OSLI 12 C 187/2020-60

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o určení splatnosti závazku,

I. Určuje se, že půjčka ve výši 190 000 Kč dle smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 7. 2013, je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 129,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že půjčka ve výši 190 000 Kč dle smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 7. 2013, je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli manželství dne 30. 4. 2015, které bylo pravomocně rozvedeno dne 28. 11. 2017. Před uzavřením manželství účastníci sporu nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2013 do podílového spoluvlastnictví nemovité věci, a to každý id. ½ nemovitých věcí zapsaných na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, územní celek, katastrální uzemí anonymizována dvě slova. Vzhledem k tomu, že žalovaný v předmětné době neměl dostatek finančních prostředků na úhradu ½ kupní ceny, dohodli se se žalobkyní, že mu poskytne peněžitou částku ve výši ½ kupní ceny. Kupní cena byla ve výši 380 000 Kč, půjčka tedy činila částku ve výši 190 000 Kč. Žalobkyně si za tímto účelem sjednala u právnická osoba, spotřebitelský úvěr, přičemž z takto získaných prostředků následně uhradila celou kupní cenu. Žalobkyně se po rozchodu s žalovaným snažila celou situaci řešit smírně a vyzvala žalovaného k vrácení půjčky, a to dne 15. 9. 2016 a následně dne 19. 9. 2013, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně pak prokázala závazek žalovaného vrátit finanční prostředky ve výši 190 000 Kč v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 107/2017, nicméně nebyla určena splatnost dané půjčky, když v předmětném řízení bylo odvolacím soudem konstatováno, že splatnost půjčky nenastala a je třeba se domáhat určení splatnosti závazku.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou souhlasí, nicméně stále trvá na tom, že mezi účastníky sporu nebyla uzavřena smlouva o půjčce.

3. Podle ustanovení § 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

4. Podle odst. 4 stejného ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

5. Podle ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

6. Závaznost rozhodnutí (a otázek v nich řešených) upravuje ustanovení § 159a o.s.ř. a § 135 o.s.ř. Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 a odst. 4 o.s.ř. při posouzení významu předběžné otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, a usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod č. 69/2000 Sbírky), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné.

7. V dané věci jde o situaci, kdy rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 107/2017-338 ze dne 7. 12. 2018 byl ve výroku I. odvolacím soudem (č. j. 29 Co 143/2019-432) změněn tak, že žaloba o zaplacení částky 190 000 Kč s příslušenstvím se zamítá. Proti danému rozhodnutí bylo podáno dovolání, které bylo odmítnuto. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 107/2017-338 ze dne 7. 12. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 29 Co 143/2019-432 ze dne 12. 12. 2019 nabyl právní moci dne 29. 1. 2020. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že žalobkyně prokázala závazek žalovaného vrátit jí finanční prostředky ve výši 190 000 Kč, které nepochybně vynaložila na koupi nemovitosti v obec v rozsahu spoluvlastnického podílu žalovaného na této nemovitosti. Účastníci v té době nebyli manželé, neměli dostatek disponibilních finančních prostředků na koupi nemovitosti, takže žalobkyně musela věc řešit úvěrem u peněžního ústavu a je tedy nepravděpodobné, že by k tomuto vynaložení finančních prostředků žalovaného přistoupila i bez jeho slibu o vrácení příslušné částky. Žalovaný neprokázal, že by mu žalobkyně tyto finanční prostředky na koupi nemovitosti darovala. Je možné, že následně žalovaný vynaložil nejen svou práci, ale i finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci této nemovitosti a mohl tedy nabýt dojmu, že se takto s žalobkyní vyrovnal, nedokazuje to však, že již v době poskytnutí finanční prostředků žalovanému v době koupě nemovitosti, což je podstatný moment, byly žalovanému finanční prostředky darovány. Nebyla žalovaným ani tvrzena následná dohoda účastníků o prominutí dluhu či dohoda podobného obsahu (bod 10 shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu).

8. Žalobkyně již ve shora uvedeném řízení prokázala, že mezi účastníky sporu došlo k uzavření předmětné smlouvy o půjčce. Okresnímu soudu v daném řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1, 4 o.s.ř. ve světle ustálené judikatury nepřísluší přezkoumávat závěry daného rozhodnutí, neboť tyto závěry jsou pro něj závazné.

