OSKV 16 C 183/2014-771

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku st.p. číslo jehož součástí je stavba adresa v část obce, a pozemku p.p. číslo v katastrálním území Čankov, obec Karlovy Vary, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 164.165,46 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech částečnou náhradu nákladů řízení v částce 2.917 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem v k.ú. část obce (vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku). Uváděla, že žalovaný koupil od žalobkyně podíl ½ na předmětných nemovitých věcech kupní smlouvou z 24. 4. 2013. Žalovaný podle této smlouvy nabyl vlastnické právo, nikdy však nesplnil svou povinnost podle kupní smlouvy zaplatit žalobkyni kupní cenu v částce 1.200.000 Kč. Žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy dopisem se dne 21. 3. 2014. Žalovaný s tím však nesouhlasí a vlastnické právo žalované (k celým nemovitým věcem) neuznává.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Na předžalobní výzvu reagoval tak, že disponuje doklady o zaplacení kupní ceny. K žalobě se vyjádřil tak, že odstoupení bylo učiněno vůči právnické osobě právnická osoba, nikoli vůči žalovanému. Žalovaný splnil svou platební povinnost v souladu s kupní smlouvou (a může to doložit). Podáním z 30. 7. 2014 (č.l. 22) uvedl, že převzetí kupní ceny 1.200.000 Kč podepsala žalobkyně žalovanému na pěti příjmových pokladních dokladech. S ohledem na zaplacení kupní ceny nemohlo vzniknout právo žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy. Při jednání soudu dne 17. 9. 2014 (č.l. 33) zástupce žalovaného uvedl, že předání peněz a podpisu výdajových pokladních dokladů byli přítomni svědci jméno a jméno příjmení, kupní cena byla uhrazena v hotovosti před pobočkou České pošty v K. Varech část obce (ulice a číslo). V průběhu řízení dále upřesňoval podle požadavku soudu zdroj peněz a postup při předání (o zdroji peněz hovořil podle pokynu soudu po prvním rozhodnutí soudu II. stupně).

3. Soud I. stupně již ve věci třikrát rozhodoval (a zamítl žalobu), jeho rozhodnutí byla (dosud) rušena pro nepřezkoumatelnost. V posledním rozhodnutí soud II. stupně vymezil problémové okruhy, kterými by se měl soud I. stupně zabývat a které by měl v odůvodnění svého konečného rozhodnutí vyřešit. a) Vypořádat se s měnícími se verzemi žalovaného, pokud jde o zaplacení kupní ceny (e-mail z 14. 3. 2014, č.l. 12; podán z 21. 7. 2014, č.l. 18; podání z čl. 22; přednes při jednání soudu dne 17. 9. 2014, č.l. 32 an.; stanovisko v účastnické výpovědi z 8. 10. 2014, č.l. 38 an., vyjádření z 22. 12. 2014, č.l. 56), b) provést důkazy, ze kterých vycházel Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku z 25. 4. 2018, č.j. 156 ICm 3770/2014-296, protože předmět řízení byl odchylný od předmětu sporu mezi účastníky (řešení podmínek pro vyloučení ½ nemovitých věcí z majetkové podstaty); k provedeným důkazům by se měli mít možnost vyjádřit účastníci i v tomto řízení, c) náležité vyhodnocení písmoznaleckého posudku (žalovaný tvrdil podpis výdajových pokladních dokladů v jeden okamžik, znalkyně v incidenčním sporu uvedla ve své výpovědi, že dva podpisy mohly být učiněny za změněných podmínek), d) provedení důkazů ke zdroji finančních prostředků žalovaného, e) vypořádání se s návrhem na výslech Mgr. jméno (neuznání dokladů žalovaného v insolvenčním řízení), f) vypořádání se s námitkou žalobkyně, že žalovaný manipuloval s listinou„ dohoda smluvních stran“, kterou měl žalovaný k dispozici v jiném znění, g) vypořádání se s odlišnostmi ve výpovědích svědků příjmení a výpovědích těchto svědků oproti jednotlivým verzím žalovaného, h) provedení důkazu výslechem manžela žalobkyně jméno příjmení k otázce odstoupení od kupní smlouvy bez zbytečného odkladu, i) řešení důsledků podnikatelských aktivit pro případné uzavření kupní smlouvy jako způsobu řešení neshod mezi účastníky, j) řešení otázky naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k oběma polovinám předmětných nemovitých věcí (žalovaný je evidován jako vlastník ½, žalobkyně také).

4. Mezi účastníky bylo nesporné: a) uzavření kupní smlouvy z 24. 4. 2013, b) existence dopisu z 21. 3. 2014 s odstoupením od uvedené kupní smlouvy, u kterého bylo sporné, zda se dostal do dispoziční sféry žalovaného.

5. Mezi účastníky bylo sporné a) zda kupní cena podle uzavřené kupní smlouvy byla žalovaným žalobkyni uhrazena, b) zda žalovaní jsou spoluvlastníci, nebo zda je výlučným vlastníkem nemovitých věcí žalobkyně. Soud se soustředil na dokazování a) zda (kdy) žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy (s ohledem na posouzení jeho včasnosti, pokud kupní smlouva měla nějakou souvislost s podnikáním obou smluvních stran), b) zda žalovaný splnil svou povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu (tedy zda je vůbec splněna tato podmínka pro vznik práva žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy).

6. K otázce podnikání soud vyslechl účastníky a svědka celé jméno svědka, manžela žalobkyně. K podnikání v předmětné nemovitosti se vztahuje dohoda smluvních stran (příloha B/), nájemní smlouva z 1. 5. 2013 (příloha 3/) a konečně též předmětná kupní smlouva z 24. 4. 2013. Účastníci a svědek celé jméno svědka se (ve svých výpovědích: žalobkyně ve výpovědi dne 9. 5. 2022, č.l. 500, žalovaný ve výpovědi dne 9. 5. 2022, č.l. 503, celé jméno svědka ve výpovědi z 12. 7. 2021, č.l. 341 p.v.) shodovali, že v předmětných prostorách měl podnikat žalovaný ve spolupráci s žalobkyní a celé jméno svědka, s ohledem na nájemní smlouvu (a i obsah výpovědi žalovaného z 9. 5. 2022 o provozování podnikání v posledku prostřednictvím právnická osoba, IČO) a dohodu smluvních stran jako přílohy B/ se zdá být evidentní, že restauraci měl provozovat žalovaný prostřednictvím právnická osoba, pro to svědčí též angažování svědkyně jméno příjmení (za právnická osoba) v souvislosti s přípravou provozu restaurace v předmětných nemovitých věcech. Z výpovědí účastníků ani z výpovědi svědka příjmení konkrétní parametry angažování žalobkyně a jejího manžela v podnikání v předmětných věcech (provozování uvažované restaurace v jejích prostorách) nevyplývaly (žalobkyně hovořila při svém výslechu 17. 9. 2014, č.l. 37 o pracovním poměru svém a manžela, při výslechu dne 9. 5. 2022, č.l. 499 o společném podnikání a současně o účasti na provozování restaurace právnická osoba, žalovaný ve výpovědi dne 9. 5. 2022, č.l. 503 p.v. o společném podnikání s žalobkyní a jejím manželem, celé jméno svědka při svém výslechu 12. 7. 2021, č.l.341 o společném podnikání účastníků a svědka, při výslechu 20. 7. 2022, čl. 574 p.v. o podnikání žalovaného a jméno příjmení). Do úprav předmětné nemovitosti investoval (podle výpisů z účtu a výdajového pokladního dokladu žalovaný osobně i prostřednictvím právnická osoba). Z uvedených výpovědí účastníků, svědka příjmení, dohody smluvních stran (přílohy B/) a nájemní smlouvy z 1. 5. 2013 tak lze dovodit plán, že žalobkyně a její manžel se na provozu restaurace budou nějak podílet, pravděpodobně formou pracovněprávního vztahu k právnická osoba; nebyla totiž uzavřena žádná smlouva o společném podnikání právnická osoba na straně jedné a žalobkyní a jejím manželem na straně druhé. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný v souvislosti se svým podnikáním a v souvislosti s plánovaným provozem restaurace uzavíral kupní smlouvu s žalobkyní v souvislosti s jejím podnikáním. Kupní smlouva sice měla mít vztah k plánovanému provozu, šlo však spíše o kompenzaci investic žalovaného a žalovanému a současné zajištění výsledků jeho angažování při úpravě nemovité věci, nikoli o realizaci společného podnikatelského plánu účastníků. Dohoda smluvních stran sice vymezuje i konkrétní práva a povinnosti při provozu restaurace, současně však normuje existenci pracovního vztahu.

