OSLI 15 C 169/2020-126

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované, žalovaného a žalované ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalované, žalovaného a žalované ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ 3. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa žalované, žalovaného a žalované ⟪LB:lb_013⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ o určení neplatnosti usnesení přijatých na zasedání shromáždění vlastníků jednotek ze dne 6. 12. 2018

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti všech usnesení přijatých na zasedání shromáždění vlastníků jednotek dne datum, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované číslo náklady řízení ve výši 11 676,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované číslo.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému číslo náklady řízení ve výši 8 560,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného číslo.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované číslo náklady řízení ve výši 8 560,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované číslo.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou původně název soudu – pobočka dne datum domáhala určení, že všechna usnesení přijatá na zasedání shromáždění vlastníků jednotek bytového domu na adrese adresa, jsou neplatná. Jedná se o usnesení, kterými byla schválena zpráva hospodaření domu za rok rok a dále byl schválen rozpočet domu na rok rok. Žalobu odůvodnila zejména tím, že lhůtu pro podání žaloby odvíjí od datum, když žalobkyně nebyla dosud seznámena s obsahem zápisu z daného zasedání. Na uvedeném zasedání jí nebylo umožněno hlasovat, ani se vyjadřovat k programu. Dále zde nedošlo ke zvolení předsedy zasedání, když toto si osoboval jméno příjmení. Hlasování žalobkyně nebylo do zápisu zapsáno a žalobkyni nebylo umožněno hlasovat ani o jednom bodu programu. Zasedání nebylo řádně zahájeno, ani ukončeno, a neprobíhalo v souladu s občanským zákoníkem. Rovněž poukázala na to, že jí není dosud známa, jaká byla zpráva o výsledku hospodaření za rok rok, jakož i na nejasnost a neurčitost rozpočtu na rok rok.

2. Žalovaná číslo celé jméno žalované s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Dle žalované celé jméno žalované žaloba v podstatném rozsahu věnuje pozornost záležitosti, která je předmětem jiného soudního řízení. Uváděné důvody pro zrušení usnesení shromáždění vlastníků ze dne datum neodpovídají skutečnosti a žaloba je nedůvodná. Nadto žalovaná číslo již není spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, ty na základě darovací smlouvy ze dne datum nabyla do vlastnictví příjmení. jméno příjmení a v řízení by měla proto vystupovat na straně žalované současná vlastnice.

3. Žalovaní příjmení jméno a anonymizováno jméno celé jméno žalovaného rovněž vyjádřili nesouhlas s žalobou a navrhli její zamítnutí. Na svoji obranu uvedli, že žalobkyně dlouhodobě činí úkony, kterými zásadním způsobem narušuje vztahy mezi jednotlivými vlastníky bytových jednotek. Žalobkyně opakovaně namítá neexistenci vlastnických práv žalovaných k jednotlivým bytovým jednotkám, nicméně tato problematika již byla soudem vyřešena v jiném řízení. Dle tvrzení žalovaných byl každý z vlastníků řádně pozván na shromáždění. Žalobkyně se dostavila, ale odmítla podepsat prezenční listinu, proto její jednání bylo chápáno jako jednání osoby, která není shromáždění vlastníků jednotek účastna. Dále poukázali na nedostatek pasivní legitimace s ohledem na změnu vlastnictví jednotky, jakož i s ohledem na skutečnost, že činnost správce domu od roku rok vykonává právnická osoba, a proto by měla být žalována tato společnost, nikoliv jednotliví vlastníci jednotek.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne datum proběhla schůze vlastníků a dále skutečnost, že žalobkyně byla na tuto schůzi řádně pozvána. Rovněž je nesporné, že žalobkyně je vlastníkem jednotky číslo nacházející se v bytovém domě adresa na parcele číslo v k. ú. obec a že žalovaná celé jméno žalované není v současné době vlastníkem jednotky číslo v tomto bytovém domě, ale vlastníkem je anonymizováno příjmení.

5. Spornou mezi účastníky naopak zůstala skutečnost, že žalobkyni nebylo umožněno na předmětném zasedání hlasovat. Dále pak je mezi účastníky sporné, zda byl na shromáždění řádně zvolen předseda zasedání.

