OSKV 17 C 168/2024-88

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] ⟪LB:lb_004⟫ pro 100 699,72 Kč / zápůjčka

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 699,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 7. 11. 2022 do zaplacení, z částky 37 249,72 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a z částky 12 450 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám zástupce žalované, náhradu nákladů řízení v částce 74 099 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se původně domáhal na žalované zaplacení částky 100 699,72 Kč z titulu zápůjček, které měl žalobce žalované poskytnout. Podle tvrzení žalobce se jednalo o a) neúčelovou zápůjčku částky 11 000 Kč realizovanou dne 1. 10. 2022 na účet kadeřnice jméno FO (za prodloužení vlasů žalované), b) neúčelovou zápůjčku částky 40 000 Kč realizovanou dne 5. 11. 2022 z účtu žalobce na účet společnosti právnická osoba. (částečná úhrada faktury [číslo] za opravu vozidla žalované), c) neúčelovou zápůjčku částky 37 249,72 Kč realizovanou dne 5. 11. 2022 z účtu žalobce na účet stejné společnosti se stejným účelem, d) neúčelovou zápůjčku částky 12 450 Kč realizovanou dne 11. 10. 2022 převodem z účtu žalovaného na účet společnosti Vaš obhajoba Praha s.r.o. na úhradu faktury vystavené na jméno žalované č. 2022 za zastoupení žalované. Tvrzené zápůjčky měly být splatné následující den po poskytnutí. Poté, co soud poučil žalobce o předběžném právním názoru a důkazním břemenu žalobce, žalobce nadále uplatňoval právo na vrácení uvedených částek z důvodu bezdůvodného obohacení. Přitom poukazoval na textové zprávy pro příjemce v platbách ad b), c), ze kterých vyplývalo přesvědčení žalobce, že uvedené částky poskytuje žalované dočasně s tím, že budou (mají být) vráceny. Popíral partnerský charakter soužití účastníků v době plateb.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nejprve poukazovala na nedostatečná tvrzení žalobce o podmínkách poskytnutých zápůjček (včetně nelogického tvrzení o údajné splatnosti již v den následující po poskytnutí). Pokud byla uplatňováno bezdůvodné obohacení, namítala výjimku z povinnosti obohacení vrátit, jestliže bylo plnění (obohacení) poskytnuto žalobcem (ochuzeným) s vědomím, že žalobce není právně povinen plnění žalované, popř. za žalovanou (obohacenou) poskytnout. Poukazovala na partnerské soužití účastníků od října 2022 do ledna 2023 včetně rozdělení rolí v tomto soužití (žalobce zajišťoval domácnost materiálně, žalovaná neměla podle přání žalobce pracovat). Žalobce začal po žalované vrácení prostředků uplatňovat až v souvislosti s rozchodem účastníků, který iniciovala žalovaná.

3. Soud se nejprve zabýval mezinárodní soudní příslušností a rozhodným právem. Protože jsou účastníci ukrajinskými státními příslušníky, je (primárně) rozhodná mezinárodní smlouva, která byla mezi Českou republikou a Ukrajinou uzavřena (viz sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou ze dne 28. května 2001 o právní pomoci v občanských věcech). Smlouva neobsahuje ustanovení o mezinárodní soudní příslušnosti pro případ požadavku na vydání bezdůvodné obohacení (pouze v čl. 48 a 49 ujednání ve věcech smluvních závazků a škody). S ohledem na čl. 7 bod 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) upravuje pro případ kvazideliktní odpovědnosti mezinárodní soudní příslušnost podle místa vzniku škody (bezdůvodného obohacení). Rozhodné právo je dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) ve smyslu čl. 2 a čl. 4 odst. 1 právo místa vzniku škody (bezdůvodného obohacení). Soud tedy vycházel ze své příslušnosti a použil na řešení sporu právo české.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce poskytl ve prospěch žalované (k úhradě jejích závazků částky uvedené v žalobě (vymezené v odstavci 1. odůvodnění): a) částku 11 000 Kč odepsanou z bankovního účtu žalobce dne 1. 10. 2022 na účet č. [bankovní účet] (prodloužení vlasů žalované; majitelka účtu byla identifikována zprávou banky z č. l. 41), b) částku 40 000 Kč odepsanou z účtu žalobce 5. 11. 2022 na účet uvedený ad c/, c) částku 37 249,72 Kč odepsanou z účtu žalobce odepsanou z účtu žalobce dne 5. 11. 2022 na účet právnická osoba. (na opravu auta žalované), d) částku 12 450 Kč odepsanou z účtu žalobce dne 11. 10. 2022 na účet [příjmení] obhajoba [právnická osoba]

5. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce si byl při poskytování plnění vymezeného v žalobě vědom, že nemá právní povinnost plnění žalované (za žalovanou) poskytnout. Pod uvedenou spornou skutečnost spadal též (sporný) charakter soužití mezi účastníky s tím, že žalobce sice připouštěl vztah mezi účastníky, ale popíral společné hospodaření, žalovaná tvrdila soužití účastníků„ manželského“ typu.

6. Z korespondence účastníků v ukrajinském jazyce s českými překlady (SMS a aplikace Viber, č. l. 57 - 73) vyplývalo, že účastníci se dohodli na společném soužití v domě žalobce (v [obec]) na počátku října 2022 (to je zřejmé ze zpráv ze září a října 2022 a i výpovědi svědkyň [příjmení] [příjmení] a jméno FO; žalobce o společné soužití v domě žalobce stál) a žalovaná odešla od žalobce nejprve před Vánoci 2022, jak je zřejmé ze zpráv z 23. 12. 2022, vrátila se na žádost žalobce, jak je zřejmé ze zpráv z téhož dne, definitivně na počátku ledna 2023, jak vyplývá ze zpráv z 1. 1. 2023 a z 2. 1. 2023. Žalobce měl o soužití účastníků zájem (jak vyplývá ze zpráv ze září 2022 i prosince 2022 a ledna 2023) a nesouhlasil s jeho ukončením. V průběhu soužití zajišťoval žalobce materiální zabezpečení domácnosti účastníků (zájem žalobce o materiální zajištění žalované vyplývá ze zpráv ze září 2022, konkrétně 28 9. 2022 poslal žalované platební údaje ke své platební kartě a vybídl žalovanou k jejímu užívání, i z obsahu komunikace účastníků z doby soužití). Žalobce požadoval, aby žalovaná nepracovala a aby byla k dispozici doma, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] a z obsahu zpráv (zejména ze září 2022 a prosince 2023). Požadavky žalobce na vrácení peněz se vyskytly až po konci soužití účastníků (zprávy z 1. 1. a 2. 1. 2023). Nastavení soužití (tedy že žalovaná nebude pracovně činná) potvrdila svědkyně [příjmení] [jméno], aktivitu žalobce (až po ukončení soužití) ve vztahu k vrácení peněz potvrdila svědkyně [příjmení]. Přístup žalované k informacím o osobním životě žalobce vyplýval z fotografií z č. l. 50 a násl. (i když soužití účastníků přímo nepotvrzovaly, v kontextu uvedených zpráv však osvědčovaly společné soužití účastníků od října 2022 do ledna 2023). Skutečnost, že nebyla předloženy zprávy s komunikací účastníků za listopad a první tři týdny prosince 2022 nesvědčí o přerušení soužití účastníků (ostatně žalobce nic konkrétního o soužití účastníků v tomto ohledu neuváděl).

7. Pokud z faktur Autoexpertu a odpovídajících detailů pohybu – okamžitých odchozích plateb týkajících se plateb na účet Autoexpertu vyplývá existence zprávy pro příjemce, pak se jednalo o informaci, která nedošla do dispoziční sféry žalované. Platba pro Vaše obhajoba Praha s.r.o. obsahuje pouze určení jména žalované, obdobně platba za kadeřnické služby. Z komunikace účastníků vyplývá, že žalobce své nároky na zaplacení částek za žalovanou vznesl až po ukončení soužití účastníků (odchodu žalované).

8. Věrohodnost tvrzení žalobce o okolnostech poskytnutí peněz za žalovanou (s vírou v jejich budoucí vrácení) je narušována velmi obecně formulovanými žalobními tvrzeními (obsahujícími nelogičnost údajného ujednání o splatnosti následující den po poskytnutí; to je za situace, kdy žalovaná nebyla pracovně činná m. j. na žádost žalobce, vyloučeno).

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce vůči žalované neučinil před podáním žaloby předžalobní výzvu.