7. I když dohoda smluvních stran existuje ve dvou podobách (příloha B/ v originále, příloha 5/ z 30. 4. 2013 (dále též na č.l. 291 spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 156 ICm 3770/2014 pouze ve fotokopii s doplněním části o zaplacení kupní ceny), je k dispozici pouze originál podepsaný před podpisem kupní smlouvy (a sporným zaplacením kupní ceny). Uvedená listina má nezpochybnitelnou podobu, ostatně je mezi účastníky co do svého vzniku a obsahu nesporná. Žalovaný disponuje kopií listiny (bez originálních podpisů), kterou podle jeho tvrzení mělo dojít ke změně původní podoby smluvních stran po zaplacení kupní ceny. U této listiny není realizované přezkoumání, včetně případného ověření pravosti podpisů. Existence úprav listiny a její podpis v upravené podobě byl mezi účastníky sporný. Ostatně úpravy listiny nedávaly dobrý smysl, pokud žalovaný disponoval originály výdajových pokladních dokladů s podpisy žalobkyně. Soud nemá za prokázané, že by účastníci podepsali novou podobu smluvních stran. Protože neprokázání této skutečnosti nevedlo k vyvrácení obrany žalovaného, soud žalovaného nepoučoval dle § 118a odst. 3 z. č. 99/1963 Sb.

8. Další významnou, dá se říci nejpodstatnější, otázkou bylo zaplacení kupní ceny a s tím související zhodnocení dokazování k (ne) zaplacení kupní ceny žalovaným. Řešení této otázky se rozpadalo na tyto problémové okruhy: a) vyhodnocení důkazů, které účastníci k (ne) zaplacení kupní ceny označili (a které také soud převážně provedl), b) vyhodnocení změn obrany žalovaného na věrohodnost jeho tvrzení a věrohodnost provedených důkazů, c) vyhodnocení jednání žalobkyně (po uzavření kupní smlouvy) v souvislosti s její skutkovou verzí (uplatňovanou) v žalobě (tj. její vystupování v insolvenčním řízení a v souvislosti s vyhotovením a doručením odstoupení od kupní smlouvy). Pokud soud žalovaného poučil dle § 118a odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) při jednání soudu dne 26. 9. 2022, pak důkazy označené žalovaným na základě tohoto poučení jsou důkazy, na které se nevztahuje koncentrace (§ 118b odst. 1 poslední věta o.s.ř.).

9. Žalovaný ke své obraně, že kupní cenu podle kupní smlouvy zaplatil, označil přímé důkazy (výslechy svědků příjmení, žalovaného, příjmové pokladními doklady z 24. 4. 2013, 25. 4. 2013, 26. 4. 2013, 27. 4. 2013 jako příloha 1/ a současně č.l. 23 a násl.), a nepřímé důkazy (výslechy svědkyně jméno příjmení, svědka jméno příjmení, upravenou dohodu smluvních strany jako přílohu 5/, obsah podání žalobkyně v insolvenčním řízení, výslechy rodičů žalovaného a souvisejícími listinami ke zdroji finančních prostředků žalovaného, výslechem svědka jméno příjmení a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který se týkal pravosti podpisů žalobkyně na výdajových pokladních dokladech v příloze 1/). Žalobkyně ke zpochybnění pravosti příjmových pokladních dokladů kromě znaleckého posudku označila výslech svědka jméno příjmení, svědka jméno příjmení a svědkyně jméno celé jméno žalobkyně (matky žalobkyně) a svědka jméno příjmení (manžela žalobkyně). Dále byly označeny důkazy k věrohodnosti účastníků, svědka příjmení a svědků příjmení.

10. Primárně žalovaný prokazoval předání finančních prostředků ve výši částky kupní ceny příjmovými pokladními doklady z přílohy 1/ (5 Ks z 24. 4. 2014 – 29. 4. 2014), modifikoval informace, které původně v rámci své obrany uvedl a které vyplývaly z výdajových podkladních dokladů tak, že všechny peníze byly předány v den podpisu kupní smlouvy. Uvedenou skutečnost prokazovaly výslechy svědků jméno a jméno příjmení z 3. 12. 2014, č.l. 49 p.v., 50 (a výpovědi žalovaného), tj. k předání peněz došlo před pobočkou České pošty, s.p. v K. Varech – část obce v autě žalovaného. Mezi výpověďmi svědků příjmení a výpovědí žalovaného (a jeho finální skutkovou verzí) byly rozpory v tom, zda žalobkyně podepisovala (před svědky) v autě příjmové pokladní doklady; žalovaný trval (na 80 %) na podpisech dokladů (smluv i výdajových pokladních dokladů) na poště; podepisování na poště (zbylých kupních smluv kromě jedné) potvrzovala i žalobkyně (není již tak podstatné, zda došlo též k podpisu jednoho vyhotovení kupní smlouvě v část obce, jak uváděli žalobkyně a svědek celé jméno svědka). Významný rozpor mezi výpovědí svědků příjmení a žalovaného (a jeho skutkovou verzí) bylo, zda žalovaný předal žalobkyni bankovky (bezprostředně) poté, co odešel z auta (vybrat peníze). Podle žalovaného to bylo poté, co bylo dokončeno podepisování na poště (tedy oba účastníci z auta před předáním peněz odešli). Je pravda, že nepřítomnost žalovaného v autě má vysvětlení od žalovaného, že se tak stalo v souvislosti s výběrem hotovosti na úhradu poplatků na poště (v souvislosti s ověřením podpisů); rozpor v tom, že žalobkyně neměla auto vůbec opustit (tedy podepisování se odehrálo v autě, tedy bez ověření), je významný již proto, že je v rozporu se shodnými výpověďmi účastníků a ověřením podpisu na jednom vyhotovení kupní smlouvy. Rozpor ve výpovědích svědků spočíval ve skutečnosti, zda ten který svědek věděl o účasti na předání peněz předem; to však není (evidentně) podstatné. Rozpor mezi svědky a žalovaným nevede sám o sobě k odmítnutí výpovědi svědků o předání peněz. Je třeba přihlédnout i k dalším důkazům, které se vztahují k předání peněz.