6. Soud má z provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti; žalobkyně ke dni datum byla vlastníkem bytové jednotky číslo vymezené v budově adresa, obec I – obec, na pozemku parcelní číslo a podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti číslo, vše zapsané na listu vlastnictví číslo u stát. instituce, stát. instituce, obec a katastrální uzemí. Žalobkyně nabyla jednotku na základě kupních smluv ze dne datum a datum (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro k. ú. obec prokazujícím stav evidovaný k datu datum). Žalovaná číslo ve shodné budově ke dni datum vlastnila bytovou jednotku číslo podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti číslo (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro k. ú. obec prokazujícím stav evidovaný k datu datum) a žalovaní číslo v režimu společného jmění manželů ke dni datum vlastnili bytovou jednotku číslo podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti číslo (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro k. ú. obec prokazujícím stav evidovaný k datu datum). Ke dni datum byli v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci budovy adresa, bytový dům, ve které se nacházejí jednotky číslo žalobkyně, žalovaní číslo anonymizováno jméno příjmení (prokázáno informací o stavbě adresa s údaji platnými ke dni datum). Na den datum bylo právnická osoba v.o.s. za kterou jednal správce jméno příjmení svoláno zasedání shromáždění vlastníků jednotek s tím, že bude projednána zpráva o hospodaření domu za rok rok a rozpočet domu na rok rok. K pozvánce byly připojeny podklady k bodům jednání, a to rozpis k hlavní knize za účetní období roku rok, dále rozpočet domu na období od datum do datum a přehled plateb. Vlastníci byli poučeni, že před zahájením shromážděním jsou povinni prokázat svou totožnost a mají právo se nechat zastupovat (prokázáno pozvánkou na zasedání shromáždění vlastníků jednotek ze dne datum včetně příloh). Pozvánka byla žalobkyni doručena datum (prokázáno informacemi o zásilce č. anonymizováno). Rozpočet domu na rok rok obsahuje vyúčtování správní činnosti a správy domu. K tomu je pak připojen přehled plateb za uvedený rok (prokázáno rozpočtem domu adresa, přehledem plateb). Usnesením shromáždění vlastníků dne datum byly určeny měsíční zálohy za celý dům pro jednotku číslo ve výši 2 334 Kč (prokázáno sdělením o výši záloh s platností od datum). Shromáždění vlastníků domu na adrese adresa, se konalo dne datum. V programu shromáždění jsou uvedeny dva body, a to pod bodem 1 zpráva o hospodaření za rok rok, pod bodem 2 rozpočet domu na rok rok. Dále je zaznamenáno, k bodu 1, že pro byli žalovaní celé jméno žalované a manželé celé jméno žalovaného. K bodu 2 je pak poznámka, že pro byli opět žalovaní celé jméno žalované a manželé celé jméno žalovaného. Následují podpisy pana příjmení a všech žalovaných a dále poznámka s podpisem žalobkyně ve znění:„ Nebylo mi umožněno hlasovat a nebylo zapsáno moje hlasování“ (prokázáno zápisem ze shromáždění vlastníků domu obec, ulice a číslo). Na shromáždění vlastníků konaném dne datum byli přítomní jednak žalovaní, kteří jsou podepsání v prezenční a hlasovací listině. Přítomna byla i žalobkyně, kdy v příslušné kolonce připravené pro podpis žalobkyně je poznámka, že se odmítá zde podepsat. Dále je na prezenční a hlasovací listině uvedena poznámka ve znění:„ Konstatuji, že je to první schůze, na kterou jsem byla řádně pozvána. celé jméno žalobkyně“ (prokázáno prezenční a hlasovací listinou). Rozpočet domu na rok rok obsahuje přehled schválených a skutečně čerpaných nákladů spojených se správní činností, správou domu a službami za období od datum do datum (prokázáno rozpočtem na rok rok). V rozpočtu rok jsou uvedené schválené náklady spojené se správou domu na období od datum do datum (prokázáno rozpočtem na rok rok).

7. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci; V bytovém domě na adrese adresa. Dne datum se konalo shromáždění vlastníků, na nějž byla žalobkyně řádně pozvána, a to pozvánkou doručenou jí datum. Shromáždění se účastnili všichni tehdejší vlastníci, tedy žalobkyně a žalovaní. Žalobkyně byla shromáždění sice přítomna, ale odmítla podepsat prezenční listinu v kolonce vyhrazené na podpis, podepsala se však níže v rámci svého prohlášení, a v důsledku toho nebylo ani zaznamenáno její hlasování. Ke dni konání zasedání shromáždění byli vlastníky jednotek žalobkyně, žalovaná celé jméno žalované a žalovaní manželé celé jméno žalovaného. Následně došlo k převodu jednotky, která byla původně ve vlastnictví žalované celé jméno žalované, a to do vlastnictví anonymizováno jméno příjmení. V současné době tudíž vlastní bytovou jednotku číslo žalobkyně, jednotku číslo žalovaní číslo bytovou jednotku číslo anonymizováno jméno příjmení.

8. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci učinili nesporné, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Provedené důkazy soud považuje za věrohodné, kdy ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům neměl žádných námitek či připomínek. Výše provedené listinné důkazy zároveň v kontextu nesporných skutečností umožňují soudu ve věci rozhodnout.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1191 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinnost (tj. do té doby, než nabyl účinnosti zákon č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) (dále jen„ o. z.“), nevzniklo-li společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla určená v prohlášení a pro rozhodování ve věcech správy se přiměřeně použijí ustanovení o shromáždění; k rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce.. Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

10. Z uvedených ustanovení vyplývá, že přehlasovaný vlastník jednotky může navrhnout, aby soud rozhodl o záležitosti týkající se správy domu, přičemž návrh musí být podán do tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl. Aktivně věcně legitimovaný je podle 1209 o. z. vlastník, který byl přehlasovaný.. Lhůta k podání návrhu na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků je lhůtou hmotněprávní prekluzivní. Její počátek nastává okamžikem, kdy se vlastník jednotky o přijatém rozhodnutí shromáždění dozvěděl nebo dozvědět mohl. Tímto okamžikem je u vlastníka přítomného na shromáždění okamžik přijetí rozhodnutí shromážděním, neboť tímto dnem se navrhovatel dozvěděl o vydání rozhodnutí shromáždění. Proto lhůta k podání návrhu soudu mu začíná běžet dnem konání shromáždění, nikoli až dnem, kdy mu byl případně doručen zápis ze shromáždění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2360/2016). V daném případě proběhlo shromáždění dne datum. Žalobkyně byla přítomna, její hlasování však není zaznamenáno. Bez pochyby lze konstatovat, že o přijatých usneseních se žalobkyně dozvěděla téhož dne, kdy proběhlo shromáždění vlastníků, tedy datum. Žalobu na určení neplatnosti usnesení přijatých na tomto zasedání podala žalobkyně dne datum. Z toho důvodu soud uzavírá, že žaloba byla podána osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou), tedy přehlasovaným vlastníkem jednotky, usnesení se týkalo správy domu a pozemku, a rovněž byla zachována tříměsíční prekluzivní lhůta k podání návrhu. Je proto zřejmé, že žaloba byla podána včas a námitka žalovaných č. 2 a 3 ohledně opožděnosti žaloby je tudíž nedůvodná.

11. Aby soud mohl učinit závěr o tom, že napadené usnesení shromáždění bylo (skutečně) přijato v rozporu se zákonem či stanovami společenství, musí být nejprve splněna podmínka, že k přezkumu napadeného usnesení existuje důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016)

12. Z uvedených ustanovení je pak třeba dále stanovit, kdo je ve věci pasivně věcně legitimován. Při posouzení soud vycházel z následujících závěrů. Mezi účastníky nevzniklo společenství vlastníků jednotek, nicméně v souladu s § 1191 o.z. se pro rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku per analogiam užijí ustanovení o shromáždění. Shromáždění vlastníků tvoří všichni vlastníci jednotek, z čehož lze dovodit, že právo účastnit se shromáždění a hlasovat na něm se odvíjí od vlastnictví jednotky. Zároveň hlasováním na shromáždění vzniká společná vůle vlastníků mimo jiné ve věcech správy domu a pozemku, a to většinou hlasů. Taková společná vůle se pak stává zároveň i vůlí shromáždění. V konečném důsledku tak není důležité, jak hlasoval každý jednotlivý vlastník, ale právě jaká je vůle shromáždění. Pasivně věcně legitimovaní jsou v daném případě vlastníci jako„ články shromáždění“, nikoliv jako samostatné subjekty, které na shromáždění vyjádřily svůj názor. Žalovanými tedy jsou vlastníci z titulu jejich vlastnického práva a z něj vyplývajícího práva účastnit se shromáždění, nikoliv z titulu, že se předmětného shromáždění dne datum účastnili. Soud má tedy za to, že pasivně věcně legitimovaní jsou v předmětné věci aktuální vlastníci, tedy ti, kterým svědčí vlastnické právo k nemovité věci a s ním spojené právo podílet se na společné vůli shromáždění (hlasovat) v době rozhodování soudu. Tento závěr plyne i z toho, že pokud by byl shledán důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na předmětném zasedání, byli by to současní vlastníci jednotek, kterým by příslušelo v dané záležitosti opětovně rozhodnout, nikoliv ti, kteří jednotky vlastnili v době přijetí žalobou napadených usnesení.

13. Podle § 91 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. Dle odstavce 2 jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.

