OSLI 22 C 98/2008-121

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem titul Tomášem Kopalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 25 472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 25 472 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 25 472 Kč od 31. 3. 2009 do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení z částky 25 472 Kč od 15. 8. 2007 do 30. 03. 2009 ve výši 2 % za každý i započatý měsíc prodlení a na zaplacení úroku z prodlení z částky 25 472 Kč od 31. 3. 2009 do zaplacení v rozsahu přesahujícím výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 829,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se se žalobou ze dne 10. 03. 2008 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému (Pozn.: původně dvěma žalovaným), uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 472 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacené kupní ceny za odebrané zboží. Vůči druhému žalovanému bylo řízení zastaveno.

2. Soud zjistil, že žalovaný si objednávkou ze dne 10. 05. 2007 (dále jen„ objednávka“) objednal u žalobce zboží. Objednávka obsahuje údaje o množství a specifikaci objednaného zboží, a to konkrétně hliníkové nástavce na gule s mřížkou 2 ks, folie Rhenofol CV 1,2 mm šíře 1,5 m v množství 5 rolí a připojovací PVC límec 15 ks.

3. Soud zjistil, že žalobce učinil dne 16. 05. 2007 potvrzení objednávky zboží (dále jen„ Potvrzení objednávky“), jehož specifikace se shoduje se zbožím uvedeným v objednávce (dále jen„ objednávka“, č.l. 8, 9). V textu potvrzení objednávky je odkaz na Všeobecné prodejní a dodací podmínky FDT (CZ) s.r.o.. Soud má odeslání potvrzení objednávky žalovanému (faxem) za prokázané důkazem provedeným listinou„ POTVRZENI VYSILANI Z PAMETI“, ze kterého lze zjistit, že dne 16. 05. 2007 žalobce odeslal (faxem) na číslo soubor o 3 stránkách.

4. Soud zjistil z důkazu Expediční příkaz – Dodací list č číslo, že žalovaný, za něhož jednal pan příjmení, dne 16. 05. 2007 výše specifikované zboží převzal.

5. Soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení kupní ceny zboží fakturou číslo vystavenou 16. 5. 2007, splatnou 14. 8. 2007 a znějící na částku 25 472 Kč.

6. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení dlužné kupní ceny zboží a dále zaplacení úroku z prodlení. Žalobce tvrdí, že objednávkou a následným potvrzením objednávky v souladu se všeobecnými prodejními a dodacími podmínkami došlo k dohodě mezi oběma stranami o dohodnutém úroku z prodlení v případě pozdní úhrady faktury, a to ve výši 2 % za každý i započatý měsíc z prodlení podle bodu 1. 7 těchto podmínek.

7. Žalovaný se ve věci bránil tím, že dle jeho názoru mezi žalobcem a žalovaným žádná kupní smlouva uzavřena nebyla. Potvrzení objednávky obsahuje odkaz na všeobecné prodejní a dodací podmínky žalobce, s nimiž žalovaný č. 1 nikdy nevyslovil souhlas, dále uvádí, že zboží žalovanému č. 1 nebylo řádně dodáno, uvádí, že podpis na dodacím listu není podpisem pana příjmení, který byl zaměstnancem žalovaného, k tomu navrhuje provedení důkazu jeho výslechem.

8. Žalobce k tvrzení žalovaného, že kupní smlouva nevznikla, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 1 Odon 119/97, ze kterého dle žalobce vyplývá, že k tomu, aby vznikla smlouva, stačí konkludentní jednání. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že žalovanému nebyly známy všeobecné prodejní a dodací podmínky žalobce, tak uvádí, že to není pravda, neboť žalovaný v jiných soudních sporech písemně potvrdil, že tyto podmínky přijal, nikdy jejich obsah nenapadal. Žalobce dále uvádí, že i v jiných soudních sporech žalovaný uznal podpis pana příjmení, tj. zaměstnance žalovaného č. 1, za jeho pravý podpis.

9. Žalovaný uvedl, že trvá na tom, že kupní smlouva platně nevznikla, protože žalobce předložil žalovanému změněný, jiný návrh smlouvy, proto smlouva nemohla nikdy, a to ani konkludentně vzniknout. Má za to, že je irelevantní, co je obsahem jiných soudních sporů.

10. Žalovaný v dalším průběhu řízení, při 2. jednání 22. 9. 2009, uvedl, že netrvá na tom, aby navrhovaný svědek příjmení příjmení byl v této věci vyslechnut.