11. Pro předání peněz svědčily též příjmové pokladní doklady (příloha 1/), u kterých byla určitá míra pravděpodobnosti pravosti podpisů žalované na výdajových pokladních dokladech v rámci znaleckého posudku potvrzena (ve třech pravděpodobnostních stupních od spíše pravý, přes pravděpodobně pravý až k velmi pravděpodobně pravý – vizte posudek celé jméno znalkyně z 16. 6. 2015, č.l. 65 spisu sp. zn. 156 ICm 3770/2014, jeho dodatek z čl. 6 12. 2017, č.l. 209 uvedeného spisu a výslechy znalkyně v uvedené věci z 19. 4. 2017, č.l. 128 a 12. 4. 2018, č.l. 261, to vše potvrzeno znaleckým posudkem v této věci z 16. 5. 2022, č.l. 518 ve znění výslechu znalkyně 20. 7. 2022, č.l. 573; znalkyně měla k dispozici originály výdajových pokladních dokladů z přílohy 1/, jak je zřejmé i z dopisu znalkyně z 26. 1. 2015, č.l. 67). Znalkyně vysvětlila, z jakého důvodu mohou i podpisy, které jsou podepisovány v časové návaznosti po sobě vykazovat různou úroveň vyhodnotitelnosti (srovnatelnosti) s nepochybně pravými podpisy. Významné je, že u žádného z posuzovaných podpisů nedošlo k vyloučení pravosti podpisu (jak v incidenčním, tak v tomto řízení). Podpisy žalované nadto byly pravděpodobně učiněny ve stoje, pro což svědčí lepší shoda podpisů žalované ve stoje (při vyšetřovacím pokusu a na výdajových pokladních dokladech). I výsledky znaleckého zkoumání je však třeba hodnotit též v souvislosti s dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo.

12. Protože mezi výpověďmi svědků jméno a jméno příjmení a žalovaným byly významné rozpory a protože u výdajových pokladních dokladů nebylo uzavřeno o (jednoznačné) pravosti podpisů žalobkyně, soud se zabýval otázkou podstatnou pro vyhodnocení věrohodnosti uvedených důkazů skutečností (ostatně spornou), zda žalovaný disponoval s finančními prostředky na úhradu kupní ceny.

13. Žalovanému se podařilo prokázat (výslechy rodičů celé jméno žalovaného staršího a Mgr. jméno příjmení ze dne 4. 10. 2021, č.l. 355 p.v., listinou darování peněžní hotovosti z června 2012, příloha 4/, usnesením ve věci pozůstalosti bratra žalovaného jméno celé jméno žalovaného, datum narození, vydaného Okresním soudem v Karlových Varech 13. 10. 2003, č.j. 30 D 407/2003-43, kupními smlouvami z 6. 6. 2008 a 9. 6. 2008 (č.l. 330, 334), výpisem z účtu otce žalovaného z 4. 4. 2011, kterou došlo k prodeji nemovitostí z pozůstalosti), že žalovaný měl k dispozici hotovost postačující pro úhradu kupní ceny. Z pozůstalosti po bratru žalovaného získali rodiče finanční prostředky celkem ve výši 4.600.000 Kč (v den podpisů kupní smluv) a částku dva milióny Kč poskytli (umožnili čerpat) žalovanému od června 2012. Výběr finančních prostředků z účtu otce žalovaného ve výši 3.000.000 Kč je doložen z 1. 4. 2011. V souvislosti s možnými dispozicemi s nemovitými věcmi rodiči žalovaného soud vyžadoval od Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj zprávu o nabytí nemovitých věcí rodiči žalovaného od 1. 1 2011 do 30. 6. 2013. Z listin, které byly předloženy soudu 5. 4. 2022 (č.l. 405 a násl. – kupní smlouva z 17. 5. 2012 a související listiny, kupní smlouva z 4. 5. 2011 a související listiny, smlouva o rozšíření společného jmění z 21. 3. 2011 a související listiny), nevyplynulo, že by finanční prostředky získané z majetku z pozůstalosti (4.600.000 Kč) byly použity (mohly být použity) na úhradu kupní ceny za jiné nemovité věci (zřejmý je pouze náklad 1.116.060 Kč podle smlouvy z 4. 5. 2011 a 78.112 Kč podle kupní smlouvy z 17. 5. 2012; ostatně k těmto listinám ani účastníci žádné stanovisko nezaujali. Konkrétní okolnosti výběru peněz žalovaného u jeho rodičů, které měly být použity k úhradě kupní ceny, sice nebyly prokázány, fakt převzetí peněz v částce, která postačovala pro úhradu kupní ceny, však prokázán byl (žalobkyni se to zpochybnit nepodařilo). To, že žalovaný disponoval finančními prostředky pro úhradu kupní ceny žalobkyni, potvrzoval též svědek příjmení příjmení, který u žalovaného viděl (v aktovce) peníze na úhradu kupní ceny (byť neznal výše této částky); rozpor mezi výpovědí svědka a žalovaného v tom, kde byly peníze umístěny při předání baličky a při předání peněz žalobkyni (aktovka x kapsa) nelze přeceňovat již s ohledem na odstup času událostí předání peněz (ostatně při první výpovědi 8. 10. 2014 žalovaný uváděl shodně se svědkem tašku – č.l. 38).

14. V souvislosti s výpovědí svědka jméno příjmení a jím předložené fotografie baličky (a jejího označení) – vizte č.l. 682, 686, žalobkyně poukazovala na řízení vedené mezi právnická osoba a žalovanou ve věci zdejšího soudu sp. zn. 43 C 51/2014 o zaplacení částky 55.000 Kč z titulu půjčky. V uvedené věci uvedená společnost zahájila 12. 1. 2014 řízení o zaplacení finanční částky, která sestávala z půjčky 5.000 Kč a hodnoty„ baličky“, za kterou žalovaná převzala hmotnou odpovědnost. Žaloba se odvolávala na uznání dluhu, m.j. uznání svěření baličky v hodnotě 50.000 Kč a dále převzetí půjčky 5.000 Kč. Uvedené uznání bylo učiněno ve vztahu k žalovanému, který smlouvou z 8. 1. 2014 pohledávku postoupil na žalobkyni v uvedené věci, postoupení pohledávky bylo oznamováno žalobkyni na adresu jejího bydliště část obce a číslo. Věc byla vyřízena usnesením z 2. 2. 2014 o odmítnutí žaloby. Žalobkyně namítala, že a) práva týkající se baličky uplatňoval někdo jiný než žalovaný, b) hodnota baličky, která byla v řízení uplatňována, je výrazně nižší, než uváděl svědek příjmení. Uvedené námitky však nic nemění na skutečnosti, že svědek příjmení byl žalovaným informován o koupi podílu na nemovitosti za účelem provozu restaurace a že svědek potvrdil, že žalovaný měl na uvedenou investici připravenu hotovostní částku. Nesoulad mezi hodnotami baličky a údajným vzhledem baličky, o kterou podle žalobkyně šlo, nemá na posouzení výpovědi svědka příjmení (v uvedených bodem) žádný vliv. Uplatňování pohledávky ze ztráty baličky právnická osoba již nemá pro posouzení věci vůbec žádný vliv (v souvisejícím řízení byla ostatně prezentována smlouva o postoupení pohledávky).

