úrokem z prodlení, jehož zaplacení žalobkyně požadovala jednak od 29. 4. 2025, jednak jej zčásti kapitalizovala ve výši 1 086,30 Kč za období od 8. 12. 2024 do 28. 4. 2025. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaný byl vyzván k plnění současně v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy toto bylo provozovateli poštovních služeb předáno dne 22. 5. 2025. Má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z., tedy dne 27. 5. 2025. Žalovanému byla stanovena lhůta 10 dnů k plnění, tedy tato lhůta uplynula dne 6. 6. 2025, kdy žalovaný byl v prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode dne 7. 6. 2025. Od tohoto dne je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně nicméně požadovala po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny již ode dne následujícího po sjednaném datu poslední splátky, přičemž soud žalobu v tomto rozsahu s ohledem na výše uvedený závěr ohledně přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu věřitele k úhradě dluhu zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I., 94 %) převýšil procesní úspěch žalovaného (ve výroku II., 6 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalovaného, tj. ve výši 88 %.

18. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 864 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 315 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 679 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 88 %, tj. částku 2 357,52 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.

19. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.