OSKV 15 C 128/2025-51

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 61 227,37 Kč / úvěr

Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 3. 2026, č. j. 15 C 128/2025-51 se ve výrokové části pod bodem II. opravuje tak, že správně zní: ,,Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 033,80 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.“

I. Žaloba na zaplacení částky 18.227,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59.127,37 Kč od 3. 1. 2025 do 28. 1. 2025 a smluvního úroku ve výši 6.000,9 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 913 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.

Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.

1.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené, a to Smlouvu o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru název, Sazebník, rozklad splátek, odstoupení od smlouvy spolu s podacím archem, předžalobní výzvu, podací arch a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 20. 3. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40.000 Kč. Úvěr byl sjednán jako revolvingový a žalovaná dne 2. 8. 2023 čerpala další úvěr ve výši 33.435 Kč. Žalovaná se zavázala počínaje dnem 15. 5. 2023 splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.480 Kč, a to včetně pojistného a úroku ve výši 29,9 % ročně (žalobce požaduje úrok ve výši 26,45% ročně), RPSN činila 29,9 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným. Dále byla sjednána povinnost žalované k úhradě účelně vynaložených nákladů - 400 Kč za 1. písemnou upomínku, 600 Kč za 2. písemnou upomínku, 1.500 Kč v případě odstoupení a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem 13 splátek ve výši 30.000 Kč. Žalobkyně započetla uhrazené splátky v částce 14.307,63 Kč na jistinu, která byla tímto částečně ponížená na částku ve výši 59.127,37 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Dopisem ze dne 14. 1. 2025, odeslaným dne 16. 1. 2025 sdělila žalobkyně žalované, že od smlouvy odstupuje, a vyzvala jej k úhradě dluhu ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 59.127,37 Kč na jistině, částkou 2.100 Kč na poplatcích a částkou 6.000,90 Kč na smluvním úroku z jistiny. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.

4. Na základě výše provedených důkazů soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2025 č. j. 15 C 128/2025-17 tak, že vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 43 435 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 000 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 18 227,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 127,37 Kč od 3. 1. 2025 do 28. 1. 2025 a o zaplacení smluvního úroku ve výši 6 000,9 Kč (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6 033,80 Kč (výrok III). K včasnému odvolání žalobkyně odvolací soud svým usnesením ze dne 24. 10. 2025 č.j. 64 Co 555/2025-30 rozsudek jsou do prvního stupně v části napadené odvoláním (Výrok II. a III.) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nesprávným procesním postupem zatížil řízení vadou, která ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud rozhodl bez nařízení jednání, aniž proto byly splněny zákonné předpoklady. Odvolací soud zároveň uložil soudu prvního stupně, aby nařídí ve věci jednání a pokud setrvá na názoru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti plynoucí poskytovali spotřebitelského úvěru z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyni při něm vyzve podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ke splnění procesních břemen, a znovu ve věci rozhodne, a to i o nákladech odvolacího řízení.

5. Dle závazného pokynu odvolacího soudu bylo ve věci nařízeno ústní jednání, při kterém Byly provedeny listiny předložené žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to kopie občanského průkazu žalované, dále výpis z běžného účtu žalované za měsíc březen 2023 a dále zpráva o posouzení úvěruschopnosti. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá že byla provedena lustrace v registru SOLUS a CRIF bez negativních výsledků, z posouzení příjmů a výdajů pak vyplývá že žalovaná má čistý hlavní příjem 28.560 Kč měsíčně a dále má pobírat starobní či jiný důchod, výdaje představující náklady na bydlení, hypotéku, splátky úvěrů či jiné závazky jsou nulové, přičemž tyto údaje měly být zjištěny z důchodového výměru, z výpisu z bankovního účtu a z příslušných databází a registrů. Žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela že rozdíl příjmů a výdajů činí 28.560 Kč, přičemž úvěrová splátka činí 1.480 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc březen 2023, ze kterého však byla soudu předložena pouze 1 strana vyplývá, že počáteční zůstatek činil 7.868,37 Kč, konečný pak 3.338,56 Kč. Další listiny prokazující ověřování úvěruschopnosti soudu předloženy nebyly. Žalobkyně, S ohledem na shora uvedené, byla při ústním jednání poučena podle § 118a odst. 3, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání sporných tvrzení, že žalovaná byla shledána úvěruschopná, zejména listin, ze kterých žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje, když ze zprávy o úvěruschopnosti toto nevyplývá. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně soud požádala o poskytnutí lhůty k doložení uvedených listin s tím, že tyto nemá k dispozici. Této žádosti nebylo ze strany soudu vyhověno, a to s ohledem na to že sama žalobkyně ve svém doplnění tvrzení ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti ze dne 3. 2. 2026 již důkazy označovala jako přiložené. Soud se tak domnívám, že žalobkyně měla již dostatečný časový prostor k doplnění, respektive předložení těchto listin soudu.

6. Po doplněném dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 73.435 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr včetně úroku splatit. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, když uhradila pouze 13 splátek a žalobkyni celkem uhradil 30.000 Kč.

11. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně ve vztahu k ostatním nárokům se soud nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla pro vyloučení pochybností pouze, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele a došla k závěru, že žalovaná byla schopna úvěr splatit. Po doplnění dokazování popsaném v odst. 5 se stanovisko soudu o nedostatečném zkoumání úvěruschopnoszi žalované nezměnilo. Z doložených listin nevyplývá, že by žalobkyně dostála své povinnosti jako poskytovateli spotřebitelského úvěru, když nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, když neprokázala, že jí poskytla úvěr v situaci, v níž bylo možné předpokládat, že žalovaná bude schopna svému závazku splácet úvěr dostát. Soud zdůrazňuje, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy žalobkyně porušila při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud tedy s ohledem na neplatnost smlouvy rozhodl tak jak je ve výroku I. uvedeno.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40,46 % (žalobkyně byla úspěšná z 70,23 %, žalovaná z 29,77 %) z celkových nákladů 14.913 Kč, t. j. v částce 6.033,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.450 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61.227,37 Kč sestávající z částky 3.580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3.580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.300 Kč ve výši 2.163 Kč.

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni podáním u soudu podepsaného ve trojím vyhotovení. Po právní moci tohoto opravného usnesení počíná znovu běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti opravovanému rozsudku, přičemž odvolání lze podat ke Krajskému soudu v Plzni podáním u soudu podepsaného.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.