15. Žalovaná pro případ vyhodnocení podpisů jako pravých uváděla, že příjmové pokladní doklady jí mohly být podstrčeny při předávání finančních prostředků pro dělníky, kteří upravovali předmětné nemovitosti. Žalobkyně však stanovuje případy podepisování příjmových pokladních dokladů na 2 – 3 případy, prokázán byl pouze jeden případ, navíc byl k dispozici příjmový pokladní doklad z 17. 10. 2013 jako příloha A/, který odpovídal případu převzetí hotovosti ve výši 10.000 Kč dne 17. 10. 2013 od pana příjmení z právnická osoba, tedy menší počet, než je potřebný pro podepsání 5 ks dokladů; nelze předpokládat a žalobkyně to ani netvrdí, že by při jedné schůzce podepisovala více dokladů, protože by to nedávalo smysl, nebylo to potřebné pro dosažení toho, aby vydávající měl potvrzení o vydání konkrétní částky peněz). Navíc uvedený počet případů podepsání příjmového pokladního dokladu žalobkyní není potvrzován nikým dalším (ani svědkyní celé jméno žalobkyně, ani svědkem celé jméno svědka).

16. V řízení bylo prokázáno, že v výplatám pracovníků na stavbě úprav restaurace v objektu část obce a číslo docházelo, a to i prostřednictvím žalobkyně a svědka příjmení. Kromě případu, o kterém svědčí příjmový pokladní doklad z 17. 10. 2013, jehož podpis a předání dodatečně potvrdila i svědkyně příjmení, která původně tuto možnost angažování žalobkyně vylučovala, vyplývá z výpisů z účtu jméno příjmení (č.l. 674 – 676), že žalovaný i právnická osoba hradili v období 8 – 10/ 2013 na uvedený účet finanční prostředky na provoz a stavbu hospody (celé jméno svědka); takový postup potvrzoval též svědek příjmení příjmení (výslech 16. 5. 2022, č.l. 510 p.v.). V tomto ohledu je vyvráceno tvrzení žalovaného, který úhrady pracovníků prostřednictvím žalobkyně vyvracel. Na stranu druhou v případě úhrad na účet jméno příjmení odpadal důvod pro podepisování pokladních dokladů žalobkyní, který tvrdila žalobkyně.

17. I když vyplácení dělníků žalobkyní bylo prokázáno (minimálně výpovědí svědka jméno příjmení a svědkyně jméno příjmení a výpisy z účtu jméno příjmení), nesvědčí to nic o podepisování příjmových pokladních dokladů žalobkyní. Podepsání podkladního dokladu vyplývá kromě výpovědi žalobkyně (2 – 3 případy při jednání soudu dne 8. 10. 2014, č.l. 37 p.v..a 1 – 2 případy při jednání soudu dne 9. 5. 2022, č.l. 502 p.v.) z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalobkyně (jeden případ při výslechu 16. 9. 2020, č.l. 255 p.v. i při konfrontaci dne 16. 5. 2022, č.l. 513) a konečně i z výpovědi svědkyně jméno příjmení (jeden případ při jednání soudu dne 16. 5. 2022 v rámci konfrontace se svědkyní celé jméno žalobkyně, i když v předcházející výpovědi dne 22. 10. 2014, čl.. 43 p.v. uvedené předávání peněz prostřednictvím žalobkyně vylučovala). Uvedené skutečnosti nejsou pro prokázání„ podvržení“ výdajových pokladních dokladů žalobkyni a zpochybnění výsledků znaleckého a svědečného dokazování dostatečné.

18. Účastníci a celé jméno svědka nejsou co do své věrohodnosti zpochybňováni výpisy z rejstříku trestů a evidence přestupků (č.l. 623, 626, 629, 629), centrální evidence exekucí (č.l. 639 - 643) a zprávami zdravotních pojišťoven (č.l. 646, 708, 713 – dluh svědka příjmení byl uhrazen v insolvenci) a Okresní správy sociálního zabezpečení v obec (č.l. 648 – 650, č.l. 717), u svědka příjmení však jeho věrohodnost narušuje jeho zneužívání alkoholu (které bylo potvrzeno výpovědí svědků příjmení, svědka příjmení, žalovaného a zprávou Policie ČR z 12. 11. 2022, č.l. 716); jeho věrohodnosti se též dotýká jeho vyhodnocení chování vůči žalovanému před jednací síní dne 9. 5. 2022, kde z videozáznamu je zřejmé, že vyhrožoval žalovanému (z posunku a směřování jeho pohledu jasně vyplývá, že neodháněl rukou žádný hmyz).

19. Výpověď svědků příjmení není narušována tím, že by svědci opakovaně vypovídali ve prospěch žalovaného. Kromě výpovědi v této věci (další trestní věc, v rámci které se tak mělo údajně stát byla podle zprávy Policie z 23. 7. 2020, č.l. 250 skartována) je potvrzena již pouze výpověď v souvislosti s údajným napadením svědka příjmení žalovaným (spis Policie ČR, KŘ PKV, ÚZ K. Vary, č.j. KRPK – číslo 2014 číslo). Jen z tohoto spisu nelze dovodit sníženou věrohodnost jméno a jméno příjmení. V uvedené věci celé jméno svědka oznámil 6. 1. 2014 útok žalovaného se střelnou zbraní na žalovaného dne 5. 1. 2014; napadení podle úředních záznamů z 6. 1. 2014 potvrdil celé jméno svědka a žalobkyně s tím, že spor se týkal neuhrazení kupní ceny za podíl na domě a stěhování věcí z restaurace; konfliktu měli být přítomni i další dva muži, kteří přišli s žalovaným (tj. jméno příjmení a jméno příjmení); při vytěžování dne 6. 1. 2014 byla žalobkyně pod vlivem alkoholu. Uvedené skutečnosti o útoku potvrdila žalobkyně i při svém výslechu 11. 1. 2014 (zmiňovala to, že kupní cena za nemovité věci nebyla uhrazena, ač to bylo uvedeno v kupní smlouvě). jméno a jméno příjmení při svých výsleších 15. 1. 2014 popsali konflikt jiným způsobem s tím, že agresivní (a podnapilý) byl celé jméno svědka, k útoku zbraní nedošlo. Vyslýchán byl 24. 1. 2014 i soused žalobkyně a jméno příjmení jméno příjmení, který nepotvrdil informace žalobkyně a jméno příjmení o konfliktu, celé jméno svědka po odchodu žalovaného a bratrů Svobodových uvedl pouze, že má strach o peníze, které investoval společník do restaurace. Zprávy dalších soudů (podle návrhu žalobkyně) jsou negativní (zpráva Krajského soudu v Plzni č.l. 383, zpráva Okresního soudu obec – jin, č.l. 392; u zdejšího soudu spisy, které se týkaly žalovaného, neměly vyslýchány jako svědky jméno příjmení a jméno příjmení). Lze přisvědčit, že svědci jsou podřízenými žalovaného (na něm závislí v souvislosti s pracovní činností), což by jejich výpověď mohlo ovlivňovat; uvedené výpovědi však odpovídají dalším nepřímým důkazům. S ohledem na informace jméno příjmení se nezdá být vylíčení konfliktu svědkem celé jméno svědka pravdivé a ani není důvod dovozovat z uvedeného spisu pochybnosti o pravdomluvnosti svědků příjmení, pokud jde o potvrzení platby kupní ceny.