11. Žalobce byl v průběhu řízení poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že ke kupní smlouvě, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným byly připojeny nebo žalovanému alespoň známy všeobecné prodejní a dodací podmínky žalobce.

12. Žalobce upřesnil, že cena dodaného zboží a jeho množství byly mezi žalobcem a žalovaným č. 1) dohodnuty následovně. Pokud jde o cenu zboží, tak ta byla žalovanému č. 1) známa již dávno před dodáním zboží, zpravidla je to tak, že ob jednatel se před dodáním zboží telefonicky informuje na cenu zboží, ta se následně písemně objevuje v potvrzení objednávky. Pokud jde o množství dodaného zboží, tak žalobce upřesňuje, že nejprve obdržel od žalovaného č. 1) písemnou objednávku, tak jak je založena na čl. 8 a 9 spisu soudu.

13. Soud dále na návrh žalobce provedl důkaz kopií faktury číslo ze dne 1. 12. 1997, na jejíž druhé straně jsou všeobecné prodejní a dodací podmínky. Žalobce z tohoto důkazu a s ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou fakturu uhradil, dovozuje, že žalovaný věděl a byl seznámen s všeobecnými prodejními a dodacími podmínkami.

14. Soud výše zjištěný skutkový stav (pozn.: prakticky shodný se skutkovými zjištění v pravomocně skončených věcech vedených u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka a spisová značka) posoudil po právní stránce následovně. Žalobce i žalovaný jsou podnikateli ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen„ obchodní zákoník“ či„ ObchZ“), nabídka zboží a jeho odebrání se týkala podnikatelské činnosti obou účastníků a jejich závazkový vztah je proto nutné posuzovat podle příslušných ustanovení ObchZ, tj. ve smyslu § 261 odst. 1 ObchZ částí III. obchodního zákoníku a rovněž podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen„ občanský zákoník“ či„ ObčZ“), neboť návrh smlouvy (objednávka) byl učiněn v době jejich účinnosti a obecná úprava závazkových vztahů byla za účinnosti obchodního zákoníku obsažena v občanském zákoníku.

15. Podle § 409/1 ObchZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle § 409/2 ObchZ ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448.

16. Kupní smlouva podle § 409 odst. 1 ObchZ je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti, tj. v okamžiku dojití souhlasu s obsahem návrhu navrhovateli (§ 43a, § 44 odst. 1 ObčZ).

17. Podle § 43a/1 ObčZ projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen„ návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

18. Podle § 44/1 ObčZ smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že tímto způsobem byla v projednávané věci kupní smlouva uzavřena, neboť žalobce návrh smlouvy (objednávku) akceptoval. Soud má za to, že pokud žalobce na objednávku zboží žalovaného ze dne 10. 5. 2007 reagoval písemným potvrzením objednávky ze dne 16. 05. 2007, pak se jednalo o přijetí návrhu ve smyslu § 43c/1 ObčZ a došlo tak k uzavření smlouvy ve smyslu § 44/1 ObčZ. V potvrzení objednávky bylo zboží označeno co do rozměrů i množství i jednotkovou cenou shodně s objednávkou. Písemné potvrzení objednávky ze dne 16. 05. 2007 tedy bylo bezvýhradnou akceptací objednávky žalovaného (návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 43a/1 ObčZ). Zjištěný skutkový stav tedy nedává za pravdu tvrzením žalovaného, že by žalobcem tvrzená kupní smlouva nebyla uzavřena.

20. Lze tedy uzavřít, že obsahem potvrzení objednávky z 16. 05. 2007 byl určitě a srozumitelně vyjádřený závazek žalobce dodat žalovanému v návrhu označené zboží co do názvu, rozměrů i jednotkové ceny. V potvrzení objednávky z 16. 05. 2007 byl specifikován i způsob dodání zboží, a to„ vlastní odvoz ze skladu označeného jako sklad příjmení jméno příjmení, ulice a číslo, obec a číslo – část obce.

21. Soud má za prokázané důkazem provedeným listinou Expediční příkaz – Dodací list č číslo, že žalovaný, za něhož jednala pověřená osoba, pan příjmení, dne 16. 05. 2007 výše specifikované zboží, tj. hliníkové nástavce na gule s mřížkou 2 ks, folie Rhenofol CV 1,2 mm šíře 1,5 m v množství 5 rolí a připojovací PVC límec 15 ks, převzal.

