OSKV 14 C 227/2020-58

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: [osobní údaje žalovaného] ⟪LB:lb_004⟫ pro 31.473 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 18.583 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32.674 Kč od 18. 11. 2017 do 11. 12. 2017 ve výši 168,04 Kč, z částky 30.327 Kč od 12. 12. 2017 do 16. 2. 2018 ve výši 454,36 Kč, z částky 27.980 Kč od 17. 2. 2018 do 15. 3. 2018 ve výši 168,93 Kč, z částky 23.280 Kč od 16. 3. 2018 do 25. 4. 2018 ve výši 213,43 Kč, z částky 20.930 Kč od 26. 4. 2018 do 17. 5. 2018 ve výši 102,96 Kč, z částky 18.583 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, částky 12.890 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 100,79 % ročně z částky 25.650,92 Kč od 18. 11. 2017 do 15. 3. 2018 ve výši 8.033,44 Kč, z částky 22.670,08 Kč od 16. 3. 2018 do 25. 4. 2018 ve výši 2.466,97 Kč, z částky 20.320,08 Kč od 26. 4. 2018 do 17. 5. 2018 ve výši 1.186,46 Kč z částky 17.973,08 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 118.288 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.583 Kč s příslušenstvím a částky 12.890 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. 9101028406 uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 2016.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil.

3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené:

a) Z předsmluvního formuláře ze dne 1. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaný byl písemně (na šesti stranách) informován žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže.

b) Z hodnocení klienta sestaveného hodin soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného: svobodný, žije u rodičů, příjem – 11.000 Kč měsíčně, náklady na bydlení, inkaso, dopravu, ostatní – 4.000 Kč, výdaje žalovaného– 3.800 Kč 5, celkem výdaje 7.800 Kč měsíčně, jako volné zdroje byla uvedena částka 3.200 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru NRKI soud zjistil kód příznaku CBS skóre žalovaného 363. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2016 se společností [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako uklízeč veřejných prostranství na dobu určitou do 30. 9. 2016, podle mzdového výměru činila základní mzda 59 Kč na hodinu. Z výplatních pásek soud zjistil, že v březnu 2016 činila čistá mzda žalovaného 10.694 Kč a v měsíci dubnu 2016 částku 10.140 Kč.

c) Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/ ze Smlouvy o úvěru č. 9101028406 sestaveným 1. 6. 2016 podepsaného žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 27.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 163,20 % ročně (odpovídajícím RPSN a pojímané jako tzv. efektivní úroková sazba zohledňující přesný počet dnů poskytnutí úvěrových prostředků) ve formě 42 měsíčních splátek po 2.347 Kč měsíčně do 16. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 98.574 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení o více než třicet dnů po termínu splatnosti ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Při prodlení s úhradou dvou splátek, případně v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů byla sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pokud nová jistina vzniklá zesplatněním nebyla uhrazena v den následující po zesplatnění, byla sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny za každý den prodlení, a pokud nová jistina nebyla uhrazena do deseti dnů od zesplatnění, byla sjednána povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 25 % z dlužné jistiny. Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).

d) Z oznámení z 14. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen.

e) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla 13. 6. 2016 převedena částka 27.000 Kč na účet [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako bankovní spojení na žalovaného).

f) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný dluh řádně nesplácel, od července 2016 do března 2018 uhradil 39.908 Kč.

g) Z výzvy k zaplacení z 16. 8. 2017 a 16. 1. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění smluvních povinností.

h) Z předžalobní výzvy z 3. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 60 dnů došlo k datu 16. 11. 2017 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinností podle smlouvy před podáním žaloby; žalobkyně mimo jiné uplatňovala smluvní pokuty dle bodu 12.1 smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky – 610 Kč, dle bodu 12.7 smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 18. 11. a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,79 % ročně.

i) Z vyjádření znalce z 25. 10. 2018 k otázce rozdílu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou soud zjistil rozdíly mezi těmito sazbami (tj. že je třeba obě rozlišovat); přímý důsledek pro skutkový závěr však toto vyjádření nemělo.

4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 27.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 163,20 % ročně splatit 42 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobkyni uhradila celkem částku 39.908 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 163 % ročně (při nominálním vyjádření sazby), RPSN činí rovněž téměř 163 % (tedy RPSN i úroky výrazně převyšují obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů, jak je zřejmé z výpisu ze statistických dat [obec] národní banky), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, sankce za předčasné zaplacení úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

13. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 27.000 Kč (se splátkami 2.347 Kč po dobu čtyř let), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listin (pracovní smlouva a výplatní pásky) je zřejmé, že jediným příjmem žalovaného byla mzda ve výši cca 11.000 Kč měsíčně, dle údajů v hodnocení klienta činily výdaje 7.800 Kč a rezerva žalovaného 3.200 Kč měsíčně, avšak žádný způsobem finanční situaci žalovaného neprověřovala, nezjišťovala ani, jaký je stav finančních prostředků na účtu žalovaného. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu (stanovené splátky činí 73 % údajné rezervy žalovaného), a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Soud ve své argumentaci rozhodl v souladu se zcela převažující rozhodovací praxí zdejšího soudu (t. zn. při posuzování smlouvy s obdobnými podmínkami poskytnutí úvěru): sp. zn. 14 C 281/2018, 19 C 145/2018, 14 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 279/2018), 14 C 220/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 15 C 219/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 11 C 206/2018, 16 C 173/2018 (sp. zn. 25 Co 333/2018), 13 C 169/2018 (sp. zn. 25 Co 360/2018), 13 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 64 Co 361/2018), sp. zn. 19 C 103/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 333/2018), 12 C 156/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 314/2018), 19 C 22/2019 (sp. zn. 25 Co 163/2019), 14 C 34/2019 (sp. zn. 25 Co 170/2019), 19 C 145/2018, 14 C 281/2018. Bez významu není ani to, že v řadě řízení ve stadiu odvolání (popř. po sdělení předběžného názoru soudce) jsou omezovány požadavky žalobkyně na úhradu úroku ve sjednané výši. Odchylná rozhodnutí (vycházející z platnosti smlouvy) jsou vydávána v senátu 9 C, dále se objevují u zdejšího soudu ojedinělá rozhodnutí na základě uznání žalovaného, či uzavřeného soudního smíru, aniž byla tato odchylka zdůvodněna a dále výjimečně při odchylných podmínkách poskytnutého úvěru či uznání dluhu dlužníka. Některá rozhodnutí, kterým bylo žalobě vyhověno, vycházejí z odchylných podmínek (úročení do cca 50 % p.a.).

15. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 27.000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku přesahující 39.000 Kč, tedy částku přesahující žalobkyní poskytnuté plnění, soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.