20. Pokud jde o (dosud neuvedené) listiny založené ve spise sp. zn. 156 ICm 3370/2014, pak žalovaný žalobou z 23. 10. 2014 zahájil u Krajského soudu v Plzni proti insolvenčnímu správce Mgr. jméno jméno (po splnění oddlužení pak vůči žalobkyni a celé jméno svědka, jak je zřejmé z posléze zmiňovaného rozsudku) incidenční řízení o vyloučení podílu na předmětných nemovitých věcech z majetkové podstaty v insolvenčním řízení (popíral účinnost odstoupení od kupní smlouvy). Výslech žalobkyně z 19. 4. 2017 (č.l. 133 uvedeného spisu) obsahuje odchylky od její výpovědi v tomto řízení: a) žalobkyně uváděla, že po ověření podpisu kupní smlouvy na poště v část obce odjela s žalovaným na katastr (oproti verzi, že žalobkyně odjela po ověření podpisu kupní smlouvy autobusem domů), b) žalovaný (v souladu s jeho výpovědí v tomto řízení) odvezl žalovanou autem domů, c) žalobkyně podepsala jeden nebo dva doklady paní příjmení (oproti údaji v první výpovědi v tomto řízení, že se tak stalo 2x – 3x). Uvedená výpověď zpochybňuje průběh událostí po nesporném podpisu na poště; žalobkyně v tom potvrzuje verzi žalovaného (byť ani ten výslovně nehovořil nic o společné návštěvě katastrálního úřadu, hovořil však o zpáteční cestě autem). Z vyrozumění o soupisu majetku (č.l. 4 uvedeného spisu) vyplývá pouze, že insolvenční správce zahrnul do majetkové podstaty k 31. 8. 2014 předmětné nemovité věci; proto bylo též vedeno incidenční řízení k žalobě žalovaného. Jednotlivé verze kupní smlouvy (tj. i kopie na č.l. 6 uvedeného spisu) jsou mírně odchylné v rukou psaných údajích a podpisech; význam to pro vyhodnocení významných skutečností nemá. Z protokolu o jednání z 25. 3. 2015 (č.l. 44 uvedeného spisu) a z dopisu znalkyně z 26. 9. 2017 (č.l. 177 uvedeného spisu) nic významného nevyplývá. Z protokolu o jednání z 25. 4. 2018 (č.l. 293 uvedeného spisu) vyplývala pouze setrvalá stanoviska žalobkyně a jméno příjmení, že žalobce kupní cenu nezaplatil. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2018, č.j. 156 ICm 3770/2014-296 je zřejmé, že podíl žalovaného na předmětných nemovitých věcech byl pravomocně vyloučen z majetkové podstaty, rozsudek nabyl právní moci 5. 6: 2018 (nebyl napaden odvoláním insolvenčního správce); soud vyšel zejména z příjmových pokladních dokladů, výslechu svědků příjmení a znaleckého posudku Mgr. celé jméno znalkyně. Soud tedy dospěl i v tomto řízení ke stejnému závěru jako insolvenční soud.

21. Z listin, které se týkaly postupu v insolvenčním řízení ohledně žalobkyně a jméno příjmení (byli v úpadku od 11. 7. 2014, jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Plzni č.l. 65), vyplývá, že žalobkyně (a celé jméno svědka) původně (v návrhu č.l. 748 z 12. 2. 2014) nezmiňovali pohledávku za žalovaným, tj. ke dni zahájení insolvenčního řízení 13. 2. 2014 neuváděla (neuváděli) majetek v částce 1.200.000 Kč, ač kupní cena podle žalobkyně neměla být zaplacena, současně v soupisu majetku byla uvedena v souladu s katastrem pouze ½ předmětných nemovitých věcí. Z výpisu z účtu překlenovacího úvěru (jméno Kaluži od právnická osoba) za rok 2013 (č.l. 754), že 26. 4. 2013 byla zaplacena 46.500 Kč žalovaným, což implikuje získání finanční částky celé jméno svědka (ke které v řízení nic konkrétního najevo nevyšlo), 4. 11. 2013 a 23. 12. 2013 byly uhrazeny dvě splátky úvěru celé jméno žalovaného a jedna splátka 26. 11. 2013 právnická osoba (což navazovalo na dohody smluvních stran, která počítala s úhradou splátek úvěru z provozování restaurace, restaurace byla totiž i dle svědka příjmení v provozu i v průběhu úprav a prací na objektu). Ani z doplnění insolvenčního návrhu z 7. 3. 2014 (č.l. 755) nevyplývalo nic ohledně pohledávky žalobkyně vůči žalovanému. Teprve k 31. 8. 2014 (jak je zřejmé ze soupisu majetkové podstaty na č.l. 757 a zprávy insolvenčního správce z 13. 1. 2015, č.l. 67) došlo k zahrnutí celých předmětných nemovitostí; tomu odpovídá i zpráva insolvenčního správce z 3. 9. 2014 (č.l. 757 p.v.), která se odvolává na odstoupení od kupní smlouvy žalobkyní. Shrnuto: v insolvenčním řízení žalobkyně neuvedla zpočátku pohledávku, kterou měla (podle tvrzení v tomto řízení) vůči žalovanému mít, k nápravě informací o majetku žalobkyně došlo až po odstoupení od kupní smlouvy, což však podporuje obranu žalovanému (tj. že pohledávka žalobkyně zanikla po podpisu kupní smlouvy).

22. Seznam přihlášek v insolvenčním řízení z 2. 1. 2015 (příloha D/) obsahoval pohledávky žalovaného (273.160 Kč a podmíněnou 1.198.940 Kč) a pohledávku právnická osoba; ve vztahu k předmětnému řízení neměl uveden seznam význam. Z vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky 273.160 Kč z 8. 2. 2015 (č.l. 677) vyplývalo, že insolvenční správce popřel pohledávku, kterou uplatnil žalovaný vůči celé jméno svědka v souvislosti s údajnými úhradami jeho věřitelům (v souvislosti se stavebními úpravami na domě adresa, v souvislosti s úhradou splátek úvěru a pojištění úvěru), v souvislosti s úhradou daně z převodu nemovitostí; pro vyhodnocení právně významných skutečností uvedená listina podstatná nebyla, byť žalovaný uplatňoval pohledávky, které se týkaly projektu provozování restaurace.