9. Soud se tak dále zabýval toliko určením splatnosti závazku (smlouvy o půjčce ze dne 10. 7. 2013).

10. Ze shora uvedeného rozhodnutí pak vyplývá, že žaloba byla zamítnuta toliko z toho důvodu, že nenastala splatnost půjčky, neboť splatnost půjčky nebyla mezi účastníky dohodnuta do konkrétního data a žalovaný měl půjčku vrátit, až si příslušný obnos vydělá, resp. prodá své jiné nemovitosti, splatnost půjčky tak byla závislá na okolnostech spočívajících na vůli žalovaného a pokud dluh nesplnil v přiměřené době, má žalobkyně možnost založit splatnost půjčky toliko rozhodnutím soudu. Bez takového konstitutivního rozhodnutí soudu se půjčka splatnou nestala. Toto ostatně ani žalovaný nijak nesporoval, proto soud zamítl návrhy na doplnění dokazování, a to konkrétně tyto listiny: protokol z přípravného jednání ze dne 6. 9. 2018 a protokol z jednání ze dne 11. 10. 2018 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 107/2017 a úřední záznam ze spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 115/2016, jakožto nadbytečné.

11. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Podle ustanovení § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

14. Žalovaný ve své obraně proti žalobou uplatněnému nároku uvedl, že s žalobou souhlasí. Ustanovení § 564 obč. zák. se vztahuje na případy, kdy splatnost byla dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka. Dohoda o tom, že dobu splnění určí dlužník, může být rozličně formulována. Není třeba, aby účastníci smlouvy použili výslovně výrazů uvedených v tomto ustanovení. Obvykle jde o formulaci, že dlužník zaplatí, až bude chtít, až bude ochoten nebo až bude moci. Na základě takové dohody má dlužník právo plnit kdykoliv a věřitel je povinen přijmout plnění, až mu je dlužník nabídne, sám však nemůže určit, kdy má dlužník plnit. Případná výzva dlužníkovi či upomínka (na rozdíl od § 563 obč. zák.) je bez právních účinků. Nemá-li se dlužník k plnění, věřitel nemůže podat přímo žalobu na plnění, neboť jeho pohledávka není ještě splatná, tedy ani soudně uplatnitelná, a žaloba na plnění by byla zamítnuta jako předčasná, neboť splatnost je jedním ze základních předpokladů úspěšnosti žaloby na plnění, což ostatně učinil i odvolací soud ve shora uvedeném rozhodnutí.

15. Na základě shora uvedených skutečností, které byly prokázány v předchozím řízení, když tyto skutečnosti žalovaný nijak nesporoval, je zřejmé, že mezi účastníky sporu nebyla splatnost půjčky výslovně dohodnuta. Žalovaný měl půjčku vrátit, až si příslušný obnos vydělá, resp. prodá své jiné nemovitosti, splatnost půjčky tak byla závislá na okolnostech spočívajících na vůli žalovaného.

16. Soud pak určí dobu splatnosti v závislosti na konkrétních okolnostech, za kterých účastníci uzavřeli dohodu, přihlédne k možnostem dlužníka, jeho platební schopnosti i k naléhavosti potřeby věřitele a věc posoudí z hlediska souladu s dobrými mravy. V rozhodnutí se soud omezil toliko na určení splatnosti, což ostatně bylo i jen předmětem tohoto řízení, aniž by dlužníkovi uložil povinnost dluh splnit. Předpokladem je zjištění, že závazek byl sjednán tak, že dobu plnění určuje dlužník. Toto bylo prokázáno žalobkyní ve shora uvedeném rozhodnutí. Soud při určení splatnosti smlouvy o půjčce vyšel zejména z toho, že žalovaný slíbil, že svůj díl vrátí v co nejkratší době, za tímto účel si i žalobkyně brala úvěr. Žalovaný měl žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky z prodaných nemovitostí (viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Z daného tak jednoznačně vyplývá, že žalovaný disponuje a i disponoval dostatečnými finančními prostředky, ze kterých je schopný splatit půjčku ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Nejedná se ani o částku, která by převyšovala majetek žalovaného, nebo o částku, která by žalovanému způsobila finanční (majetkové) problémy.

17. Soud tak na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě vyhověl, neboť žalobkyně se důvodně obrátila na soud s návrhem na určení splatnosti závazku, když se ocitla v určité právní nejistotě s tím, že je za takové situace vyloučeno přímo vymáhat splnění dluhu pomocí žaloby na plnění.

18. Nad rámec shora uvedeného soud dále uvádí, že samotné rozhodnutí soudu podle ustanovení

§ 564 obč. zák. není podkladem pro výkon rozhodnutí (exekučním titulem). Dokud však není doba plnění soudním rozhodnutím určena, není pohledávka splatná a nelze vyhovět žalobě na plnění.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 129,58 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) a contrario, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2020 náhrada 798 Kč za cestovné v částce 198 Kč (jízdné ve výši 2krát

99 Kč) podle ustanovení § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle ustanovení § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 198 Kč ve výši 1 931,58 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyní k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci, písemně ve 2 vyhotoveních.

Nebudou-li uložené povinnosti splněny dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.