14. S ohledem na to, že na straně žalované jde o pluralitu subjektů, tedy je více osob žalovaných, je třeba posoudit, zda se jedná o společenství samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř) či nerozlučné (§ 91 odst. 2 o. s. ř). Pro posouzení, zda se jedná o samostatné nebo nerozlučné společenství, je rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva; tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi, jde o nerozlučné společenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1552/2005). Hmotněprávním posouzením věci se zabýval soud výše, přičemž z již uvedených závěrů vyplývá, že není možné, aby soud rozhodl o povinnosti každého ze spoluvlastníků zvlášť. Z povahy věci je dána nutnost rozhodnout vůči všem žalovaným spoluvlastníkům shodně, tedy jde o povinnosti žalovaných nedílné povahy. Všechny tyto subjekty tudíž musí být účastníky příslušného řízení, neboť platí, že výrok napadeného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu či případy uvedené v §159a odst. 2 o.s.ř., je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). V důsledku toho lze uzavřít, že žalobě by bylo možné vyhovět jen v případě, že na straně žalované by vystupovaly všechny osoby vázané nedílnou povinností, tedy aktuální vlastníci jednotek, kteří jsou zároveň spoluvlastníky bytového domu. Důsledkem neúčasti byť jen jednoho z nerozlučných společníků je nedostatek pasivní věcné legitimace.

15. Podle § 5 o.s.ř., soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

16. Podle § 118a odst. 4 o.s.ř. při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

17. Podle § 107 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

18. Poučovací povinnost má zajistit, aby účastníci jen pro neznalost procesního předpisu neutrpěli újmu zejména v podobě neúspěchu v řízení. Obecně je zakotvena v § 5 o.s.ř. a následně rozvedena v příslušných ustanoveních (zde § 118a odst. 4 o.s.ř.). Lze však konstatovat, že účastník může být poučen pouze o procesních právech a povinnostech. Soud vycházel z ustálené judikatury, konkrétně např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, dle něhož soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat.

19. Navrhnout postup podle § 107 o. s. ř. v podobě procesního nástupnictví je právem žalobce, který také nese odpovědnost za důsledky s tím spojené. Ohledně výkonu tohoto práva a ohledně případné poučovací povinnosti ze strany soudu platí obecná úprava obsažená (především) v jiných ustanoveních občanského soudního řádu. V této souvislosti se však poučovací povinnost omezuje pouze na procesní práva a povinnosti účastníků. Proto např. poučení o tom, že má či může být žalován ještě další žalovaný (resp. co má být žalováno vůči takovému žalovanému), však z mezí procesních pravidel sporu zřetelně vybočuje, oslabovalo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládalo by tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 30 Cdo 4947/2007. Poučení žalobce o tom, že ve věci má či může být žalován další žalovaný, není součástí poučovací povinnosti soudu dle § 5 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99). S ohledem na shora uvedené nepochybně platí, že rovněž poučení o tom, že žalobkyně pro to, aby v řízení mohla být vůbec úspěšná, má namísto žalované č. 2 v současné době žalobu uplatňovat vůči její nástupkyni anonymizováno příjmení není, a ani nemůže být součástí poučovací povinnosti soudu. V souladu s tím soud poučil žalobkyni o možnosti podat návrh na procesní nástupnictví, když odkázal na sdělení žalobkyni již dříve zaslané, avšak nemohl žalobkyni přímo sdělit své závěry týkající pasivní věcné legitimace a nerozlučného společenství žalovaných uvedené výše, neboť tyto vycházejí z hmotného práva a takové poučení by bylo (v rozporu s principem zakotveným v ustanovení § 5 o. s. ř.) poučením o hmotném právu (o tom, kdo je nositelem hmotné nedílné povinnosti). Ačkoliv soud upozornil a poučil žalobkyni o jejím právu podat návrh na procesní nástupnictví, žalobkyně setrvala na tom, že žalovanou č. 1 je původní vlastník příslušné jednotky, tedy celé jméno žalované, nikoliv vlastník současný. Na tomto setrvala i za situace, kdy ostatní žalovaní sami namítali nedostatek pasivní legitimace z důvodu převodu bytové jednotky. Po poučení soudu dané žalobkyni jak písemně, tak následně při jednání žalobkyně uvedla, že podle ní má na straně žalované vystupovat celé jméno žalované, nikoliv anonymizováno jméno příjmení, když žalobkyně vychází z toho, že hlasování je osobním právem každého vlastníka.

20. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že žalobu je nutné zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Z hmotněprávní úpravy vyplývá, že pasivně věcně legitimovaní jsou v předmětném sporu aktuální vlastníci bytových jednotek, kteří jsou zároveň spoluvlastníky předmětného bytového domu, přičemž z procesního hlediska jde o nerozlučné společenství. Z tohoto procesního institutu pak plyne, že soud musí rozhodnout vůči všem vlastníkům shodně a jedním rozsudkem, který je závazný pro všechny z nich. Pokud nejsou správně žalovaní všichni aktuální vlastníci, kteří jsou vázáni nedílnou povinností, jedná se o nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaných. V průběhu řízení došlo ke změně jednoho spoluvlastníka bytového domu, když bytová jednotka původně ve vlastnictví žalované celé jméno žalované byla převedena do vlastnictví její dcery, anonymizováno jméno příjmení jméno této skutečnosti žalobkyně věděla, dokonce ji účastníci označili za skutečnost nespornou. S ohledem na převod jednotky na nového vlastníka by pro vyhovění žalobě bylo třeba, aby žalobkyně soudu navrhla procesní nástupnictví na straně žalované. Ačkoliv byla žalobkyně soudem řádně poučena o možnosti podat návrh na procesní nástupnictví, nevyužila svého dispozičního práva k žalobě. To vedlo soud k zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaných, neboť žalovanou č. 1 měla být současná vlastnice bytové jednotky anonymizováno příjmení, nikoliv celé jméno žalované.

21. Za této situace, kdy není dán dostatek pasivní věcné legitimace, již nebylo třeba se dále zabývat tím, zda vůbec k přezkumu žalobou napadených usnesení existuje důležitý důvod a zda napadená usnesení byla skutečně přijata v rozporu se zákonem. Řešení těchto otázek by totiž bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

22. S ohledem na shora uvedené proto byly zamítnuty další návrhy na provádění dokazování pro jejich nadbytečnost, když soud prováděl předně důkazy k tomu, jakými subjekty byla přijata usnesení žalobou napadená, zda dané subjekty byly v době konání shromáždění vlastníků skutečně vlastníci a zda jim svědčí vlastnické právo k okamžiku rozhodnutí soudu. Protože bylo prokázáno, že k okamžiku rozhodnutí soudu v řízení nevystupují subjekty, kterým svědčí věcná legitimace ve sporu, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, aniž by bylo třeba provádět další dokazování.

23. O náhradě nákladů řízení žalované č. 1 celé jméno žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 676,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále zástupci žalované č. 1 náleží ve smyslu § 14 odst. 2 a. t. náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které se nekonalo, tedy ve výši 1 250 Kč, neboť jednání ve věci samé před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne datum nebylo zahájeno a věc tudíž nemohla být projednána. Jednání ve věci samé je totiž zahájeno okamžikem přednesu žaloby, k čemuž však v daném případě nedošlo z důvodu vznesené námitky nedostatku věcně příslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 650 Kč ve výši 2 026,50 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení žalovaného č. 2 celé jméno žalovaného rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 560,75 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum) s tím, že odměna byla snížena za každý úkon z původní částky 2 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., neboť se jednalo o společné úkony žalovaných manželů příjmení, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 150 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále zástupci žalovaného č. 2 náleží ve smyslu § 14 odst. 2 a. t. náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které se nekonalo, tedy ve výši 625 Kč, neboť jednání ve věci samé před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne datum nebylo zahájeno a věc tudíž nemohla být projednána. Jednání ve věci samé je totiž zahájeno okamžikem přednesu žaloby, k čemuž však v daném případě nedošlo z důvodu vznesené námitky nedostatku věcně příslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 075 Kč ve výši 1 485,75 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení žalované č. 3 celé jméno žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 560,75 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum) s tím, že odměna byla snížena za každý úkon z původní částky 2 500 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., neboť se jednalo o společné úkony žalovaných manželů příjmení, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 150 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále zástupci žalovaného č. 3 náleží ve smyslu § 14 odst. 2 a. t. náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které se nekonalo, tedy ve výši 625 Kč, neboť jednání ve věci samé před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne datum nebylo zahájeno a věc tudíž nemohla být projednána., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 075 Kč ve výši 1 485,75 Kč.

26. Za společné úkony při zastupování více osob přiznal soud zástupci žalovaných č. 2 a 3 ke každému úkonu pouze jednu paušální náhradu výdajů, když z § 13 odst. 3 advokátního tarifu plyne, že paušální náhrada výdajů činí částku 300 Kč na jeden úkon právní služby, přitom i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.9.2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2010. Z toho důvodu soud paušální náhradu výdajů rozdělil rovným dílem mezi žalované č. 2 a 3, shodné platí i v případě náhrady za promeškaný čas za účast při jednání, které se nekonalo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.