23. Z výpisu z úvěrového účtu jméno příjmení (č.l. 679) vyplývalo, že sankční úrok v souvislosti s jeho prodlením začaly být účtovány od března 2014. Tím nebyla potvrzena žalovaným tvrzená tíseň při splácení úvěru celé jméno svědka a žalobkyní v první polovině roku 2013, splátky byly hrazeny; k úhradám žalovaného a jeho společnosti došlo až v listopadu a prosinci 2013.

24. Z výpisu z účtu jméno příjmení č.l. 674 – 676, zpráv právnická osoba z 4. 11. 2022 (č.l. 704) a z 9. 11. 2022 (č.l. 719) vyplývalo, že celé jméno svědka byl v období od 17. 5. 2005 do 4. 8. 2014 majitelem účtu u ČSOB (na který byly žalovaným a jeho společností hrazeny částky na provoz a rekonstrukci restaurace). Existence účtu manžela žalované sice klada jako možné hrazení kupní ceny na účet žalobkyně, žalobkyně však sama žádným účtem nedisponovala (a ani to netvrdila).

25. Vyhodnocení změn obrany je podle výše citovaného stanoviska soudu II. stupně nezbytné pro hodnocení provedených důkazů. Uvedené změny je třeba vnímat ve světla toho, že žalovaný již od počátku své obrany žalovaný namítal, že kupní cenu uhradil a může to prokázat (pokladními doklady) a dále zpočátku zpochybňoval řádnost doručení odstoupení od kupní smlouvy. Žalovaný se však nejprve bránil, že kupní cenu uhradil přesně v souladu s kupní smlouvou. To však nebylo pravdivé tvrzení a již v rámci prvního svého výslechu žalovaný uvedl, že kupní cenu uhradil najednou (i když vysvětloval ponechání kupní smlouvy a pokladních dokladů beze změny tím, že nevěděl, kdy bude mít hotovost pro úhradu kupní ceny). Následně svou lež vysvětloval žalovaný tak, že vědomě porušil nařízení obec národní banky ohledně omezení výše hotovostních plateb, a tedy se bál sankce (než se odpovědnost za přestupek promlčela), v této souvislosti oproti svému výslechu 8. 10. 2014 (č.l. 38) ve svém výslechu 12. 7. 2021 (č.l. 341) změnil i to, po jakou dobu měl zajištěny prostředky pro úhradu kupní ceny (ze dnů na měsíce). I když změny skutkové verze zpochybňují věrohodnost tvrzení účastníka, vysvětlení žalovaného je racionální a akceptovatelné, i když svědčí sklonu žalovaného nemluvit pravdu, pokud je to pro něj výhodné (obdobně jako u svědka příjmení). Uvedená nepravda však na samotném faktu zaplacení kupní ceny (najednou) nic neměnila. Pokud jde o tvrzení přednesené zástupcem žalovaného při jednání soudu dne 17. 9. 2014 (č.l. 33), že svědci příjmení byli přítomni i podpisu výdajových pokladních dokladů, žalovaný při jednání soudu 16. 5. 2022 uvedl, že šlo o zobecnění informací od žalovaného, které jeho zástupce prezentoval, protože před prvním jednáním ve věci žalovaný se svým zástupcem neprobíral skutek tak podrobně, aby bylo předání peněz odděleno od podepisování; i toto vysvětlení je logické a akceptovatelné.

26. Žalobkyně i svědek celé jméno svědka neuměli vysvětlit, proč setrvali ve svém vyčkávání na úhradu kupní ceny, pokud nebyla splněna podle smlouvy. Odkaz na nájemní smlouvu není příliš věrohodný, pokud svědek celé jméno svědka uváděl ve své výpovědi, že důvěru vůči žalovanému ztratil již po dvou měsících od navázání spolupráce. Navíc přes léto gradovaly spory mezi žalovaným na straně jedné a zejména manželem žalobkyně na straně druhé tak, že nejpozději v listopadu 2013 došlo k ukončení stavebních úprav na nemovitých věcech účastníků (před jejich dokončením), jak se podává z výpovědi svědků příjmení (z 2. 11. 2022, čl. 663) a příjmení (z 16. 5. 2022, č.l. 510 p.v.) Tomu, že uvedenému čekání by neodpovídal dluh žalovaného, pokud na jaře následujícího roku došlo k zahájení insolvenčního řízení na žalobkyni a jejího manžela. V insolvenčním návrhu a jeho doplnění, až do odstoupení od smlouvy nikde nefiguruje pohledávka žalobkyně na zaplacení částky kupní ceny. Pro existenci dluhu nesvědčí ani žádné nepřímé důkazy (ty ohledně období trvání dluhu žalobkyně žádné neoznačila, např. písemné či elektronické výzvy k zaplacení, svědci, kteří by potvrzovali urgování žalovaného atp.). Žalobkyní předložené důkazy v návaznosti na doplnění dokazování žalovaným po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k uplatňování nezaplacení kupní ceny žalovaným, konkrétně záznam z 4. 2. 2014 a dohody o uznání a závazná objednávka z 6. 2. 2014, pak z nich nevyplývá, z jakého důvodu žalobkyně a) neuplatňovala právo na zaplacení kupní ceny, nebo právo na odstoupení od kupní smlouvy v přiměřeném čase po splatnosti sjednaných splátek kupní ceny, b) neuvedla pohledávku na zaplacení kupní ceny do insolvenčního návrhu. Lze se jen domnívat, že to mohlo souviset se spoluprací účastníků, která probíhala v průběhu roku 2013 a roztržce mezi celé jméno svědka a žalovaným (jehož důsledkem byla odstěhování věcí pro provoz restaurace a konflikt 5. 1. 2014). Hypotetická odpověď na otázku nemění nic hodnocení důkazů označených žalovaným k prokázání tvrzení o úhradě kupní ceny.

27. Žalovaná vznesla v souvislosti s výpovědí žalovaného o způsobu uchování peněz před předáním žalované námitku, že částka 1.200.000 Kč by nebyla uložitelná do náprsní kapsy bundy a předložila fotografii svazku papírů (odpovídajícímu tisícikorunovým bankovkám) s metrem, ze kterého vyplývala výška svazku 12,5 cm (č.l. 542). Soud se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného v tom, že výše svazku by při maximální hodnotě bankovek byla násobně nižší (5x nižší při stejné tloušťce jednotlivé bankovky). Výpověď žalovaného tedy poukazem na nemožnost uložení není zpochybněna.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zajišťoval u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště opravu chybějící části k návrhu na vklad vlastnického práva (jak je zřejmé z kopie návrhu z 29. 4. 2013 (č.l. 566), dopisu z 9. 5. 2013 (adresovaného účastníkům) a doplnění listin z 27. 5. 2013 (č.l. 586 a násl. – tj doplnění listu formuláře II A). Podle uvedeného opraveného návrhu a kopie kupní smlouvy (č.l. 569) došlo ke vkladu vlastnického práva k podílu ½ na předmětných nemovitostech na žalovaného. Žalobkyně byla, jak je zřejmé z doručenky z č.l. 588 p.v. a jejího vlastního vyjádření, informována o potřebě opravy a neměla k ní žádné výhrady (v uvedené době odpovídal návrh na vklad a jeho oprava její vůli a obsahu kupní smlouvy). Není důvodná námitky, že by žalovaný žalobkyní manipuloval a zajistil opravu návrhu, se kterou žalobkyně nesouhlasila.

