OSKV 9 C 146/2022-15

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 5.997,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.997,94 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 4.745,20 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52,74 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.945,20 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6.934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 21. 1. 2022 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.997,94 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 146/2022

Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právnická osoba (nyní právnická osoba, dále jen„ banka“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 16. 10. 2012 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, na základě níž byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaný úvěr nesplácel a banka proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 16. 10. 2019. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 uzavřené mezi žalobcem a bankou. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 5.997,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).

Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.

V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, pokračování -3- sp. zn. 9 C 146/2022 přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a následující obchodního zákoníku, který podléhá režimu tohoto zákona dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Žalovaný ve sjednané lhůtě nesplnil povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a z ustanovení § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaný porušil svůj smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatit poskytnutý úvěr a v důsledku toho se ocitl v prodlení, má žalobce (jako věřitel pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) právo na zaplacení dlužné částky a rovněž zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve vazbě na ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému stanovil ke splnění jeho povinností v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. běžnou třídenní lhůtu.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 6.934 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.