OSKV 14 C 102/2026-21

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 44.541,49 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29.316,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15.225,18 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 255,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 2.384,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38.122,89 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 36.927,11 Kč od 8. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.896,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 382 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411010226, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44.541,49 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo uzavřené dne 25. 1. 2025 mezi společností právnická osoba a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 10.683,69 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 1. 2025, smluvními podmínkami, potvrzením o provedené transakci ze dne 25. 1. 2025, přehledem plateb, výzvou před zesplatněním ze dne 4. 8. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 9. 2025, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 25. 1. 2025 uzavřela společnost právnická osoba, IČ: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem 60 % ve 24měsíčních splátkách (celkem 54.637,39 Kč), RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 81,02. Pro případ prodlení žalované bylo v odst. 8 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku (max. 2 měsíčně), poplatek za osobní návštěvu za účelem ověření kontaktních údajů a pokusu o smírné vyřešení ve výši 300 Kč a právo na úhradu účelně vynaložených nákladů. Pro případ prodlení s úhradou plateb bylo dále v čl. 11 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr vypovědět a požadovat úhradu celého dluhu (po poskytnutí dodatečné 30denní lhůty k úhradě). Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 10.683,69 Kč, a to dne 10. 3. 2025 částku 2.930,51 Kč, dne 10. 4. 2025 částku 2.923,18 Kč, dne 9. 6. 2025 částku 3.000 Kč a dne 12. 8. 2025 částku 1.830 Kč, dále již ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 4. 8. 2025 vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k úhradu dluhu ve výši 6.972,71 Kč ve lhůtě 30 dnů s tím, že pokud uvedený dluh neuhradí, bude nucen veškeré dlužné částky zesplatnit. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dluh neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 16. 1. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 36.927,11 Kč na jistině, částkou 1.195,78 Kč na poplatcích. Částkou 6.418,60 Kč na úroku z jistiny do zesplatnění 8. 9. 2025, částkou 2.384,57 Kč na kapitalizovaných úrocích za období od 9. 9. 2025 do 29. 9. 2025 a částkou 255,74 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení za období od 9. 9. 2025 do 29. 9. 2025.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr včetně úroku 60 % ročně - 14.637,39 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách (RPSN 81,02 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 10.683,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.

12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních a databází a externích registrů, dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované (bankovní výpis). Právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalované a z údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalované, a dovodil, že žalovaná je schopna úvěr uhradit. Žalobkyně však žádné důkazy k prokázání uvedených skutečností nepředložila, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěru soudu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze čtyři platby z celkových 24.Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 29.683,69 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (40.000 – 10.683,69). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.896,15 Kč, přičemž tato částka představuje 31,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.908 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44.541,49 Kč sestávající z částky 2.900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2.900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.600 Kč ve výši 1.806 Kč.

16. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 382 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.908 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.526 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 382 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.