29. Protože se podařilo odstranit (ty) podstatné nesrovnalosti ve výpovědích žalovaného a svědků příjmení a jejich výpovědi jsou potvrzovány příjmovými pokladními doklady a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, protože změny v obraně žalovaného nevyhodnotil soud I. stupně jeho diskvalifikující pro přijetí této obrany a protože věrohodnost podstatných důkazů k prokázání obrany žalovaného nebyla účinně zpochybněna, má soud za prokázané, že žalovaný předal žalované 24. 3. 2013 finanční prostředky ve výši 1.200.000 Kč (k úhradě kupní ceny podle kupní smlouvy z téhož data).

30. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně dopisem z 21. 3. 2014 odstoupila od kupní smlouvy z 24. 3. 2013. Odstoupení od smlouvy pro nezaplacení kupní ceny (ani v dodatečné lhůtě) datované 21. 3. 2014 (č.l. 9) bylo řádně adresováno žalovanému na adresu, kde se zdržoval (právnická osoba, obec a číslo, obec) a uvedený dopis byl dodán do dispoziční sféry žalovaného (dodejky č.l. 11) dne 29. 3. 2014, byť zásilku převzala jméno příjmení jako zaměstnanec společnosti, a z reakce žalovaného z 24. 3. 2014 (byť odkazujícího na jednatelství právnická osoba, č.l. 12) je zřejmé, že se mu odstoupení od smlouvy dostalo do jeho sféry dispozice.

31. Soud nepovažoval spor účastníků o oprávněnost změn na budově adresa v část obce a v jejím okolí (např. dopis z 21. 7. 2014 jako příloha E/) ze podstatný, protože se přímo nevztahoval k obraně žalovaného.

32. Soud neprovedl důkaz dodatkem znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, protože je sice zkoumání rukopisu žalovaného (ve vztahu k možnému napodobení podpisu žalobkyně na příjmových pokladních dokladech) je myslitelné, je však evidentně závislé na součinnosti žalovaného, jejíž poskytnutí nelze fakticky vynutit a kontrolovat. příjmení takového dokazování by navíc vedl pouze k závěru o příbuznosti rukopisu účastníků, ne k prokázání, že podpisy žalobkyně na příjmových pokladních dokladech nejsou pravé. Výslech insolvenčního správce Mgr. jméno jméno byl nadbytečný, protože skutečnosti pro řízení podstatné jsou zřejmé ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 156 ICm 3770/2014 a z insolvenčního rejstříku (v části údajů o insolvenci žalobkyně a jejího manžela).

33. Soud neprovedl ani důkaz zprávou Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, protože informace o daňovém dluhu jsou kryty povinností mlčenlivosti. Znalecké zkoumání smlouvy o půjčce mezi svědkem celé jméno svědka a jeho matkou se s ohledem na okrajový význam uvedené půjčky a odstup času (pro případný zisk srovnávacího materiálu) zdálo být nadbytečné; v úvahu přicházely informace pro vyhodnocení věrohodnost výpovědi svědka příjmení, které však byly k dispozici z dalších provedených důkazů; omezené možnosti zkoumání vyplývaly ze zprávy Kriminalistického ústavu z 22. 11. 2022, č.l. 727). Soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem z oboru psychologie (týkající se osobnostních profilů účastníků a jméno příjmení), protože se nejednalo o přímý důkaz k podstatným skutečnostem a vyhodnocení věrohodnosti uvedených osob bylo možné provést v dostatečném rozsahu na základě provedených důkazů.

34. Soud převzal za svůj skutkový závěr skutečnosti mezi účastníky nesporné a dále dílčí skutkové závěry o zaplacení kupní ceny a o doručení odstoupení od kupní smlouvy žalovanému.

35. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 80 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

36. Žaloba nemůže být úspěšná ve vztahu k podílu na nemovité věci, ohledně kterého je žalobkyně jako vlastník zapsána. To bylo ostatně výslovně konstatováno již v prvním rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 28. 5. 2019, č.j. 56 Co 86/2019-173, odstavec 5 (bez tvrzení o naléhavém právním zájmu nemůže být žaloba úspěšná) i v posledním rozhodnutí soudu II. stupně usnesení Krajského soudu v Plzni z 28. 1. 2021, č.j. 56 Co 7/2021-304, posledním (19.) odstavci odůvodnění; dále v souladu s pokynem soudu II. stupně byla žalobkyně vyzvána k tvrzení o naléhavém právním zájmu přípisem z 19. 3. 2021 s poukazem na předmět kupní smlouvy, od které mělo být odstoupeno (č.l. 313). Žalobkyně podáním ze 23. 3. 2021 uvedla, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že podíly na nemovitých věcech není možné rozlišit (nejsou to reálné podíly na věcech), a tedy pro odstranění pochybností o působnosti rozhodnutí soudu by mělo být rozhodnuto o určení vlastnického práva k celku (nemovitých věcí). Protože žalovaný vlastnické právo žalobkyně k jejímu podílu na nemovitých věcech (1/2) zcela jednoznačně nezpochybňuje, nesvědčí žalobkyni naléhavý právní zájem dle § 80 písm. b) z. č. 99/1963 Sb. Podmínka pro určovací žalobu byla vymezena již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 24. 2. 1971 (Rc 17/1972), tedy musí být ohroženo právo žalobce nebo jeho postavení musí být (bez rozhodnutí soudu) nejistým. Judikatura dospěla k závěru, že se tak může stát v případě rozporu mezi zápisem v katastru nemovitostí a skutečností (odlišnost mezi katastrálním a skutečným vlastníkem). V posuzované věci to však platí právě pouze ohledně podílu ½, u kterého je jako vlastník zapsán žalovaný. Zajisté je možné rozlišit mezi podíly každého z účastníků, a tak premisa, ze které při podání žaloby žalobkyně vycházela (musí se domáhat určení vlastnického práva k celé věci), není správná (formulovat lze určující výrok vztahem k aktuálnímu zápisu věcných práv předmětné věci, tj. např. že má být určeno, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu ½ na předmětných věcech, u kterého je jako vlastník věci zapsán žalovaný). Žalobkyně byla na tento nedostatek jak soudem II. stupně tak soudem I. stupně upozorněna, setrvala však na žalobě v původním rozsahu s tím, že podíly nejsou rozlišitelné.

37. Podle § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jako i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stan, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

38. Podle § 588 z. č. 40/1964 Sb. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

39. Podle § 517 odst. 1 z. č. 64/1964 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

40. Podle § 261 odst. 1 z. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch.z.“) tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

41. Podle § 345 odst. 1 z. č. 513/1991 Sb. znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Podle § 345 odst. 2 obch. z. pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.