22. Lze tedy uzavřít, že mezi žalobcem a žalovaným tak byla platně, v ústní formě, v souladu s §§ 409 a násl. ObchZ uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce dodal žalovanému zboží. Závazku žalobce k dodání zboží odpovídá závazek žalovaného k úhradě kupní ceny.

23. Podle § 450 odst. 1 obchodního zákoníku nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím.

24. Dodáním zboží žalobce splnil svou povinnost prodávajícího z kupní smlouvy ve smyslu § 409 odst. 1 a § 411 obchodního zákoníku a žalovanému ve smyslu § 450 odst. 1 obchodního zákoníku vznikla povinnost zaplatit žalobci sjednanou kupní cenu dodaného zboží.

25. Jednání žalovaného soud posoudil po právní stránce jako porušení závazků žalovaného k úhradě kupní ceny, v jehož důsledku se žalovaný ocitá v prodlení s plněním svého závazku (§ 365 a násl. obchodního zákoníku) a žalobci tak vzniká vedle nároku na zaplacení kupní ceny i nárok na úrok z prodlení. Mezi účastníky nebyla sjednána doba plnění smlouvou, splatnost kupní ceny by tak nastala ve smyslu § 340 odst. 2 obchodního zákoníku na základě výzvy k zaplacení kupní ceny, která měla být učiněna prostřednictvím faktury číslo ze dne 1. 12. 1997, avšak pouze za předpokladu jejího doručení žalovanému. Žalobce v řízení před okresním soudem netvrdil (ani neprokázal) doručení předmětné faktury žalovanému. Výzvu k zaplacení kupní ceny dodaného zboží obsahovala však i samotná žaloba projednávaná v tomto řízení. Ta byla žalovanému doručena dne 30. 3. 2009, následujícím dnem se tak stala ve smyslu § 340 odst. 2 obchodního zákoníku splatná i kupní cena dodaného zboží. Soud proto, vzhledem k výše uvedenému, zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení za období od 15. 8. 2007 do 30. 03. 2009, tedy za období, kdy nebylo prokázáno, že by se kupní cena dodaného zboží stala splatnou a že by tedy byl žalovaný v prodlení s její úhradou.

26. Žalobce se domáhal zaplacení úroku z prodlení a to ve výši 2 % za každý započatý měsíc z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty splatnosti vystavené faktury. Odkazoval přitom na všeobecné prodejní a dodací podmínky, které s potvrzením objednávky zaslal žalovanému. Žalobce však neprokázal, že by součástí potvrzení objednávky byly všeobecné dodací a prodejní podmínky. Jak již bylo uvedeno výše, soud má odeslání potvrzení objednávky žalovanému (faxem) za prokázané důkazem provedeným listinou„ POTVRZENI VYSILANI Z PAMETI“, ze kterého lze„ toliko“ zjistit, že dne 16. 05. 2007 žalobce odeslal (faxem) na číslo soubor o 3 stránkách. Nelze proto učinit jednoznačný závěr, že by žalobce v této projednávané věci prokázal, že by obchodní a prodejní podmínky byly (spolu s Potvrzením objednávky) doručeny žalovanému a ten s nimi byl seznámen.

27. Jestliže soud (na návrh žalobce) provedl důkaz kopií faktury číslo ze dne 1. 12. 1997, na jejíž druhé straně jsou všeobecné prodejní a dodací podmínky, přičemž žalobce z tohoto důkazu a s ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou fakturu uhradil, dovozuje, že žalovaný věděl a byl seznámen s všeobecnými prodejními a dodacími podmínkami, tak tato zjištění dle názoru soudu neprokazují, že by žalovaný v okamžiku uzavření kupní smlouvy mezi účastníky řízení seznámen s aktuálními všeobecnými dodacími a obchodními podmínkami týkajícími se projednávané věci. Soud proto zamítl žalobu v té části, ve které se domáhal žalobce vyššího úroku z prodlení, než je jeho zákonná výše. Soud žalobci úroku z prodlení přiznal podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve výši určené předpisy práva občanského, tj. v souladu s § 517 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění novely č. 163/2005 Sb. Podle citovaného nařízení výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 829,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 472 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. písemné podání ve věci samé: sepsání žaloby, 3. a 4.: účast na třech jednáních před soudem ve dnech 23. 6. 2009 a 22. 9. 2009) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 760 Kč ve výši 2 049,60 Kč. Žalobce se vzdal ostatních možných nároků na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.