10. Soud převzal za svůj skutkový závěr nesporné skutečnosti a dílčí skutková zjištění výše.

11. Soud dospěl k právnímu závěru: § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle § 2997 odst. 2 o. z. Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

13. V případě požadavku na vydání bezdůvodného obohacení ochuzenému se vychází především ze skutkových podstat v § 2991 odst. 2 o. z. Žalobce tvrdil bezdůvodné obohacení žalované plněním bez právního důvodu (jednalo se o čtyři nesporné převody z účtu žalobce na účty věřitelů žalované); žalobce nebyl schopen svá žalobní tvrzení o existenci právního důvodu plnění (zápůjček) prokázat.

14. Protože mezi účastníky nebylo sporu o obohacení žalované, šlo ve sporu o posouzení, zda okolnosti převodu peněžních prostředků učinil žalobce s vědomím, že má právní povinnost plnění (za žalovanou) poskytnout; tedy zda vědomě plnil nedluh. Existence vědomí právní povinnosti žalobce plnit je zjevně v rozporu se skutkovými zjištění. Žalobce připustil, že není schopen (údajný) právní důvod plnění prokázat, ostatně ohledně svého přesvědčení o své povinnosti plnit pouze odkázal na zprávu pro příjemce dvou plateb za žalovanou. Spíše než o přesvědčení, že žalobce měl právní povinnost plnění poskytnout, svědčí spíše (v kontextu textových zpráv a výpovědi svědkyň) o snaze žalobce si vztah se žalovanou„ pojistit“ ekonomickými nástroji (a tom ostatně svědčí komunikace účastníků po ukončení soužití). Žalobce mohl vysvětlit, v čem uvedené přesvědčení spočívá (ve vadném právním jednání, v předsmluvním ujednání, omylu atp.). Podmínkou pro úspěšnost požadavku na náhradu bezdůvodného obohacení je omyl (ať již omluvitelný, nebo ne) nebo pochybnosti o skutkových nebo právních okolnostech plnění. Žádný takový omyl nebo pochybnost ze skutkových zjištění (ale ani z tvrzení účastníků) nevyplývají. Textové správy s souvislosti s platbami žalobce ostatně nedošly do dispozice žalované a ta nemohla vědět, že žalobce si klade podmínky pro plnění v její prospěch (zda si uvedené podmínky kladl vůči žalované a zda s nimi žalovaná souhlasila žalobce netvrdil). S ohledem na souvislosti uplatňování vydání obohacení s ukončením soužití je souvislost těchto událostí zřejmá.

15. V řízení nevyšlo najevo, že by byl důvod pro aplikaci § 2997 odst. 2 o. z. (žalovaný to ostatně ani netvrdil)

16. Protože v řízení nevyšlo nic, z čeho by vyplývalo vědomí žalobce, že má právní povinnost žádaná plnění za žalovanou (žalované) poskytnout, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (včetně požadavku na úhradu úroku z prodlení). Plnění bylo poskytnuto v době soužití účastníků (není podstatné, kdy závazky žalované vznikly), a tedy odpovídá (při neexistenci dalších tvrzení žalobce, která by jeho vědomí o právní povinnosti plnit vysvětlovala) společnému hospodaření účastníků v době takového (partnerského) soužití. Výjimka z vrácení obohacení nepochybně zahrnuje dobrovolně poskytnutá plnění k uspokojování potřeb partnera (v době soužití).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 099 Kč Tyto náklady sestávají z hotových výdajů v částce 7 912 Kč (za překlad textových zpráv z komunikace účastníků) a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. c), f), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 699,72 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání z 28. 6. 2024, účast na jednání soudu po dobu delší dvou hodin dne 25. 9. 2024, podání z 8. 10. 2024 a z 21. 10. 2024, porada s klientem po dobu delší hodiny dne 22. 11. 2024, účast na jednání soudu dne 25. 11. 2024 po dobu delší dvou hodin) a z částky 2 570 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odpor proti platebnímu rozkazu a účast na vyhlášení rozsudku) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 700 Kč ve výši 11 487 Kč. Soud nepovažoval za účelně vynaložený úkon právní služby podání žalované z 12. 11. 2024, protože se jednalo pouze o doplnění označení důkazů výslechy svědků (to však mohlo být již obsaženo v podání, kterým byly svědci označeni).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnost uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo zahájení exekučního řízení u soudního exekutora.