42. Účastníci uzavřeli písemnou kupní smlouvu ohledně podílu na předmětné věci dne 24. 4. 2013, a tedy se dle řídí jejich práva a povinnosti v souvislosti s uvedenou smlouvou dle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. právní úpravou z. č. 40/1964 Sb. Práva a povinnosti ze (spolu) vlastnictví se od 1. 1. 2014 řídí z. č 89/2012 Sb. (§ číslo odst. 2), to však nemá na nároky z vadného plnění (prodlení) dlužníka ze smlouvy kupní vliv, tato práva se řídí i nadále z. č. 40/1964 Sb.

43. Kupní smlouva se tak řídí § 588 a násl. z. č. 40/1964 Sb., důsledky prodlení žalovaného se zaplacením kupní smlouvy se řídí § 517 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. Protože vztah z kupní smlouvy nesouvisel s podnikáním obou účastníků, nešlo o obchodní závazkový vztah ve smyslu § 261 odst. 1 obch.z. (a odstoupení se tak neřídí § 345 ost. 1, odst. 2 obch.z.). Nelze tedy odmítnout odstoupení žalobkyně jako opožděné, pokud by se žalovanému nepodařilo prokázat, že kupní cenu uhradil. Vztah ze smlouvy kupní (mezi nepodnikateli) neomezuje lhůtu k odstoupení (jako tomu bylo podle § 345 odst. 1 obch. z.), pouze vyžaduje, aby věřitel poskytl přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění (aniž by však před odstoupením musel vyzývat k plnění v dodatečné lhůtě); lhůta poskytnutá žalovanému (od 30. 4. 2014) do odstoupení od smlouvy dopisem z 21. 3. 2014 by byla nepochybně přijatelná. Judikatura zmiňovaná žalovaným, např. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 2: 2021, sp. zn. 29 ICdo 81/2019 (a předcházející rozhodovací praxe uvedená v jeho odůvodnění) se vztahuje na právní vztahy podle z. č. 513/1991 Sb., nepoužije se na vztahy mezi nepodnikateli (upravené pouze z. č. 40/1964 Sb.); použití dosavadní judikatury na vztahy z kupních smluv po 1. 1. 2014 nemá pro hodnocení podmínek odstoupení podle smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 význam (konstrukce odstoupení od kupní smlouvy, která se řídí právní úpravou z. č. 89/2012 Sb., je obdobná řešení podle z. č. 513/1991 Sb.).

44. Žalobkyni by tak zůstalo právo na odstoupení od kupní smlouvy zachováno i ke dni, kdy žalobkyně vůči žalovanému učinila právní úkon směřující k ukončení smlouvy – odstoupení z 21. 3. 2014, pokud by žalovaný byl v prodlení. Žalovanému se uvedený projev vůle ve smyslu § 45 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. dostal do jeho dispoziční sféry (ostatně na tento projev, učiněný též e-mailem, reagoval, byť údajně v pozici jednatele právnické osoby). Protože však žalovaný splnění kupní ceny prokázal, nevznikl žalobkyni právo od smlouvy odstoupit podle § 517 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., uvedený právní úkon nemohl tak způsobit zamýšlené účinky (ukončení vztahu z předmětné kupní smlouvy), protože závazek z kupní smlouvy žalovanému zanikl splněním v termínu převážně v termínu před lhůtou splatnosti podle kupní smlouvy (a nemohl se dostat do prodlení s jeho splněním). Žaloba tak nemůže být ani ohledně předmětu převodu podle smlouvy z 24. 4. 2013 mezi účastníky úspěšná.

45. Na platnost smlouvy nemá žádný vliv případné porušení smluvní povinnosti žalobkyně nepřevést nemovitou věc (upravené zástavní smlouvou). Podle § 267 odst. 1 věty první obch. z. (který se na vztah z úvěrové smlouvy uplatní dle § 261 odst. 3 písm. d/ obch. z.) jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. Zajištění ve smyslu § 261 odst. 4 obch. z. sdílí právní režim úvěru (pokud jde o zástavu, pak obecnými ustanoveními o právních úkonech v obch. z.). celé jméno svědka (a ani žalobkyně) by se její neplatnosti dovolávat nemohl (nemohli). Protože bylo vyloučeno, aby byla smlouva neplatná, soud nepoučil žalobkyni o povinnosti doplnit skutková tvrzení o obsahu vztahu ze zástavní smlouvy. Ostatně porušení smluvní povinnosti (třeba zákazu převodu) nemůže vést k neplatnosti jiného právního úkonu (právního jednání).

46. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná s tím, že od počátku bylo zřejmé, že nemůže být v ½ předmětu sporu úspěšná. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 164.165,46 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplacené zálohy na náklady důkazu v částce 6.000 Kč (která byla spotřebována) a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 10. 2014, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 10. 2014, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 12. 2014, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 8. 2019, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 9. 2019, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 11. 2019, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 12. 2019, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 12. 2019, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 7. 2020, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 9. 2020, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 9. 2020, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 11. 2020, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 11. 2020, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 12. 2020, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 5. 2021, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 6. 2021, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 7. 2021, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 9. 2021, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 11. 2021, z částky 6.200 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 3. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3.100 Kč dvakrát zvýšena, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 3. 2022, z částky 9.300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 5. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3 100 Kč třikrát zvýšena, z částky 6 200 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3.100 Kč dvakrát zvýšena, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 5. 2022, z částky 6.200 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 7. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3.100 Kč dvakrát zvýšena, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 9. 2022, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 9. 2022, z částky 6.200 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 11. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 3.100 Kč dvakrát zvýšena, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 1. 2023 a z částky 6 200 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2023 s tím, že odměna byla z původní částky 3.100 Kč dvakrát zvýšena včetně třiceti osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 5. 2019 náhrada 1.514,05 Kč za 160 ujetých km v částce 914,05 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l číslo km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 130.714,05 Kč ve výši 27.449,95 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za podání z 23. 12. 2014, 23. 3. 2021, 26. 8. 2022 a 17. 10. 2022, protože se jednalo o krátká podání, která vyjasňovala skutkové otázky (neodpovídala svou závažností podání ve věci samé (popř. i méně závažným podáním dle § 11 odst. 2 a.t.). Soud zvažoval i možnost nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému dle § 150 o.s.ř. Protože však žalovaná vedla marně řízení ohledně ½ nemovitých věcí (a již proto nemohla být ve věci ani převážně úspěšná) a protože poměry žalované nejsou natolik mimořádné, že by vedly k úplnému osvobození od soudních poplatků, soud žalované uložil povinnost k úhradě plných nákladů řízení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno předání peněz žalobkyni, neobstál by závěr, že by byl žalovaný povinen nést si náklady řízení ze svého.

47. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. přísluší státu právo na náhradu nákladů řízení v případě, že u účastníka, který by ve věci neúspěšný, nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků z jedné poloviny, a proto s ohledem na neúspěch žaloby je povinna uhradit ½ nákladů řízení, které nebyly kryty složenými zálohami na provedení důkazů. Státu vznikl náklad ve věci v částce 5.833,72 Kč (sestávající z části nákladu na výslech znalkyně celé jméno znalkyně ve výši 1.847 Kč, který nebyl kryt zůstatkem zálohy, kterou složili účastníci, a z nákladů na svědečné svědka jméno příjmení v částce 3.986,70 Kč). Soud proto uložil žalobkyni povinnost uhradit ½ tohoto nákladu ve výši 2.917 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.